Populární knihy
Nové komentáře u knih Margit Kaffka
Barvy a léta
„Začal jsem nějak tyhle knížky vyhledávat: starší maďarské romány, na kterých mě nezajímá ani tak literární vytříbenost, jako spíš zvláštní familárně-exotické prostředí upadající, zanikající domácí šlechty na počátku 20. století. Tatáž monarchie, ale přece jen její jiná polovina, než je nám z historie jakž takž známa. Sociální třídu džentry, nízké šlechty, podle mě v Předlitavsku vůbec neznáme. Budu muset ještě nastudovat, proč vlastně. Totiž, byly tu i koncem 19. století nižší šlechtické stupně, ale to byla pokud vím novodobá císařská povýšení za hospodářské nebo politické zásluhy. Co je pro Uhry unikátní, je nízká a pyšná statkářská šlechta, rodiny žijící ze staré hospodářské podstaty, stopující svůj původ do maďarského dávnověku a odvozující z něj zastaralé feudální výsady, práva nakládat s lidmi. Příjmy mají někdy už jen jen jako lepší sedláci nebo ani to ne, a tak je sociální propast odděluje nejen od selských plebejců, ale i od všech vyšších šlechtických stupňů (počínaje baronem a přes hrabata dál). Historická hodnocení jsou všudypřítomná, ať si prý je šlechtic chudý, hlavně když se jeho kuručtí předkové nezaprodali uzurpátorským Vídeňákům na uherském královském trůně...
Právě takovým prostředím je formována hrdinka románu Margit Kaffkové a jeho popis je pro mě nejsilnější stránkou knihy. Místy, co se týče žensko-mužských vztahů, je až naturalistický, tak trochu komplement k Šlejharovým mizogynním tirádám z nevydařeného manželství. Kompozice románu je slabší, je formulován jako vlastní životopis padesátnice (prý podle modelu autorčiny matky), která má svůj na útrapy bohatý život už za sebou a jen se nad jeho sestupnou trajektorií dojímá v klidu u kávy. Prokládá ho repetitivními, mírně jalovými úvahami na vágní téma prožitého osudu, nevratnosti minulých dějů, rolí zastávaných námi na scéně světa, vyvanulých významů přetrvávajících ve vzpomínkách, nezúčastněnosti stárnoucího člověka a tak dále a tak podobně. Děj románu není výslovně datován, ale reálie (postava korunního prince, vláda Kálmana Tiszy) řadí jeho jádro, vrchol hrdinčiny životní dráhy, asi někam do roků 1880–1885.
Román o ženě, která je ve změněném světě vězeňkyní dřívější výchovy a starých představ o sociálních úlohách, byl zřejmě z emancipačního hlediska důležitý a oceňovaný. Jen mimoděk, z velkého časového odstupu, se hlavní postava jeví tak trochu jako antihrdinka, přirozeně přesvědčená o své výjimečnosti a nároku na výsadní postavení, ačkoli se čtenáři nedostává žádného slušného zdůvodnění takové výjimečnosti. Plyne to možná z nepřesvědčivé psychologie. Magda Pórtelkyová je osou celého románu, ale svou sebecharakteristikou se nám nepředstavuje příliš plasticky. Vychází z ní především kdosi zacílený na ulovení nejlepšího dosažitelného manžela, skrze nějž jedině může prý žena působit na svět, sublimujíc většinu své energie do udržování domácnosti v puntičkářském pořádku. Zároveň však nejde o tak moderní psaní, abychom tuto ne-hrdinku mohli považovat za čistý autorský záměr.. Podezírám autorku spíš z nedokonalého pokusu o charakter lidsky přitažlivý. Neprůkaznost takových podezření je právě kouzlem staré literatury.
V románu se objeví i řada dalších postav, ale spíš jako sociální typy, jak zmiňuje i předmluva Julia Bredára. Jen málokterá z postav je skutečně živá, důkladněji charakterizována svou řečí a jednáním. O deset let mladší „Pavučina“ od Dezső Kosztolányiho nebo o dvacet let mladší „Byli jste sečteni“ Miklóse Bánffyho sledují příbuzné prostředí, ale jsou v psychologické prokreslenosti o mnoho dál. Kaffková nemá ještě ambici psychologického soustředění na několik málo postav jako Kosztolányi, zároveň ovšem na třech stech útlých stránkách Světové četby nemá dost prostoru, aby své množství postav rozvinula do plnokrevného románu jako Bánffy.
Zaostřením konkrétně na džentry a ženskou perspektivou na dráze nemilosrdného úpadku mají ale „Barvy a léta“ přesto i dnes cosi do sebe. Více než jedno celé století od vzniku románu si můžeme odmyslet, náš dnešek totiž s jeho postavami spojuje to hlavní, clintonovské: „Its the economy, stupid“.“... celý text
— pomala_kniha
Mraveniště
„Pokud si dobře vzpomínám měla by tato kniha vycházet z autorčiných zážitků z klášterní školy. Ta je oním mraveništěm, kde se mísí dívky studující učitelskou školku, jeptišky i čekatelky, mladé sestry toužící po změně i ty staré, které se střeží všech novot. Na pozadí volby nové představené kláštera sledujeme, že i tyto "svaté" ženy mají svoje slabosti a vrtochy, že ani jim nejsou cizí prudké vášně a zloba. Mladá Erszi je něčím podobná Magdě z knihy Barvy a léta, ale zdá se, že je přeci jen emancipovanější, chce studovat, učit, otevřít učitelskou školu. Ví, co chce a nebojí se šibalsky postrkovat figury kolem sebe. Nikoli ve svůj prospěch, ale snad jen tak - z lásky k životu a radosti.
.
