• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Michal Tomášek

Právo Evropské unie

„Velice krátce – jsem poněkud udiven kladnými hodnoceními této knihy. Mě už se dlouho něco nečetlo tak špatně. Onehdy jsem četl Kopeckého učebnici správního práva. Ta je obsahem naprostý odpad. Formou, na straně druhé, patří k těm nejlepším učebnicím. Pracuje se strukturou textu, odděluje od sebe jasně a přehledně jednotlivé části, vždy víte, kde co hledat. Chyběly grafy, schémata a podobně, přeci se na ten text ale dobře dívalo a člověk tak měl podstatně lepší výchozí situaci, pokud jde o zjištění obsahu. Tahle učebnice je pravým opakem Kopeckého. Obsahem je snad i korektní (prd o tom vím, nemohu pořádně soudit), ale forma je katastrofální. Na světě neexistuje důvod, který by obhájil příkladem to, že jedna strana knihy (učebnice) skládá se z jednoho odstavce. Zde se to však stalo. Poměrně běžné je, že se skládá toliko ze dvou odstavců. Nevyužívá (při poměrně malém formátu) grafickou úpravu textu, je to monolit, ze kterého je člověku zle. Ani debilní vytučnění prakticky neobsahuje. Je to snad kvalitní kniha, je to ale jedna z nejhůře zpracovaných učebnic, co jsem jich na světě viděl. A to já jsem fanoušek učebnic z Becka, které obecně mívají nejhutnější texty! Za mě je tahle kniha k ničemu prostě proto, že při jejím čtení spím. Já nejsem schopný u relativně nezajímavých témat, jako je svoboda pohybu, udržet pozornost na celostránkovém hustém textu. Prostě ne. (Nadto bych knize mohl vyčítat leckdy nejasné formulace, divné názvy kapitol, časté opakování... Ale nechce se mi.)“... celý text
— Set123

---

Právo staré Číny

„Nečitelná kniha, vytištěna fontem navozující pocit znaků. Pokud pomineme drobnost, že kniha byla vytištěna obráceně a při jejim otevření ji musime otiočit, tak fonty ala asijske znaky bez kerningových párů a celý text vytištěný kapitálkami řadi tuto knihu mezi nejšílenjši, možná i první mezi šílenostmi, počiny našich vydavatelů. Díky, že ostatni publikace autor tohoto tématu nesvěřil šílenci.“... celý text
— knih-o-mol

---

Právo Evropské unie

„Vcelku pekná kniha, ktorá poslúži aj čitateľom/študentom na Slovensku. Ak si dobre pamätám, "chýbala" tam iba ochrana osobných údajov.“
— Hermenexildo

---

---

Právo na Hedvábné cestě

„Kniha s netradičným názvom je podľa autora pohľadom našej civilizácie na Činu očami tých, kto ju poznávali (s. 11). Hneď úvodná veta čitateľovi predstavuje ambicióznu otázku: Aké bude právo na Novej Hodvábnej ceste? na ktorú kniha reaguje na posledných stránkach. Písaná je veľmi pútavo a čitateľne (prečítal som ju za pár hodín), čo je na jednej strane veľkým pozitívom, na strane druhej to značí, že nejde o knihu právnicko-odbornú, ale skôr historicko-populárno-náučnú. Hoci názov knihy odkazuje na právo, v skutočnosti sa venuje skôr historickým medzinárodným vzťahom Číny s Európou a neskôr aj s Japonskom. Premenené na drobné: venuje sa aj -- a niekedy skôr najmä -- dejinám Číny, náboženstvám, ktoré do nich zasiahli, čínskemu loďstvu či formám historického obchodu s Čínou. Už v úvode sa tak čitateľ stručne dočíta o rímskom práve, neskôr napríklad o práve islamskom či japonskom. Čo sa týka čínskeho práva, kniha postupne vymenúva či stručne opisuje rôzne čínske zákonníky, kódexy či zákony. Čo absentuje, je hlbšie ponorenie sa do sveta práva, ktoré by si vyžadovalo prácu s primárnymi prameňmi a väčší rozsah. Takto sa síce čitateľ dozvie, že budhistické právo či islamské právo Číny alebo nejakú jeho oblasť ovplyvnili, ale nedozvie sa, ako konkrétne. Možno je to tak ale pre všeobecného čitateľa vhodnejšie. Graficky je kniha veľmi pekne usporiadaná. Obsah je pre mňa zaujímavým obohatením, hoci isté nedostatky či zjednodušenia (charakteristické pre populárnu literatúru a česko-slovenskú literatúru vôbec) som si všimol. Kniha (s. 68) okrem iného poskytuje obrázok cisára Konštantína (4. stor.), hoci na mozaike je Konštantín IX. Monomachos (11. stor.) Celkovo ide o pekné dielo, ktoré by mal mať v knižnici každý Čech či Slovák, ktorý sa zaujíma o diplomatické vzťahy Číny a Európy. Kniha azda naozaj načrtáva línie pohľadov, akými na seba obe kultúry stáročia nazerali, nazerajú a budú nazerať aj v rámci projektu Novej Hodvábnej cesty. Právo tvorí skôr lajtmotív knihy či doplnenie celkovej mozaiky Činy ako kultúry.“... celý text
— Hermenexildo

