Eslem
komentáře u knih
Gothikana
RuNyx
Představte si podprůměrnou autorku (případně neplacenou verzi ChatGPT), která vybrakuje seriál Wednesday a opepří ho lacinou erotikou. Po všech stránkách zoufalá kniha, která svou hloupostí bohužel nedokáže ani pobavit.
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
Uznávám, po HL jsem se autorce měla obloukem vyhnout a nedoufat, že se v prostředí NASA odehraje nějaký zázrak.
Kniha v první řadě není žádná romance (chemie mezi hlavními postavami je stejně vzrušující jako mezi dvěma figurínami ve vitríně), ale pasivně agresivní woke agitka s podobným vzorcem a okopírovaným blond záporákem jako HL. Každá kladná postava je nějaký aktivista stojící proti většině tvořené neschopnými a vulgárními bílými heterosexuálními muži (žádní jiní muži se totiž jako hovada nechovají). Tohle autorčino pojetí mi vadilo natolik, že jsem si neužila ani prostředí NASA (jehož atmosféra beztak působí jako laciné studiové kulisy), ani její často povedený humor prokládaný vědeckými zajímavostmi.
Levi je 195 cm vysoký nasvalovaný vegan s rozkrokem jako kůň, který dokáže jenom přikyvovat, slintat a přesvědčovat hlavní hrdinku o tom, jaká je přitažlivá a skvělá vědkyně.
Postava Bee má čtenářkám přiblížit vztahové peripetie špičkové vědkyně, jenže veškeré konflikty jsou úplně nesmyslně vykonstruované a tak průhledné, až čtení začíná bolet. Samozřejmě že téhle už z popisu odpudivé, nesympatické a divné ženské musí nadbíhat i hlavní padouch, abychom ho poslali na úplné dno.
Vůbec nepopírám některá důležitá témata, kterým se kniha věnuje, ale způsob jejich podání mi přijde hodně nešťastný a zbytečně zahořklý až fanatický.
Deník zoufalé třicítky
Martina Boučková
Humor na úrovni většiny současných českých komedií - na sílu hnaný, křečovitý a hloupý. Posílám velkou omluvu Aristokratce, která přinejmenším oslovuje mnohem širší publikum než ty, kdo se rádi babrají v trapnosti a zoufalství obtloustlé ženské hrdinky.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Nedočteno. Bohužel, tahle autorka si bere zajímavé destinace jen jako rukojmí pro to, aby mohla psát neuvěřitelně hloupé romance mezi papírem šustícími postavami.
Čepeľ tajomstiev
Tricia Levenseller
Kniha pro čtenáře, kterým stačí ke štěstí primitivní děj ve stylu utíkáme, někdo nás honí, chytí, a my zase utečem. Oceňuju Zivinu úzkostnou poruchu a občasný jemný humor, ale celkově to působilo strašně nudně a naivně.
Následuj oheň
Hope Marks
Dějově naprosto generický a přihlouplý erotický román, na kterém stojí za zmínku jen sympatický záměr autorky trochu přiblížit prostředí hasičského sboru (což je jediný důvod, proč nehodnotím odpadem). Sloh je katastrofální a chtít za "knihu" vydanou v tomhle stavu peníze je i v rámci brakové literatury nehoráznost.
Víno a čáry
Luanne G. Smith
Autorka má příjemný sloh, ale jinak kniha bohužel selhává téměř ve všem, o co se pokouší - a v první řadě jako romance. JP je absolutně bezduchá postava a v roli romantického objektu je vzrušující asi jako monotónní předčítání paragrafů. Učebnicovým příkladem toho, jak nepsat knihu, je posledních čtyřicet stránek dojemných monologů, při nichž se hrdince postupně vyzpovídají všichni záporáci (ať už přitom umírají nebo se ji pokouší zabít). Oceňuju ale autorčiny popisy a nápad s řešením ropuší kletby.
