Ayame420 komentáře u knih

Tento díl byl za mě trošku slabší, tentokrát čtyři hvězdy. Zápletka byla taková všelijaká, často jsem musela číst některé části znovu, bohužel se mi velmi pletla i jména a chvilkami už mi příběh přišel zbytečně natahovaný. Závěrečnou zdokumentovanou akci jsem trochu předvídala, což se mi u autora běžně nestává.

Atmosféra roku a doby ale vykreslena opět naprosto brilantně. Jo, a abych nezapomněla - Charly se po tomto díle umisťuje na první pozici v mém pomyslném žebříčku nejoblíbenějších ženských knižních postav. Zato Gereona bych v tomto díle nejednou nakopala! Přesto stále zůstává mojí platonickou literární láskou.:D

3 21.10.2024

Autorku, její knihy i podcasty mám ráda, ale tentokrát bohužel přišlo zklamání. Atmosféra doby byla v knize vykreslena skvěle, nápad nebyl špatný (za to ty dvě hvězdy). Ale obsah a celkový příběh byl prostě plytký, působí krajně neuvěřitelně, místy až tragikomicky. Když jsem se dostala ke konci, trošku jsem doufala aspoň v zajímavější vyústění, k němuž se přes půl knihy poukazovalo. A ono nic. Zakončení jak z young adult příběhu (vidím v komentářích, že nejsem jediná, na koho styl psaní takto působil, nakonec tak na mě působila právě i pointa).

Ve srovnání s ostatními autorčinými knihami, které jsem často doporučovala, protože byly opravdu dobré, tentokrát udělám výjimku. Snad jen pokud by se jednalo o doporučení mladším ročníkům, které chtějí nahlédnout do padesátých let v Československu - tam to doporučení smysl určitě má.

4 03.07.2024

Moc oceňuju autorčino odhodlání a zpracování tématu, které je u nás stále celkem tabu a spousta lidí má potřebu bezdětné řešit, aniž by jim po tom cokoliv bylo.

K obsahu - bohužel pro mě kniha byla trochu zklamáním, měla jsem jiná očekávání. Blízko mi byly a zasáhly mě příběhy Anežky, Stáni a Marie. Líbilo se mi i zpracování rozhovoru se dvěma ženami, s Hanou a Alenou.

Každý žijeme nějak, ale zbývající příběhy byly v podstatě vždy nějakým způsobem spojeny s ezoterikou a duchovnem. Věřím, že to spoustě lidem pomáhá, osobně se ale k těmto věcem stavím značně skepticky. Bohužel na mě z knihy působilo, že většina bezdětných žen musí být automaticky "lesana se lněnou dlouhou sukní". Bez urážky. Ale tak tomu určitě není. Trochu mě mrzelo, že jsem v knize nenašla příběh nějaké ženy, která nehledá v životě duchovno a pozitivní energie, zároveň se ale nehrne nutně za kariérou, což považuju za nejčastější nálepkování od společnosti. Příběh ženy, která nemá jednoduše od dospívání (nebo už od dětství?) mateřské pudy, přestože má děti třeba ráda, ale nepociťuje touhu po tom mít vlastní (což bylo ale jen moje očekávání a neodráží se to na hodnocení). Nutno uznat, že lehké náznaky takového cítění jsem měla z Aleny, alespoň.

Obsah otázek trošku pokulhával, nebyla to klasická kniha rozhovorů, ale ani na tom neubírám hvězdiček, protože se jedná o velmi intimní téma a sama vím, jak na mě působí, když se mě prakticky cizí člověk během prvních pěti minut zeptá: "A proč nemáš děti?! A proč je nechceš?!". Tudíž jsem to neočekávala ani u rozhovorů. Přesto mi relativně dlouhé popisy energií, vnitřních dětí, "zarouškování" (eh, ty zmiňovala každá více či méně ezo respondetka, prostě pokaždé) a dalších ezo věcí připadaly už trochu... No, neztotožnila jsem se s nimi a často se opakovaly. To už moje hodnocení ovlivnilo.

