Martooni komentáře u knih

(SPOILER) Do této knihy se mi nechtělo ze dvou důvodů. Za prvé, četla jsem Gentlemana v Moskvě a za druhé, bože vždyť ta dálnice ja tak dlouhá, to bude dlouhá kniha.. dámy a pánové není se čeho bát, hlavní hrdinové na Lincolnově dálnici v celé knize stráví jeden odstavec :D.

Pan Towles nezklamal. Kniha je nádherná. Strávila jsem pár nádherných dní v roce 1954 v americe s hrdiny, kteří dlouho zůstanou v mém srdci. Říká se, že v každé knize je antagonista, tady jsem ho dlouho hledala, až se nakonec ukázal sám.

Emmet ústřední hrdina celé knihy, přirozený lídr je tu popisován z očí jeho mladšího osmiletého bratra Billyho, který je jedním z vypravěčů. Druhý vypravěč Wooly, mladý muž z bohaté rodiny s dlouhou historií a řekněme s určitým druhem autismu, bez kterého by hlavní hrdinové neměli tento příběh a nakonec Vévoda, kterého jsem se celou dobu snažila zařadit. Je hodný nebo zlý? Nebo jen měl v životě smůlu a podle toho se chová?

Zjistěte sami! Knihu doporučuji na dlouhé podzimní večery, zahřeje vás u srdce.

3 28.10.2024

“Hnus, velebnosti.
Asi tak..

Jsem jako houba, lačná po historii, ale tuto historii jsem si klidně mohla odpustit.

Přečetla jsem mnoho knih z koncentračních táborů, z války apod.

Ale zneužívání dětí teda nedávám.

Konec mě nebavil, na to, jak autor rozjel začátek, mi happy end nesedl.. když už hrůza, tak až do konce.. byla jsem na to připravená.

Těšila jsem se, až to dočtu a budu to mít konečně za sebou..

Knihu nedoporučuji.

18.10.2024

Samozřejmě, když si přečtete Zlodějku knih, pak je těžké hodnotit další autorovu knihu objektivně.

Stručně řečeno, na Zlodějku knih to nemá, ale vůbec to není špatné. Ed Kennedy je boží, toho kluka i přes jeho přisprostlou mluvnici, nejde nemilovat.

Zpočátku, po řešení problému matky s dcerou, jsem se bála, jestli mám správný žánr. Naštěstí už to pak tak brutální není.
Moc se mi líbilo postupné odkrývání tajemství jeho přátel a následné vyřešení.

Překvapilo mě poselství, které autor tímto příběhem, do světa vyslal. Ale proč ne?

Sečteno a podtrženo: Velmi zajímavá kniha, která stojí za přečtení.

4 02.10.2024

Jak tu zmiňují čtenářky přede mnou, tato kniha na 88% hodnocení nemá.

Velmi zajímavé téma pohraniční historie a vztahy mezi Čechy s Poláky, na které jsem se těšila, je tak málo, že tuto knihu nemohu doporučit. Přečtěte si raději něco jiného.

Propojení současnosti a minulosti pomocí mateřídoušky mi nesedělo.

Současný příběh Anny mě nebavil vůbec. Romantický kýč, na mě moc triviální, bez špetky zvratu nebo překvapení.

1 02.10.2024

Miluji historické ságy! A tato je jedna z nich! To bylo tak krásné! Tolik zajímavých událostí, o kterých jsem zhola nic nevěděla. Jak to, že jsme se o tom neučili ani ve škole?! Mluvila jsem o řecké historii s maminkou a ona říkala, že o řekách žijících v čechách ví, ale překvapilo jí, jak těžké to měli, když se chtěli vrátit domů. Nikdo je tam nechtěl. Nikdo na ně nečekal, vše jim zabavili. Úřady vytrhali stránky z matrik, z katastrálních úřadů, jako by neexistovali. Velmi smutné.

