Sariklen
komentáře u knih
Jsem holka. Co s tím?
Holly Bourne
Ani závěrečný díl trilogie mě nezklamal. Jak moc jsem se v něm viděla, jak moc jsem se viděla v Lottie. Její vztek byl můj vztek, její rozhořčení moje rozhořčení, její zápal můj zápal, její vášeň moje vášen, její pochyby moje pochyby a její zoufalství moje zoufalství. Pochopí ti, co někdy za něco bojovali. Naprosto famozní příběh. S každou stránkou jsem si říkala: Přesně tak! A co teď s tím? Jak to vyřešit, jak postupovat? Bojujme. Jen si vyberme jak.
V originále ještě vyšlo další pokračování s názvem: ...and a happy new year? Moc se těším, až si ho, byť v angličtině, přečtu a dozvím se, co bylo s hlavními hrdinkami dál :)
Je tohle láska?
Holly Bourne
Naprosto boží. Young Adult kniha, která dle mého, obsahuje vše k tomu, aby ve mně rezonovala a zapsala se mi do srdce: hluboké přátelství, lásku, feminismus, psychické problémy, rodinné vztahy, dobrodružství a především humor! Musím také vyzdvihnout Whinnie a nádhernou Púovskou filozofii (Púa miluju a tohle mě zahřálo na srdci). No a prostředí letního tábora a hromada dětí? Pro někoho, kdo si tohle zažil na vlastní kůži je to jako návrat domů. Krásné pokračování prvního dílu, a to jsem si myslela, že si nezvyknu, jak není hlavní postavou Evie :) Jako skvělé plus, což mě u této spisovatelky, kde má vše svůj význam, vůbec nepřekvapuje, je také zjištění, že Situace odsouzené k nezdaru mají v příběhu také svůj význam.
Už jsem normální?!?
Holly Bourne
Takhle soucítit s hlavní postavou se mi asi ještě nepoštěstilo. Bylo to senzačně napsané. Skoro byste za Evie chtěli dýchat. Kombinace témat duševního onemocnění, přátelství, lásky, střední školy, feminismu a rovnoprávnosti aspoň pro mě osobně tvoří značku ideál. Když se k tomu přidá úžasný humor, díky kterému jsem se mnohokrát smála nahlas a tekly mi slzy smíchu... nemůžu dát jinak, a ani nechci, než pět hvězdiček. Moc všem doporučuju a těším se na další díly :)
To není můj problém
Ciara Smyth
Nakonec 5*. Bylo to super! Humor skvěle působí díky nadsázkám a lehké ironii, která není zlá. Díky němu jsem při čtení několikrát dostala až záchvat smíchu. Děj je dobrodružný, pořád se něco děje, v knížce nejsou hluché pasáže. Příběh je vrstevnatý, komplikovaný, nestereotypní a neprvoplánový. Postavy nejsou dokonalé, vztahy také ne a mávnutím kouzelného proutku se v dokonalé nezmění. Rozhodně doporučuji k přečtení :)
Hvězdy nám nepřály
John Green
(SPOILER) Na začátku knihy jsem se vážně rozhodovala o tom, že ji přestanu číst. To zběsilé a rychlé tlačení na pilu ze strany Augusta bylo příliš. Některé další pasáže jsem přeskakovala, protože byly celkem nezáživné. Nakonec jsem knihu dočetla a jsem celkem ráda, protože její druhá polovina už byla mnohem lepší a i Augustovo chování se změnilo. Nejvíc jsem asi soucítila s Izákem a Gusem, kdežto Hazel mi nebyla kdovíproč tak hmatatelná. Na příběhu se mi líbí jeho surovost, humor a některé pěkné myšlenky. Ale znovu už ji číst nemusím.
To se může stát jen ve filmu
Holly Bourne
Nakonec 4,5* :) Moc se mi líbilo na první pohled klasické zpracování, které ale klasické vůbec nebylo. Vyšvihl to závěr a také linka o realistickém vnímání lásky, to velice oceňuji. Stejně tak problematika rozvodu, rozpadu rodiny, nevěry a osobních bojů. Určitě doporučuji k přečtení.