Závěrem bych řekla, že podobných knih a rozhovorů je v naší společnosti hodně potřeba. Proto knihu rozhodně nezavrhuji. Ale nejsem si jistá, zda bych ji vyloženě doporučila někomu, kdo na některá zmíněná témata nahlíží skepticky stejně jako já. Aby ho to jen neutvrdilo v názoru, že každá bezdětná je, jak již zmíněno, lesana s pérem ve vlasech.

7 23.06.2024

(SPOILER) Jak jsem se zas jednou nechala natáhnout obalem. Kniha je celkem čtivá, ale jediné pasáže, které mě zaujaly, byly ty kurzívou z matčina deníku. Ač byly myšlenkové pochody často taky celkem bokem. Celkově mi postava Jany/matky ze všech seděla nejvíc, i když nějak extra sympatická mi taky zrovna nebyla, ale výběr byl omezený. Kdo mi přišel teda od začátku na dva liskance, byla dcera Tereza, kolem které se bohužel naprostá většina knihy točila. Ta mi byla protivnější ještě víc než Oskar Štefanka, který svou husákovskou češtinou, amorálním jednáním a dokonce i tělesnou postavou připomínal jednoho nejmenovaného dřívějšího premiéra (kdyby se vše netočilo právě kolem Terezy, nesnášela bych nejvíc jeho).

Když teda dám bokem to, že i dost z knihy byly popisy erotických scén (malé bezvýznamné plus za to, že to aspoň nebylo jak z 50 SoG), vůbec jsem nepochopila Terezino frackovské chování a už vůbec ne vyhýbavé jednání na konci knihy, kdy přesvědčovala samu sebe o tom, že ona vlastně vůbec nemůže za to, že její přítel Petr vykradl byt nějaké babičky (scéna, kdy za ní poprvé šel a všechno bylo podle plánu, mě svou absolutní nereálností tahala za vlasy). Stupidní část s ukradenou fotografií po ukojení Tereziných choutek po vloupání do bytu už ve mě zanechávala jen pocit úlevy, že se knížka blíží ke konci.

Ukázat v Tereze lidskost, a že to "nakonec není tak špatná holka" nezachránilo ani její nasádlení ožralé Štefankovy dcery do auta a pohlazení po vlasech. A ani ne to, že se nakonec Petra zastala. Pravděpodobně by to totiž vůbec neudělala, kdyby jí Jana v průběhu několika stran neřekla, jak to bylo s ní a s Patricií poté, co ukončila psaní deníku.

Knize dávám jednu hvězdičku za pasáže z deníku a konečných pár zmíněných stránek, kde Jana pokračovala v příběhu s Patricií. Myslím, že kdyby knížka byla jen o tom, a ne o nadržené a rozežrané Tereze, která svým vzorcem chování "já nic, za to můžou všichni okolo" nakonec připomínala právě bezpáteřního Štefanku, mohlo by to i trochu stát za to. Bohužel. Ještě že to bylo krátké čtení.

04.05.2024

(SPOILER) Dobrý nápad, z obou stran vlastně i dobré zpracování, ač to od Simony Votyové se mi líbilo malinko více. Bohužel ale musím dát tři hvězdičky za opakující se scény, kterých bylo až příliš, a taky za konce obou příběhů, které byly tak neuvěřitelně moc přitažené za vlasy, až to v kontrastu s celým příběhem vypadá vlastně tragikomicky a absolutně nereálně až stupidně (těch nereálných věcí tam bylo víc - postava Mirka pro mě byla uvěřitelnější v knize Simony, ale taky ne úplně v každé situaci, náhodná sousedka Anna, z níž se najednou stala spřízněná duše, Richard jako dovážková služba, otrávení psa atd.).

