Petra21 komentáře u knih

Jsem opravdu vděčná, že se mi Tasmánie dostala do rukou. V mnohém kopíruje mé letité obavy i strachy ovlivněné dobovými fenomény. Autor se semozřejmostí sobě vlastní zachytil naši žitou současnost, které si literatura bohužel tak pramálo všímá, mnohdy se jí paradoxně úmyslně vyhýbá. A já listovala v pocitech jednoho muže, jenž zachytil krize soudobého člověčenství naservírované v té nejkrystaličtější podobě. A přesto mi zde chyběla jakási.......... hm....... něco, díky čemu by oslovil i nevěřící "Tomáše", pravicové konzervativce, popírače, zarputilé kapitalisty, rozhazovačné materialisty. Což je naivní a utopistické. Tak asi jinak, nějak jsem očekávala míň odosobnění v jinak tak sugestivním autobiografickém popisu několika málo předchozích let, jež svou dynamikou zvrátily chod zdánlivě poklidných dnů. I tak děkuji a i tak mi příběh poskytl mnoho podnětů k zamyšlení a mnohdy ku podivu jakousi úlevu.

2 20.02.2025

Tak tohle funerální setkání mě zcela nečekaně vytrhlo z klidového režimu. Bez skrupulí nahlédnuto do života manželek, milenek, matek a přítelkyň, často v jedné osobe, žito jedním štěstí absentujícím životem. Tolik diskuzabilních situací, tolik momentů, které by vytržené z kontextu mohly působit černobíle. Bravurně vyjádřena složitost lidského bytí v celé své absurditě, již podtrhla i skvělá stylistika... já jednoduše smekám. Nebýt mojí spřízněné duše, nezavadila bych okem o tenhle malý skvost a bez nadsázky by můj (literární) život zůstal ochuzen.

3 16.02.2025

Takové to jedno idylické pohlazení po čtenářské duši navozující až hmatatelnou atmosféru alabamské nostalgie. Navzdory všem ranám osudu, rasismu, gender i jiných společenským otázkám a historickým událostem disponuje kniha tak milým člověčenstvím, že nutí k úsměvu na rtech a snad i na víru v dobro. Miluju přirovnání uživatelky Pett, mé letité nejen čtenářské spřízněné duše :), že číst tento příběh je jako běžet s Forretem Gumpem. A já nesmírně děkuji za toto milé nadechnutí i za laskavé "objetí" přátel z Whistle Stop Cafe i humoru členů Klubu nakládaných okurek!

13 05.02.2025

Ta beznaděj v podobě "prokletí" ženského pokolení! Strašná rigidnost soudobých poměrů bez možnosti vymanit se a vlastně jen čekat a doufat v aspoň nějaký život. Nechtít od osudu víc, než zalíbit se vyjednanému muži, chovat se v souladu s jeho přáním, vybírat mu konkubíny strategicky a čekat... a dožít se vyššího věku, který někdy znamená vést velikou domácnost s obrovskou mocí, ovšem ve skutečnosti skrytou, nevyslovenou. Mnohdy se mi dělalo až fyzicky zle nad totální podřízeností a odevzdání se do mužových (a tchyniných) okovů stejně jako nad zabedněností a bezmocností, když náhodou jedna z příslušnic "bezvýznamného" pohlaví (čti s obrovskou jízlivostí a nechutí v hlase) je vzdělaná a schopná. Propracovaný příběh o další hrdince v sukních, na niž by historie tak snadno zapomněla. O přátelství, které nezpřetrhá ani ta nejefektivnější intrika. O vnitřní síle žen, jejich houževnatosti a inspirativnímu odhodlání být někým víc, než si společnost žádá. A v neposlední řadě o fascinujícím umu tisícileté praxe čínské medicíny, jejích roztodivných tradic a filozofii, která nutí k zamyšlení i pokud s ní nesouzníme.