Děkuji za tuto knihu. Příběh Sotirie byl fascinující. Úžasná dívka, silná žena v nevydařeném manželství i úspěšná podnikatelka. Klobouk dolů u takto silných a inspirativních žen.

14 22.08.2024

(SPOILER) Musím uznat, že knihy Mortonové mám vcelku ráda, líbí se mi zápletky, někdy jsou strašlivé, jindy trochu lehčí. Nedám dopustit na její knihu Tajemství letního odpoledne a proto jsem se velmi těžila na Návrat domů.

Bohužel první polovinou knihy jsem se těžko prokousávala, děj mě nebavil, konec jsem tušila dávno a nespletla jsem se. Jediné překvapení pro mě bylo, kdo vraždu způsobil a tajný milostný poměr.

Polly, ach Polly, taková škoda. Její zápletka byla vodítkem celé knihy a nebýt jí, dál bych nečetla.

Jessica mi byla nesympatická, čtyřicetiletá žena, která se trápila špatným nebo skoro žádným vztahem se svojí mámou, zpackanou kariérou, zpackaným rodinným život, bez partnera i dětí.. A tato žena, která měla v životě vše na stříbrném podnosu od bohaté babičky, bude soudit svoji matku..

Samozřejmě za osudy obou žen mohla Nora, těžko odpustit.

Ani nevím, jestli bych knihu doporučila. Pro mě bohužel zklamání, paní Mortonová to umí lépe.

1 22.08.2024

Od Sabay Tahir mám přečtenou celou fantasy ságu, takže jsem věděla do čeho jdu, byla jsem připravená a těšila jsem se.

Ale bohužel knihu Všechen můj hněv jsem nedočetla. Je to snad jediná kniha, která má tak vysoké hodnocení a mně nesedla. Nelíbila se mi bezradnost hlavních hrdinů, ale hlavně to, že jsem snad třetině pákistánských slov nerozuměla. A když tomu nerozumím, tak mě to nebaví. Bohužel, snad příště.

26.07.2024

(SPOILER) Úžasná kniha! Díky ní jsem si dokázala představit, jak těžký život mají děti, lidé s autismem a jejich rodiny. Říkám si, není v každém z nás také kousek Aspergera?

Jacoba, Thea a Emmu jsem si zamilovala. Líbil se mi i Emmin vztah s právníkem a moc jsem jí to přála. Původně jsem myslela, že se Emma zamiluje do komisaře, ale tam bylo hned jasné, že společná cesta je nečeká.

Jak případ dopadne jsem tušila od poloviny knihy, ale stejně mi to nedalo a těšila jsem se, jestli budu mít pravdu nebo ne. A nemýlila jsem. Konec byl jasný. Tady opravdu spoiler pro ty, kteří tápou a konec jim přijde nejasný. Samozřejmě, že oba kluci byli nevinní, Jess spadla, uhodila se a zemřela. Nikdo ji nezabil, tudíž nikdo nemohl být potrestán :).

Opravdu skvělá kniha! Doporučuji! Jen obálka knihy je zavádějící, Jacob totiž už není dítě, ale osmnáctiletý mladý muž.

1 26.07.2024

To bylo tak krásné! Tak jemné, tak čisté, tak opravdové. Kniha se mi strašně líbila a doporučuji všude kudy chodím.

Líbila se mi přímá Animant a mám ráda muže, kteří jsou nepřístupní, ale s dobrým srdcem, a takový přesně je Thomas Reed (možná na můj vkus až trochu moc protivný).

Nemám ráda, když nejsou jasné konce. A tady ten konec, na který jsme se všichni těšili, chyběl. Děkuji tedy za pokračování, ale klidně mohl být zde.

16 03.07.2024

Kniha Hory zpívají mě velmi překvapila, a to nejen proto, že je skvěle napsaná. Slýchala jsem o válce ve Vietnamu, ale pořádně jsem nevěděla, proč se tam válčilo, díky knize jsem již v obraze. O velkém hladomoru jsem už vůbec neslyšela.