Margit Kaffová se i zde projevuje v první řadě jako skvělá psychologická pozorovatelka, která umí vše jemně zahalit do lyrického hávu. Také otevřeně mluví o vztazích mezi sestrami, jejich zamilovanosti jedné ke druhé a idolech starších sester pro chovanky. Zajímalo by mě, jestli snad autorka narážela na lesbické vztahy uvnitř zdí kláštera, nebo je to jen skrytá interpretace... Každopádně hezká kniha o zapadlé klášterní škole kdesi v Maďarsku.“... celý text
— Carlita.cte
Barvy a léta
„V roce 1918 zemřela na španělskou chřipku v pouhých osmatřiceti letech Margit Kaffková. Velká maďarská spisovatelka, jejíž dílo vedle slavných mužských autorů zapadlo a muselo být postupně znovuobjeveno. Že jste o této spisovatelce neslyšeli? Nejspíš o ní neslyšela ani spousta jejích krajanů. A jaká by to byla škoda připravit se o tuto zajímavou autorku, která se jako jedna z prvních snažila zachytit postavení ženy na začátku 20. století na pozadí barvitého líčení uherské nižší šlechty (tzv. džentry).
.
Kaffková prostřednictvím hlavní postavy Magdy Portélkyové předkládá plastický obraz životního údělu nejedné ženy její doby: dobře se vdát. Dnešním pohledem zavrženíhodná věc, dříve však ženina jediná šance na vlastní život. Magda sama je ještě ženou, která nemá potuchy o emancipaci, vždyť ji nikdo nevedl k vyššímu vzdělání, k možnosti postarat se o svůj osud a nebýt jen přívěskem muže. I přesto v ní probleskují první nesmělé výhonky troufalých myšlenek: byla stvořena jen proto, aby se starala o domácnost a oprašovala svého muže? Nemohla by být její životní energie usměrněna také pro nějaké vyšší společensky zajímavější cíle? Nemohla by dokonce mít vlastní zaměstnání? Magda si přiznává, že "nebyla stvořena k boji a samostatnosti" a dovedla "chtít silně jen prostřednictví muže", přesto je v ní až dojemná touha vyvázat svoje tři dcery z tohoto jha minulých generací. Její postava je z masa a kostí, v jejím životě není literární linearita, ale řada slepých uliček a promarněných šancí. Vyprávění Magdy je navíc orámováno odstupem jejích zralých let, což vytváří působivé pnutí mezi životní moudrostí a mladickou naivitou.
.
K Magdě jsem si hledala cestu, aby mi ke konci knihy zvláštně přirostla k srdci i se svými chybami a omyly. Právě díky těmto Magdám se totiž můžeme my cítit svobodnými. To nebyla vždy samozřejmost a rozhodně to nebyla samozřejmost na přelomu 19. a 20. století. I přesto, že i dnes velké množství žen z existenčních důvodů setrvává v nefunkčních vztazích, mají pořád více možností na výběr než tomu tak bylo před sto lety. A za to patří dík také Margit Kaffkové za její obdivuhodnou odvahu upřímně říkat to, co by jiné a jiní nedokázali.“... celý text
— Carlita.cte
Barvy a léta
„Předčasně zesnulá Margit Kaffková (1880 - 1918), oběť epidemie španělské chřipky, byla první velkou maďarskou spisovatelkou z generace velikánů jako Endre Ady, Ferenc Molnár, Zsigmond Móricz, Mihály Babits, Desző Kosztolányi či Georg Lukács. Začínala jako básnířka, první román Barvy a léta (Színek és évek, 1912) je jejím dílem nejlepším a nejznámějším. Autorka "jemné, precizní prózy plné inteligentní a zdrženlivé melancholie - jeden z talentů, jenž přišel do Budapešti z provincií. Spojovala v sobě dobrovolně zvolenou samotu spisovatelky s povoláním zapálené profesorky na střední škole, bohužel však zemřela mladá." (John Lukacs: Budapešť 1900)
Hlavní hrdinka románu Barvy a léta Magda Pórtelkyová se ve svých 50 letech upřímně a se sebereflexí ohlíží za dvěma ztroskotanými manželstvími. Její kdysi hrdá provinční šlechtická rodina zchudla a Magda je jako mladá dívka vychovávána k tomu, aby se výhodně provdala. Dobrá partie je jediná možnost ženské "kariéry". První manželství dopadne ale tragicky, když se v jádru poctivý a dobrý Magdin manžel advokát stane obětí kariéristické horečky a touhy po společenském vzestupu, k čemuž ho Magda sama podněcuje.
Mladá vdova poté odjede k příbuzným do Pešti; život ve velkoměstě je kontrastem k životu na pustě, kam se Magda zase ráda vrátí. Když ztroskotá i její druhé manželství, zůstane sama s dětmi a pocítí odpor a nenávist k životu, k němuž byla vychována. Doufá, že její tři dcery si život zařídí jinak...
"Procházet ve vzpomínkách celou minulostí, soudit a pátrat v tom, co bylo, nechť si troufá jen ten, kdo je schopen počínat si už, jako by se jednalo o jinou, mimo něj stojící bytost. Ano, musíme se umět alespoň své minulosti dívat do očí, když už to nedokážeme s přítomností a budoucností."
Výborný román o postavení žen a o maďarské společnosti na konci 19. století, tedy z období, které mám velmi rád.“... celý text
— milan.valden
Barvy a léta
„Vedle Z.Moricze další z řad plodných maďarských autorů vynikající mistrovstvím psychologické kresby hlavních postav. Autorka se zabývá převážně tématikou sociálního postavení žen ve společnosti, jejich touhou vyniknout, emancipovat se a stát se muži rovnoprávným protějškem. Zajímavá sonda do hlubin duše ženy, která svou životní filosofií přerostla dobu. Určitě dopručuji.“... celý text
— hatikva