5 05.02.2025

Důležitá kniha. Ač se autorčina fantazie stočila poněkud růžovějším či snad naivnějším směrem než by se od zvoleného tématu dalo očekávat, vše jest odpuštěno. Těžko představitelný propletenec lidského utrpení a bolesti války trvající celé dekády krvácí z takřka každé stránky. Historií zcela opomíjené "děti prachu" se staly nejednou obětí nesmyslného a nehumánního vietnamského válčení, ovšem na rozdíl od těch ostatních si své "provinění" nesou zcela viditelně jako středověký cejch hanby... jak trefný byl úder do řad Západu zahleděného z valné většiny pouze na traumata vlastní, mmohdy zcela ignorující existenci lidství v kulturně odlišné části světa. Děkuji za další vykreslení absurdity jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu i za až jakési terapeutické smíření.

7 14.01.2025

Jsem...uhranutá! Jak lze navodit krásno ve zdánlivě ponuré atmosféře divoké a snad zanedbané stepi. Jak zhmotnit touhu po něze a několika málo větami vyjádřit veškerou složitost rodičovství i roli partnerství v něm. Já se opravdu ptám a nevycházím z údivu, jak se autorovi podařilo něco tak velkého a komplexního vyložit na tak malinkatém prostoru!? Být věcný, tíživý, něžný, vnímavý a tak moc empatický! Tak nádherně stvořit románové rodiče a poukázat jen tak mimo řečí na mnoho společenských i ekologických témat součané budoucnosti... Flora se i mně nevratně vtiskla do mysli a asi navždy zůstane vrostlá do části mého vědomí. Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji! I za odvahu vyrazit s nekonvenčním tématem mezi mainstreamově laděnou většinu čtenářů!

7 22.12.2024

Konečně se mi do cesty připletl tento můj dlouholetý vánoční rest. Jakkoliv by se zdál poznamenaný dobou svého vzniku, jakkoliv slovo "koleda" evokuje dětský příběh, tuhle až hororovou pohádku vskutku do rukou všem! Jistá naivita poučení působí tak milým dojmem, že vyvolává víru v dobro a hledání toho lepšího v nás všech. Tahle krásná klasika, věřím, bude nesmrtelná stejně jako množství podobných Skružů, kteří by si ji měli minimálně přečíst.

16 09.12.2024

Malé zamyšlení s obrovským přesahem. Krátké, ale přesné shrnutí autorovy základní teze o zániku kultury a střední Evropy jako její velké nositelky. Tak nadčasové a tak věcné, tak šokující v době svého vzniku a stále překvapivé i dnes.

2 09.12.2024

Pád skutečně přitahuje svou silou. Člověk ocitající se na hraně s tou nesnesitelnou těžkostí bytí je vydán napospas osudu, kterým se klidně může stát zcela neznámý průvodce návštěvníků. Někdo, kdo se jakoby spirituálně zjeví a už navždy zůstane pouhou poloreálnou vzpomínkou. Čím si však onen průvodce prochází a zvolil si vůbec dobrovolně svůj úděl? A opět jedny svírající se okovy nevyřešených rodinných otázek, tíživý pocit viny a falešná víra v zametení pod těžký "peršan". A tolik rodičovských i celospolečenských témat jen tak volně předhozených, aby s nimi probdělá noc udělala své...

9 09.12.2024

Neskutečně realistické vylíčení pokřivených rodinných vazeb lidí, jimž na cestu životem někdo zapomněl přibalit štěstí. A přestože před existencí takových tragédií společnost kolektivně zavírá oči, nikam nezmizí. Ryzí chladná nenávist je naservírována se smířeným klidem, až to nebohou duši může zmást, pokud by ignorovala kontext a volání o pomoc. Hutná témata k zamyšlení špikují tento plnotučný koktejl malosti a toho temnějšího konce lidství. Cítila jsem se, jako bych nasedla do dětského řetízkáče a kola osudu se začala otáčet takovou rychlostí, až jsem se záhy řitila z nejtoxičtějšího vrcholu horské dráhy až do hlubin všeho zmaru. Ale přesto se mi po cestě hvězda vytrousila; nesedl mi autorčin úmyslně zvolený strohý styl popírající zákony gramatiky.