Korunní princezny
Catherine Doyle
Chápu, že úkolem HT je oslovit širokou a převážně hodně nenáročnou čtenářskou veřejnost, ale opravdu se tahle kniha musela zvrhnout v něco tak neskutečně laciného a hloupého? Začátek je v rámci žánru docela slibný, pak se děj začne táhnout a mám pocit, že finální scény už obě autorky dopisovaly namol, protože nikdo střízlivý by snad nedokázal splácat dohromady takovou hromadu nesmyslů.
Polibek múzy
Lisa Rosenbecker
Na knize můžu ocenit opravdu jenom námět. Pravidla zdejšího světa jsou kostrbatá a nedomyšlená, autorčin popisný styl extrémně nudí a popkulturní odkazy nemají žádný šmrnc. O Britech se vyjadřuje jako nějaká přihlouplá raná UI a hlavní postava budí dojem, že Londýn viděla nanejvýš jako turistka. Romantická linka mezi papírem šustícími postavami se taky řadí k nejhorším, na které jsem v YA narazila.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Dívám se, že dnes slavíme MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN A DÍVEK VE VĚDĚ. Možná by nebylo špatné oslavit ho tím, že rituálně spálím tuhle přitroublou knihu. Čekala jsem chytrý humor a rozumně se chovající postavy, ale očividně byla chyba myslet si, že by TikTok mohl ovládnout inteligentní produkt jakéhokoli druhu...
Vesmír rozhodl jinak
Theresa Black
Zajímavý pokus o nevšední romanci, který oceňuju, i když mi přišel myšlenkově a jazykově nad autorčiny síly.
Co mi nesedělo: sterilní romantická linka, prakticky nulový děj s předvídatelným koncem, omílání sebevražedných úmyslů, díky němuž Riva působila jako otravná hysterka, která potřebuje být něčím zajímavá, nebo třeba nákaza rakovinou během operace (tu by autorka musela hodně dobře odůvodnit, aby působila věrohodně). Černá díra místo odpadkového koše je naopak fajn nápad, ale ne v rámci knihy, která se bere tak strašně vážně.
Sloh vystihuje jediný a hodně kostrbatý verš:
„Chytří tvrdí: nic se nemá uchvátat,
avšak já už nemohu se ovládat.
Těmi city my dva jsme udáni,
víc nemohu se ti ubránit.“
Na závěr bych řekla, že výpočet pravděpodobností v Axarově světě by těžko vedl k určení osudové spřízněné duše. Víra v daný osud se s pravděpodobnostním rozložením (které se jako mávnutím motýlího křídla může snadno změnit) logicky asi dost vylučuje.
Atlasova šestka
Olivie Blake (p)
Rádoby originální, dechberoucí a tajemné, ale pod povrchem prvoplánové a otravné. Úvodní nudný a plytký dialog mezi Libby a Nicem myslím dost dobře vystihuje "potenciál" O. Blakeové. Pokud bylo úmyslem vytáhnout všechny nesympatické postavy ze Sexu ve městě a sepsat s nimi Foucaultovo kyvadlo, autorka se silně přecenila.
Japonky nestárnou ani netloustnou
Naomi Moriyama
Nevyrovnaná kniha, místy poetická a zajímavá, místy až stupidní. Japonská kuchyně v podání autorky mě spíš odradila a rozhodně ve mně nevyvolala dojem pestrosti.
Do skonání věků
Žaneta Neužilová
Pointa už mě jednou dokázala mile překvapit, ale tohle je přesně ten typ šuplíkové četby, která by se neměla dostat dál než ke kamarádům. Spíš než knihu připomíná základní level nějaké hry, kde vám všechny artefakty v pravý čas náhodou spadnou do klína a kde si můžete bez potíží nakráčet do regentova harému nebo věže vrchního mága a domoct se svého směšnými výhrůžkami.
