Eslem komentáře u knih

Je vidět, že autorka moc dobře ví, co je v kurzu (od postapa a la Naslouchač až po young adult andělské trendy), a pokusila se z toho umíchat koktejl, který ale nemá patřičné grády.
Potenciál světa je promrhaný na úkor dokonale spárovaných protagonistů andělské telenovely. Děj bych shrnula tak, že postavy spolu někam putují vesměs po dvou, a ty, které se spolu ještě nestihly vyspat, se konečně dočkají. Mít za hlavního záporáka naprostého ubožáka není zrovna čtenářsky vděčné a celá ta božská tragikomedie plná okřídlených démonů a duší mi k danému světu pasovala zhruba stejně jako ten odpudivý indián na obálce. Škoda, že se autorka nespokojila jen s čaroději a radši pořádně nerozvinula motiv modikerů. Nemyslím si, že je tento díl horší než ten první, zklamání spočívá spíš v tom, že vyšel tak nějak nastejno.

3 22.05.2021

Nebudu se rozepisovat, ale tohle má k dospělému HP u policie stejně daleko jako Škola černé magie do Bradavic. Autor vůbec nedokázal vykreslit atmosféru Londýna, spíš jsem měla dojem, jako by mi předčítal z mapy. Ani občasná trefná poznámka nevyvážila zbytek té ukecané nudy.

2 20.04.2021

Další z hromady knih, které jsou sice napsané ucházejícím jazykem, ale postrádají jediný zajímavý a aspoň trochu neokoukaný nápad. Hlavní postavy nejsou nesympatické, ale to je víceméně všechno, co můžu pochválit. Nezdá se, že by kniha byla řazená mezi YA, a tím pádem jí nemůžu odpustit ani halabala vystavěný svět s naprosto odbytou technickou stránkou a směšně působícím kolísáním mezi snahou o aplikaci reálných biologických zákonitostí a kouzlením s plazmovými koulemi a různými (ne)fyziologickými přeměnami. K tomu Opové, Aréna, příbuzenské vztahy jako z telenovely, jednoduchý děj s papundeklovou vesmírnou stanicí a jakousi generickou planetou, kterou autorka vydává za Zemi...
V rámci YA se kniha nejspíš přibližuje průměru, ale pokud doufáte ve víc, namísto fialové dostanete spíš nudnou šeď.

2 09.04.2021

Příjemné počtení, jehož hlavní předností jsou svižné a úsměvné dialogy. Škoda té poslední třetiny, která se autorce začala rozpadat pod rukama, počínaje Deliovou přespříliš patetickou minulostí až po akční scény s monstry. Jako celek mi tento pohádkově-fantastický slepenec přišel nesourodý, překombinovaný a zároveň v mnohém nedotažený, ale styl psaní mi opravdu sedl a doufám, že o autorce neslyším naposledy.

03.04.2021

Po jazykové stránce celkem povedená kniha, která mě zpočátku bavila svým humorem. Po zhruba třetině knihy se však dobrý dojem začal vytrácet. Opakovaný děj postrádal napětí, původně příjemně ironické a vtipné interakce přešly do předčasného a směšně vážného cukrování a celkově převládly sebezpyt a mravokárnost. Proměny chování a vzájemných vztahů postav působily skokově a nepřirozeně a celý děj se odvíjel jaksi trhaně (tu a tam jsem měla dojem, jako by chyběly celé odstavce). Ve zkratce, postrádala jsem ucelený vypravěčský styl a um.

3 09.03.2021

Po jazykové stránce docela příjemné čtení, ale to je víceméně všechno. Děj je předvídatelný a jediný, kdo se v něm úplně ztrácí, je sama hlavní hrdinka. Autorka si sice usnadnila práci ich formou, ale je skutečně otravné sledovat děj očima někoho, kdo nemá žádnou osobnost a nanejvýš je schopný cítit lítost nebo strach. A protože i hlavní záporačka je nenápaditá a naprosto tuctová, musí chudinku Elloren šikanovat a trápit naprosto každý, od vlastní tety až po posledního kuchyňského poskoka. Občas mám vážně pocit, že většinu YA hrdinek píše přes kopírák jeden jediný autor.