Oceňuju linku Martiny, která by snad sama stála za vlastní příběh, z celé knihy mi k srdci přirostla nejvíc a úryvky s ní se mi moc líbily. Otec dcer byl na facku, tudíž oběma autorkami dobře vykreslen. Z matky jsem měla rozporuplné pocity, jako jediná z postav se nepodobala v obou příbězích, ale ani v jednom jsem ji stejně nemusela - přesto její jednání a pochody dávaly smysl. Hlavní hrdinky samotné mi bylo líto, zároveň ve mně ale nevyvolávala další emoce, i když úplně ploše vykreslena určitě nebyla.

Kniha ve mně něco zanechala, na její děj jen tak nezapomenu (myslím, že hlavně díky zmíněné Martině). Ale pravděpodobně to nebude kousek, který bych nutně a s nadšením doporučovala ke čtení.

6 05.04.2024

"Člověk občas koná objektivní zlo, v němž je subjektivně přesvědčen, že zlem není" - četla jsem kdysi v jedné knize. Tento citát se mi přesně vybavil v souvislosti s hlavní postavou s chladnýma očima, Neonilou.

Autorka knihy mě ani tentokrát nezklamala. Opět poukazuje na historické události z uvěřitelného a lidského pohledu, ne jen jako pozorovatelka zpoza jakési jednobarevné fólie, která hodnotí dobro/zlo - tuhle postavu měj rád/tuto ne. Vykresluje postavy, jak již zmíněno, lidsky. Lidsky a tak, že čtenář nemá jasně předem dáno, kdo z hrdinů mu bude sympatický a kdo ne - nejde tak glorifikovat žádného z nich, pouze s některými jejich činy sympatizovat, nad některými se zděsit hnusem, jindy soucítit - a často se zamyslet, jak bychom se v takových situacích zachovali my sami.

Další plus dávám (stejně jako u Až uvidíš moře) za neotřelé a originální téma celé knihy. Taky za skvělé vykreslení atmosféry v kapitolách rozdělených pokaždé do dvou desetiletí. Všechny tajemné kličky, které v průběhu knihy nijak nekončí a nevysvětlí se hned, dostanou svoji chvíli a vysvětlení na konci. Příběh vás tak udržuje v jistém napětí, ale zároveň hromadí další a další plynulé události v životě postav, takže se opravdu nudit nebudete.

Děj plyne velmi rychle a přitom poutavě, knihu přečtěte za dva večery. Přesto ve vás zanechá pocity, které jen tak nevymizí. Vím, že ke knize se dříve nebo později zase vrátím. 5/5

13 17.02.2024

Poslední dobou jsem měla špatnou ruku na knihy v knihovně. Spoustu z nich jsem přečetla celé, přestože jsem to měla chuť vzdát po třech kapitolách, nakonec to ale stejně byla ztráta času a samu sebe jsem tím akorát naštvala.

Ale Petrolejové lampy byly sakra kousek, který si pořídím do svojí domácí knihovny. Vzhledem k tomu, že jsem filmový barbar (a knížek jsem přečetla za celý život mnohonásobně více než viděla filmů), šla jsem do čtení s "čistým štítem". A užila jsem si každou větu, se kterou si spisovatel pokaždé vyhrál. Byla to opravdu lahoda pro ten vnitřní hlas v hlavě, který vám předčítá. Přes těžký život a i špatná rozhodnutí hlavní hrdinky jsem jí nepřestávala fandit a při odkládání knihy se těšila na každou další kapitolu.

První část je do tří čtvrtin trochu méně atraktivní než zbytek příběhu, ale knihu jsem neodložila právě kvůli slohu a tomu, že jsem prostě chtěla vědět, co se bude dít. Od druhé části děj plyne a plyne, že není problém jej za jeden delší večer dočíst.

A pravděpodobně to bude letos i první (a na dlouhou dobu zas i poslední) film, na který plánuju se podívat!