Slunce je také hvězda
Nicola Yoon
Kniha obsahovala dílčí věci, které samy o sobě byly skvělé: kapitoly s vysvětlením konkrétního pojmu či části historie, pohled na situaci vedlejší postavou... Líbilo se mi, že vše v knížce bylo propojeno s něčím dalším a nakonec se zjistilo, že vše dává smysl. Ale přes to všechno se mi jako celek knížka nelíbila a nečetla se mi dobře. K postavám jsem si nedokázala utvořit pouto a překotně rychlý nástup jejich vztahu pro mě nebyl ani špetku uvěřitelný. Některé věci byly klišovité a tak přeslazené, že je nešlo číst. Mnohé dějové zvraty byly taktéž přitažené za vlasy. Prostředek knihy jsem jen prolistovala a několikrát během čtení jsem váhala, zda knížku úplně neodložit. Snad mi sedne jiná autorčina knížka. K této se již vracet nebudu, nemám z ní dobrý pocit a nebylo v ní nic stěžejního, co by mi z jejího čtení udělalo pozitivní zážitek.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Krásné, silné, paradoxně hřejivé čtení. Přestože se v něm řeší těžké a moc důležité téma, je podané velice čtivou formou a nejsou výjimkou humorné fráze, které mě až nahlas rozesmály. Často jsem se nedokázala odtrhnout a musela číst dál. Oceňuju originální nápad celkového zpracování, kterým se postupně dozvídáme příběh a rozkrýváme emoce a důvody spolu s hlavní hrdinkou. Líbily se mi filozofické úvahy a velký mentální progres, který hrdinka absolvovala. Také kvituju neklišovitý závěr. Určitě se ke knížce ještě vrátím a moc se těším na další knihy autorky.
Moře klidu
Katja Millay
(SPOILER) Jedna hvězdička, a to jen za často velice úderné konce kapitol, které byly jak bouchnutí kladivem ve ztichlé místnosti, za Drewa a za poslední větu. Ale jinak nemohu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala. V zásadě i ta poslední věta mi teď zpětně přijde dost hořká vzhledem k tomu, jak se Nastya chovala a jak popírala vše pěkné a nechtěla si takřka nic pozitivního dovolit prožít. Jak moc situací bylo přitažených za vlasy. V zásadě vše nosné — Nastya nemluví, ale stejně si takřka hned získává přátele, kterým nevadí, že od ní dost dlouho skoro nedostávají zpětnou vazbu. A to, jak jsou všichni v knize talentovaní a nádherní?
Ale jinak se patrně autorce mistrně povedlo přetvořit postavy do toho, jak se cítila Nastya a jak ji viděli blízcí. Do mrtvol. Táhlo se to, bylo to jak sledovat děj za poškrábaným, špinavým a ztmaveným oknem. Taková atmosféra na mě dýchala. I když došlo k emocím, jako by tam nebyly... Možná mi paradoxně nejvíc hmatatelný přišel Drew. Ale jinak, asi ve snaze vytvořit co nejvíc zlomené a ztracené lidi, se ztratila jejich lidskost, přístupnost. Celý jejich obraz. Jako by byli úplně mrtví. Nesoucítila jsem s nimi, což se mi v knihách neděje. Připomínalo mi to ne moc bublající gejzír, který bohužel i přes mé čekání nevytryskl. Koukat na něj znovu neplánuji, ačkoli nepopírám, že pocity, které z knihy mám, byly zamýšlené. Nastya, a nejen ta, je mrtvá.
A Drew? Stal se opomněným, celý děj pomáhal tvořit a držet zuby nehty pohromadě jako nosný sloup. A v závěru nevíme nic o tom, jak to s ním bylo dál. Jen náznak, ze kterého si můžeme domýšlet. Možná bych uvítala kapitoly i z jeho pohledu a změnilo by to můj náhled na knihu. Ale s tím, jak to je, nemohu hodnotit jinak a jsem zklamaná.
Ranařky
Jennifer Mathieu
Tak tohle byla jízda. Kniha, která se zařadila na nejvyšší příčky mého TOP žebříčku. Jen jednou jsem se setkala s knížkou, která by se mnou tak moc rezonovala, ale tato se mnou navíc souznila v mých nejhlubších hodnotách. Přála jsem si chodit do stejné školy a účastnit se Ranařských akcí, a i je sama pořádat. Kniha byla i plná humoru, takže nejen, že mi tekly slzy smutku, vzteku a vděku, ale i smíchu. Moc děkuju za tuto knihu, která nese tak důležitá a silná poselství. Tvoje mlčení tě neochrání! Za spravedlnost a rovnoprávnost je třeba bojovat.
