Populární knihy
Nové komentáře u knih Michael Greenberg
Vyžebrat, vypůjčit, ukrást
„Skvělé eseje a krátké povídky, které jdou až na dřeň. Život v NY pro začínajícího spisovatele byl (a stále asi je) místem s elektrizující atmosférou plnou nápadů, jen najít ten správný způsob, jak je zaznamenat. Problém trochu je, že v tý frontě na úspěch stojí fůra dalších potencionálních spisovatelů, a vy a vaše bolístky a "velký" příběhy vlastně moc nikoho nezajímají, pokud se tedy zrovna neznáte se Seanem (Pennem), Robertem (DeNirem) nebo Jeffem (Bridgesem) a nemáte v záloze nějakou společnou pikantní historku. Michael Greenberg nepopisuje, kterak se stal úspěšným spisovatelem bestsellerů a koho všechno potkal při cestě za úspěchem. Ne, je to zpověď autora, který vlastně nikdy pořádně neuspěl, průměrného pisálka z NY, kterých je tisíce, zručného řemeslníka a příležitostného ghostwritera, kteří přežívají víceméně za přispění notné dávky štěstí, sebezapření a alkoholu či jiných návykových látek. Vše podáno s potřebným nadhledem a ironií. Autorovo psaní připomíná Josepha Mitchella a trochu i Paula Austera. Za mě skvélá četba, kterou možná ne každý ocení, je to hodně o NY a jeho atmosféře. Kdo tam někdy chvíli pobyl (a já měl to štěstí že jo), ten bude k hodnocení téhle knihy asi o něco shovívavější. Procentuálně tak 88%. Doporučuji.“... celý text
— puml
Vyžebrat, vypůjčit, ukrást
„Knihu bohužel odkládám jako nedočtenou. Opravdu jsem se snažila ji přečíst, ale nesedla mi, nelíbila se mi.
Přitom jsem se na ty různé fejetony, úvahy a vzpomínky těšila. Text je bohužel příliš roztříštěný - autor nám předkládá vzpomínky ze svého života, chybí jim však celistvost, ucelená kompozice a hlavně jistý řád... Takhle jen přeskakuje různá období jeho života, chvíli mluví o jednom, pak zamíří někam úplně jinam... O trochu zajímavěji působí aluze na jiné spisovatele, většina z nich však dosud nebyla přeložena do češtiny. Celý text na mě působí chaotickým dojmem. Myslím, že autor ho měl spíše sepsat pro své nejbližší, kteří přesně vědí, o čem mluví. A tak to asi měl nechat, jako jakýsi "osobní zápis vzpomínek" věnovaný lidem, které dobře zná. Hvězdičku dávám za zajímavý obal - a za občasné "zajímavé momenty", jichž zde ovšem pro mě bylo skutečně poskrovnu.“... celý text
— Snoopi
Vyžebrat, vypůjčit, ukrást
„Zpočátku celkem zaujalo, o dětství a mládí a zájmu o literární řemeslo, přitom mnoho různorodých krátkodobých neperspektivních zaměstnání. Pak se ale nit různě zamotává až přetrhává, poskakuje se v čase, místě, bez ladu a skladu. Autora neznám a o jeho literárních počinech (snad vyjma scénářů) jsem se nedozvěděla zhola nic. Naneštěstí i časté odkazy na autory a jejich díla se míjely účinkem, povětšinou neznám. Trocha vhledu do neortodoxní židovské rodiny, hodně putování New Yorkem (spíš tak pro znalce a zasvěcence), jinak rozkouskované a povrchní (a v tom dost podobné jiným moderním autobiografiím psavců). 50%“... celý text
— soukroma
Vyžebrat, vypůjčit, ukrást
„Je to kniha o New Yorku.
Je to kniha o údělu spisovatele.
Tyhle eseje můžete klidně vnímat jako povídky. Brilantně napsáno. A k závěru knihy eseje gradují.
Kniha opět krásně připravena nakladatelstvím Dybbuk. Jejich knihy mi dělají radost!“... celý text
— bejan
Pospěš k nám, sluníčko
„Knihu jsem přečetla jedním dechem. Upřímná zpověď otce, jehož dcera jednoho dne "zešílela". Rodina zpočátku nechápe, co se děje a celá situace je pro všechny zúčastněné těžko uvěřitelná. Kniha popisuje první ataku nemoci a smiřování se s jinakostí dcery. Poutavě a realisticky napsáno.“... celý text
— Stoklaska
Michael Greenberg knihy
2020 | Vyžebrat, vypůjčit, ukrást |
2020 | Pospěš k nám, sluníčko |
Štítky z knih
paměti, memoáry americká literatura rodinné vztahy psychické problémy duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostí dědičnost otcové a dcery
Greenberg je 0x v oblíbených.