Eslem
komentáře u knih

Tak po letech se Žoldnéři začínám mít pocit, že si omezený rozsah počtu znaků vybírá svou daň - není to tak patrné jako u loňské Hovězí spravedlnosti, ale zejména čistě detektivní povídky na této stopáži prostě vyšuměly do ztracena. Další věc jsou samozřejmě možnosti autorů, kteří mě sice skoro všichni dokázali něčím zaujmout, ale určitě ne nadchnout. Zajímavým nápadům chybělo příčetnější zpracování (K. Doležal), co se dobře četlo, bylo příšerně klišoidní (L. Koutová), hodně povídek sázelo čistě na podivnost a u posledních hexagramů jsem měla pocit, že byly do sborníku vecpány hlavně kvůli tématu. Jako nejpříjemnější povídka sborníku mi tak vyšlo Lékařské tajemství.


Kniha o uctívačích draků, kteří se při troše čtenářovy nepozornosti opravdu dají snadno zaměnit s moderními upíry (respektive mi připomněli další příklad mizerně vytěženého námětu, Drakii). První zhruba třetinka knihy, pubertální jízda na vlně proměny, byla málem k nepřežití a knize by určitě prospělo, kdyby se autorka klišé dívky zaběhlé do jiného světa ubránila a radši rovnou začala pracovat s ještěry. Že Jana pochází z Brna v lepším případě jen nemá žádný praktický význam, a to, že by snad ještěři svou existenci před lidmi dokázali tajit, autorce neuvěříte ani na chvíli. Druhá polovina knihy je o něco zajímavější, ale celkově jsem ve stylu psaní postrádala čtivost a jiskru, i když mi hrdinka byla docela sympatická (žádná klasická YA protivka).
K ocenění tak toho moc nezbyde - v první řadě asi autorčino vcítění se do ještěří kůže, načrtnutá mytologie, absence milostného trojúhelníku a realistický posun vztahu až ke spodnímu prádlu poházenému všude možně.


Četla jsem rozhovor s P. Stehlíkovou a docela mě zamrzelo, jakým martyriem si u nás musí autor projít, aby mu takto slibnou knihu vydali. Obálkou vyvolává představu Duny YA žánru a určitě předčí mnoho překladovek, obsahuje pár silných momentů a celkově se mi líbila, nicméně taková pecka, za jakou je vydávaná, to určitě není.
Autorka až příliš tlačila na pilu neustálým zdůrazňováním utrpení sklenařů, které přecházelo až do otravné ufňukanosti hlavní hrdinky, tak typické pro většinu YA pro dívky (scéna s podříznutím musela být opravdovou lahůdkou pro každou tragédku). Postava Ilan celkově působí nevěrohodně, i když chápu, že hlavním důvodem je snaha o kompromis mezi nevinným dítětem a někým, pro koho už pohled na kapitánův zadek něco znamená. Dalším z klasických YA nešvarů je zženštilé až idiotské chování většiny mužů, obzvláště těch, kteří by za svůj předlouhý život už měli mít čas aspoň trochu zmoudřet a navíc se profilují jako drsní chlapi a elitní vojáci. Logickou chybou je zavedené používání angličtiny, načež pak začneme řešit oslovení Ilan, Ilane apod. Aby si příběh opravdu zasloužil superlativy a nespoléhal na přimhouřené YA oko, autorka by svůj námět musela zpracovat ještě lépe, a pokračování u mě dokonce vyvolalo obavy, že moc netuší, jak s jeho potenciálem naložit.


Českým autorům fandím a podporuju je, ale po zkušenosti s J. Brnušákovou se určitě začnu krotit a obloukem se vyhnu čemukoli, co vzbuzuje dojem samonákladovky proprané přes nakladatelství (viz také Benrok nebo Fénixova věštba). Spíše než o knihu se v tomto případě jedná o slohovou práci, kde se nám autorka jednoduchými větami a bez jakékoli plynulosti honem snaží odvyprávět svůj kostrbatý příběh dřív, než se jí vykouří z hlavy. Hodně mladý čtenář, kterému forma nic neříká, by se tím nejspíš prokousal; já jsem po dvou pokusech vzdala na straně 13.

J. Kravčíka jsem už měla možnost ocenit jako překladatele (parádní antologie Krocení sopek) a vůbec mě nezklamal ani jako mluvčí VD. Forma vypravování je opravdu luxusní, jazykově nesmírně bohatá a s příjemně sebeironizujícím humorem. Jen škoda, že dobrodružství podávaná ve stylu Kingdom Come se občas trošku vlekla a nedokázala ze mě vyrazit větší porci hlubších emocí (smíchu a šoků nad náhlým úmrtím bylo ovšem požehnaně).


