Sariklen
komentáře u knih
Co se stane po půlnoci
K.L. Walther
Moc hezky se mi to četlo. Má to správnou gramáž dobrodružství, napětí, romantiky a pevných vztahů. Sice se nejpodstatnější část příběhu odehraje během jedné noci, nikterak to ale neubírá na kvalitě. Většina postav je velice sympatických a i přes tak krátký časový úsek jsem si k nim vytvořila vřelý vztah. Doporučuji k přečtení :)
Nezapomeň na mě
Estelle Laure
Přestože začátek pro mě byl naprosto příšerný — tíživá, neproniknutelná a zmatená atmosféra knížky byla dusivá, tak jsem se přes pár prolistovaných stránek dokopala k začtení. A rozhodně nelituju! Cca od půlky jsem se nemohla odtrhnout a později do sebe vše začalo zapadat a atmosféra v začátku knížky projasňovat. Myslím, že druhé čtení bude zákonitě mnohem lepší. Dávám 4* kvůli začátku, asi by se to dalo pojmout lépe. Ale vesměs moc doporučuji a určitě se ke knížce vrátím. Obsahuje několik velice důležitých, nosných a rezonujících myšlenek, o které by bylo škoda přijít.
XOXO
Axie Oh
(SPOILER) To bylo tak milé! Toto byla v rámci Young Adult úplně jiná knížka, než na kterou jsem zvyklá. Hrozně se mi líbila atmosféra a možnost poznat pro mě ne tolik známou kulturu, hodně korejského jídla a Soul. Moc jsem si oblíbila všechny členy skupiny, Jenniny kamarády i So-ri, babičku, rodinu Če-ua a nakonec i její maminku. Těším se na pokračování „ASAP“ :)
Kluk mého srdce
Huntley Fitzpatrick
Nebylo to vůbec špatné, ale první díl mne bavil více a tolik se netáhl. Přesto musím ocenit postavy, jejich vývoj, příběh a zápletky. Autorka hrdinům rozhodně neumetává cestičku :)
Můj život u sousedů
Huntley Fitzpatrick
Stálo to za to. Nečekala jsem od toho moc, ale byla jsem nad míru překvapena a má očekávání byla překonána. Dlouhý román, ve kterém si dovolíte se ztratit. Knížka plná kontrastů: úspěchu a selhání, lásky a pokrytectví, pravdy a lži, pozlátka a opravdovosti, předsudků a upřímnosti. Moc mě bavilo, jak to nebylo černobílé, ale naopak tak pestrobarevné, jak jen život umí být. Nebyla tu klišé, ani samé nucené happy endy. Poklidné, ale přesto dramatické. Mohu jen doporučit! Z postav jsem si hodně oblíbila Tima, rozervaného, ztraceného frajírka se zlatým srdcem, který byl úžasně sarkasticky vtipný. Jase byl taky skvělý, na opravdovosti mu pomohly jeho občasné tendence být přehnaně dotěrný nebo dramatický. Ale i když mě štvaly, každý má své mouchy a v 17 letech se stále hledáme. Ještě musím poznamenat, že jsem ráda, že román nebyl kratší, bylo to moc hřejivé čtení a miluju celou rodinu Garretových :)
Bez lásky
Alice Oseman
(SPOILER) Nemůžu říct, že mě to nebavilo. Ale částmi mi přišlo, že je to až moc rozvláčné. Prezentace LGBTQ+ ba mě bohužel působila moc dramaticky a násilně. Bylo toho zkrátka moc. A replika na konci od Rooney s vyznáním lásky byla hodně přitažená za vlasy, přestože jsem rozhodně zastánkyně hlubokých přátelství a souzním s myšlenkou, že přátelství není méně než partnerský vztah. V zásadě knížka neprezentovala nic, co by se bilo s mými hodnotami, a přesto z ní mám rozpoluplné pocity.