6 24.11.2024

Tak komplexní. Palčivé. Pacifistické. Lidské! Levicové, myšleno v dobrém slova smyslu. Vybroušené do posledního mávnutí holubičím křídlem. Kniha o obrovském snu smíření dvou nesmiřitelným národů, jež by neměl být jen utopistickým "blábolem". Mnohovrstevný román vracející se neustále k dvěma fatálním momentům, k dvěma zdánlivě rozdílným a přitom stejným tragickým příběhům. Je to čtení o absenci lidství a přitom je ho tam tolik! Občas stačí jen vystrčit hlavu z vlastního písku... Těžko vysvětlit pravý pocit z této neznámé pouti podél Jordánu. Snad by se dala s nadsázkou označit za celospolečenský pamflet za smíření, za boj proti násilí, jež dělá násilí. Byť zůstane v nerealistické snové podobě, je důležitým náhledem na jeden z nejsložitějších geograficko-politických problémů současnosti.

1 15.11.2024

Kniha, jež ve mně vyvolala daleko víc otázek, než odpovědí. Kniha, které by dle mého slušela menší roztříštěnost, abych si s protagonisty mohla něco skutečně odžít, být s nimi, myslet na jejich emoce... namísto neustálé koncentrace na nové prostředí. Nicméně, vstoupila jsem na půdu utlačovaného, uzavřeného testosteronu plného nevratných traumat a nevyslovení nevyřčitelného... autorův styl je pak více než pochopitelný. Snad i jistá dávka odosobnělosti představuje povinnou výbavu k učtení tak závažného tématu a vede k ještě hlubšímu znepokojení nad ignorantstvím nejbližšího okolí. Toho úplně nejbližšiho...rodičů proboha živýho! A omlouváním těch nejčernějších činů nebo absolutní nedůvěru v jejich existenci. To nelze pochopit. Nikdy.

3 07.11.2024

Prolité potoky jantarových slz nad morálním úpadkem národů takzvaných vítězů i poražených, nad zmařenými osudy prachobyčejných "člověků", jejichž fatálnost se přenáší v podvědomí po celé další generace dětí a vnuků... Ten krásný jazyk lehounký jako chmýří pampelišky rozsekne událost s krutostí neměřitelnou na lidské jednotky a zanechá duši nahou a opuštěnou, aby ji následující události rozporcovaly na kousíčky. A přesto to bylo celé tak krásné čtení, pravdivé do morku všech kostí; a i navzdory nesčetněkrát omílanému tématu jedinečné uchopení podstaty s velikým přesahem.

2 18.10.2024

Rozkládáš paměť, ale nevaroval jsi, že rozložís i moji mysl, i mé mnohdy bolavé mateřské srdce. Jen tak mimochodem mezi řečí jsi zvýraznil tolik vykřičníků za jednáním současné společnosti, nepochopením a jejími pověstnými rozevřenými nůžkami. Nebál ses bodnout i do vlastních řad. A tak moc ses otevřel, věcně popsal traumata, jež nikdo zcela nezahojí... děkuji Ti za Tvůj silný hlas, který by měl rezonovat, vyvolat nejednu diskuzi! Podobně jako v románech E.Louise ses nepodbízel čtenářstvu a popíchl jsi minimálně v té politické rovině nejednoho liberála stejně jako konzervativce. Děkuji... bylo to krááásné, děkuji!

5 12.10.2024

Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...

