mahdal komentáře u knih

Nová kniha J. Hájíčka je vždy literární událostí; ti, kteří sledují literární scénu, asi tuší, co mohou od tohoto autora čekat. Ani v této knížce nezapře svou poetiku. V knize se znovu vrací do oblasti Čech, zkoumá lidské vztahy na pozadí českého venkova a jeho problémů.
Tematicky je kniha celkem prostá, sleduje dvě dějové linie: pracovní a osobní; ani jedna bohužel není příliš originální, obě linie jsou celkem předvídatelné, a tak knihu můžeme zařadit mezi "oddechové čtení". Pokud bych měl tyto dvě větvě porovnat, více zajímavé mně připadaly boje o zemědělské družstvo, což pravděpodobně nebyl autorův zájem.
Co však zaslouží obdiv, je autorův jazyk; ocen'uji jeho poetiku a cit pro lidské dialogy.

Doporučuji jako "oddechové čtení".

2 18.10.2024

Vzhledem k tomu, že to je autorčina prvotina, musím smeknout. Zaujaly mě především kratší celky, do kterých dokázala vetknout jsou imaginaci. Delší celky jako by hromadily významy, aby se na konci básně vytratily.
Zajímavá sbírka, těším se na další autorčinu tvorbu.

1 17.10.2024

Na knihu jsem narazil díky Magnesii Liteře; musím jí za to poděkovat, neboť jsem objevil nový žánr pro děti. Ten spojuje prvky snu, surrealismu, hororu či pohádky (v původním slova smyslu). Myslím, že autor nalezl recept, jak spojit poezii jak pro mladší čtenářstvo, tak pro dospělého čtenáře. Hororové motivy (a témata) zde však nejsou prvoplánová, ale díky hře se slovy nabývají nových a nečekaných významů. Doporučuji.

2 14.10.2024

Knihu jsem si zakoupil ihned po vydání, se vzrušením jsem se do ní pustil, ale se stejným vzrušením jsem ji po pár desítkách stránek odložil. V ten čas mě neoslovila. Nechat však knihu jen tak nepřečtenou ležet na polici (především za nemalé peníze, které stála) se mi nechtělo, a tak jsem se "překousal" nezáživnými prvními stranami a začetl se do velmi složitého a propleteného příběhu.
S odehrávajícím se příběhem jsem si čím dál více uvědomoval, že knihu lze čist (ostatně jako všechny!) mnoha způsoby: náhled do nitra osoby, která byla zdrcena tokem (nejen!) dějin, !nespolehlivou historickou výpověď, ale především jako zajímavý (a částečně smyšlený) příběh o historicko-teologickém výseku dějin poutního místa.
Musím uznat, že autorka musela strávit mnoho stovek hodin výzkumem. Už jen to, že knihu několikrát přepisovala, si zaslouží obdiv. K. Tučková je však obdivuhodná v tom, že si umí vybrat nosné téma.
Kniha si však zaslouží i troch té kritiky! "Zbržďující" děj se jevily pasáže, které přepisovaly(?) historické dokumenty. Čtenář asi chápe jejich funkci, ale často odváděly pozornost od děje. Dalším "pomyslné mínus" dávám za až přílišnou snahu postihnout mnohovrstevnatý příběh. Do knihy zakomponovala až příliš mnoho žánrů. Čtenář neví, zda si má v průběhu četby vybrat interpretační rovinu historického románu, detektivky, deníku, nespolehlivých dějin církve apod.
I přesto že autorka v závěru příběhu spojila knihu do "smysluplného" celku, přirozenější by bylo se držet striktněji jedné linie příběhu.
Na knize oceňuji, že se autorka nebála (ale s citem) zpracovat i naturalistické pasáže, při kterých se muselo čtenáři dělat až fyzicky nevolno.

Doporučuji pouze vážný zájemcům.

9 12.10.2024

Velmi mě mrzí, že musím této knize dát průměrné hodnocení, ale bohužel už dnes velmi málo splňuje požadavky současné lit. vědy. I když bychom měli na knihu nahlížet očima tehdejšího čtenáře, pro toho současného jsou některé formulace a myšlenky již přežité. Jedná se spíše o interpretační pohledy na Dickensovo dílo; Wilson předkládá čtenáři (na mnoha stránkách, v mnoha kapitolách) interpretační "fauly", kdy mluví ústy samotného Dickense, tímto zúžil interpretační rozsah jeho děl.