Vietnamská jména se mi moc líbila a těšila jsem se na další, která v příběhu přibudou. Líbil se mi popis jídel, která se ve Vietnamu vaří i rostliny, o kterých jsem nikdy neslyšela.

Je jedno, kde jste, všude jsou hodní lidé a hovada.. a je jedno, jestli to jsou běloši, černoši nebo asiaté.

Na Dieu Lan, Huong, matku i strýce budu dlouho vzpomínat.

7 03.07.2024

Od Judi Picoltové jsem četla již mnoho knih a ani tato mě nezklamala. Miluji knihy, kde je příběh vyprávěn od více lidí a skládám si celou skládačku. Na to, že detektivky nečtu, se mi tato hrozně líbila. Závěr mě šokoval. Vše bylo pečlivě propracované.

Příběh Jenny, Alice, Thomase a Serenity se mi strašně líbil. A děkuji za ty slony, to bylo nádherné!

8 03.07.2024

(SPOILER) Neskutečně dobře zpracovaná kniha. Zatím jsem ještě nečetla knihu, která by se dějově odehrávala v letokruhách 2038, 2008, 1974, 1934, 1908, 1934 atd. A bylo to přímo dokonalé!

Líbilo se mi postupné odkrývání rodinné historie a tajemství. A s každou kapitolou jsme poznali jednoho předka z generace. Tak moc bych si přála, kdyby i moji předci něco takového po sobě zanechali. Jak pravdivá je věta, že své předky tak málo známe.

Všechny hrdiny jsem si oblíbila, asi nejvíce Everetta a Willow a Temple. Moc jsem jim fandila a mrzelo mě, jak Willow skončila. I Liamův život skončil velmi brzy a takřka nezajímavě. Jak si rodiče vysní budoucnost svých dětí a pak je všechno jinak. Jako vystudovaný ekolog a také s intoleranci na mléčnou bílkovinu jsem s hrdiny sympatizovala.

Konec jsem předvídala jiný. Těšila jsem se na čtení posledního zápisku z deníku Euphemie, ale vlastně mě to zklamalo.. nic zásadního v něm nebylo..
A Jake? Její chování mě zarazilo, ale když o tom přemýšlím, vlastně se zachovala stejně jako její předkové..

6 17.06.2024

(SPOILER) Mám ráda rodinné ságy a nevadí mi obsáhlé knihy. Ale musím se přidat k méně spokojeným čtenářům, do str. 783 to byla skvělá kniha.

Prožila jsem několik dní s osudem rodiny Džaši.. osudem, který Džašiovým ženám nepřál. Nejvíce se mi do srdce zaryla Kitty, s jejím strašným osudem, kdy brutálně přišla o miminko, o Andra, i o rodinu a vlast.

Ale konec se mi nelíbil, byl zbytečný, utahaný, Nicyn exil mě nebavil. Pro mě kniha skončila na str. 783, když zemřela Daria, když zemřel Kosťa, Nana a Stasie. A Nica se nevrátila.

2 02.06.2024

O první světové válce jsem toho mnoho nevěděla, na gymnáziu jsme se učili fakta, ale až tato kniha mně je všechny hezky propojila.

V knize se dozvíme, jak vznikala demokracie v Evropě, kterou známe nyní. To, co nám dnes připadá normální, ještě před 100 lety normální nebylo. A bylo velmi těžké to změnit, např. volební právo žen.

Ačkoli byly postavy románu vždy ve "správný" čas na "správném" místě, nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak se postavy měnily s dobou. Díky nim pozorujeme, jak se z obyčejných prostých lidí mohli stát silné osobnosti, kteří položili základy současné demokracii. Nejvíce proměny jsem si užila u Ethel a u Grigorije.

Díky knize jsem dále pochopila úpadek šlechty. Babička vždy říkala, šlechtu do čela státu ne, tu už jsme tady měli a stačilo.

Těším se na druhý díl.

9 14.01.2024

Tak tato kniha byla síla. Ano, tak se museli cítit moji rodiče a jejich rodiče, kteří většinu života prožili v komunismu. Strašné, nepředstavitelné, obrovsky nespravedlivé.

