Eslem komentáře u knih

Už jsem slyšela dost kritiky na to, jak se ženské autorky nedokážou vcítit do mužských postav. U R. Jordana mám naopak pocit, že se častokrát projevuje až moc jako žena. Všechny ty popisy rób, no a šitíčko má u sebe dokonce i Rand... Nevím, nakolik případně zasahovala paní manželka, ale třeba ta scénka, kdy z polomrtva sotva vzkříšený sedlák Mat vypráská holí dva nejzdatnější aspiranty na strážce zaráz, působí jako vytažená z hlavy nějaké náctileté fantasy romantičky. Tuplem když si ještě přítomní muži zas a znova uvědomují, jak je Galad neodolatelně pohledný.

1 09.11.2015

Asi nejpůsobivější začátek knihy, jaký jsem kdy četla - ve vzduchu nad přesličkovým lesem visí bouře, v bažinách se povalují obří ještěři a nad tím vším si na terase soukromé kosmické lodi vybavené slušným barem vysedává konzul a hraje na klavír. Jako bonus pak stromoloď Yggdrasill, teslovníky, nabroušený Štír a pro fantazii děsně dráždivé Hrobky času. Jenom škoda toho, že všechny příběhy začínaly tak od lesa - místy se opravdu dost táhly. Pro mě ale rozhodně lepší než Duna - radši přečíst Cantos zhýralce Silena, než poslouchat přemoudřelé Herbertovy mudrlanty...

3 30.10.2015

Anotace může navnadit, jenže… Prvních 150 stránek vypráví převážně o tom, jak se Aes Sedai a Přijaté potkávají na chodbách, přičemž největší akce spočívá v tom, že se děvčata vypraví zapisovat jména ženských, které čerstvě porodily. Ani získat šátek moc nestojí, i když při tom občas někdo umře. Kniha se zoufale vleče kolem nezáživné zápletky hledání vyvoleného novorozence (šitíčko s sebou!), aby se na pár posledních stranách z posledních sil rozběhla. V epilogu se tak Lan ze zapřisáhlého nedůvěřivce zázračně proměňuje ve Strážce. Hodně děsivý výplod Jordanova autorského zoufalství.

1 29.10.2015

Podobně jako Meče Lorgan (chudák conanovec, který spadl do té obálkové pasti!) - po literární stránce působivé, ale čtenářsky špatně stravitelné a přepepřené fomalhiwskými vlnovkami. Poutavost Mycelia je tomuhle na hony vzdálená...

1 30.09.2015

V žánru sci-fi toto mám načteného hodně málo, takže až na výjimky neposoudím, kde a nakolik se asi autorka inspirovala, každopádně na plnokrevné scifko je Mycelium podle mě málo technické a fungování světa tak klouže spíš do fantasy. Z fantasy jsem naopak zvyklá na mega ságy a propletence, ale ta spletitost Mycelia je prostě úžasná a podmanivá (audio verze je možná bezpečnější - radši nic nedržet v ruce, vlákna prorůstají ze stránek! :-))
Předepisovala bych i jako léčivku pro multi-kulti nadšence, aby si zapřemýšleli, kam až by nás přehnané ústupky cizí kultuře mohly zavést (než budou na Marsu efektně smeteni)...
Občas mě trochu rušily projevy "ženského" stylu psaní, ale mám radost, že autorce i Argu tahle trošku nepředvídatelná záležitost dopadla tak skvěle, a těším se na velké finále!

5 07.08.2015

Mé dojmy z této knihy si docela poběhaly, od geniální šílenosti až k totální magořině; a po cestě se párkrát pěkně poválely smíchem (ta přetahovaná o čtení ze střev...!). Už "jen" ukousnout si takovéto sousto k překladu chce pořádně velkou pusu a doslov M. Bronce obdiv ještě umocní.