11 13.01.2024

Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst. Nejdřív jsem přemýšlela, zda nejsou chyby v mnohých větách v překladu, ale tím to nebylo, spíš mi nesedly autorčiny myšlenkové a dějové pochody. Vyprávění je jaksi ploché, přestože ostatním komentujícím věřím, že později se začnou odkrývat stránky vystupujících postav a kniha třeba začne být zajímavá. Odkládám někdy na neurčito, nechávám bez hodnocení.

(SPOILER) Pokud sháníte něco "na oddech", bude pro vás tahle knížka to pravé. Osobně jsem bohužel jsem očekávala víc. Od půlky knihy, kdy jsem to definitivně vzdala s tím, že mě něco překvapí (protože celá tajemství a zápletky rozuzlujete prakticky během prvních třiceti stránek), už jsem jen přejížděla text očima a říkala si, že když už to mám rozečtené, tak to dojedu do konce.

Napsáno je to vlastně hezky, text plyne a příjemně se čte, za to dávám dvě hvězdičky, ale obsah tak nějak šedne. Hlavní postava linky ze současnosti připomíná klasickou trubku ze středoškolských komedií pro mladé, kde její objekt touhy, všemi dívkami a ženami chtěný přitažlivý oblíbenec, všechno odpustí a bude ji nekonečně milovat, i když je vlastně úplně obyčejná a svým způsobem švihlá, což mladíka přitahuje. Že v jejich "náhodném setkání cestou do Paříže" má prsty její sestra mi bylo jasné od momentu, kdy Annu oslovil na nádraží. Rozhovory byly mezi všemi postavami děsně primasuprbezvakůl a v podstatě úplně nereálné - takže přesně to, co člověk občas od oddychové četby chce. Bohužel však nic pro mě. Historické linky byly zajímavější, ač jsem se v nich chvílemi trochu ztrácela.

Věřím, že méně náročné čtenáře tenhle počin potěší a zahřeje na duši. Já si letos aspoň zakřížkuju první knížku z výzvy, ale vracet se k ní určitě nebudu.

07.01.2024

(SPOILER) To jsem se zas jednou nechala natáhnout bestsellerem. Taková hitparáda, jak recenze knihu opěvují, to opravdu nebyla. Prvních sto stránek jsem četla se zaujetím a nadšením, vypadalo to vážně dobře. Za to dávám hvězdu. Druhou přidávám za děj v Brně, které je mi blízké, tudíž jsem si dobře dokázala představit konkrétní místa dění.

Postavy - jediný, kdo mě trochu oslovil, byl (možná pro jiné čtenáře paradoxně) Viktor a jeho vídeňská milenka. Hana mě rozčilovala snad úplně od začátku, pocity z Liesel byly jak na horské dráze. Z toho je vlastně relativně v klidu ze zjištění nevěry svého manžela (no aby ne, když dělala to samé s Hanou), z toho chytne amok během cesty do Španělska, kdy se Viktor svou milenku snaží zachránit. Jediné dvě postavy, které tak dle mého stojí za to, mají utnutý příběh kdesi na hranicích a pravděpodobně na moři/lodi bez jediné zmínky navíc.

Co se týče lechtivých scén - proboha proč tolik (v půlce knihy mi to začalo připomínat Vieweghovy Účastníky zájezdu - tam hlavní mužská postava taky o*anovala tak často, že jsem měla pocit, že si šel autor jen do textu vybřinkat přirození) a proboha proč jak z Bravíčka (neopomenu snad ještě dodat snovou scénu s přirovnáním semene padajícího na účastníky k rozhazování rýže na svatbě - PROČ?!).

Děj - jak jsem psala, první čtvrtka knihy zajímavá, nadchla mě. Zajímavá byla poměrně i část válečná. Část "komunistickou" už jsem jen přejížděla očima. Tamten chrápe s tamtou a ona s támhletím - nic zajímavého, nic děj nějak zvlášť rozvíjejícího, jakýsi mrtvý bod). Objevuje se Hana, která ze sebe udělala chudinku příběhu, přestože si chováním a řečmi celou dobu koledovala o průser.