---

Přehled dějin japonského práva

„Jedná se o kratičký textík, od kterého člověk upřímně dostane více méně to, co od textu tohoto objemu lze očekávat. Zcela jednoduchou a nekomplikovanou strukturu dějinného vývoje japonského práva, bez hlubších analýz, či polemik. Pravda, možná člověk nakonec dostane o maličko míň než by se dalo čekat. Podivejte, má to asi 87 stran a alespoň 15 z nich (a to jsem shovívavý) se věnuje Číně. Pravda, dané právní systémy očividně byly silně propojené, ale někdy… někdy tam jsou skoro zbytečné detaily. Na straně druhé kniha „analýzu“ opravdu nedostane. Nejvíce bych ocenil tvorbu, koncepci a hlubší charakteristiku ústavy ze 46. a toho se člověk prakticky nedočká. Období II. světové války bylo také „taktně smlčeno“, abych tak řekl. Na straně druhé, je to právě jen kratičký textík a nemohl mít větší ambice. Pravda, ocenil bych kdyby vznikla rozsáhlejší kniha na dané téma, ale co nadělám. Bylo fascinující sledovat dějinný vývoj natolik odlišný od toho Evropského. Uvedu jeden příklad této fascinující diverzity: Japonsko, stejně jako většina Evropských zemí, svůj právní řád recipovala (ve slova smyslu inspirace obsahu obsahem, nikoliv doslovná recepce), nejedná se tedy o kompletně originální řád. Tak jako evropské země recipovaly právo římské, tak Japonsko recipovalo právo Čínské. Ovšem! Evropě se dostalo ohromného regresu hned ve 3. století n. l., kdy došlo (začal průběh) k vulgarizaci římského práva. Evropa se tak po existenci 7. století starého právního řádu stojícího na bravurní organizaci a psaných normách, dostala do období temna. To trvalo vlastně až do 17. století (zjednodušuji a myslím hlavně na Rakouské mocnářství, ale zbytek Evropy se v tomto až tak výrazně nelišil), tedy až to příchodu absolutismu, který po 1000 letech přinesl kodifikované zákony. Nu a právě v tomto byl vývoj Japonska úplně jiný. Regres japonského práva přišel právě až v 17. století s centralizací (sjednocením) státu. Tedy s událostí, která u nás přinesla právní pokrok, v Japonsku došlo k devalvaci, vulgarizaci práva. Do té doby mělo Japonsko relativně solidní právní řád, který diskriminoval ženy mnohem méně nežli Evropské právo ještě do století 19. To je cosi neuvěřitelného a zvláštního. A já jsem rád, že jsem se o tom dozvěděl, člověku to jistě poskytne materiál k úvahám.“... celý text
— Set123