• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Rozruchy Bohumila Konečného-Bimby - Milan Krejčí

Publikace je opatřena přebalem, vázaná v plátně s ražbou kresby z původního souborného vydání. Obsahuje kompletní barevné obálky a černobílé ilustrace Bohumila ... detail knihy

Nové komentáře u knih Milan Krejčí

Rozruchy Bohumila Konečného-Bimby

„Bohumil Konečný-Bimba byl vynikající kreslíř a ilustrátor, který měl velkou smůlu na dobu svého života a působení (ovšem jako mnozí jiní v tomto státě), počínaje studiem na malíře za německého protektorátu. Takže po něm zbyly, po všelijakých časopisech roztroušené obrázky (po roce 1948 navíc ilustrující často slaboduché „povídky“), reklamní plakáty pro Baťu a později na socialismus a jen pár skutečně dobrodružných knih. A titulní stránky sešitů Rozruch, které se ovšem dnes těžko kompletují. Proto je velice záslužný ediční počin, vydat jejich reprodukce v jedné knize (reprodukováno, na celostránkových obrázcích, téměř 80 obálek). I když kvalita tisku není zrovna špičková, přesto je to velice pěkná kniha. Je uvedena krátkou studií o kovbojkách a „rodokapsech“ vůbec. Zde je zajímavé si uvědomit, že komunističtí zločinci, bojující proti „brakové“ literatuře (vydáváním sebraných spisů Lenina a podobných géniů) potřebovali, ve svém ideovém boji (zaměřeném jako vždy na hloupější část populace) pro jednoduchost pojmenovat jednoho nepřítele a to padlo na časopis Rodokaps. To byl ďábel, reprezentující vše nenáviděné, západní, americké, kovbojky. Co na tom, že „kovbojek“ mnohem více (byl to svého času stejně populární literární žánr jako dnes „thrilery“) vyšlo u různých nakladatelů v knižní podobě, že byly i jiné časopisecké edice (právě Rozruch) a že v těch Rodokapsech představovaly „kovbojky“ menší část edice, neboť zde vycházely detektivky, tehdy také populární „letecké“ romány ale třeba i díla i komunistickou cenzurou povolených světových klasiků dobrodružného žánru. Hlupci dostali jmenovitě „nepřítele“, kterému bylo možné spílat a propaganda režimu jela (připomenuta je zde i protikovbojkovská socialistická kovbojka Smrt v sedle). Boj s „literárním brakem“ byl ovšem jen součástí komplexního ideového boje proti „Západu“, který vedli už čeští fašisté za „druhé“ republiky, a který byl samozřejmě veden i za německého protektorátu, takže komunisti na to jen navázali po roce 1948. Ideový boj motivovaný zásadní nenávistí k Západu, kterou ostatně od „vlastenců“ dezolátního druhu slyšíme dodnes (opravdu dodnes, podobně jak od českých fašistů za druhé republiky, možno slyšet o potřebě boje s „obdivovateli Západu“…). Knihu vydal jakýsi NKPDL – Nezávislý klub přátel dobrodružné literatury. I nečlen, ale zato „přítel“ dobrodružné literatury a jejích ilustrací od výborných ilustrátorů jako byl i Bimba, z knihy musí mít radost.“... celý text
— Arminus

