Belbo
komentáře u knih
Bojovali a umírali v Indočíně
Ladislav Kudrna
Kapitola o kontextu je bohapustý plagiát, nic víc. Kdyby to docent Opišto uznal, neměl bych s tímhle trotlem problém. Vlastní výzkum pak představuje takovou českou malou domů, kdy autor/blb neumí franinu a vytahal většinu informací z českých archivů. On by to nebyl problém, kdyby uměl řeči a byl schopný vytvořit funkční výchozí platformu o cizincích v cizinecké legii. Takhle dostaneme populárně naučný spisek s mnoha fotografiemi a mnoha doslovnými citacemi, který má charakter blbě napsaných rozsáhlých medailonů. Kdyby autor nedostal za tuhle srajdu na Slezské univerzitě docenturu, byl bych v hodnocení mírnější
Plující andělé, letící ryby
Jaroslav Vejvoda
Vejvoda je génius, má úžasný cit pro všednodenní detail, pro banalitu událostí a hlavně má pochopení pro člověka. Co je exil a kdy do něj vcházíme.
Kniha v barvě krve
Ladislav Kudrna
Bývalý práskač z BiS a docent Opišto si splnili sen, spojili síly a vydali další opus o bídě socialismu (a né že by to tenkrát nestálo za ). Těch cca 540 stran vlastního textu by se dalo bez větších problémů zredukovat na sto a nic by se nestalo.
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Kniha je dost nevyrovnaná, některé pasáže mi přijdou buď blbě napsané, nebo blbě přeložené nebo obojí, jiné skoro hraničí s genialitou... Hezky se to čte, myslet se u toho kdo ví jak nemusí a vůbec to hezký odsejpá. Nebýt to takový špalek, doporučím do MHD, takto pouze jen do vlaku a autobusu. ... Po krátké výměně názorů s personou zainteresovanou na českém vydání, měním hodnocení. Trochu jsem se zamyslel. Kvítek je moderní jazykem a některými postupy/řešeními, jinak to je konvenční devatenáctka opepřená sexíkem a sajrajtem ulic.
Peiperova válka: Válečná léta velitele SS Jochena Peipera: 1941–1945
Danny S. Parker
No... co do kvality značně rozporuplné. Danny S. Parker vědomě vztahuje text knihy do kontextu svých předchozích prací o Jochenu Peiperovi, takže se v zásadě dovídáme o jeho vojenských operacích mezi léty 1941 (1942) až 1944, přičemž je důraz převážně kladen na období zima 1942 až přesun na západní frontu na jaře 1944, kde mění perspektivu a popisuje průběh bojů bez ohledu na téma své práce. Přiznám se, že víc než další popis německého výprasku na Západě by mne zajímal vztah JP k manželce, přátelům, dětem, průběh jeho rekonvalescence atp. Hodně zjednodušeně se minimálně 100 stran textu Peiperovi nevěnuje. K ediční práci: chyb jak máku, kniha postrádá seznam použité literatury a zdrojů, místy nesedí odkazy (jsou prohozeny), úroveň přeložených dopisů je příšerná (připouštím, že zde je možná na vině převod do angličtiny a až druhotně do češtiny)... No a aby nezůstal autor bez viny, tak vývody z některých citací nechápu, prostě to nedává smysl.
Jeroným Pražský
Martin Chadima
Pan Chadima je asi vzdělaný muž, skvělý popularizátor a podle toho co vím i dobrý pedagog. Jako vědec stojí za starou bačkoru. V zásadě se jedná o kompilát převážně ze tří knih... V české kotlině je jedna profesionální monografie o Jeronýmovi a jejím autorem je F. Šmahel. Chadimův Jeroným je i přes několik zajímavých (nikoli originálních) postřehů dobrý tak pro studenty středních škol.
Glosy k losu Člověka v době prokurátorů: O Člověka Kunderu
Milan Blahynka
jasná a srozumitelné kritika Nováka odpadu...
M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy
Richard Hooker
Co tady děláte? Lovíme mořský panny. A co s nimi budete dělat až je chytíte? Šukat, až z nich budou šupiny lítat.