Milá, humorná a svěží konverzační YA fantasy určená především čtenářkám, kterým se zajídá trend nafoukaných, nesympatických a současně nepochopitelně obletovaných hrdinek. Název paradoxně cílovou skupinu může spíš odradit, ale po přečtení docela zapadne na místo a to i v knihovně, kam jsem žádných 50 odstínů čehokoli nikdy strčit nehodlala. Chválím i hojnost koček a parádní obálku.


Byla jsem vážně zvědavá, jestli si můj oblíbenec SE, který potřebuje k rozjezdu knihy i 700 stran, poradí s povídkovým formátem - no, a neporadil. Proti černému humoru nic nemám, ale tohle mě prostě nudilo a nepomohl ani černokněžnický gentleman Bauchelain. Potoky krve bych dokonce tipla spíš na Esslemonta - vytáhnout z trenek nějakého noname somráka a nechat ho vyděsit dva megamocné nekromanty je totiž obvykle jeho specialita. SE pro mě pořád zůstává hlavně mistrem vojáckého humoru a stvořitelem sapérů. Kdyby tak radši sepsal nářez v Mottském lese, na který rádi vzpomínali Malažané, Rudá garda i Silanah...


Ke své knižní prvotině mě M. Vorálková navnadila povídkou ve sborníku Mladé čarodějky. Anotace docela sedí, i když ne ve všem se autorka inspirovala šťastně - vyjmenovávání aboretů, evietů a jejich potomků bylo opravdu neplodné a nutilo mě odstavce přeskakovat. Tolkienova epičnost pak v jejím podání vyústila spíš v naivitu - ocenila bych více dark fantasy (viz povídka Přízrak z Lesa) než elfí rozněžňování nad krásou alleonů. Největším mínusem knihy bylo velké množství až neuvěřitelných hrubek (např. zývat). V autorčině medailonku jsem tuším četla, že je učitelkou češtiny, což zavání pořádným trapasem. Určitě bych se obešla i bez některých vnitřních ilustrací, které mi místy připomněly mé vlastní výtvarné pokusy :-) Celkově kniha patří spíš k těm lepším prvotinám, co se mi dostaly do rukou, zasloužila by si však dalších pár měsíců času a pořádně přebrousit.


Žena se sovou se povedla o maličko hůř než předchozí lev, zejména ty horší povídky (bezkonkurenčně v čele s Běžícím mužem) byly opravdu hodně špatné a celou antologii stáhly dolů. Moc ráda jsem se ale opět setkala se "stračími" autorkami B. Jiruškovou, která předvedla svou typicky dokonalou a jemnou práci s jazykem, i M. Kvášovou, i když té se povídkový formát příliš nevydařil. Senzačním objevem pro mě byla M. Bellovičová; steampunk v jejím podání by mě opravdu hodně zajímal.
Naprosto perfektní je vazba, obálka a formát knihy, která dokonale padne do ruky a čtenář ji nemusí lámat ani zatěžovat šutry, aby se dostal dovnitř.


Po delší době sborník s povídkou od mé oblíbené T. Matouškové, takže jsem po něm sáhla. Ryze ženská antologie se patrně vydává po stopách úspěšné Ženy se lvem, oproti níž však působí jaksi "výškrabkově". Čarodějky pera spíš prohrábly šuplíky, takže žádný skvělý kousek tu nenajdeme a ani tématicky se rozhodně nejedná o ten druh nářezu, jaký evokuje obálka. O postavu čarodějky, která za něco stojí, tu čtenář zakopne až v úplně poslední povídce, právě od TM. Ráda jsem se zase setkala se Zorenou, ale potenciál povídky zůstal dost nevyužitý - chtělo by to trochu delší a míň odfláknutou stopáž. Ze zbytku mě zaujal už jen Přízrak z Lesa - ráda věřím tomu, že M. Vorálková zvládla napsat knihu, která zavání Hrou o trůny, a na Krev Nejmocnějších mě docela navnadila.


Zajímavý kapesní formát (edice Půlčík), jehož obsahem je bohužel jen hodně slabá a nezáživná povídka. Na rozdíl od Šípu v zádech, který jako nenáročnou oddychovku můžu doporučit, tohle byla naprostá zbytečnost.


Klidně si ponadávejte, jaký je autor magor a naprostý hovado, vyhraďte si třeba měsíc čas a během toho dejte pár jiných knížek, ale pokud se vám čtení vyloženě nehnusí, doporučuju vytrvat a u druhého dílu zopakovat postup. Odměna začíná Vzpomínkami ledu a je... nepředstavitelná.


