Michael Christie

Nové komentáře u knih Michael Christie

Greenwoodové

„„Protože nic jiného než chudoba vás nenaučí, jak velkým luxusem je ve skutečnosti morální zásadovost.“ Při čtení téhle knihy jsem si, netuším proč, vzpomněla na Steinbeckovy romány, tedy přede všemi na knihu Na východ od ráje. Možná kvůli jisté velkoleposti záběru, kvůli komplikovaným rodinným rodinným vztahům, kvůli kouření opia, možná byla důvodem i skvělá „farma“ Temple. Anebo prostě a jednoduše kvůli silnému dojmu, kterým na mě příběh zapůsobil. Řečeno lapidárně: kdybych neseděla, tak tohle by mě posadilo na zadek. Úžasná kniha, kterou odteď budu každému doporučovat – jedna z těch, v nichž si každý čtenář může najít něco svého, poselství, které bylo napsáno (možná) právě pro něj. (A ani hrubka typu ochomítají mi nepokazila krásný pocit při četbě, a to už je u mě co říct!) "Tak či onak si Temple o dobrém vlivu knih ve své knihovně žádné iluze nedělá. Její knihy nikoho z nízkého postavení nepozvednou. Nenapraví bezpráví, nezachrání zbloudilé duše před zatracením ani jim nenaplní kručící žaludky. Ale mohly by vpustit pár paprsků slunečního světla do jejich mizerných osamocených životů, a to už něco znamená."“... celý text
— broskev28

Greenwoodové

„Zamilovaná na první skvostnou... znepokojivý dojezd nenasytné lidské masy... srdcervoucí osudovost... duše obalující se jedinečností vět... vět, které burcují mysl k rozjímání o našich vlastních letokruzích a kořenech... naprosto uhrančivě vybudovaná atmosféra mě opakovaně okrádala o dech... uháněla jsem s ustaranou chlopní tam a zase zpátky a nejvíc fascinovaně jsem cestou klopýtala o náhodně poházené fragmenty života všech zúčastněných... jinými slovy... mistrovsky poskládáno a já zas jednou nekonečně děkuju za tak osvěžující literární krásno!“... celý text
— Pett

Greenwoodové

„Neskutečně dobře zpracovaná kniha. Zatím jsem ještě nečetla knihu, která by se dějově odehrávala v letokruhách 2038, 2008, 1974, 1934, 1908, 1934 atd. A bylo to přímo dokonalé! Líbilo se mi postupné odkrývání rodinné historie a tajemství. A s každou kapitolou jsme poznali jednoho předka z generace. Tak moc bych si přála, kdyby i moji předci něco takového po sobě zanechali. Jak pravdivá je věta, že své předky tak málo známe. Všechny hrdiny jsem si oblíbila, asi nejvíce Everetta a Willow a Temple. Moc jsem jim fandila a mrzelo mě, jak Willow skončila. I Liamův život skončil velmi brzy a takřka nezajímavě. Jak si rodiče vysní budoucnost svých dětí a pak je všechno jinak. Jako vystudovaný ekolog a také s intoleranci na mléčnou bílkovinu jsem s hrdiny sympatizovala. Konec jsem předvídala jiný. Těšila jsem se na čtení posledního zápisku z deníku Euphemie, ale vlastně mě to zklamalo.. nic zásadního v něm nebylo.. A Jake? Její chování mě zarazilo, ale když o tom přemýšlím, vlastně se zachovala stejně jako její předkové..“... celý text
— Martooni

Greenwoodové

„Bože dobrý, to bylo něco tak... tak...! Mé enviromenmentální já od počatku pohladila sounáležitost, jakýsi podobný druh ekologické deprese, již sdílím a leckdy mě dostane do úzkých. A přestože naději nenabídla, poskytla alespoň náruč autorova porozumění. K mému velkému překvapení jsem pak skutečně odkrývala jednotlivé letokruhy a dostávala se od těch hlubších starších vrstev až po samotnou kůru dneška; lačně jsem listovala rodinnou kronikou a fascinovaně zírala na sílu sdílení a moc nevědomosti. Kolik stojí neznalost osudu úplně těch nejbližších předků! Jak málo se navzájem známe! A jak se přesto v sobě neustále zrcadlíme a kopírujeme již vykreslený letokruh! A dává to vše vůbec nějaký smysl?“... celý text
— Petra21

Greenwoodové

„Pozor! Lehký spoiler. Já jsem čekal něco trochu jiného. Ale dobrý. Příběh byl zajímavý. Postavy...nemůžu si pomoct, ale ženské postavy jsou jak podle šablony klimaalarmistek. Když už by díky bohatství mohli změnit směřování firmy, směřovat finance na dobré účely, zazdí tuto možnost. Chápu, že díky tomu autor poskládat svůj příběh, ale udělalo to z nich blbky. Aspoň z mého pohledu.“... celý text
— Hudis

Přejít na knížky autora