V kostce se jedná o neohrabaně napsanou směs všemožných klišé a krkolomných zápletek, což naplno vysvitne hlavně v poslední třetině, kde autorka jen ledabyle přisypává různé tvory a postavy, a místo aby děj nějak gradoval, mění se v nezáživnou všehochuť.
Korzárská čtverylka
Michael Bronec
Vesmír stvořený M. Broncem jsem si oblíbila, působí příjemně a domácky. A vůbec celý tenhle velký projekt navazující na odkaz Bulyčovových kapitánů, kteří jsou zjevně autorovou srdeční záležitostí, je mi opravdu sympatický.
Škoda jen, že autorova ukecanost nabývá opravdu monstrózních rozměrů a kvalita dialogů kolísá od krásných postřehů a mouder až po vysloveně trapné interakce s ženskými postavami. Ještě mě zaráží rozpor mezi zpracováním obálek a namluvením audioknih, kde tři kapitáni působí spíš dojmem páprdů, kteří se vytahují někde v hospodě.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Ukázkový Jarmark trapnosti. Na druhou stranu, podobné knihy mají mamutí zásluhu na tom, že většinová populace nezapomene číst.
Oko bouře
Zuzana Hartmanová
Je vidět, že autorka moc dobře ví, co je v kurzu (od postapa a la Naslouchač až po young adult andělské trendy), a pokusila se z toho umíchat koktejl, který ale nemá patřičné grády.
Potenciál světa je promrhaný na úkor dokonale spárovaných protagonistů andělské telenovely. Děj bych shrnula tak, že postavy spolu někam putují vesměs po dvou, a ty, které se spolu ještě nestihly vyspat, se konečně dočkají. Mít za hlavního záporáka naprostého ubožáka není zrovna čtenářsky vděčné a celá ta božská tragikomedie plná okřídlených démonů a duší mi k danému světu pasovala zhruba stejně jako ten odpudivý indián na obálce. Škoda, že se autorka nespokojila jen s čaroději a radši pořádně nerozvinula motiv modikerů. Nemyslím si, že je tento díl horší než ten první, zklamání spočívá spíš v tom, že vyšel tak nějak nastejno.
Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
Nebudu se rozepisovat, ale tohle má k dospělému HP u policie stejně daleko jako Škola černé magie do Bradavic. Autor vůbec nedokázal vykreslit atmosféru Londýna, spíš jsem měla dojem, jako by mi předčítal z mapy. Ani občasná trefná poznámka nevyvážila zbytek té ukecané nudy.
Fialová
Anna Šuláková
Další z hromady knih, které jsou sice napsané ucházejícím jazykem, ale postrádají jediný zajímavý a aspoň trochu neokoukaný nápad. Hlavní postavy nejsou nesympatické, ale to je víceméně všechno, co můžu pochválit. Nezdá se, že by kniha byla řazená mezi YA, a tím pádem jí nemůžu odpustit ani halabala vystavěný svět s naprosto odbytou technickou stránkou a směšně působícím kolísáním mezi snahou o aplikaci reálných biologických zákonitostí a kouzlením s plazmovými koulemi a různými (ne)fyziologickými přeměnami. K tomu Opové, Aréna, příbuzenské vztahy jako z telenovely, jednoduchý děj s papundeklovou vesmírnou stanicí a jakousi generickou planetou, kterou autorka vydává za Zemi...
V rámci YA se kniha nejspíš přibližuje průměru, ale pokud doufáte ve víc, namísto fialové dostanete spíš nudnou šeď.
Pekelný plášť
Simona Michálková
Příjemné počtení, jehož hlavní předností jsou svižné a úsměvné dialogy. Škoda té poslední třetiny, která se autorce začala rozpadat pod rukama, počínaje Deliovou přespříliš patetickou minulostí až po akční scény s monstry. Jako celek mi tento pohádkově-fantastický slepenec přišel nesourodý, překombinovaný a zároveň v mnohém nedotažený, ale styl psaní mi opravdu sedl a doufám, že o autorce neslyším naposledy.