Špatně časovaný běženec
Ota Ulč
Nebylo to špatné, text je ale bohužel hodně "nevyrovnaný", osciluje mezi románem a esejí/úvahami/kritikami Středoevropana nad USA a je škoda, že se nepodařilo jednotlivé přístupy "směry" lépe propojit.
Sviatok bezvýznamnosti
Milan Kundera
Kunderovo závěrečné dějství symfonie. ... Mistrovo odcházení ve velkém stylu a zároveň nejmarkantnější rozdíl mezi Kunderou a jeho (pseudo)biografistou Novákem.
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Tady není moc co řešit. Novák nemá elementární představu jak pracovat s prameny, Není důležité co všechno (ne)vystudoval. Neumíto a čučí to z jeho textu jak prst z děravé fusakle. Nechápe meze dané zpatlanou metodologií a neobtěžuje se ani zjistit elementární pravidla práce historika(historické metody). ... Děs a bída, Irving, Jirásek a nakladatelství Guidemedia mají svého věrného sekundanta :(
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Každý se zájmem o historii (ne o pohádky, mýty a legendy) by si měl vybrat jinou knihu. Ostatním jen doporučuji.
Příběh inženýra lidských duší
Josef Škvorecký
"A Jirouškovou v tom necháš, jo?" mistr na mě hleděl s opovržením. "Ty skaute! Když se vytratíš, gestapo sebere jí. Už jen ze msty. A asi taky mě. Hrdinství, který vodserou druhý," ocitoval, aniž to věděl, pana doktora Labského, "není podle mě hrdinství, ale lumpárna. A ty se eště chceš pověsit někomu na krk, avy až tě čajznou, pověsili nejenom tebe, ale taky toho milosdnýho samaritána." (s. 147). ... "Jsou-li poměry takové, že autorovi znemožňují publikovat ... má psát a nepublikovat ... má psát a nepublikovat. Nemůže-li se uživit, aniž publikuje, může se živit něčím jiným." Hemingway. (s. 352) ... "Ach já jim neřeknu, že i z literatury se stává kurva, neboť v podmínkách normalizace se stává ze všeho a ze všech, a tak se jí ze solidarity odpustí. Já jim neřeknu, jak jsem se zděsil, když Lída Lewisová přeinterpretovala mé interpretace. Jak prostitutka historickým tréninkem zjemní, že až okolnosti doby upadnou v zapomenutí, bude se jevit jak panenská nevěsta. A dílo zůstává, podmínky pomíjejí, špinavé ruce rozpadnou se v prach - Jen dílo zůstává." (s. 353) ... "Repetice s variacemi, krásný pohřeb časem. Linie rodu, ne aristokratického, natažena mezi dvěma mutacemi. Asi nevyhrála. Není vítězství. I Bůh je průserář, poražený hloupým vynálezem svobody." (s. 413) ... Domnívají se však - velice milně -, že mužům činu stačí ukázat pravdu, mnohotvárnou a jedinou, která je na dně každého aspektu světa, a oni pochopí. I to, že lidé od pera jsou jejich spojenci. Jenomže muži činu, aby byli činů schopní, musí mnohotvárnou pravdu ignorovat. Umlčet ji svou jednou, jedinou a zjedinělou. Zjednodušenou. Proto ti, kteří mohou, to dělají. Ti, kteří nemohou a dost dlouho trpí, protože nemohou, o tom píší. ..." (s. 441
Hawksmoor
Peter Ackroyd
Od první strany jsem měl s knihou místy problémy. Nevadila mi, jak některým, archaická čeština, ale jisté zkratkovité nedotaženosti. Možná byly záměrem, možné ne a nebo jsem měl možná knihu odložit a vrátit se k ní později. Nápad se mi líbí, vlastní přístup ke zpracování mi přijde originální, nápadité, inovativní... každý ať si doplní co chce. Tak mě napadá, že jen dík němu jsem se knihu donutil přečíst. Všechny mé výhrady se točí kolem už zmíněných zkratek, možná oslích můstků, vyztužujících konstrukci filozoficko-estetických rozhovorů a mytologicko-nábožensko-osvícenské symboliky.
