stanislava7096 komentáře u knih
Druhý díl série mě moc bavil. Líbila se mi zápletka, i když slovo líbila je v tomhle případě trochu divné.
Tento díl pro mě o něco slabší než předchozí dva. I vztah hlavních hrdinů jako by stagnoval. Přesto se mi kniha četla dobře a dám si další díl. Slabší, ale ne slabé.
Kniha se mi četla velmi dobře, líbí se hlavní dvojice a těším se na vývoj jejich vztahu a spolupráce. Moc se mi líbilo, to napětí, kdo bude vrah. Napadlo mě, kdo to bude, pak jsem to zavrhla, a pak jsem ho znovu podezřívala. Prostě super. Napínavé, zajímavá zápletka, zajímavá motivace vraha. Prostě hurá na další díl.
Mrzí mě to, ale z knihy jsem zklamaná. Dočetla jsem ji, ale nesmírně jsem se těšila na konec, který jsem tušila už od poloviny. Postavy se mi zdály ploché, jen takové načrtnuté karikatury lidí, kteří mluví ve frázích a klišé. Nedařilo se mi představit si je jako skutečné bytosti.
Kniha byla skvělá, četla se jedním dechem. Určitě nedoporučuji maminkám malých baletek...a nebo naopak ano? Syrové, útržkovité vyprávění. Líbilo se mi jak se měnilo myšlení a s ním vyjadřování hrdinky. Hledání sebe sama je těžká práce, a je mnohem těžší se najít, když vám jiní dávají nálepky a ty formují váš život a vztah k sobě.
Moje první kniha od autorky. Vybrala jsem si schválně románové zpracování, protože jsem tušila, že to nebude snadné čtení. A nebylo. Nerada čtu o bezpráví páchaném z pocitu moci, ale někdy to prostě nejde obejít, a taková kniha se mi dostane do ruky. A pak si znovu a znovu kladu otázku, jak je možné, že se lidé nedovedou poučit ze svých chyb, že se jim znovu a znovu daří přihlížet, organizovat nebo se aktivně účastnit nespravedlnosti, týrání a mučení ve jménu vyšší pravdy, rasy, Boha nebo vůdce. Kniha má nádherné grafické zpracování, ty černé stránky byly dokonalé. Děkuji za možnost účastnit se soudního procesu, opakovat to nebudu, ale rozhodně ne proto, že by mě to nezasáhlo. Děkuji paní Špitálníkové za zážitek.
Neznám Ostravu, končím u "Baník pi..." ale líbil se mi výlet, který jsem díky knize podnikla. Dokonce i s návštěvou muzea věnujícího se válečné historii města a galerie. Stejně jako byly válečné pasáže realistické a mně se svíraly vnitřnosti obavou o rodinu, jejich podnájemníky a psy, tak byly současné pasáže přitažené za vlasy a mně se svíralo všechno obavou o Bo a její nejbližší. Moc se mi líbila hlavní hrdinka a její životní příběh trochu ve stylu Brutální Nikity, super. A běželo to samo. Jen někdy se mohla najíst a vyspat, pak bych trochu snadněji uvěřila, že tahle Bo je z masa a kostí. Povedené, už mám v ruce další díl...
Uf, to bylo dobré a náročné, zvláště pro můj neodborný mozek. Někdy jsem se musela vrátit a prostě tu technickou nebo odbornou část přečíst opakovaně. Ale to nevadilo, bohatě mi to vynahradily chvíle strávené s hlavním hrdinou a Rockym. A neodpustím si konstatování, že největším sci-fi v knize rozhodně nebyl pobyt ve vesmíru, nebo setkání s mimozemšťany, ale ta představa, že by se takhle dokázaly domluvit vlády světa...ale bylo by to hezké.
(SPOILER) Knihu jsem četla kvůli autorce, líbí se mi její způsob vyprávění. Jakoby prostě obyčejně vyprávěla o obyčejných lidech. Oceňuji formu deníku, kdy celý text působil velmi autenticky. Opět to bylo v určitém směru náročné na čtení, protože hlavní hrdinka byla, jak to jen popsat, iritující. A jako bonus beru, že jsem ji mohla zařadit do čtenářské výzvy...nejprve jsem nemohla najít vhodnou kategorii, ale nakonec kniha splnila dvě témata z minulého roku, a to autora, který nosí brýle a hlavní hrdina alkoholik...
