• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Cesta do pravěku - Lukáš Skupa

Předkládaná kolektivní monografie nabízí komplexní a rozmanitou reflexi slavného díla české kinematografie z roku 1955. Koncepčně pojatá publikace předkládá tex... detail knihy

Nové komentáře u knih Lukáš Skupa

Cesta do pravěku

„Cesta do pravěku sice není můj nejoblíbenější film od Karla Zemana, ale rozhodně je to jeden z nejoblíbenějších filmů mého dětství, který budu mít vždycky rád. Kniha odborných textů o něm mě proto lákala a pustil jsem se do ní opravdu s chutí. Kromě filmu samotného se texty věnují i Zemanově další tvorbě, dávají vznik Cesty do pravěku do dobových souvislostí, střízlivým pohledem se dívají na její přínos i ohlasy... Samozřejmě ne se všemi názory je nutné souhlasit, ostatně dobré odborné texty mají vyvolávat diskusi, ale zajímavého pohledu "na věc" podle mě Cesta do pravěku poskytuje více než dost. A je i skvěle zpracovaná.“... celý text
— DennisMoore

---

Cesta do pravěku

„Slavný film ze všech stran... Faktografickou přesnost nejsem schopen posoudit, ale jakožto příznivce sci-fi mě velmi potěšila studie Ivana Adamoviče o možných inspiracích Karla Zemana a potom kompletně přetištěný Zemanův scénosled filmu Výlet do vesmíru, jakési zárodečné Cesty do pravěku, která pak nakonec vypadala úplně jinak a vesmír se z ní zcela ztratil.“... celý text
— jungwirth5318

---

Cesta do pravěku

„Soubor příspěvků různého obsahu i bez vztahu k filmu Cesta do pravěku. Vedle tematické nejednosti se knize nedostává faktografické přesnosti, kterou by čtenář u takto pojaté monografie logicky očekával. Pro příklad lze uvést následující. Připojená titulková listina opravdu nepředstavuje závěrečné titulky, jak se v knize uvádí, nýbrž jen podklad pro titulky úvodní. Závěrečné titulky ve filmu nejsou. Navíc si autoři nedali vůbec práci, aby titulkovou listinu kriticky srovnali se skutečnými titulky v úvodu filmu. Zjistili by, že na trikové části (tricích) pracovali ještě další lidé (Kupčík, Krčmář), kteří se vyskytují v úvodních titulcích i na fotografiích z výroby. Protože je nekriticky přijatá titulková listina i součástí obálky, faktografická chyba se vyskytuje i na ní. Vedle jmenovaných osob je třeba zmínit i výtvarníka a sochaře Josefa Zemana, jehož fotografie, kdy modeluje návrh loutky ještěra je dokonce přetištěna v knize. Přínos těchto obětavých lidí pro film je tak opomenut.Bez odpovídající oponentury přijímají autoři výpovědi režisérovy dcery, která výrobní proces filmu vzhledem ke svému tehdejšímu dětskému věku vůbec nemůže přesně komentovat. Bohužel nebyla vyčerpána ani veškerá dostupná literatura k problematice (Malík, Kopecký ad.).“... celý text
— listovétěsto

---

---

Ostře sledované vlaky

„Publikace mapující vše okolo filmu Ostře sledované vlaky. Skládá se z odborných článků, rozhovorů a různých tehdejších komentářů a zápisů z pracovních cest. Odborné články působí jako sborník z vědecké konference, pro běžného čtenáře přináší málo zajímavých informací, nejméně záživný byl příspěvek Miloše Zapletala (nezaměňovat s vynikajícím autorem knížek pro mládež!) o filmové hudbě, kde číst ho bylo pro mě malým utrpením. Doufal jsem alespoň v nějaké informace o hercích - nehercích, o kterých těžko něco najdete na internetu, trošku se mi tohoto dostalo v rozhovorech s některými herci, kteréžto dialogy považuji za nejzajímavější část publikace. Naopak za nejhorší část považuji nejrůznější přetisky článků, zápisů z cest a jednání z tehdejší doby, mnohdy poplatné komunistické totalitě a ukřivděnosti směrem k západním zemím. Je mi trapně z toho, že někdo takové ostudné texty publikuje znovu, považuji to za kaňku v záměru této knihy.“... celý text
— Yarwen

---

Ostře sledované vlaky

„Kniha nabourává některé mýty spjaté s Menzelovým úspěšným debutem. Na západě například Ostře sledované vlaky nebyly přijaty s jednohlasným nadšením (pohoršení vyjadřovali zejména italští kritici, ačkoli mohli jít o průvodní jev nevraživosti vůči tamějšímu distributorovi filmu Carlu Pontimu). Šedesátá léta v československé kinematografii bývají mylně vykládána jako desetiletí relativně svobodné umělecké tvorby. Jak v pečlivě podložené studii dokládá Jakub Jiřiště, šestá dekáda měla mnohem proměnlivější průběh (uvolnění, návrat ke konzervatismu, větší důraz na diváckost v reakci na pokles návštěvnosti, pražské jaro bez cenzury, normalizace) a léta skutečně liberálních poměrů trvala poměrně krátkou dobu. Přestože ve sborníku nenalezneme výrazně polemický text, zpochybňující estetické kvality a mramorizaci divácky výrazně podbízivého snímku, v zásadě z něj vyplývá, že Menzel neměl (a pravděpodobně stále nemá) velké autorské ambice, k filmování přistupoval s podobným pragmatismem jako Martin Frič nebo Otakar Vávra a Vlaky natočil kolem a kolem vzato zejména kvůli „prdelce“ (krycí označení pro razítkovací scénu, která režiséra z Hrabalovy předlohy upoutala nejvíce). Zážitek ze čtení knihy s ucelenou a střízlivou grafickou úpravou (texty jsou prokládány kvalitními fotografiemi z filmu a jeho natáčení a přehledně rozděleny do kapitol a větších bloků) nekazí závažnější nedostatky. Neublížila by jí nicméně pozornější redaktorská práce, která by přispěla k větší kompaktnosti a k dojmu, že jednotliví autoři vědí o textech svých kolegů a přímo či nepřímo na ně reagují. Takto sborník obsahuje například dva protiřečící si výklady toho, proč Menzel s Vlaky soutěžil v Mannheimu a nikoli na prestižnějším festivalu (podle strany 58 si režisér vybral tuto akci kvůli odměně 10 tisíc marek pro vítěze, podle strany 67 zvítězil Mannheim z důvodu, že ostatní západoevropské festivaly již byly obeslané nebo ukončené). Podobně si přečteme dvě různé interpretace toho, proč byla adaptace Vlaků odmítnuta několika jinými režiséry (na straně 44 se píše, že Evald Schorm nedokázal najít vhodný interpretační klíč a Věra Chytilová látku vrátila s tím, že neodpovídá její poetické vizi, dle strany 93, vycházející ze slov samotného Menzela, považovali tři dříve oslovení režiséři Hrabalovu knihu za příliš složitou a nepřeveditelnou do filmového jazyka). Od věci by nebyly ani krátké medailony jednotlivých přispěvatelů, přibližující jejich badatelské zázemí a objasňující, proč se zabývají právě takový a ne jiným aspektem Vlaků. V každém případě jde o drobnosti, které nic nemění na faktu, že sborník Ostře sledované vlaky představuje důstojný tištěný doplněk jednoho z nemnoha světoznámých filmů naší kinematografie.“... celý text
— Matty