Populární knihy
Nové komentáře u knih Naďa Pischová
Vypůjčená minulost
„Jak jsem se zas jednou nechala natáhnout obalem. Kniha je celkem čtivá, ale jediné pasáže, které mě zaujaly, byly ty kurzívou z matčina deníku. Ač byly myšlenkové pochody často taky celkem bokem. Celkově mi postava Jany/matky ze všech seděla nejvíc, i když nějak extra sympatická mi taky zrovna nebyla, ale výběr byl omezený. Kdo mi přišel teda od začátku na dva liskance, byla dcera Tereza, kolem které se bohužel naprostá většina knihy točila. Ta mi byla protivnější ještě víc než Oskar Štefanka, který svou husákovskou češtinou, amorálním jednáním a dokonce i tělesnou postavou připomínal jednoho nejmenovaného dřívějšího premiéra (kdyby se vše netočilo právě kolem Terezy, nesnášela bych nejvíc jeho).
Když teda dám bokem to, že i dost z knihy byly popisy erotických scén (malé bezvýznamné plus za to, že to aspoň nebylo jak z 50 SoG), vůbec jsem nepochopila Terezino frackovské chování a už vůbec ne vyhýbavé jednání na konci knihy, kdy přesvědčovala samu sebe o tom, že ona vlastně vůbec nemůže za to, že její přítel Petr vykradl byt nějaké babičky (scéna, kdy za ní poprvé šel a všechno bylo podle plánu, mě svou absolutní nereálností tahala za vlasy). Stupidní část s ukradenou fotografií po ukojení Tereziných choutek po vloupání do bytu už ve mě zanechávala jen pocit úlevy, že se knížka blíží ke konci.
Ukázat v Tereze lidskost, a že to "nakonec není tak špatná holka" nezachránilo ani její nasádlení ožralé Štefankovy dcery do auta a pohlazení po vlasech. A ani ne to, že se nakonec Petra zastala. Pravděpodobně by to totiž vůbec neudělala, kdyby jí Jana v průběhu několika stran neřekla, jak to bylo s ní a s Patricií poté, co ukončila psaní deníku.
Knize dávám jednu hvězdičku za pasáže z deníku a konečných pár zmíněných stránek, kde Jana pokračovala v příběhu s Patricií. Myslím, že kdyby knížka byla jen o tom, a ne o nadržené a rozežrané Tereze, která svým vzorcem chování "já nic, za to můžou všichni okolo" nakonec připomínala právě bezpáteřního Štefanku, mohlo by to i trochu stát za to. Bohužel. Ještě že to bylo krátké čtení.“... celý text
— Ayame420
Vypůjčená minulost
„Kniha byla velkým zklamáním. Podle anotace jsem čekala, že se hlavní hrdinka bude více hrabat v matčině minulosti. Děj se mi zdál plytký, chování hlavní hrdinky nelogické a pohled na bohaté lidi nerealistický. Kniha má velký plus akorát svoji hezkou obálkou a čtivostí.“... celý text
— CarollDashie
TAM
„Ráda čtu a podporuji české autory. Kromě toho mi autorčin pseudonym někoho připomíná...Největším lákadlem však byla úžasná historická památka Kuks a sochy barokního mistra Matyáše Brauna, které hrají svou duchovní symbolikou v příběhu významnou roli.... Do sudetské vesnice Kořenov přijíždí mladý pár. Anna chce představit přítele Tomáše své matce, která zde žije s mladším mužem. I sousedské vztahy jsou podivné... Zvláště když se do vesnice vrací potomci odsunutých Sudetských Němců. A možná je tu i starý POKLAD ! Novela není dokonalá, ale s drobnějšími výhradami doporučuji...“... celý text
— jana14
TAM
„Dobře napsané, bavilo mě to. Je to možná lehce předvídatelné, ale nevadilo mi to. Délka příběhu je adekvátní, autorka sem necpala žádnou zbytečnoi vatu, takže to příjemně ubíhalo.“... celý text
— iveta3689
Vypůjčená minulost
„Velmi průměrné, z anotace jsem čekala zajímavější děj jak v současnosti, tak v té minulosti. Taková kritika společnosti, co jen klouzá po povrchu. Docela zklamání.“... celý text
— IreneP
Naďa Pischová knihy
2021 | TAM |
2019 | Vypůjčená minulost |
Štítky z knih
baroko pro ženy poklady rok 1945 rodinné vztahy pro dívky sudetští Němci Sudety dívčí romány Kuks
Pischová je 1x v oblíbených.