2 08.03.2021

Po tiskové stránce velkoryse pojatá kniha, která má jeden zásadní nedostatek, a to veškerý text. Ten je na úrovni průměrné internetové fanfikce na HP a autorčinu vlastní osobu, kdy „hvězdou večera“ není nikdo jiný než její naduté alter ego.
Sloh je kostrbatý a plný šroubovaných vět, často prokládaných nespisovnými výrazy, které působí jako pěst na oko (slimky, lítací dveře, kofča – to všechno v magickém světě, který údajně ustrnul ve 20. letech 19. století). Nepomáhají ani neohrabaná přirovnání (přesvědčovala ho tónem, jako by chtěla, aby si na sendvič zvolil místo majonézy kečup) a dlouhé otravné popisy jako z dějepisné učebnice (viz str. 38-45). Snaha napodobit imaginaci Rowlingové ústí v rozpačitý mišmaš a pokusy obohatit češtinu taky dopadají žalostně (zavrtala své savany do jeho topazů). Místy je to tak špatné, až se člověk skoro zasměje (slečna hází poštolkám do klece zrní).
Přes veškerou snahu o magické reálie jde v první řadě o nevkusnou romanci mezi ještě krásnější a nafoukanější Fleur Delacour a přehnaně sebemrskačským a ještě drsnějším Severusem Snapem, kterého Rowling-Stoškové transformace připravila o veškeré charisma. Rádoby dramatická psychologie postav je jen mizerně zpracovaným klišé a Drakeovo zbožné slintání naprosto podkopává jakoukoli snahu být na svou zhola neužitečnou asistentku protivný/přísný. Jeden příklad budování erotického napětí: „Spíte v posteli s ptákem?“ „Ano, a s tím skoro největším.“ (Btw. jedná se o páva, a pro případ, že byste narážky nepochopili, vám autorka vysvětlí, že nejde o šťastně zvolená slova.)
Když to po cca čtvrtině knihy shrnu, kvalitou textu je na úrovni samonákladovky průměrného pisálka, kterému žádný aspoň trochu soudný redaktor nezabránil "v rozletu".

A je to tu zas. Tentokrát v podobě rádoby drsňáckého a extrémně amatérského textu na provařené téma nájemných vrahů, kterého jsem zvládla přečíst asi dvacet stran. Palec nahoru každému pisálkovi, který odolá pokušení splnit si sen a něco podobného dotlačit k vydání, ať už přes Pointu, Lirego, Kliku a tak dál. Oni ti redaktoři seriózních nakladatelství totiž většinou mají pádný důvod proč takové rukopisy odmítat...

Hodně rozporuplná kniha, která se sice výborně čte a je z ní znát talent začínající autorky, ale celou jí natolik prosvítají motivy, dějové linie a charaktery z HP, až to dost zavání plagiátem. Jestli se po letech opravdu dočkáme pokračování, chtělo by to buď uvědomění a změnu z autorčiny strany, nebo opravdu důsledné betačtenáře, kteří by ji od kopírování Rowlingové nasměrovali někam dál.

12.12.2020

Vzdala jsem po necelých třiceti stranách. Jedná se o škvár nejhrubšího zrna, kde se neuměle vrší jedno klišé za druhým. Anotace sice vyznívá docela varovně, ale i tak jsem knize dala šanci, protože občas forma obsah zachrání. Bohužel, i styl psaní je opravdu zoufalý - jako by se autorka Harlequinek rozhodla, že si vyzkouší napsat nějakou fantasy. Určitě jedna z nejhorších knih, jaké se mi kdy dostaly do ruky.

Na to, že mi ještěři T. Kadečkové nepříjemně připomněli Dračí město od PM a anotace se tvářila jako jedno z největších klišé, na které se ve fantastice dá narazit, není výsledek tak špatný, i když jsem doufala ve víc. Pochvalu zaslouží především to, jak autorka naložila s oběma hlavními postavami (v tomto ohledu mě nezklamala a podpořila dobrý dojem z new weird povídky Sladké sny). Jejich vzájemné interakce knize dávají šmrnc, ale děj a komplot v pozadí by zasloužily víc rozpracovat - takto vůbec nedokázaly vzbudit můj zájem o to velké tajemství, po kterém Roderick tak pase. Závěr byl naservírovaný hodně rychle a měl potenciál zapůsobit, kdyby byla autorka vypsanější a dokázala na něho čtenáře lépe připravit.

