• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Hlava, nebo orel - Lena Valenová

V závěrečném dílu se členové královské rodiny vrací po letních prázdninách na Pražský hrad a společně s nimi přichází nová vlna skandálů, drbů a výzev. Brzy bud... detail knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Lena Valenová

Korunovace

„Kniha nalákala nádhernou anotací, která slibuje, jak by to vypadalo, kdyby v našich zemích stále byla monarchie, a jednoznačně musím říct, že mě to doopravdy hodně navnadilo. Hned na začátku nalezneme krásnou mapičku a na konci je seznam všech postav, který se vám doopravdy bude hodit. Co vážně mohu ocenit, jsou popisy Pražského hradu a okolí a zakomponované pověsti a legendy. Tyhle části knihy jsem si vážně užívala. V příběhu naleznete opravdu velké množství postav a myslím, že to zvládne zamotat hlavu. Musím se přiznat, že ze začátku bylo hodně opakování (sestra toho a toho, sestřenice/dcera), což mě vážně otravovalo a nechápala jsem, proč má autorka potřebu nám to neustále opakovat (zvláště když je zde ten výše zmíněný seznam). Co se týče postav, tak jsem si nikoho pořádně neoblíbila a mohu říct, že byly zpracovány značně povrchně a ani jedna z nich neměla patřičnou hloubku. Jsou zde nastíněny nějaké vztahy a vazby, ale v podstatě žádným jsem nevěřila, což mě mrzelo. A ta jména – to je kapitola sama pro sebe. Asi chápu tendenci navázat na historická královská jména (ale klidně se dalo sáhnout po nějakých modernějších), ale proč se běžní lidé z podhradí museli jmenovat Anastázie, Konstance? No a jestli měla příjmení mít nějaký vtípek, tak z mé strany byl naprosto nedoceněn a nepochopen a spíše na mě působil násilně (Popelková, Juráš, Skřivánek, Dlouhá, Široká, Bystrá…) – co bych dala za Novákovou. K tomu bych dodala, že není potřeba každou postavu složitě představovat a průvodkyně může být doopravdy jen průvodkyní. Co se týče děje, tak to pro mě bylo doopravdy náročné, protože se v knize nic nedělo. Na straně 150 jsem měla velké nutkání knihu odložit, ale nakonec jsem ji horko těžko dočetla. (Zpětně vidím, že jsem ji měla zařadit na DNF!) Reálně se něco stane na posledních dvaceti stranách a to má čtenáře nalákat k další knize. Chtělo by to trochu napětí udržovat již od začátku. Strašně mě mrzelo, že když se autorka dostala k bodu, kdy něco mohlo být, tak to odklonila a vlastně se nic nestalo. Takže vlastně čtete, co jednotlivé postavy dělaly v jaké chvíli a nějaká dějová provázanost se ukáže až na konci a ve velmi malém množství. K tomu jsou zde i dost násilně narvané pohádky, takže to jen zbytečně čtenáře mate a odvádí od příběhu. Osobně se nebojím říct, že by kniha mohla být klidně o sto až 150 stran kratší. Rozhodně je zde i mnoho věcí, které jsou trochu přitažené za vlasy – druhý následník trůnu je donucen mít osobního strážce, ale hlavní následnice, princezna, si bez problémů chodí sama, kde chce, a nikdo ji nehledá? A takových situací, nad kterými jsem kroutila očima, bylo více. Bohužel musím konstatovat, že kniha nebyla pro mě, její čtení jsem si neužila a strašně jsem se u ní nudila. Byla jsem ráda, když jsem se dostala na konec. Šance, že bych se pustila do druhého dílu, se rovná nule. 2/5“... celý text
— Áža707

---

Hlava, nebo orel

„Třetí díl byl opět velmi čtivý a napínavý, těžko se mi od čtení odcházelo, ale konec mne tak trochu zklamal a vlastně ani nevím proč. V celé sérii mi vadila jména a nesmyslný původ vládnoucí rodiny.“... celý text
— eva-lupen

---

Cool Girl!

„Tak tohle bylo bohužel hodně špatný. Příběh a nápad dejme tomu, myslím, že mohl vyznít mnohem lépe, kdyby mu neuškodilo zpracování. Mohl být mnohem lépe uchopen, takto se to vleklo (z pohledu účasti v soutěži), v zásadě mě to neuchvátilo a nijak jsem se nezačetla. Kapitoly z pohledu hrdinek byly navíc hodně dlouhé a měla jsem problém se poté naladit na jinou slečnu. Největší problém byl ale styl psaní. Ten skomírající pokus o příběh naprosto zabil a činil ho takřka nečitelným. Většinu tvoří popis, který je navíc napsán dost kostrbatě, nepřirozeně a hlavně je ve většina případů strašně nadbytečný. Kupříkladu: mrkl levým okem, špulila pusu ze strany na stranu, do toho často používané vrtění a zaklánění hlavy, protáčení očí a hemžilo se to napřeženými ukazováky. Taktéž mě iritovaly protažené samohlásky ve slovech né, ráz; fráze něco lomítko něco případně počítač napsaný jako písí. Užívání výrazů, které by málokterý puberťák i v roce 2016 použil, jako úča, už v porovnání nebylo zas tak hrozné, ovšem na věrohodnosti nepřidávalo. Nadbytek zvolacích vět přispíval k všeobecnému nepříjemnému pocitu. Co mě vyloženě zvedalo ze židle a měla jsem chuť tu knihu zavřít a už nikdy neotevřít, byly opakující se mantry výdech nádech, ráz dva tři, dvá dva tři a slow slow quick quick. Velice iritující. Všimla jsem si i přeskakování z minulého do přítomného času. Přestože je popis ve většině případech nadbytečný, mnohdy by se více informací hodilo, ale některé situace jsou vyloženě useknuté, nebo do nich vpadne člověk bez kontextu. Nemluvě o romantických scénách, které byly popsány (už zase) bez špetky emocí a citu. Už jen třešničkou na dortu bylo obrácení feminismu vzhůru nohama jako přesvědčení, že ženy jsou lepší než muži nebo že feministka nechce chodit s kluky. Možná jsem měla na té třicáté stránce přestat se čtením, ale chtěla jsem napsat recenzi a trošku jsem věřila, že se možná začtu. Nestalo se tak. Nutno podotknout, že i přes čtyři stovky stránek a tři hlavní hrdinky jsem si nevytvořila ani k jedné postavě vztah, natož aby mi přirostla k srdci. Ještě zkusím film, věřím, že by mohl být lepší. Odpadnou nepřirozené zdlouhavé popisy a děj tak bude svižnější a mohla bych tím pádem i víc ocenit samotný příběh. EDIT: Tak nevím, jestli byla horší knížka, nebo film. U knížky jsem se aspoň necítila trapně z dialogů a hereckých výkonů.“... celý text
— Sariklen

---

---

Korunovace

„Skvělý námět, krásná obálka, ale ukrutně nezáživné zpracování. A bezkonkurenčně nejhorší výběr jmen, na jaký jsem kdy v knize narazila. Zřejmě tam proběhla nějaká snaha o nápaditost a kontrast mezi jmény plebejců a šlechty, ale s Felixem, Leontýnou, Rickym Třešničkou nebo Juráškem vyzněla extrémně zoufale.“... celý text
— Eslem

---

Hradní intrikáři

„Druhý díl se mi líbil víc než první. Asi už jsem si zvykla na ta divná jména a čte se to samo. Ani nemohu napsat, že by se mi některá dějová linka líbila víc. Baví mne vlastně všechny. Hned jdu na další díl. :-)“... celý text
— eva-lupen