Musím však konstatovat, že kniha velmi zevrubně pojednává o životě a vyčerpávající práci tohoto anglického autora 19. století. Po knize jsem sáhl z toho důvodu, že mě 19. století a samotný Dickens fascinuje (především jeho vánoční povídky). Kniha tak částečně splnila mé očekávání.

Pokud někdo bude číst můj komentář, prosím, doporučte mi knihu, která se zabývá Anglií (VB) 19. století: historie, zvyky, tradice, každodenní život apod. (Něco ve stylu Shakespearovy Anglie od M. Hilského).

Děkuji.

07.08.2024

Knihu hodnotím v rámci knih od A. Christie. Detektivky s tímto všeobecně známým detektivem mám velmi rád, vždy mě baví, jak autorka prostřednictvím H. Poirota vyřeší vraždu velmi nečekaným způsobem.
V této detektivce bylo (jako obvykle!) vše složitě propojené a "zamotané", tuto záhadu mohl vyřešit pouze H. Poirot.
Závěr byl v mnohém překvapivý, především, když vezmete v úvahu celý proces vyšetřování vraždy. (Zde musím přestat!)

Nejedná se o nejlepší z řady detektivek od této autorky, ale přesto doporučuji!

01.08.2024

Tvorbu Dvořákové se snažím sledovat průběžně, každé ohlášení nové knihy je pro mě svátkem. I na tuhle knihu jsem se velmi těšil, ale pro vytížení jsem ji odkládal. Bohužel musím konstatovat, že tato kniha je v porovnání s ostatní tvorbou autorky asi nejslabší. Příběh je skvěle řemeslně zpracován, ale myslím, že tématu něco chybělo. Čtenář čte příběh a očekává závěrečné vyvrcholení, které bohužel nepřichází v takové míře, jak si od Dvořákové představuje.

6 07.07.2024

O knize jsem se dozvěděl díky časopisu Host a také díky nominaci na Magnesii Literu. Po knize jsem sáhl i díky jejím úspěchu v této soutěži.
Teď už ke knize: Začnu povrchně - všichni známe rčení "nesuď knihu podle obalu", většinou se k obálkám knihy nevyjadřuji, nebo je pochválím (viz komentář ke knize Možnosti milostného románu), zde si dovolím konstatovat, že obal této knihy mě nezaujal, dokonce mě od četby odrazoval. Omlouvám se. Jsem však rád, že i díky nominaci a úspěchu v Magnesii Liteře jsem si knihu přečetl.

K příběhu: Už od prvních stránek si čtenáři nutně musí vybavovat E. Louise, ne jen tématem, ale taky velmi podobným jazykem (překlad S. Vybíralová). Shodné rysy v tematické rovině jsou až do očí bijící: protiklady společenských vrstev, vyrovnávání se s vlastní identitou a sexuální orientací, šikana, alkoholismus, snaha vymanit se ze společnosti, které jsem členem a mnoho dalšího.
Přesto je to pro českou literaturu velmi důležité dílo, neboť čtenářům nabízí českou perspektivu na tuto problematiku.

Po knihách Roky a Mladík / Událost jsem znovu sáhl po další knize od A. Ernaux. Jak už název napovídal, šlo o autobiografické útržky spisovatelčina života: v mnohém podobné s knihou Roky (mnohem kratší!).
Musím uznat, že vyprávění nebylo nezajímavé: poznat myšlenky mladé ženy, které konfrontuje s myšlenkami své současné paměti bylo zajímavým čtením. Přesto jsem čekal už něco dalšího a biografických knih od této spisovatelky začínám být přehlcen.

Přesto knihu doporučuji.

5 18.05.2024

O knize jsem se dozvěděl díky besedě v Knihovně VH, kdy Hilštší rozebírali jak události popsané v této knize, tak úskalí překladů. Hned z úvodu mě kniha zaskočila celkem detailním popisem historických událostí. Ty však byly velmi důležité, neboť historický kontext měl velký vliv na Shakespearovo dílo.
V knize se zevrubně popisuje irský hladomor a války s ním spojené, nejsou opomenuty i politické události v hlavním anglickém městě. Vše je spojováno a propojováno s dílem W. Shakespeara.

Pro zájemce o Shakespearovu dobu a jeho dílo: doporučuji.