---

Miloslav Havlíček: Realita a fantazie

„Autor Milan Krejčí píše na str. 105: „V této kapitole nelze postihnout všechny ilustrace, které Miloslav Havlíček dodal do různých časopisů, magazínů a novin. Podrobný seznam, včetně prací z domovského Zápisníku a dětských periodik, by zřejmě zaplnil rozsah této knihy… Mapování těchto tiskovin by si vyžádalo spoustu času a je obtížné už z toho důvodu, že některé z nich nejsou archivované v knihovnách ani knihovních fondech. A samotný autor si žádný podrobný soupis publikovaných prací nevedl…“ U ilustrátora Miloslava Havlíčka je to výstižné shrnutí osudu jeho ilustrací. Ačkoliv jde – viz i tato kniha - o jednoho z nejlepších českých ilustrátorů dobrodružné literatury (a tvůrce komiksů, ilustrací žánru sci-fi atd.), je prakticky nemožné „sbírat“ jeho ilustrace tak, jako sběratelé „sbírají“ Zdeňka Buriana nebo třeba Bimbu Konečného. Já sám jsem na Miloslava Havlíčka poprvé narazil někdy v šedesátých letech minulého století v časopisu Letectví a kosmonautika, kde kreslil záhlaví k seriálu článků o létajících talířích (separáty s těmito články autorů Dr. Götze a Tikovského jsem si schoval. Kvůli textu). Ovšem, už v polovině šedesátých let, v době základní vojenské služby, jsem musel „odebírat“ nějaký vojenský tisk a zvolil si tedy Zápisník. Bylo to v době, kdy tam Gustavu Krumovi vycházel komiks Vinnetou - tehdy mne mimochodem naprosto nezaujal, Vinnetou byl pro mne Burian a tohle jsem považoval – i díky ničemné reprodukci obrázků – za paskvil. Tehdy jsem si nějakého Havlíčka, který tam podle monografie kreslil, při letmém prolistování časopisu před jeho vyhozením ani nevšiml. Na zajímavého ilustrátora děl žánru sci-fi mne tedy vlastně upozornil až Ondřej Neff v časopise T´85 v článku „3x sci-fi v obrazech“, kde jsem už Miloslava Havlíčka ocenil jako výborného malíře, jehož ilustrace mne zajímají. Problém ovšem byl, že sledovat a kupovat tyto ilustrace bylo prakticky nemožné. Roztroušeny ve stovkách čísel mnoha titulů časopisů, vojenských, pionýrských, vzdělávacích, vycházejících navíc v době normalizace, kdy jsem žádný tisk zásadně pravidelně nekupoval (až v druhé polovině osmdesátých let zmíněné „Téčko“), šly jeho ilustrace ve své době zcela mimo mne. Neffem uvedené příklady ilustrací nebyly v žádné dostupné knize a (viz seznam ilustrovaných knih v Krejčího monografii) navíc Havlíček v té době ilustroval knihy, které mi věru nestály, jako naprostou většinou ideologický komunistický odpad, za projevení zájmu. Ještě v Pacnerových knihách Polidštěná galaxie a Města v kosmu, které jsem si tenkrát koupil, jsem Havlíčkovým ilustracím nevěnoval valnou pozornost, i když zpětně musím uznat, že jsou neméně dobré než ilustrace tohoto žánru od, pro mne české jedničky sci-fi ilustrací, Teodora Rotrekla… A Havlíčkovu práci jako autora obálky prvního českého porevolučního vydání Solženicynova Souostroví gulag si čtenář asi také moc nevšimne … Takže první knihu s ilustracemi Miloslava Havlíčka jsem vědomě koupil až v roce 1991, Poklad ze San Marco, a to vlastně hlavně proto, že šlo o knihu, původně vydanou u Vilímka v edici Dobrodružný svět (tehdy s ilustracemi Jana Gotha). Pak jsem už koupil první monografii ilustrátora „ZOOOM 3 - Miroslav Havlíček“, i velkou knihu „Miroslav Havlíček - Kniha komiksů“ z nakladatelství Vybíral a tak nakonec, včetně knih žánru sci-fi, kde je Havlíčkova jen obálka nebo ilustrace na frontispisu (a po nákupu několika dalších starších titulů v antikvariátech), mám asi tři desítky titulů, ilustrovaných Miloslavem Havlíčkem. Z jeho díla jde ovšem o nepatrný zlomek. Proto velice vítám a doporučuji tuto vydanou monografii, která dává alespoň trochu nahlédnout do ilustrátorova díla v celém jeho rozsahu a vývoji. Milan Krejčí v knize chronologicky (což se zhruba kryje i s tematickým vývojem ilustrátora) popisuje celou uměleckou kariéru Miloslava Havlíčka. Vše bohatě doloženo reprodukcemi (doufám jen, že těmi nejlepšími a nejtypičtějšími). Že je kniha skvěle vytištěna na křídovém papíře je u knih této „velké“ řady monografií nakladatelství Toužimský a Moravec (Pospíšil, Modlitba, Krum) standart. Velice pěkná kniha!“... celý text
— Arminus

---

Velký komiksový vandr

„Přijde mi to hlavně sbírka rozdílných kreslířů. Příběhy jsou typicky Batličkovské. Zajímavé, ale v podstatě jednohubky na pár stránek, případně an jednu. Myslím, že si vybere každý podle svého stylu.“... celý text
— Denny456

---

---

Miroslav Pospíšil

„Miroslav Pospíšil je živým dôkazom toho, že ísť si za svojim snom a začať sa venovať tomu, čo ma baví, je možné v každom veku. Aj táto kniha vyšla v nakladateľstve T&M, takže sa ihneď ponúka porovnanie s predošlými dielami o českých ilustrátoroch. A tu treba priznať, že v niektorých ohľadoch kniha mierne zaostáva, a nie je to len pre to, že je tu výrazne menej textových informácií. Napriek tomu, milovníci Karla Maya, či všeobecnejšie ilustrácií k dobrodružnej literatúre si určite prídu na svoje a môžem im knihu s kľudným svedomím odporučiť. Určite to nebol zámer, ale vždy pri otočení stránky môj zrak ako prvé zaujali mračná, treba uznať, že oblačnú oblohu ma pán Pospíšil zmáknutú na jednotku s hviezdičkou. Taktiež napríklad kone alebo portréty náčelníkov. Z knihy je cítiť, aký veľký rešpekt prechovával voči Zdeňkovi Burianovi a myslím, že vetu „V nesmírné úctě k dílu Zdeňka Buriana“ tak skoro zo svojej hlavy nedostanem. 8/10“... celý text
— Recidivista

---

Miroslav Pospíšil

„Jako bítešský rodák pana Pospíšila tak trochu znám, konec konců na fotkách z volejbalu i s "Božky" je s mým strýcem, jeho 2 obrazy máme v rodině. Snad proto mě kniha tak nadchla, protože se prostřednictvím ní dozvídám mnoho nového a zajímavého o "obyčejném" chlápkovi z malého města, ale též něco o Velké Bíteši, na obrazech poznávám známé Bítešáky a hlavně: vůbec jsem netušil, jak krásně Mirek maluje, jak se tento samouk umělecky vyvinul a vyzrál od sedmdesátých let, kdy jeho obrazy visely u mého dědy v obýváku. Kniha výborně provedená, ani po technické stránce jí není co vytknout. 100%, 27. 12. 2021.“... celý text
— mgeisselreiter