Nebylo mi nějak proti srsti téma útěku bohaté rodiny. Každý žil v poměrech různých stejně jako v jakékoliv historické epoše. Snad jen scéna, kdy při nástupu do vlaku vypravěč kňourá nad vybavením kupé. Tady bohužel zbytečně promítl povrchní "starosti" zbohatlíků. Na světě zuří válka a rodina je zděšena, že nejede první třídou s polstrovanými postelemi a nepodává se kaviár a šampaňské.

Autor zakončuje knihu dramatickým sekáním jedné z dcer rodiny prapůvodního příběhu a dcery Viktorovy milenky. Jak nečekaně - ve vile Landauer. Drama, kapesníčky. Dámy a pánové, tohle jsem skutečně nečekal.

Knížku s radostí vracím do knihovny a sama opět odcházím s poučením, že nemám dávat na "vyhajpované" příběhy. Minimum z nich se setkalo s kvalitou. Tenhle nebyl výjimkou.

15 20.11.2023

(SPOILER) Takhle plytký děj zasazený v tak tragické historické události jsem opravdu ještě nečetla. Od začátku je kniha naprosto předvídatelná. Od toho, že Scarlet skončí s Jamesem, poté jsem očekávala, jakým způsobem Thomas umře, aby spolu ti dva mohli být. Popravdě jsem snad i doufala v nějaké konflikty mezi tchýní a Ellie. Vlastně konflikty u vícero postav. Ale ne. Všichni se milovali, všichni si rozuměli, pro Jamesovy a Thomasovy rodiče jejich snacha znamenala víc, než jejich syn. Naprosto povrchní a nepropracované provedení hlavních postav. Půlku knížky jsem tomu ještě dávala trochu naději, zbytek už jsem dočítala skutečně jen přejížděním očima po stránkách a jen proto, že když už jsem tohoto tragického braku přežila půlku, zbytek už taky nějak zvládnu. Možná i proto, abych se přesvědčila, že to dopadne přesně dle mého očekávání.
Ztráta času.

(SPOILER) Knize se nedá upřít, že je čtivá a člověk ji prostě dočíst chce, protože ho zajímá, jak to dopadne. Ale to je tak všechno.

Zajímavé téma a nápad, to rozhodně. S pravděpodobností některých situací a vykreslením postav už je to mnohem horší. Ben při svém utíkání a schovávání pokaždé narazí na někoho, kdo je velmi ochotný a rád mu pomůže (soused, známý jeho otce, který viděl, že se v chalupě najednou topí a Benovi poskytne svého koně a vlečku, Zeleinšti a další děsně sluníčkové postavy, to, jak Ben na potkání vykládá lidem, které vidí poprvé v životě, o tom, jak se schovává i se svojí sestrou a přítelkyní a jiné, bohužel k cynickému úšklebku vybízející situace). Ne. Prostě ne. Takhle to nefunguje a už vůbec to tak nefungovalo za války, kdy se projevily ty nejhorší lidské charakterové rysy, když vycítily příležitost. A je úplně jedno, jaké národnosti ten člověk byl.

V příběhu lze cítit totální "amerika", abych to zjednodušila. Strašně černobíle vykreslené dobro a zlo, strašně vyhrocené a nepravděpodobné situace (ukradená uniforma a vražda v bordelu - po které nikdo nikdy nepátral, když to byla vražda jednoho z údajných "velkých zvířat", jak příběh vypráví, a jak ožralý Rolf Benovi podrobně povykládá, co přesně se dělo s Bekou - byla už jenom těžké "wtf"). Jenže historie není černá ani bílá, dokonce ani černobílá, a je strašně špatně, že ji tak tolik populárních autorů čehokoliv vykresluje.

Knížku jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne (ačkoliv se to dalo od prvních stránek předpokládat), a jak si s tím autor ještě nakonec vyhraje.

