Eslem komentáře u knih
Klasický fantasy děj s širokou nabídkou (nejen kladně nabitých) hrdinů a dialektů, spoustou humoru a nomen omen.
Utahaná. Hlavní hrdinka i celá kniha. Pokračování o ženě zmechanizované co do sexu i násilí už na mě bylo až příliš jednotvárné, sonda do její duše až moc vytrvalá, děj nezajímavý a ani jazyk už tolik neplatil. Řemeslně nejspíš dobře odvedené dílko, které mi ale nesedlo.
Čtivá a přímočará fantasy série se sympaticky obyčejným hlavním hrdinou.
Drakobijčí zklamání. Vítězná povídka ve stylu laciného horroru, druhá v pořadí do soutěže zapadla jen za cenu pár fantasy prvků vecpaných násilím, skvěle řemeslná třetí zas byla bezostyšnou Sapkowského fan-fiction...
Po všech těch průtazích o délce sedmi knih bych co do osudu hlavní záporačky čekala lepší vygradování... Každopádně čest Tritonu, že tuhle sérii dotáhl až do konce - nejedné lepší se u nás tak nedařilo.
Krásná příležitost nahlédnout, jak Drakobijci vyrůstají z plenek. Vítězná povídka je nezapomenutelná (taky vyhrála s přehledem), ty za ní sice čtivé, ale z dnešního pohledu docela průměrné.
Bitevní fantasy pro nenáročné (a spíše mužské) čtenáře.
Zvolená ich-forma mi ke knize vyloženě nesedla a ani děj, i když docela pestrý, mě nedokázal vtáhnout. Jakékoli pokusy o rýmy byly taky dost škodlivé, * za obrácení hrdinů.
Oproti trilogii PJ tuto záležitost trochu vytáhlo nahoru zdařilejší vykreslení dívčích idolů, především Sorgana, což je postava čtenářsky velice vděčná. I tak se však jedná jen o přepracování dvojice Maxarel-Veragin. O to slabší jsou hlavní ženské hrdinky, které navíc v mnohých scénách splývají jako přes kopírák (samozřejmě, stejně jako u Paoliniho, nemůžeme přehlédnout, do které postavy se profiluje sama autorka). Je patrná snaha uměle postaršit čtenářskou základnu přidáním na intenzitě krvavých i milostných scén, žádný skutečný autorský posun ale nenastal.
Z knihy hodně dýchá Pán prstenů, s Aragornem vždy ve středu dění. Postavy se svým omezeným repertoárem chování působily prkenně a trochu mě nudily, popisy hájemství wazzarů a líčení útrap cesty však příběhu dodaly kouzlo. Obálka je bohužel propadák, kniha by si rozhodně zasloužila něco lepšího.
Skvělý ročník soutěže, od Jana Žlebka až po Výru; Je jen jedna spravedlnost u mě taky vyhrála, i když mi přišla "jen" vylepšenou variací na o rok starší Černou tmu.
Na to, v jak silné pozici autorka byla, si dle mého mohla dovolit možná míň čtenářsky vděčné, zato kvalitnější zakončení...
Oproti předchozímu dílu je kniha dějově chudší a působí, jako by autorka spěchala a neměla čas si s jazykem tolik vyhrát (nebo se záměrně krotila). Přesto velmi příjemné čtení a i barvy obálky doslova hladí po očích.
Ukázkový plagiát, který se mi ale v dětství líbil víc než originál... 100% :)
Nejvíce mi utkvěly Nástroj Blanky Jiruškové a vítězná Pátá, pobavil nesoutěžní Sud osudu. Za přečtení jako vždycky stojí i komentáře autora sborníku.
Oproti předchozímu roku mě nemile překvapila obálka, která působí lacině a nevkusně. U povídkových příspěvků dá se říct platilo, že čím horší, tím naštěstí kratší; potěšil mě až Kabinet kuriozit a favoritem zůstal až do konce.
Tento ročník Ceny Karla Čapka mě zklamal (nehodnotím novelu - zatím jsem se k ní nedostala). Z mikropovídek se trošku děsivě povedla Penze, z kratších ani delších mě žádná nijak zvlášť nezaujala.
Plnohodnotné pokračování prvního dílu, nic se nezmění, jen se jede dál. Zamýšlené osvěžení v podobě pošťuchování Veragina a Snížka se místy daří, místy ne, draky i Veragina máte přečtené, Dargwlci se bezzubě cení, jednorožec pobíhá... a smrt slabomyslného krále je vlastně úlevou. A zase ty popřetahované nápady, vyšší forma snad z Pokémona, modří rarachové, co trýznili i Pottera...
"Nemám strach, strach má mě, celou." Příběhy Moire mě přitahují trošku proti mé vůli, netradičním pojetím hrdinky a hlavně jazykem. Na vulgarity si nepotrpím, ale většinou je spláchne hned dojem z následující věty a nakonec s celkem dokonale splynou. Nějak podobně se to zahraje i ve chvílích, kdy už začínám kroutit hlavou nad Moiřiným širokánským srdcem a ještě pár dalšími extra chlapy. 70 %
Některé nápady, jako vymezení „pracovních“ hodin různým formám magie a obecně pojetí mágů živelných klanů, opravdu zaujaly, vývoj hlavního hrdiny však příliš připomínal Draka Jordanova a to v ne o mnoho lepším provedení. Snový symbolismus mě bohužel taky neoslovil a nijak zvlášť oslnivé a propracované nebyly ani dialogy.