28.04.2024

Naprosto úžasné! Děkuji panu prof. Hilskému za vynikající překlad i za jeho celoživotní dílo, které často popularizuje na svých veřejných přednáškách.
Díky nim jsem se totiž k této poezii dostal. Jeho přednáška mi poskytla krásný úvod do Shakespearovy poezie, také i určitý klíč k interpretaci.
Sonet, který mě chytil za srdce, je 147. Oblíbil jsem si ho nejen díky zhudebněné verzi od Chinaski, ale i pro jeho krásná slova.

1 25.04.2024

Tuto knihu jsem objevil díky soutěži Magnesia Litera, jsem moc za to rád. Krásná exkurze do nitra člověka, který se musí vyrovnávat se ztrátou milované osoby.

3 18.04.2024

Bohužel se nemůžu ztotožnit s komentáři od čtenářů, kteří hlásají, že knihu nedočetli, odložili, nepochopili.
Myslím, že se jedná o velmi výrazné dílo současné literární scény! Knihu jsem četl delší dobu (jsem zvyklý číst více knih najednou), a tak jsem si mohl vychutnat každý detail příběhů této knihy.
Zajímavý byl rámec příběhu, tj. vlak jedoucí 19. stoletím. Asi chápu, jak to autorka zamýšlela, přesto občas onomatopoické "vlak jede, jede vlak" působil v textu rušivě a nadbytečně.
Musím však vyzdvihnout promyšlenou kompozici prolínání příběhů B. Němcové, Rockefellera, G. Sandové a dalších. Autorka hledala nit, jak příběhy těchto velkých individuí propojit; tuto pomyslnou nit nalezla. Myslím, že jí byla touha, cíl: k penězům, úctě, lásce, pochopení.

Zvláště bolavě působily pasáže o B. Němcové, kdy autorka (nevím, do jaké míry je vše pravdivé, přece se jen pohybujeme na rovině románové) líčila složitý vztah k manželovi, vyrovnávání se s vlastním nadáním, nenávistí i láskou vlastenců. Tento příběh zvláštně kontrastovat k příběhem Rockefellerovým. Dohromady oba příběhy tvořily pár, který knize dával "pohon vpřed".

Jednu hvězdu ubírám, a to za dvě věci. Úplně jsem se neztotožnil s autorčiným feministickým pohled na věc, a bytostně mi vadily neustálé jednostranné narážky na politika(y). Myslím, že zde autorka spojovala nespojitelné, mohla potlačit své ego (ano, vím, že zde hovořil vypravěč!) a své názory vyjádřit jinak.

Doporučuji!

7 07.04.2024

Dovolím si nesouhlasit s prvním komentářem u této knihy, dostal jsem to, co jsem očekával, přesto ne v takových proporcích, jak bych si přál.
Doufal jsem, že kniha bude více zaměřena na teorii interpretace, na různé metody a přístupy k intepretacím. Ty se čtenáři dostávají, pouze však v nástinu. Doufal jsem v nějaký návod, jak přistupovat k interpretacím, především literatury.
Kniha přináší nové pohledy na interpretace děl (literárních, výtvarných i hudebních), především z pohledu a odbornosti p. profesorky (což je pochopitelné). Ta nalézá v obrazech neviděné a v hudbě neslyšené.
Kniha podotýká, že se jedná o sestavení dílčích studiích do jedné přehledové.

1 10.03.2024

J. Hájíčka jsem objevil za dob studií, zabývali jsme se jím především jako prozaikem. Díky literárním časopisům jsem zjistil i skutečnost, že se Hájíček věnuje i poezii. Jeho haiku je zajímavým počinem, inovaci spatřuji především v jeho motivice a tematice. Do svým haiku zařazuje reálie nám blízké; výjevy každodennosti, které touto formou nabývají dalších rozměrů.

1 13.02.2024

Tato kniha má jednu silnou stránku a zároveň je to i její slabinou: snaží se podat velmi složitou filosofii jednoduchým jazykem (čtivou formou, bulvarizováním apod.). Bylo velmi zajímavé číst o složitých osobnostech těchto filosofů, také myslím zdařile autorka zasazovala filosofii do historických kontextů. Přesto mi tam ta filosofie chyběla: jako bych četl (omlouvám se) "bulvární filosofický časopis". Filosofická kniha bez filosofie. Chápu však, že tohle je popularizační kniha a je i jejím úkolem čtenáře částečně pobavit. Myslím, že to ale bylo na úkor dostatečného vysvětlení filosofie existencialismu a fenomenologie. Velké plus si však autorka zaslouží za zmínění české krve ve světové filosofii, především zmínění Patočkovy fenomenologie.