Můj první tanec
Nicola Yoon
Předchozí autorčina knížka Slunce je také hvězda mě vůbec nenadchla a číst jí bylo pro mě celkem utrpení. Jaká úleva a radost, že u této to byl pravý opak! Přečtenou jsem ji měla za dva dny, nešlo se od ní odtrhnout. Moc se mi líbí styl, jakým je napsaná. Je to vtipné, hluboké, přemýšlivé a je tam krásně vidět růst a posun v zásadě všech postav. Příběh má krásnou myšlenku; řeší otázku lásky a jestli stojí za to jí dávat šanci. Otázka, kterou si mnoho z nás aspoň jednou za život položí. Přestože knížka obsahuje fantasy prvek, je zároveň surově realistická, a ten kontrast je skvělej. Přestože jsem četla knížky, které mě vtáhly do příběhu víc, knížky, kde byl příběh i emoce květnatější i knížky, kde jsem se dokázala ztotožnit s postavami, tady vítězí příběh a nosná myšlenka. Od začátku do konce (a ten převážně) 5* a doporučuji!
Solitaire
Alice Oseman
(SPOILER) (Čteno vydání z roku 2023.) Nejsem z toho vůbec nadšená. S bídou jedna hvězdička. Rozhodně se k ní už nevrátím. Knížka mi nedala nic pozitivního: nebyla vtipná, vřelá, nevytvořila jsem si žádný pozitivní vztah k postavám, maximálně tak trochu k Oliverovi. Tuším, že Tori má patrně nějaké psychické onemocnění, ale v tom případě mělo být v knize zmíněno. Pokud nemá, je to o to horší. Protože celému světu vyčítá, že umí být šťastný nebo že jsou všichni falešní a nikomu se nedá věřit a nikomu na ničem nezáleží. A co dělá sama? Takřka nikdy není upřímná, před všemi se schovává, všechny odhání a radši je na ně hnusná, než aby požádala někoho o pomoc s tím, jak se sama se sebou cítí. To byl největší rozpor a věc, která mi na knize vadila. Bohužel kniha je napsaná tak, že k Tori ani vůbec necítím lítost. Některé věci mi přijdou až nesmyslné. Všechno je přehnaně dramatické. Doufám, že ostatní knížky od autorky budou lepší...
Ročenka
Holly Bourne
Další naprostý skvost od Holly Bourne. Číst její knihy je nepřenositelný zážitek. Tak rezonující, tak hluboké, tak syrové, tak pravdivé, zároveň tak hřejivé i humorné. Ani Ročenka nebyla výjimkou. Ba co víc, tohle je jedna z mála knih (nepřekvapivě i některé další jsou od Holly), která rezonovala s mou nejhlubší podstatou i mými zkušenostmi tak, jako by to byl z části autobiografický román. Neskutečné. Tohle je prostě Kniha. Holly se mi dostala pod kůži a už tam zůstane :) Nemůžu se dočkat jejích dalších knížek! Úplně rozsvítila můj vnitřní svět.
Knížku ovšem není snadné číst, obsahuje mnoho bolavých témat. Přesto, a možná právě proto, moc doporučuji.
P. S. Zbožňuju Polly!
Jsem holka. Co s tím?
Holly Bourne
Ani závěrečný díl trilogie mě nezklamal. Jak moc jsem se v něm viděla, jak moc jsem se viděla v Lottie. Její vztek byl můj vztek, její rozhořčení moje rozhořčení, její zápal můj zápal, její vášeň moje vášen, její pochyby moje pochyby a její zoufalství moje zoufalství. Pochopí ti, co někdy za něco bojovali. Naprosto famozní příběh. S každou stránkou jsem si říkala: Přesně tak! A co teď s tím? Jak to vyřešit, jak postupovat? Bojujme. Jen si vyberme jak.
V originále ještě vyšlo další pokračování s názvem: ...and a happy new year? Moc se těším, až si ho, byť v angličtině, přečtu a dozvím se, co bylo s hlavními hrdinkami dál :)
Je tohle láska?
Holly Bourne
Naprosto boží. Young Adult kniha, která dle mého, obsahuje vše k tomu, aby ve mně rezonovala a zapsala se mi do srdce: hluboké přátelství, lásku, feminismus, psychické problémy, rodinné vztahy, dobrodružství a především humor! Musím také vyzdvihnout Whinnie a nádhernou Púovskou filozofii (Púa miluju a tohle mě zahřálo na srdci). No a prostředí letního tábora a hromada dětí? Pro někoho, kdo si tohle zažil na vlastní kůži je to jako návrat domů. Krásné pokračování prvního dílu, a to jsem si myslela, že si nezvyknu, jak není hlavní postavou Evie :) Jako skvělé plus, což mě u této spisovatelky, kde má vše svůj význam, vůbec nepřekvapuje, je také zjištění, že Situace odsouzené k nezdaru mají v příběhu také svůj význam.