Lidé vytržení ze svého přirozeného prostředí, snaha přizpůsobit se, nebo se naopak rozhodně nepřizpůsobit a nepřijít o tradice a kulturu své vlasti. Příběh řeckých přistěhovalců znám, znám i některé reálné lidi, kniha se mi s nimi propojovala. A představa, jak těžký je život, když jsi malý, neznáš ani své datum narození, ani příjmení a jsi úplně sám v cizí zemi najednou dostala daleko realističtější obrysy. Ráda čtu články, které píše autorka a kniha se mi moc líbila.
Kniha jak pro odborníky, tak pro laiky, kteří se chtějí dozvědět víc o práci s traumatem, tauma-informované péči a vůbec péči o dítě. Mělo by se jednat o stěžejní knihu pro lékaře, pedagogy, sociální pracovníky, pěstouny a adoptivní rodiče. Kniha je napsána čtivě, přestože obsahuje složité životní příběhy, ty nejsou napsány s touhou šokovat, ale naopak s potřebou představit neurosekvenční model jako funkční koncept a způsob práce s dětmi a lidmi, kteří prožili trauma, a to ovlivnilo jejich život.
Při čtení knihy jsem si položila opakovaně otázku, co je cílem nebo úkolem literatury. A uvědomila jsem si, že pro mě je to únik od reality do jiných světů. Tahle kniha je ovšem čistou realitou, ze které není úniku. Je úžasně napsaná. Opravdu přirozeně a realisticky popsané myšlenky hrdinů. Nejvíc mě zaujal popis myšlení dětí. Jako by byl člověk skutečně v jejich světě. Ale to byl pro mě největší problém. Já vlastně nechci žít a číst složitou realitu někoho jiného. Navíc s otevřeným koncem. A přesto jsem prostě nemohla přestat číst a musela jsem se na ten konec dočíst. Takže za mě kniha skvěle napsaná, jen to téma prostě tak obyčejné a opravdové, až jsem tam nechtěla být ani o minutu déle.
Kniha byla dokonalá. Mám knihy paní Pekárkové ráda, protože popisují svět postav naprosto realisticky. Pracuji s podobnými lidmi a byla jsem fascinována tou možností, být na chvíli v jejich hlavě. Opět mnoho podnětů k zamyšlení.
Když jsem dočetla Inferium, říkala jsem si, že skončit v Burešově vizi pekla prostě nechceš. A teď si říkám, jak velká výhra je skončit v Ráji. No uvidíme. Kniha opět skvělá. Čte se sama.
Pan Bureš mě baví. Moc se mi líbí jeho nápady. A tahle exkurze do Pekla je prostě ... představitelná. O to děsivější. Protože tohle prostě nechceš :) Hlavní hrdina i hrdinka jsou skvělí.
Kniha se mi moc líbila. Vytvořila mnoho námětů na další přemýšlení. A určitě byla zajímavým pohledem na naše, ne tak dávné dějiny. Z mého pohledu bych se obešla bez uměle vytvořeného tajemství a s ním spojeného pocitu viny hlavní hrdinky. Vlastně bych se ho raději dozvěděla už na začátku. Ale to je jediná a jen drobná výtka. Velmi silné životní příběhy jsou prostě na čtení dokonalé.
Knihu jsem četla už před rokem a zapomněla jsem hodnotit. Některé obrazy z mojí hlavy nechtějí zmizet. I to o knize hodně vypovídá. Navíc jsem získala informace o části dějin, o které jsem neměla ani potuchy. Moc zajímavé.
Mrzí mě, že série s Rebeckou končí. Na poslední díl jsem se těšila. Četl se mi jako vždy dobře, nevadilo mi pomalejší tempo ani zvláštní vyřešení případu. Prostě škoda, že už další díl nebude.
Ani nevím...v polovině knihy už mě to nebavilo, tak jsem si přečetla konec. Ten mě trochu zaujal, tak jsem si přečetla i zbytek, takovou formou rychločtení. Asi tyhle překombinované věci s rádoby děsivým tajemstvím nejsou nic pro mě.
Povídky čtu jen jako mezihru, když nemůžu najít jinou vhodnou knížku. Bylo to oddechové, ale po pár dnech už bych si nevzpomněla, co mě bavilo.