5 01.08.2015

Vílí kruhy s přitažlivým námětem porouchaného mechanického slunce nabízejí šanci nahlédnout hlouběji pod pokličku podmořského světa T. Matouškové. Přes zajímavé reálie a čtivost zůstal potenciál poruchy poněkud nevyužitý a celá vílí zápletka mě moc nezaujala. Na dva panteony, záchranu jednoho světa a lepší vyniknutí jednotlivých postav byla kniha trochu krátká, nakusovala, ale nestíhala dojídat, a místy zaskřípla.
Kerabrit coby půlka draka byl zvláštně multifunkční (bůh smrti, tvůrce a mechanik), ale hlavně – jako stvořitel nových druhů by se asi neměl těšit z evoluce (doufám, že evoluční biologii na Masárně neučí kreacionisti). Neškodilo by trochu víc autorčina obvyklého humoru, i když co se týče erotiky, v kontextu knihy bych radši volila přiškrtit Kerdeu, než zlevňovat ji děláním do zadečku… A poslední zaremcání – když už se vešly ilustrace, tak slovníček by se tuplem uživil.
Abych jenom neskuhrala, jako slovní hříčka se mi hodně líbili Kati, a kruh pěkně uzavřelo i závěrečné Femorianovo doznání. Přestože Vílí kruhy jako celek tak docela nenaplnily má očekávání a mám pocit, že Podmoří stále žije hlavně autorčiným blogem, přiblížily mi ho čtivou a žánrově zajímavou formou ekologického arcanepunku.

16.07.2015

V žánru toho překousnu dost a nevím, jak je na tom originál, ale pan překladatel z knihy udělal slabomyslný a absolutně nečitelný blábol, který mě ani po půl roce nijak neláká k dočtení. Překlady z devadesátek a zvlášť od Classicu nebyly nic moc, ale tohle je opravdová "perla".

Učebnicové filozofy nečtu moc často, ale když už, vždycky se najde něco, čím mě zaujmou – například takový génius druhu je pro začátek krásně libozvučný pojem. Můj obdiv pro myšlenky na svou dobu úžasně pokrokové se ale dost povozil na horské dráze, protože pan Schopenhauer v nejlepším nepřestal (asi by mu zbylo málo materiálu na knihu) a zajímavé nápady prostě musel bohatě vyvážit nabubřelou snůškou až komických nesmyslů. Než naopak, asi je mi milejší biolog filozofem, protože kromě čtení občas zvedne zadek a vyrazí do terénu za nějakým experimentálním důkazem.

31.03.2015

Tahle sympatická fantasy klasika je zatím to nejčtivější, co se mi od Strak dostalo do rukou. Obálka je sice z kategorie laciných, ale obsah jiskrný, svižný a plný zajímavých archetypů :-) Reprint (2014) si určitě zaslouží!

21.02.2015

Novicka je o něco záživnější než nemastný úvodní díl trilogie a v závěru se tempo čtení i trochu zrychlí, ale pořád to není nic jiného než aušusový Potter, ať už se Canavanová inspirovala nebo ne. Mimo propastné rozdíly ve všem ostatním, Rowlingová zvládala Potterův život Malfoyem jen přiměřeně kořenit a nevycpávala s ním půlku knihy – po tak přehnaném hnípání v šikaně chudinky Soney jí člověku už ani není líto. Knížka je sice plná čarodějů, ale fantazie si stejně moc nemá na čem smlsnout, a nekoná se ani žádné překvapení – Sonea je opovrhovaná pro svůj původ, dobrácká, velice silná a ujme se jí nejvyšší lord. Těžký život homosexuálů měl nejspíš knihu někam povznést, ale ani tady se nedařilo.
Ve srovnání s Trudi Canavanovou, která se usilovně snaží vpasovat do čtvercového otvoru kostku, hrají skutečně dobří fantasy autoři ve svých knihách šachy.

20.02.2015

Škoda té pitomoučké obálky, která k hrdince nesedí a koho navnadí, ten se nejspíš zklame. Série má něco do sebe, autorčin svět není jen prvoplánová placka, myslím ale, že její styl není dost čtivý na to, aby mu čtenář propadl, zvědavě tahal za každou nitku a těžil z každého náznaku.

31.01.2015

Tak tahle kniha se táhla jako exponenciála – prvních dvě stě stránek jsem louskala strašně dlouho a myslela jsem, že ani nedočtu. Já, Ryšad mi moc neseděl, přinejmenším do doby, kdy začal otročit diktátorově ženě :-) A pak se stránky konečně začaly míhat. Škoda, že autorka nemá dar psát konstantně poutavě…

1 15.01.2015

Pěkně promyšlená série dobrodružných jednohubek s moc hezky propracovanými obálkami.

01.01.2015

Trend vydávání fanfikcí má našlápnuto - od srovnávání s Harrym Potterem se opravdu nedá oprostit a přestože kniha (až na trochu zbytečně dramatickou třetinku v sirotčinci) působí docela mile, autorce citelně schází vypravěčský talent, vtip a bohatá imaginace Rowlingové.