2 28.01.2024

Na tuto knihu jsem narazil díky recenzi v Hostu. tímto děkuji recenzentovi, protože tahle kniha mě zasáhla. Myslím ale, že mě zasáhla jiným způsobem - ne smrtí, ale přemýšlení o smrti. V průběhu četby myslíte, že je to jen příběh vystavěn na kauzalitě, ale po dočtení zjistíte, že měl i filosofický přesah. Sama autorka však v knize občas narazí na "nějakého toho existencialistu", jehož myšlenky jí pomáhají se s událostí vyrovnat.

Kniha byla krátká co do počtu stran, dlouhá je však v bolesti z události. Člověk se sám musí zamýšlet nad tím, co mu a jeho blízkým denně hrozí, jaká obyčejná událost může změnit chod věcí: Půjdu na nákup dnes, nebo zítra? Co může znamenat, že jsem se ráno nechtěně zdržel v koupelně? Pojedu do práce stejnou trasou? Jakou muziku budu poslouchat při cestě do práce?

Myslím, že tahle kniha stojí za přečtení i proto, aby si člověk uvědomil, jak křehké je naše bytí a žití.

2 26.01.2024

Můj názor se asi bude shodovat (dle komentářů) s mnoha ostatními. Kniha je řemeslně dobře zpracována, autorka zvolila velmi čtivý sloh. Rámec příběhu - hala na letišti - se na první pohled zdá jako prvoplánová, plní však svou funkci.
K samotným příběhům - obávám se, že hlubší zážitek nezanechají. Při čtení vám působí potěšení, po dočtení se však vaše mysl zaplní prázdnem.

1 21.01.2024

Ubírám jednu hvězdičku za povídku Mladík. Ta v porovnání s Událostí nedosahuje takových kvalit. Ale pojďme popořadě; Spisovatelku Annie Ernaux sleduji od udělení Nobelovy ceny za literaturu. Popravdě jsem o ní do té doby neslyšel. Její knihy (pokud je mi známo) u nás nevycházely, až do doby, než se toho ujalo nakladatelství Host (děkuji!). (Pokud se pletu, opravte mě, prosím!)

Nejprve jsem přečetl knihu Roky; ta mě zaujala (jak formátem, tak obsahem). Přesto si myslím, že A. Ernaux sedí více kratší formát, viz Mladík/ Událost.

Povídka Mladík byla zajímavou sondou do myšlenek ženy, která má vztah se mladším muže, potažmo studentem. Bylo zajímavé sledovat, jak se jejich myšlení rozchází a jak se v podstatě spojuje jen fyzická láska. A. Ernaux sice píše, že se navzájem "obohacovali". Z textu však vyplývá, že to byl "neproporční vztah", ze které musel jeden brát více než druhý.

Povídka Událost se už nesla v jiném duchu; musím říct, že tento text mě velmi oslovil (možná i že jsem ho četl v tomto věku?). Dilema mladé ženy, která otěhotní a která usiluje ze všech sil o potrat v tehdejší Francii, mě uhranulo. Možná to bylo i tím strohým stylem, který autorka používá. Naturalistické popisy potratu a pocitů tím spojené dodává příběhu autenticitu. Autorka uvádí, že tento text psala v roce 1999, tudíž s dostatečným odstupem.
Čtenář může tedy sledovat, co všechno tato "událost" v ženě zanechá i po tolika letech. Nedivím se však strohému stylu vyprávění - věrně koresponduje s jejím odhodláním a fyzickou i psychickou sílou.


Doporučuji!

4 07.01.2024

B. Bellovou znám už od dob studií, kdy jsme její knihy na seminářích interpretovali. Od té doby se snažím její dílo sledovat; někdy sáhnu po knize nové, někdy (jako tomu bylo teď) po starší knížce. Nejvíce mě zasáhla novela Jezero, další knihy už ke mně mluvili méně srozumitelným jazykem. Až do teď, kdy jsem se rozhodl přečíst si tuto povídkovou knihu.
Povídky jsou řemeslně zpracovány na vynikající úrovni, gradace příběhu je nutná a setrvalá u vše povídek. Přesto mám po dočtení této knihy pocit, že žádná z povídek mě nezasáhla natolik, abych si ji zpětně celou vybavil.

2 07.01.2024