Milan Blahynka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1933

Populární knihy

/ všech 34 knih
Denní chléb
Denní chléb
Pozemská poezie
Pozemská poezie
Marie Pujmanová
Marie Pujmanová
Vladislav Vančura
Vladislav Vančura

Nové komentáře u knih Milan Blahynka

Člověk Kainar Člověk Kainar

„Nejprve vyjádření k formální stránce: kniha má neobvyklý rozměr a tato nezvyklost mi zpočátku bránila v komfortu čtení. Bohužel to byla jediná překážka - také velikost písma byla pro typ dané publikace netypická, což působilo dojmem, že kniha je velmi rozsáhlá. Co se týká obsahu - kniha je chronologicky uspořádána, čtenář se dočte o autorově životě, který byl spjat nejen s poezií, ale také s hudbou. Přitom toto hledisko by mělo být v kontextu Kainarovy poezie stěžejní. Přesto se mi zdálo, že v kontextu knihy byla tato skutečnost malinko upozaďována. Jelikož publikace vyšla až po Kainarově smrti, dalo by se říci, že je úplná a zdařilá.“... celý text
— mahdal

Glosy k losu Člověka v době prokurátorů: O Člověka Kunderu Glosy k losu Člověka v době prokurátorů: O Člověka Kunderu

„jasná a srozumitelné kritika Nováka odpadu...“
— Belbo

Česká poezie dvacátého století Česká poezie dvacátého století

„Tak tímhle jsem se prokousávala víc než rok. Antologii hodnotím jako zajímavý počin, i když trochu zasažený skutečností, že vyšla v roce 1980. Od některých autorů mě již dříve zaujaly úplně jiné básně, než ty, které jsou tady. Jaký výběr by se asi dostal do podobné knihy dneska? Například Viktora Dyka bych tady úplně přehlédla jako nezajímavého, a to jsem z jeho díla četla relativně hodně. Protože 20. století není zrovna moje preferované století, zaujalo mě v celém sborníku pouze pár autorů, od kterých bych si případně přečetla nějakou tu sbírku. Jmenovitě Svatopluk Kadlec, Jaroslav Seifert, František Halas, Jiří Orten, František Hrubín, Vladimír Janovic, Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Adolf Heyduk, Josef Svatopluk Machar, Eva Bernardinová (zajímala by mě hlavně sbírka Strom z ráje), Josef Kainar, Jan Alda, Géza Včelička... převážně známá jména. Ze všech básní od všech autorů vybírám následující jako ukázku. ----------------------------------------------------------------------- Jaroslav Vrchlický - Tkalci (Korálové ostrovy, 1908) ----------------------------------------------------------------------- Z okének ucpaných vychrtlí, bledí od stavů hrčících do kraje hledí. Chvílemi v přeletu kdo se mih kolem, jaký vůz silnicí, ký chodec polem. Jejich to svět jest v okénka rámci, pak ještě kroků pár v židově krámci. Jejich stav starý, vyrhany smrti, hrčí tak divně, životy drtí. Směje se Vesna, šeříku květem, tkadlec to neví, vězněn svým světem, hrčícím strojem a židovským krámem, které jsou jeho života rámem. Vyhublé děti na prahu dveří velkýma očima cizince měří. Úsměv chceš viděti na jejich tváři? Teď již v nich bída rýsuje stáří. Usednou za týž stav, varhany smrti, radost i mladost kde bída jim škrtí. Usednou lhostejni k všemu zde kolem, co jim vůz silnicí, co chodec polem? Na smrt jen čekají, matky jich rodí mrzáky nové dál. Tak život chodí. --------------------------------------------------------------------------------- Josef Václav Sládek - V zlatém slunci (Za soumraku, 1907) --------------------------------------------------------------------------------- Zimní slunce září do oken, veselo a útulno je v síni; můž-li kdo být šťastnější než nyní v tak zlatočistý, volný den? -- Zimní slunce září do oken, v jizbě chladno, pusto, bída čirá; na matčině klíně děcko zmírá, -- slunce zlatě září do oken. ------------------------------------------------------------------------------------ Adolf Heyduk - Otázka (Z deníku toulavého zpěváka, 1904) ------------------------------------------------------------------------------------ Když sítě na mne vrhl žal, jež lstivý pavouk žití snoval, sám v sebe jsem se zahrabal, sám v sebe jsem se vhádankoval. Ej, k čemu poslán, nač tu jsem, když nedocházím duše