Vrátila jsem se o pár let zpět, kdy jsem měla podobné bojové myšlenky a plány, ale nikdo ze třídy se ke mně nepřidal. Není ovšem všem dnům konec a Ranařky mi znovuzažehly oheň v srdci a já se cítím nastartovaně pro další projekty, které jsem zatím pouze opečovávala, ale nevrhla jsem se do nich.
Moc se těším, až se podívám na filmové zpracování od Netflixu.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Vždycky jsem se úmyslně vyhýbala knihám, jejichž hrdinové měli smrtelnou nemoc. Teď jsem jí dala šanci. A naprosto mě dostala. Ještě v půlce jsem si ovšem nebyla vůbec jistá, že bych jí dala 5*, ale konec mě přesvědčil. Srdceryvné zvraty, krásně popsané vztahové linie a tím vším protkané to nejdůležitější sdělení. Sdělení o životě, o naději, o vděku, o lásce, ale i o vzpouře, o boji a odvaze. Kvůli této knize sice prolijete litry slz, ale jsou to slzy změny a prozření, a pokud ne to, minimálně posílení vděku za váš život.
Navždy a věčně
Jennifer L. Armentrout
Příběh byl silný, čtivý, napínavý a dojemný. Vidět nejen Myščinu cestu a tu píli a práci, bylo nejen inspirativní, ale připomínalo mi to v mnohém mě samotnou. Každopádně mi přišlo, že většina silných a nosných myšlenek je nahuštěna v závěru, což pak vypadalo lehce strojeně a uměle. Děj je v určitých částech prvoplánový, ale možná už jsem knih na podobné téma přečetla až moc :) A takový detail, který je možná zapříčiněn překladem: postupně mě až vytáčelo opakování citoslovcí ach, ne případně ach, kruci nebo ježíši. Nepřišlo mi, že to graduje děj, spíš to obtěžovalo. Oceňuji epilog, ve kterém se čtenář dozví trochu z budoucnosti hlavních postav.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
4,5*/5*: Začátek knihy mě až tak nenadchl, ale druhá polovina knihy a především její konec to až nečekaně vyšvihl svou čtivostí, zvraty a moudrostí. Ta se vine celou knihou, ale v druhé polovině je nejpatrnější. Ačkoli jsem si to nemyslela, ke knížce se určitě vrátím a všem ji doporučuji si přečíst. Možná jsou moudra někdy trochu schovaná, ale jsou tam, a když je člověk správně naladěn, dozví se převratné věci a uvědomění pro své aktuální prožívání. Tuším, že se mi některé věci z knížky budou vybavovat i v budoucnu. Pro někoho, kdo byť okrajově prožíval podobné trápení jako hlavní hrdinka, musí tato knížka být pokladem.
Poslední měsíční dívka
Barbara Davis
(SPOILER) 3,5*/5*. Prvních sto stran jsem se musela nutit do čtení, nemohla jsem se začíst, doufala jsem ovšem, že se to ještě rozjede. V zásadě to bylo hezké a především velice napínavé čtení. Obklopenost rodinnou a přírodní magií příběhu dodávala speciální hřejivost. Líbila se mi linka rodinných vztahů i detektivní zápletky. Co si myslím, že knize uškodilo, byla až moc klišovitá romantická zápletka – někdo 20 let čeká na někoho, koho v zásadě zná jen od vidění, neví, jaký ve skutečnosti je, ale vzdá se všech jiných potenciálních vztahů.
