Miha Mazzini

Nová kniha

Vymazána - Miha Mazzini

V románu Vymazána vypráví Miha Mazzini příběh o matce samoživitelce Zale Jovanović, která v porodnici zjistí, že její osobní údaje nejsou zapsané v počítačových... detail knihy

Populární knihy

Vymazána

Já, Tito a gramofon

Jak navrhnout férově sdílené město?

Nové komentáře u knih Miha Mazzini

Vymazána

„Napínavý, téměř detektivní příběh o tom, co by se mohlo stát, kdyby se na portálu občana něco pokazilo... V případě, že jde o vaše dítě, tak jde všechna legrace stranou. V knížce je několik pasáží, které mě lehce zmátly, ale jinak je velmi čtivá a napínavá do poslední stránky.“... celý text
— lydie7986

Já, Tito a gramofon

„Knih a filmů z bývalé Jugoslávie se moc neobjevovalo ani v bývalé ČSSR před rokem 1989, v Jugoslavii vládl liberální komunistický režim, který neuznával autoritu SSSR, občas se objevila kniha nebo film z tématikou partyzánských bojů za osvobození, pamatuji třeba film Bitva na Neretevě. Docela rozruch v ČSSR v 80. letech způsobil jugoslávský seriál Horký vítr na který jsme se těšili, hlavní hrdina se neslučoval se socialistickou morálkou, Šurda Šurdilovič byl flegmatik s odporem k jakékoliv práci:-) Knihu slovinského autora jsem uvítal, milé překvapení, rád čtu příběhy ze 60. let, bylo to moje dětství a rád si zavzpomínám, trochu nostalgie neškodí. Jak píše uživatel Disease, styl připomíná našeho spisovatele P. Šabacha.“... celý text
— vvikingg

Já, Tito a gramofon

„Parádní knížka! Moc jsem si to užívala. Snad každý žánr byl zde šikovně, nenápadně zakomponován - dobrodružství, romantika, thriller, komedie i horror. A o (tragi)komické situace tu není nouze.“... celý text
— Godgifu

Já, Tito a gramofon

„Přečteno za půldruhého dne - příběh mě velice zaujal! Stylem i obsahem mi hodně připomíná knihu Rukojmí - Lokomotivy v dešti slovenského Petra Pišťanka, ovšem Mazzini podává příběh dorůstajicího osamělého kluka v mnohem surovější, ale i kompaktnější a stylovější podobě. Jugoslávský socialismus vypadal hodně jinak, než ten náš, když si mohli zajet pracovat do Německa nebo nakoupit do Itálie. Připomínky doby a místa děje jsou jenom "jemně nahozené" - v epizodách o povinném vzývání maršala Tita a o - tehdy jenom drobných, u hádky v kině spíše groteskních - národnostních animozitách, které za pár let vyústily ve válečnou tragédii (geniálně napsaná kapitola Madam X!). Knihu o touze (nejen) po gramofonu nepovažuji ani za humornou ani za vtipnou, i když ty hrůzy, které kluk zažívá, jsou psány opravdu odlehčeně. Odlehčeně až tak, jako kdyby to byla "normálka", žít o hladu ve špinavé garsonce s dvěma naprosto psychicky narušenými, až nebezpečnými osobami, přičemž jde o osoby, které by dítěti měly být nejbližšími ochránci - matku a babičku. Alespoň v jakémsi "doslovu" - kapitolce psané již z pozice dospělého vypravěče - se s těmi dvěma zrůdami vypravěč nějak vypořádal: jednak ve zpětné rekapitualci možných důvodů, které vedly k psychickému vykolejení jeho matky, a pak slovy na konto fanatické babičky: "... když dáš všechnu lásku Bohu a nenecháš jí ani trošku pro své blízké a už vůbec ne pro sebe, když se bráníš sama sebe poznat a volíš tu nejjednodušší cestu, když neumíš chápat a odpouštět, porozumět sobě ani ostatním, nejsou nebesa o nic nebeštější, jen země je nesrovnatelně pekelnější."“... celý text
— Koka

Já, Tito a gramofon

„Jugoslávský Šabach, akorát bez té "ostalgie", což je dobře. Ne že by ovšem kniha nebyla vtipná, naopak!“
— Disease

Přejít na knížky autora