8 11.12.2023

Kniha je pěkná, milá, laskavá, oddychová, k zamyšlení.. takové milé pokračování, jen první díl se mi líbil více.

11.12.2023

Od Ruty Sepetysové jsem již četla V šedých tónech, Sůl moře a Musím tě zradit. Všechny tyto knihy mají v sobě cítit obrovské utrpení a bezmoc.

Kniha Mlčící fontány je takový lehčí odvar toho, co autorka umí. To, že je napsaná pro mladé čtenáře jsem nevěděla, možná by bylo dobré to u žánru uvést. Vysvětlilo by se tím např. setkání Daniela a Any po 18 letech, které bylo velmi naivně popsáno. "Ana se vůbec nezměnila, její tmavé vlasy.." Všichni stárneme a 18 let je na nás bohužel sakra už znát..

Jsem vděčná za téma období Francovi vlády. Španělsko pro nás bylo už hodně západní a proto jsme se o něm ve školách neučili. Nemohla jsem uvěřit, kolik dětí bylo rodinám odebráno. Ale nepřekvapilo mě to, každý režim si nese své rány a jizvy.

10 11.12.2023

Kniha Zvuk slunečních hodin je nádherné dílo. Autorka měla geniální styl psaní. Skoro nad každou větou, nad každým odstavcem nutila k zamyšlení.

Příběh Kepplerových mě velmi zasáhl. Hnala mě touha dozvědět se, jestli Rachel přežila a setkala se se svými kluky. Miluji postupné otevírání dveří osudu a rozkrývání minulosti.

Velmi zajímavé bylo, že nad každou novou kapitolou jsem musela kus přečíst a zorientovat se, kde a u koho jsem. To mě bavilo!

Ale co mě naopak nebavilo, byl ke konci návrat Daniela k minulosti do Indie. Ke konci jsem to přeskakovala.

6 09.08.2023

Knihu Ptáci v trní jsem poslouchala jako audio knihu přesně před rokem a doposud, když si na ni vzpomenu, tak ji zpracovávám. Tak hluboko mě zasáhla. Knihu si musíte přečíst/poslechnout, bez tohoto příběhu nemůže dál žít!

Hudba, kterou v audioknize na konci uslyšíte, se objevuje i v té nejkrásnější milostné scéně mezi Meggie a Raulphem, mě odrovnala, slzy tekly proudem a nešly zastavit.

Na tuto knihu nikdy nezapomenu!

7 05.08.2023

Máme tu příběh tří lidí, kteří ztratili milovaného člověka. Arthur svou ženu Nolu, kterou velmi miloval. Mimochodem moc krásné jméno. Maddy, která ztratila svou maminku pár dní po porodu. A vlastně nikdy neměla možnost ji poznat, protože její otec o ni odmítal vyprávět. A Lucille, ztratila svoji první školní lásku, kterou ve stáří znovu našla, aby ho velmi brzy ztratila znovu a navždy.

Román je plný krásných, smutných a dojemných myšlenek o tom, co je v životě důležité.

"Koho zajímá co bylo předtím než jsme se narodili, nebo potom co zemřeme? Otázka která mi postupem času připadá čím dál více důležitější je, co uděláme s časem mezi tím."

Líbil se mi pohled starých lidí, kteří už o všechny své přátele přišli. "Koho bychom tak mohli pozvat na Den Díkuvzdání, když všichni moji přátelé již zemřeli."

Takového přítele jako byl pan Truluv by si přál snad opravdu každý. Galantní gentleman z jiné doby.
Jeho úvahy nad hroby cizích lidí o jejich osudu byly úžasně zajímavé. Hřbitovy mě nijak zvlášť nelákají, spíše mě děsí. Jako malá holka jsem na ně povinně musela s maminkou chodit. Ale po přečtení této knihy je najednou vidím v trochu jiném světle.

3 04.08.2023