Už jsem normální?!?
Holly Bourne
Takhle soucítit s hlavní postavou se mi asi ještě nepoštěstilo. Bylo to senzačně napsané. Skoro byste za Evie chtěli dýchat. Kombinace témat duševního onemocnění, přátelství, lásky, střední školy, feminismu a rovnoprávnosti aspoň pro mě osobně tvoří značku ideál. Když se k tomu přidá úžasný humor, díky kterému jsem se mnohokrát smála nahlas a tekly mi slzy smíchu... nemůžu dát jinak, a ani nechci, než pět hvězdiček. Moc všem doporučuju a těším se na další díly :)
To není můj problém
Ciara Smyth
Nakonec 5*. Bylo to super! Humor skvěle působí díky nadsázkám a lehké ironii, která není zlá. Díky němu jsem při čtení několikrát dostala až záchvat smíchu. Děj je dobrodružný, pořád se něco děje, v knížce nejsou hluché pasáže. Příběh je vrstevnatý, komplikovaný, nestereotypní a neprvoplánový. Postavy nejsou dokonalé, vztahy také ne a mávnutím kouzelného proutku se v dokonalé nezmění. Rozhodně doporučuji k přečtení :)
Hvězdy nám nepřály
John Green
(SPOILER) Na začátku knihy jsem se vážně rozhodovala o tom, že ji přestanu číst. To zběsilé a rychlé tlačení na pilu ze strany Augusta bylo příliš. Některé další pasáže jsem přeskakovala, protože byly celkem nezáživné. Nakonec jsem knihu dočetla a jsem celkem ráda, protože její druhá polovina už byla mnohem lepší a i Augustovo chování se změnilo. Nejvíc jsem asi soucítila s Izákem a Gusem, kdežto Hazel mi nebyla kdovíproč tak hmatatelná. Na příběhu se mi líbí jeho surovost, humor a některé pěkné myšlenky. Ale znovu už ji číst nemusím.
To se může stát jen ve filmu
Holly Bourne
Nakonec 4,5* :) Moc se mi líbilo na první pohled klasické zpracování, které ale klasické vůbec nebylo. Vyšvihl to závěr a také linka o realistickém vnímání lásky, to velice oceňuji. Stejně tak problematika rozvodu, rozpadu rodiny, nevěry a osobních bojů. Určitě doporučuji k přečtení.
Slunce je také hvězda
Nicola Yoon
Kniha obsahovala dílčí věci, které samy o sobě byly skvělé: kapitoly s vysvětlením konkrétního pojmu či části historie, pohled na situaci vedlejší postavou... Líbilo se mi, že vše v knížce bylo propojeno s něčím dalším a nakonec se zjistilo, že vše dává smysl. Ale přes to všechno se mi jako celek knížka nelíbila a nečetla se mi dobře. K postavám jsem si nedokázala utvořit pouto a překotně rychlý nástup jejich vztahu pro mě nebyl ani špetku uvěřitelný. Některé věci byly klišovité a tak přeslazené, že je nešlo číst. Mnohé dějové zvraty byly taktéž přitažené za vlasy. Prostředek knihy jsem jen prolistovala a několikrát během čtení jsem váhala, zda knížku úplně neodložit. Snad mi sedne jiná autorčina knížka. K této se již vracet nebudu, nemám z ní dobrý pocit a nebylo v ní nic stěžejního, co by mi z jejího čtení udělalo pozitivní zážitek.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Krásné, silné, paradoxně hřejivé čtení. Přestože se v něm řeší těžké a moc důležité téma, je podané velice čtivou formou a nejsou výjimkou humorné fráze, které mě až nahlas rozesmály. Často jsem se nedokázala odtrhnout a musela číst dál. Oceňuju originální nápad celkového zpracování, kterým se postupně dozvídáme příběh a rozkrýváme emoce a důvody spolu s hlavní hrdinkou. Líbily se mi filozofické úvahy a velký mentální progres, který hrdinka absolvovala. Také kvituju neklišovitý závěr. Určitě se ke knížce ještě vrátím a moc se těším na další knihy autorky.