Nebe je všude
Jandy Nelson
4,5/5* Kdybych vedle sebe položila Nebe je všude a Dám ti slunce, které jsem četla první, tak Nebe je všude má na sobě zlatý poprašek od Dám ti slunce, ze kterého světlo tryská. Kdybych to četla naopak, asi budu víc nadšená. Na druhou stranu je toto méně náročnější četba, nepohřbí vás tolik pod emocemi, moudrostí a myšlenkami. Musím i říct, že jde poznat autorčin styl, to rozhodně. Má to hloubku; hra s významy slov, fantazií a kreativitou se tu taktéž propisuje, ale není to tak trojrozměrné. Každopádně i tak je tam mnoho laskavých momentů, vtipných pasáží a nedělalo mi problém si některé postavy velice oblíbit – bábi, Sarah i samotnou Lennie a Joeho. U Tobyho jsem si pozitivní vztah nevytvořila, kdoví proč mi přišel až odpudivý. Ale i takový vztah ke knižní postavě je ve výsledku pozitivní. A co musím dodat, zamilovala jsem se do dynamiky rodiny Lennie. Ta nejvíc připomíná atmosféru Dám ti slunce. Musím i pochválit doprovodné fotografie s básničkami, které, jak jsem tušila od začátku, nejsou v příběhu jen tak. Vše v něm má zkrátka svůj význam, jak je pro autorku typické. Jediné, co bych ještě vytkla, je horší čitelnost písma u básniček. Dávám 4,5* a rozhodně doporučuji přečíst, ideálně v pořadí prvně Nebe, potom Dám ti Slunce :)
Amy a Roger: Na cestě
Morgan Matson
Moc hezká knížka. Tak akorát dobrodružství, romantiky i sebepoznání. Jako plus beru doprovodné fotografie a zápisky a především autorčin závěr týkající se road tripu. Nezapomeňte na poslední účtenku! :) S ní je konec hned laskavější.
Říkej tomu, jak chceš
Brigid Kemmerer
Úžasná kniha. Děj je komplexní, vrstevnatý, nic nejde po povrchu. Vztahy, pocity, problémy – vše je zamotané, nesnadné až hmatatelné. Nechybí napětí, romantika a jak je u Kemmerer obvyklé, ani složitá společenská a sociální témata. Není to jen příběh, rozhodně není jednoduché ho číst, má to přesah a zanechá to ve vás stopu. Budou se ve vás zmítat pocity pochopení, lítosti, smutku, bolesti, ale i radosti a naděje.
Léto na druhý pokus
Morgan Matson
Jako oddechovku bych tuto knížku nenazvala. Příběh nás nutí přemýšlet, přehodnocovat priority, uvědomovat si důležité a přemýšlet nad svými chybami a nedostatky. Dějová linie s otcem je velice emotivní a emoce v průběhu knihy jen gradují. I ostatní vztahové linie jsou poměrně hluboké a nenechají člověka bez pohnutí. Dala bych pět hvězdiček, ale na mě to bylo ke konci příliš emotivní na to, abych se k ní ještě minimálně v blízké době, a kdo ví, jestli vůbec, vrátila. Přesto doporučuji všem.
Jediná maličkost
Erin Watt
Číst se to rozhodně dalo, ba co víc, vyloženě se od toho nešlo odtrhnout. Přesto to není na pět hvězdiček, protože mi chyběla větší hloubka, větší ponoření se do vztahů. Určitě tam bylo spousta prostoru pro širší rozpracování dějových linek a vztahů. Takto jsem to vnímala, že jsme jeli celkem po povrchu, pak na pár momentů jsme zabrouzdali hlouběji, abychom se zase vynořili na povrch. Každopádně musím vyzdvihnout vnitřní monology hlavní postavy a její myšlenkové procesy a pocity. Také se mi velice zamlouvalo konkrétní naplnění názvu knížky v samotném ději. Velice inspirující. Souhrnně doporučuji :)
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Kvalitou si nezadá s prvním dílem. Je to nabité emocemi tak moc, že si připadáte, jako byste stáli vedle postav, prožívali to s nimi a jenom tajili dech. Příběh je dramatický, těžký, silný a zároveň v něm svítí linky laskavosti, lásky, důvěry a pochopení. Hrozně se mi líbí, že chování postav není někdy ideální, tak je tomu i ve skutečném životě. Každý děláme chyby nebo někdy kopeme kolem sebe a děláme naprosto nerozumná rozhodnutí. Příběh také nabízí palčivá aktuální společenská témata, nad kterými bolí se zamýšlet, ale o to jsou důležitější. Zkrátka – kniha má naprosto všechno a ještě něco navíc :)