míru? Což život jest jen údělem ku smyslů šílenému víru? Nic nevím stále, nic a nic; jsa honěn mním, že dělám honce... Jdem smrtí teprv žití vstříc, či život počátkem je konce? ---------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Svatopluk Machar - Sonet o pesimismu (Optimistům) (Zimní sonety, 1892) ---------------------------------------------------------------------------------------------- Vy cítíte z těch našich veršů chvět tmu s hořkostí a bídu se stenem, z nichž život řinčí řetězem vám běd, a hrob jen kmitá smírným plamenem -- je pravda. Ale luzný velký svět z nás každý přece nosí v nitru svém a každý z nás by krví platil hned, by moh jej dáti lidstvu údělem. A trpce, trpce každý z nás to cítí, jak světu tomu podobá se v mále ta mizérie, již vy zvete žití, a trpčej tím, že každým novým dnem svět našich niter ona vytrvale nám bombarduje smíchem, kamenem. ---------------------------------------------------------------------------- Jan Alda - Padlým v máji 1945 (Duha nad námi, 1952) ---------------------------------------------------------------------------- Z akátů sněží bílá psaní, vám mrtví, kteří padli jste za zemi svou, kterou až do skonání horoucně milovali jste. Akáty tklivou vůní vějí na vaše čela, již padli jste pro sen a víru, pro naději, jež k smrti milovali jste. Akáty balzám vylévají do vašich ran, již padli jste v revoltujícím slavném máji, jejž k smrti milovali jste. Akátů věčná světla planou, vám mrtví, kteří padli jste pro Prahu krásnou, milovanou, již k smrti milovali jste. Z akátů sněží bílá psaní do vašich dlaní vychladlých, poslední pozdrav, sbohemdání, májových květů bílý sníh, polibky Prahy, krásné paní, jíž slzy kanou po lících. ---------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Kainar - Stříhali dohola malého chlapečka (Nové mýty, 1946) ---------------------------------------------------------------------------------------------- Stříhali dohola malého chlapečka kadeře padaly k zemi a zmíraly kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku Jeden z nich Kulhavý učitel na cello Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli Zasmál se nahlas A ono to zaznělo Jako kus masa když pleskne o zem Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět Vešla do katakomb křesťanské sektičky Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět Je vždy kus masa jež pleskne o zem Učeň se dívá na malého chlapečka jak malé zvíře se dívává na jiné Ještě ne chytit a rváti si z cizího A už přece Ráno si staví svou růžovou bandasku Na malá kamínka Na vincka chcípáčka A proto učňovy všelijaké myšlenky jsou vždycky stranou A trochu vlažné Toužení svědící jak uhry pod mýdlem Toužení svědící po malé šatnářce Sedává v kavárně pod svými kabáty Jako pod mladými oběšenci Stříhali dohola malého chlapečka Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti nesmět se pohnouti na židli z železa Už mu to začlo“... celý text
— Zelený_Drak

Česká poezie dvacátého století Česká poezie dvacátého století

„Byla jsem tehdy velmi šťastna, když se mi ji podařilo zakoupit. V knihovně ji mám doteď, obstála při velmi zevrubné probírce všerůzných titulů. Vskutku, moc pěkná a obohacující publikace o básnické kultuře. Díky za ni.“... celý text
— ferdada

Básníci na cestách Básníci na cestách

„Srovnávat lze nejen básnické pojetí dojmů z cest jednotlivých autorů, ale pokud čtenář některá místa sám navštívil, tak i s vlastním prožitkem. Hodně působivé jsou verše Františka Gellnera a Josefa Macha. Závěr jeho Noci v Chicagu: "Brutálně hudba zní a tanec smysly zpíjí, drsný to paskvil o lásce a síle. Lhát lásku namáhají s apatií se prostitutky barevné i bílé. A všecko opřádá svou smyslností omamný parfém poskvrněné krásy, zatímco venku káže o mravnosti nějaká ženská od Armády spásy. Ze starých vlastí lodi zatím plují sem přes oceán, jenž je kdesi v dálce. Město plá světly: krásný drak v své sluji hltavě čeká na přistěhovalce."“... celý text
— Lenka4

Přejít na knížky autora