5 13.11.2020

Kniha se dobře četla, pár zajímavostí o jedech se taky našlo, ale těch nelogičností se tam na můj vkus nahromadilo až příliš. Korunu jim nasadila sterilní a (ne)uměle vecpaná romantická linka.

1 01.11.2020

Drzý a sebejistý styl psaní Z. Hartmanové se mi líbí a ráda si přečtu každou její novou knihu. Silnou stránkou jsou také dobře zpracované vztahy mezi postavami, které bohužel v prvním díle Krys přerostly až do rozměrů telenovely, zasazené v kulisách apokalyptického světa postrádajícího hloubku.
Podobně jako Accad, i Ler působí promyšleně jen do té míry, aby na nás autorka tu a tam mohla vytáhnout efektní scénu nebo pojem. A podobně jako u Perutí noci je i tady velkou slabinou nepřesvědčivost hlavního záporáka. Zatímco … v Perutích působil jako náhodně vybraná postava, jejíž konání nedávalo smysl (a autorka nás hlava nehlava tlačila k tomu, abychom ho nakonec politovali), zdejší padlý anděl je počínaje jménem vyloženě k smíchu a já mu prostě nevěřím, že by byl schopný si udržet moc. Pokud to měl být autorský záměr (jestli si dobře vzpomínám, i jeho démoni se „blonďákovi“ posmívají), nepřijde mi příliš šťastný.

4 01.11.2020

Město duší, Lea Honor a teď Spící Beatrice - hned tři pádné důkazy, že vydávat wattpadovou tvorbu asi nebude cesta tím správným směrem. Beatrice se dá opravdu číst jen jako velice průměrná romance, protože autorčiny představy o výzkumu jsou extrémně naivní a pokud by se je pokusila rozvádět, skončilo by to naprostým fiaskem. Kladně hodnotím hlavně ten ústřední "obyčejný" vztah (příjemná změna po všech těch pokusech o drsné a záhadné bad boys), podobně jako prostý fakt, že tři holky se nemusí projevovat jen jako uječené, nepřejícné a závistivé slepice, ale můžou se z nich stát kamarádky. Celkově kniha vyznívá docela sympaticky, ovšem kvalitativně jde o příběh, který by zapadl spíš mezi moderní Večery pod lampou.

4 24.07.2020

Chválím anotaci, obálku, námět a místy zdařilou poetiku (na YA poměry). Dál už je všechno špatně, autorka vůbec nezvládla své wattpad stories přetvořit do funkčního celku. Postavy se buď chovají naprosto dětinsky, nebo jako ostřílení psychopati, a jejich neustále se opakující (ne)uměle vykonstruované konflikty pro mě představovaly holé utrpení. Celkově mi kniha připomněla tvorbu M. Burdové, která je ale přece jen o poznání příčetnější.

9 14.05.2020

Proklínám autorku obálky, která mě zlákala dát P. Machové druhou šanci. Na kulhavou logiku už jsme v YA zvyklí (namátkou - suchozemští ještěři pod vodou máchají křídly stejně efektivně jako ti vodní) a nemůžu jí upřít stylistické zlepšení, ale ten příšerný ezoděj mi veškerá pozitiva zase "vynahradil" a namíchl mě ještě víc než pojetí Dračího města. Výcvik u Tajemných? Leda jako špatné kulisy pro všechny ty spřízněné duše, zloděje duší a dostaveníčka v mysli. Obě hrdinky omdlévají nebo upadají do kómatu jedna přes druhou a po zbytek času jsou buď nadržené nebo meditují, případně trochu cvičí. Smysluplné utrpení postav mě většinou dokáže obměkčit, ale tyto labilní ženštiny ze mě nedokázaly vyrazit sebemenší účast. Trochu by mě usmířilo krvavé a nenávratné obětování Jany dračím bohům, ale takové revoluční alter ego vraždy se od autorky dočkám těžko. Takže končím na str. 316, kde se začíná rýsovat další stěhování duše...