4 27.09.2024

Jak mohlo projít vydání této novely v těžkých normalizačních temnotách? Zřejmě díky kritice demagogie křesťanských řádů i vězení uvnitř kláštera, samota v oblopení osamocených bratří. Nicméně, právě to muselo přeci tak moc připomínat současnou nesvobodu, nemožnost se odklonit od "víry", takřka nemožný útěk, rozhodně ne bez následků... tak krátká záležitost ukázala na tolik nadčasových společenských témat, přestože krutost středověku prýštila z každé jedné stránky. Potřebuji shlédnout film, neb se "obávám", že dosáhne ještě větších kvalit díky skvělému obsazení i jakési patině uchované v černobílých trezorových obrazech.

7 29.08.2024

Nechci a ani nemohu hodnotit knihu žánru, který nevyhledávám. Doporučuji ale jako snadnou četbu v angličtině!

Drze si zde dovolím familiární oslovení: Proboha, Jane! Tři tečky, dlouhá pauza.

Četla jsem příběh, který mě zprvu úplně neskutečným způsobem iritoval svou nijakostí, hloupým dějstvím, dialogy silně připomínající rukopis brakových autoru... četla jsem zajímavý přímočarý ústřední příběh lékaře "za časů cholery"... četla jsem pasáže připomínající formou i obsahem Café Groll, při nichž jsem se asi měla pousmát... a pak najednou jako bych se znovu vnořila do stránek Světla z Pauliny. Něžná témata rodičovství, nastíněny otázky pokračování rodu, či toho, co po něm zbylo. Najednou se skládačka pomalinku spojuje, byť na její hloubkové pochopení bych si znovu měla prolistovat celou knihu... nebo ne a měl být nám smrtelníkům ústřední motiv navždy částečně skryt v závoji rodinných tajů? Mrzela mě zkratkovitost čehosi, co mi silně připomínalo Mawerovu Anatomii rodu, aby mě nakonec překvapila řada nedořešených otázek i témat k nejedné společenské diskuzi. Pravděpodobně mi kovová příchuť těch roztavených zvonů ještě dlouho ulpí na rtech.

5 27.07.2024

Jak kniha dokáže zmást... kde je pravda a kde se nachází hranice "únosné" "normálnosti"? Existuje ještě vůbec taková hranice? Nebo se stala neviditelnou a překračujeme ji dennodenně? Anebo jsme ji už dávno opustili a ocitáme se kdesi mimo pravidla, jež jsme si stanovili? Abych parafrázovala slavný citát: Quo vadis, nejen americký člověče... xenofobní předsudky prosím odlož zde na památku minulého století. Miluj bližního svého, no, nebo ho alespoň přestaň nenávidět kvůli iracionálním domněnkám. Kéž tato kniha zůstane pouhým vykřičníkem nad křehkostí liberální demokracie i nad tím, jak mlčící přihlížející většina strkačů hlav do písku dotvoří nesvobodný režim kořeněný všudypřítomným strachem. Ano, i nám se něco podobného může stát znovu (a "lépe").

7 12.07.2024

Nedržet v rukách výtisk přímo z osmašedesátého, těžko bych dokázala uvěřit roku vydání tohoto pokladu. Autor kdesi zapomněl cenzurou vytvořené rukavičky a nebál se kritizovat nejen režim jako takový, ale shodil i obrovské břímě společenské kontroly existující dodnes a vrhnul se do nebezpečných vod boje o moc a o její udržení. Jak člověka zcela ovládne, hraje si s ním, až vyplivne sousto úplně jiného použitého ohryzaného kusu paranoidní rozklepanosti. Žasnu nad každou myšlenkou odcházení z veřejného života i z vlastní duše, z osamění i smíření. Ach, jak nadčasové a jak všespolečenské téma nám předhodil, bez příkras a hlavně beze strachu! Hluboce smekám. A smekala bych i kdyby se tento protimocenský "manifest" zrodil za současných demokratických časů, neb je stále ostrý jak dýka a vetnul by osten vzteku do nadutosti nejednoho mocipána.

15 02.07.2024