Esslemont má opravdu hodně těžký job a určitě mu dík, že nám předhodil doplňující info k Malazu, ale... Půl knihy z pohledu Kisky, která asi byla nějakou úlitbou YA a vyvolává silný dojem fanfiction z hlavinky nějaké slečny, to mě teda psiska a asasíni zklamali. A vůbec si neumím představit Eriksonova velemága T., jak se s ní hloupě vykecává, zatímco nad hlavou si mu tři hlavní čísla a banda Spárů ujasňují situaci v říši.


V krátké době třetí hodně špatná kniha, co se mi jako oddychovka k Malazu dostala do rukou. Poměrně kladné recenze na stránkách XB-1, Fantasya a Sarden, kde by měli žánru aspoň trochu rozumět, mě přesvědčily leda o pravém opaku. Originalitu jsem nečekala, ale nekonala se ani žádná atmosféra, dialogy byly zoufalé, hrdinové na draka a ani překlad J. Galety moc neztlumil silný pach začátečničiny. Dorazila jsem jenom díky rychločtení a celou dobu se mi vnucoval pocit, že sleduju Dračí doupě 2, obohacené o pár postaviček a situací z gamebooků. Recenzentky v knize objevily i humor, ale já bych spíš za smutně humorné označila jejich recenze.
Mytagu sice fandím, ale tohle byl ten nejhorší návrat do devadesátek, jaký si umím představit.

Pokus o klasickou výpravnou fantasy v hodně začátečnickém provedení. Dialogy působí hloupě až nesmyslně, děj je vleklý a nezajímavý, postavy nejsou víc než seznam jmen a zápletky se neustále opakují (přepadení zloději, ubytování v hostinci, pronásledování vojáky, večery u ohniště, hledání moudrého dědka...). Na 400 stranách se o nás fénix málem ani neotře a z popela nevyskočí sebemenší jiskřička, která by čtenáře dokázala zaujmout. Ocenit tak lze snad jedině jistou poctivost, s jakou je to napsané.


Výborně napsaná věc (je radost sledovat, jak TM neustále autorsky šplhá vzhůru), která, kdyby nakynula o pohledy a osudy dalších postav, mohla vykvasit až do něčeho malazoidního a tuzemsky dost luxusního. Bodla by trocha humoru na odlehčení - vím, že ho autorka umí (třeba nějaká ta Hetan se svými koníčky a prořízlou pusou by jí určitě šla). Velká škoda té magické hranice cca 200 stránek, za kterou se Tereze pořád nechce...


Další šance, kterou jsem dala neznámé autorce, moc nedopadla. Anotace slibovala klasickou fantasy se špetkou humoru a nevypadala špatně, přísliby ale vyšuměly do ztracena. Halabala splácaný svět, kde najdeme valkýru, upíry, trolly a dost pofiderní kouzelníky. Hrdinové dokola fňukají nad tíhou vlastní nesmrtelnosti (v případě Benroka ještě předtím, než ji získají), ale když jim teda někdo chce milosrdně pomoct do hrobu, střídavě bojují jako lvi nebo zničehonic zvadnou a rezignují. Tak nebo tak, nakonec se samozřejmě stejně zachrání. Aby něco aspoň trochu dávalo smysl, je potřeba to šroubovaně vysvětlovat, zatímco každou zjevnou jednoduchost nám postavy pro jistotu několikrát zopakují. Autorka se jich sice nebála spoustu obětovat, ale udělala to tak lajdácky a narychlo, že to se čtenářem těžko mohlo jakkoli zamávat. * za to, že mě postavy párkrát překvapily, korektura byla slušná a kniha rozumně dlouhá.


Milá dětská knížka o (hodných) pirátech, kteří hledají ztraceného kamaráda na moři, kde vládne kočičí obdoba Poseidóna. Koupí pohádek přispějete 10 kč kočkám v nouzi.

Povedený pokus vykročit ve stopách mistrů gamebookového žánru. Inspirace sérií Fighting fantasy doslova bije do očí (v dobrém) a odráží se i ve stylu hlášek - takový Prokletý hvozd v českém podání. Příběhově to moc učesané není, postavy se míhají spíš na efekt (žádný Deverův Magnamund, ale co taky pořád dělat v lese) a čistku přežilo docela dost hrubek, ale na prvotinu je to velice slušné. Výjimečně jsem šla do e-booku a myslím, že půjdu i podruhé; určitě bych autorovi přála, aby ho pod křídla vzalo Mytago, ale jak se zdá, poradí si i sám :-)


Úžasná kniha od mistrného popularizátora fyziky. Bohužel v češtině prakticky nesehnatelná.
