• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Maia Szalavitz

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Kniha nabízí pro mě zatím jediný rozumný pohled na práci s traumatem u dětí. Autor provází velmi pomalu tím, jak se utvářel jeho názor. Kniha je velmi propracovaná, logická a zároveň lehká a čtivá. Zároveň je i zajímavá z hlediska publikovaný kazuistik. Za poslední dobu nejlepší odborná věc, co jsem četla.“... celý text
— Kyri

---

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Ani nevím kde u téhle knihy začít neřekla bych, že patří mezi top knihy a znova už bych ji přečetla asi pouze informacím do praxe či odborným poznatkům. Bylo velmi složité se některými případy pročíst ale s celkovou anamnézou pana doktora dávalo vše smysl. Pan doktor má obrovský nadhled na rozdíl od mnohých v té dřívější i bohužel dnešní době. Přistupuje ke klientům komplexně a propojuje teorii s praxí především je zajímavá zmíňka o předmětech v lékařském oboru, kde chybí humanitní složky. Za mě velmi přínosné“... celý text
— DreamerX9

---

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Kniha jak pro odborníky, tak pro laiky, kteří se chtějí dozvědět víc o práci s traumatem, tauma-informované péči a vůbec péči o dítě. Mělo by se jednat o stěžejní knihu pro lékaře, pedagogy, sociální pracovníky, pěstouny a adoptivní rodiče. Kniha je napsána čtivě, přestože obsahuje složité životní příběhy, ty nejsou napsány s touhou šokovat, ale naopak s potřebou představit neurosekvenční model jako funkční koncept a způsob práce s dětmi a lidmi, kteří prožili trauma, a to ovlivnilo jejich život.“... celý text
— stanislava7096

---

---

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Skvělé! Naprosto nenásilně jsem se na ukázkách z praxe dozvěděla něco nového o fungování mozku a jeho vývoji. Kniha je dobře pochopitelná i pro naprostého laika. Je čtivá a ač je plná brutalit, bezpráví a smutku, je veskrze optimistická a nadějeplná. Před prací a srdcem doktora Perryho dávám klobouk dolů. Za to, co dělá má veškerý můj obdiv. "Ne všichni lidé jsou lidští." "Nervové systémy se vyvinuly tak, aby byly zvlášť citlivé na všechno nové, protože nové zkušenosti obvykle signalizují buď nebezpečí, nebo příležitost." "Raději dáme přednost jistotě utrpení, než utrpení nejistoty." "Abyste uklidnili vystrašené dítě, musíte se uklidnit především vy." "Pokud se dítě nenaučí plynně druhý jazyk před pubertou, skoro jistě bude každým novým jazykem, který se pak naučí, už navždy mluvit s přízvukem." "Lidé nejsou zaměnitelní - Cena za lásku je bolest ze ztráty." "Měla sklon překrucovat kladné komentáře ostatních do neutrálních poznámek, neutrální chování v negativní výměnu názorů a všechny negativní signály do katastrofických osobních útoků." "Když děti nebudou mít možnost procvičovat, jak zacházet s malými riziky a jak se vypořádat s následky svých rozhodnutí, nebudou dobře připraveny na větší rozhodování s mnohem dalekosáhlejšími důsledky." "Průměrné dítě do svých 18 let shlédne 16000 simulovaných vražd a 200000 násilných činů, a to jen v televizi." "Samozřejmě, že lidé byli vždy hierarchický druh, ale když zdůrazňujete nelítostnou soutěž na úkor všeho ostatního, v kultuře, která oslavuje násilí, pak těžko může překvapit, když se občas násilně vzbouří někdo z těch, kdo se cítí přehlíženi." "Každý okamžik znamená šanci posílit buď pozitivní, nebo negativní vzorce. Jakmile je vzorec založen, usnadní podobné chování a zvyšuje pravděpodobnost, že bude opakováno."“... celý text
— KaLiBi

---

Chlapec, kterého chovali jako psa

„Knihu doporučuji. Emočně nabitá kniha, i když je víceméně psaná věcně,  popisně, přitom čtivě. Čtenář s autorem postupně získává domněnky, postupy, které zdá se fungují. Relativně skromný autor nebojící se kritizovat metody. Co příběh, to důvod k zamyšlení, to inspirace pro rodiče, učitele. Kniha mnohokrát ukazuje, jak dobré úmysly vedly do pekla, např. věnování se "problematickým" dětem odděleně. Jak občas stačí obyčejné věci jako mazlení, doteky, objímání; samozřejmě nenásilné. Jak důležitá je komunita, rodina, rodinné zázemí. Autor vše vysvětluje pochopitelně, občas používá trefná přirovnání - pokud vám chybí ve správném období sociální kontakty, nikdy už se "nechováte bez přízvuku". Velmi pozitivní se mi líbilo, jak dokázal spolužákům v mateřské dříve víceméně šikanovaného hocha vysvětlit, proč se tak chová - tím byli tolerantnější k jeho sociálním nedovednostem, pomáhali mu a tak postupně prošel zdárně celým vzdělávacím systémem.“... celý text
— vladku