5 27.12.2014

Šanci tomuto začínajícímu autorovi jsem se rozhodla dát po přečtení recenze T. Matouškové. Na knize bych určitě ocenila nápad světa ve zdech, rodinku chrličů a fakt, že nejde o záchranu světa. Jenže pár nápadů je samo o sobě málo. Text zjevně nevzbudil zájem editorů, takže se mi do rukou dostal neohrabaný literární polotovar, kde je redakčně nepokrocený autor v nevýhodě a já se můžu rozčilovat nad tím, že postrádá vkus a cit odhadnout, co si ke čtenáři může dovolit. To ale není všechno. Autor sice cituje hodně zdrojů, veškeré výživné látky ale pupeční šňůrou proudí od Gaimanova Nikdykde - právě tamní postavičky si M. Drtina přenesl do svého příběhu a připravil je o veškeré charisma (i když třeba ponechal jméno). Do třetice, autor naprosto nevyužil prostor, který si sám šikovně vytvořil Archivem, a veškerou invenci obětoval urputné a spíš škodlivé snaze stavět do centra pozornosti Richardovy rozchodové problémy. Z těchto důvodů knihu hodnotím jako prostou a nepříliš kvalitně napsanou fanfikci na Gaimana a nemám pocit, že by si zasloužila zvláštní pozornost.

PS: Snaha kamarádů vytáhnout hodnocení je pochopitelná, ale 5* od lidí, kteří fantasy normálně nečtou a najednou skončí u knihy, která je i skalnímu čtenáři zcela neznámá (nebo mají v databázi tuto knihu dokonce hodnocenu jako jedinou), je opravdu trochu moc okatých.

2 11.12.2014

Jedna z knih, u kterých mě zaujal námět, ale zpracování zklamalo. Čekala jsem větší porci sirén a ne jen postavičky ze Syna pekel napasované na Andělskou tvář. Tak do dvou třetin knihy se mi zdálo, že vidím aspoň pokrok ve stylu psaní, ale tou dobou už mě děj nudil a závěrečné křečovité zvraty to rozhodně nevylepšily. Velkým autorčiným přeceněním byla i středověká Anglie - reálie a logika se zatím jeví jako její nejzavilejší nepřátelé. Celkově si myslím, že M. Burdové líp sedí vymýšlení variací na Eragona a Deltoru.

1 29.10.2014

Tak po pár ročnících Žoldnéřů mám pocit, že porotci rádi čtou pořád dokola to samé... Možná jim nic jiného nezbývá, protože první dvě povídky byly opravdu působivé, i když osobně moc nemusím štěkavý styl D. Ruskové ani vypravěčské průpovídky L. Müllerové. Ze zbytku už mě zaujaly jen Měděná cikáda (moc pěkně napsaná, i když dějově nic originálního) a Staré slečny, s atmosférou pěkně dotvořenou ilustrací L. Medka. Přimluvila bych se za jinou obálku, protože s výjimkou Knížat páry a ducha mi svou odpudivostí nehezky straší v knihovně.
Ani novelka M. Antonína nakonec nebyla tím bonusem, na který jsem se těšila, a vyvrbila se v gemmelovské téma jako zpracované začínajícím autorem...

25.10.2014

Vedle Nikdykde jsem se nějak nemohla zbavit myšlenek na Čaroděje ze země Oz a obojí bylo příjemné, stejně jako potěšil Mievillův koncept Vyvolené :) Jen na té bizarnosti mohl místy trošku ubrat, podobně jako se pokrotil v Kolejmoří…

19.09.2014

Na můj vkus Duna až moc často permutovala na nudu. Byla sice prolezlá zajímavými červy a místy z ní skutečně prahlo v krku, ale i tak se se mnou táhla snad tři týdny a neodbytný vjem pouštních nomádů jí dost ubral na science i fiction. Paulova úvodní "děsivá" zkouška vyzněla krajně nepřesvědčivě a pak už jenom přibývalo mouder, která se potápěla tak hluboko, až je sešrotoval můj krevní tlak. A konečně, radši trochu tápat než mít osýpky z toho, jak se postavy kurzívou neustále snažily něco přibližovat a zdůvodňovat. Duna své kouzlo má, ale pro mě jen jako celek, po (uf) dočtení.

5 28.08.2014