6 22.04.2020

Valard patří k tomu druhu knih, které si buď užijete jako bezhlavou jízdu, nebo vám budou připadat veskrze otravné. Jakkoli mě to u Strak překvapilo, očekávaný příjemný humor se nedostavil a po dvou marných pokusech se začíst jsem výtvor pana kováře odložila někam, kde na něj neuvidím.
Neměla jsem v plánu psát komentář, ale zdejší přátelský marketing mi nepříjemně připomněl praktiky okolo knih J. Trpiše, a proto přidávám nezaujatý pohled z druhé strany barikády. Kniha trpí nevyrovnaností, humor je přinejlepším rozpačitý a zarputilá snaha o vtip a průpovídky často vysloveně škodí. Děj působí spíš bezradným než úmyslně absurdním dojmem a co se týče stylu, plácání o vlcích (str. 56) může posloužit jako příklad toho, jak „bravurně“ autor místy nakládá s jazykem.
Snad se česká akční pohádková škola příště zmůže na něco lepšího.

Nad zemí černé perutě,
třebas i smrti vezmu tě,
krkavčí nocí na dlani
pronesu k tobě svítání,
kdyby tvé srdce sevřel stín,
životem svým tě vyplatím.

Všechna čest autorce za tuto podařenou epickou fantasy tolkienovského ladění. Zejména druhá polovina knihy mě opravdu okouzlila, přestože nepatřím k příznivcům pomalého tempa vyprávění a mnohé postavy na můj vkus až příliš urputně a často zabředávaly do pochybností o sobě samých. Přes prsty by zasloužil autor anotace, která slibuje pravý opak toho, čeho se čtenáři dostane (děj je komorní a ne zrovna strhující), a vůbec nic nenapovídá o kráse jazyka, jakým je příběh psán.

4 17.04.2020

František Kotleta se pokouší psát jako intelektuál - přesně takový je můj dojem z tohoto Magnesií Literou oceněného díla.
Kniha je v podstatě bezdějová, pouhý kompilát autorských výkřiků a literárních výstřiků. Jestliže každý z nás tíhne k nějakému hříchu, pak tím páně Stančíkovým musí být nestřídmost; vlastním obžerstvím čtenáře přecpává ve všech možných významových rovinách. Autorova výdrž v sebeukájení mě unavila ještě před polovinou, ať už šlo o zajímavé myšlenky a historická fakta zalitá absurditou jeho vynalézavosti, bizarní kuchařinu nebo přemíru fantazií dějotvůrce, který je při svém věku a otylosti stíhaný hněvem falického boha Priápa, a tak své zanedbané moudí čtenáři alespoň co chvíli otlouká o hlavu. Všechny tyto zážitky mi PS nezapomněl obohatit ani coby poeta - "odcházel oholen i vyhulen" má bezpochyby ambice stát se memetickým rýmem mezi těmi nejsečtělejšími puberťáky 21. století.
Vzhledem k tomu ocenění bych si nejspíš mohla dovolit srovnávat například se Jménem růže, ale… není třeba. Mlýn na mumie zkrátka představuje potenciál utonulý v nevkusu.

13 15.03.2020

Pestrá žánrová směs apokalyptických povídek, od klasického postapa až po sci-fi.
Někdy stačilo variace na soutěžní téma (apokalypsa osobní, živelná nebo ve smyslu zjevení) vyjmenovat (Téma je apokalypsa), jinde se je podařilo i obsáhnout (Dotyk motýlího křídla). Klasické zombie postapo je zastoupeno Návratem post. otce - logicky sice drhne a chabou pointu navíc vyzrazuje už v názvu, ale je velice zručně napsané.
Čistě osobní apokalypsy na mě působily prvoplánově a nezanechaly výraznější dojem (měly to těžké, protože jsem srovnávala s Rubinovou liečbou a podvědomě nejspíš i s Flowers for Algernon); výjimkou bylo hodně zdařilé řemeslné provedení Konce emocí. Osobně se mi moc nelíbily Mýtina (po slibném začátku se vyvrbila v otravně napsanou skoronovelku spíš jen protahovanou než dramatizovanou opakujícími se momenty) a Krajina Háďat (několik halabala smíchaných obehraných motivů s vyústěním do ztracena).
Nejrozporuplnějším kouskem byl bezesporu Nezvaný host. Na jednu stranu příjemné jednohubkové fantasy osvěžení, na druhou se mi nechce věřit, že by se „pod čarou“ nenašlo nic lepšího než scénka s čarodějem Gandalfem a párečkem natvrdlých teletubbies.
S přihlédnutím k tomu, že se jedná o soutěžní sborník, je celková úroveň povídek velmi dobrá a zdají se vyrovnanější než v předchozích dvou ročnících.

2 07.02.2020