Moře klidu
Katja Millay
(SPOILER) Jedna hvězdička, a to jen za často velice úderné konce kapitol, které byly jak bouchnutí kladivem ve ztichlé místnosti, za Drewa a za poslední větu. Ale jinak nemohu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala. V zásadě i ta poslední věta mi teď zpětně přijde dost hořká vzhledem k tomu, jak se Nastya chovala a jak popírala vše pěkné a nechtěla si takřka nic pozitivního dovolit prožít. Jak moc situací bylo přitažených za vlasy. V zásadě vše nosné — Nastya nemluví, ale stejně si takřka hned získává přátele, kterým nevadí, že od ní dost dlouho skoro nedostávají zpětnou vazbu. A to, jak jsou všichni v knize talentovaní a nádherní?
Ale jinak se patrně autorce mistrně povedlo přetvořit postavy do toho, jak se cítila Nastya a jak ji viděli blízcí. Do mrtvol. Táhlo se to, bylo to jak sledovat děj za poškrábaným, špinavým a ztmaveným oknem. Taková atmosféra na mě dýchala. I když došlo k emocím, jako by tam nebyly... Možná mi paradoxně nejvíc hmatatelný přišel Drew. Ale jinak, asi ve snaze vytvořit co nejvíc zlomené a ztracené lidi, se ztratila jejich lidskost, přístupnost. Celý jejich obraz. Jako by byli úplně mrtví. Nesoucítila jsem s nimi, což se mi v knihách neděje. Připomínalo mi to ne moc bublající gejzír, který bohužel i přes mé čekání nevytryskl. Koukat na něj znovu neplánuji, ačkoli nepopírám, že pocity, které z knihy mám, byly zamýšlené. Nastya, a nejen ta, je mrtvá.
A Drew? Stal se opomněným, celý děj pomáhal tvořit a držet zuby nehty pohromadě jako nosný sloup. A v závěru nevíme nic o tom, jak to s ním bylo dál. Jen náznak, ze kterého si můžeme domýšlet. Možná bych uvítala kapitoly i z jeho pohledu a změnilo by to můj náhled na knihu. Ale s tím, jak to je, nemohu hodnotit jinak a jsem zklamaná.
Ranařky
Jennifer Mathieu
Tak tohle byla jízda. Kniha, která se zařadila na nejvyšší příčky mého TOP žebříčku. Jen jednou jsem se setkala s knížkou, která by se mnou tak moc rezonovala, ale tato se mnou navíc souznila v mých nejhlubších hodnotách. Přála jsem si chodit do stejné školy a účastnit se Ranařských akcí, a i je sama pořádat. Kniha byla i plná humoru, takže nejen, že mi tekly slzy smutku, vzteku a vděku, ale i smíchu. Moc děkuju za tuto knihu, která nese tak důležitá a silná poselství. Tvoje mlčení tě neochrání! Za spravedlnost a rovnoprávnost je třeba bojovat.
Vrátila jsem se o pár let zpět, kdy jsem měla podobné bojové myšlenky a plány, ale nikdo ze třídy se ke mně nepřidal. Není ovšem všem dnům konec a Ranařky mi znovuzažehly oheň v srdci a já se cítím nastartovaně pro další projekty, které jsem zatím pouze opečovávala, ale nevrhla jsem se do nich.
Moc se těším, až se podívám na filmové zpracování od Netflixu.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Vždycky jsem se úmyslně vyhýbala knihám, jejichž hrdinové měli smrtelnou nemoc. Teď jsem jí dala šanci. A naprosto mě dostala. Ještě v půlce jsem si ovšem nebyla vůbec jistá, že bych jí dala 5*, ale konec mě přesvědčil. Srdceryvné zvraty, krásně popsané vztahové linie a tím vším protkané to nejdůležitější sdělení. Sdělení o životě, o naději, o vděku, o lásce, ale i o vzpouře, o boji a odvaze. Kvůli této knize sice prolijete litry slz, ale jsou to slzy změny a prozření, a pokud ne to, minimálně posílení vděku za váš život.