Do knížky jsem před čtením vkládala naději, že to nebude další ptákovina "doplňkohochceš z Osvětimi", s nimiž se k mojí hrůze v posledních letech roztrhl pytel a které tolik lidí dobrovolně čte a uděluje jim pět hvězdiček. Nebyla to taková hrůza. Ale nebylo to nic, co by mě dojalo. Co by ve mně něco zvlášť zanechalo a něco, u čeho bych se v knihovně, až kolem ní znova půjdu, usmála se a řekla si: "Jo, tahle knížka stála za to".

8 26.02.2023

Hořkost atmosféry maloměšťáctví je mi (bohužel?) více než blízká. Žila jsem v tom dvacet let. Velmi povedená kniha, neméně z jazykového hlediska!

16 19.02.2023

Odloženo, nedočteno, nehodnoceno. Příběh se do devadesáté strany sice hne, ale tak povrchně, že dalších sto stránek fakt nedám. Mám ráda příběhy tohoto typu, i ten nápad je dobrý. Do knihy jsem se však za dobu čtení nedokázala vžít. Strašně ploše napsáno, bohužel.

Do této knihy jsem šla proto, že mám pro autorku slabost. Všechny její předchozí knihy se mi moc líbily a od letošního ledna, kdy jsem přišla na její podcast, mě její vyprávění provází několikrát týdně.

Kniha je rozdělena na dvě části. Jedna se postupně věnuje desetiletím totalitního komunistického režimu, druhá, kratší, rozhovorům s lidmi, co tuto dobu pamatují.

Ačkoliv mě v první části nepřekvapilo vlastně nic, protože naší historii znám celkem dobře, ráda jsem si knihu i tak přečetla. Následné rozhovory byly velice zajímavé. Dostal mě ten s dámou, která vyprávěla o svém tatínkovi, kterého komunisti prakticky uhnali k smrti.

Rozhodně doporučuji nejen tuto autorčinu knihu!

4 07.10.2022

Velmi dojemné svědectví dámy, která jako mladé děvče zažila hrůzy Terezína. Popravdě mě konec u nemocnice na svátek matek skutečně dostal.

Nechápu to nízké hodnocení. Kniha naštěstí není slátaninou světových rádoby spisovatelů, s jejichž "*doplňcochceš* z Osvětimi" se v posledních letech roztrhl pytel. Kniha je přímým svědectvím hrůz páchaných zločinci na nevinných lidech, přesto má mnohem nižší hodnocení než právě kdejaká Rebecca, tatér nebo porodní asistentka, znevažující a demoralizující utrpení lidských duší. To nutí k zamyšlení.

2 24.08.2022

Knihu jsem přečetla celou, přestože jsem měla často chuť to vzdát kvůli totálním zmatku ve vztazích mezi postavami. Tak se to bohužel vezlo až do konce. Ale jsem ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala.
Jinak naprosto skvěle vytvořená atmosféra tehdejší doby, což oceňuju nejvíce!

1 20.06.2022

Mám jistou zásadu, kterou jsem u této knihy poprvé ve svém "čtenářském životě" porušila. Nepřeskakuju. Tady bylo tolik scén, při kterých se někdo mohl červenat, mně osobně z nich spíš bylo na blití (a nebyly to jen ty erotické). Každopádně zajímavý pohled na ne tak dávnou historii. Kniha mě zlákala především kvůli tomu, že mě zajímalo, jak se na to díval vekslák a "mafián".

Ačkoliv to opravdu nebyla nejlepší autobiografie a ke konci už jsem hodně spěchala, abych to dočetla, doporučuju všem, co hledají zase trochu jiný pohled na věc. A taky fanouškům Padesáti odstínů. Tady je mají naservírované v poněkud reálnější formě.

1 26.05.2022

Popravdě mě tahle kratičká kniha úplně dostala. Jako panelákové děcko znalé nejrůznějších druhů a typů figurek v podobě sousedů jsem se do myši - pozorovatelky a vypravěčky vžila hned na prvních stránkách. Příběh moc hezky poukazuje na to, že i naše lidské vrtochy a komplexy z bolístek dřívějších vždycky z něčeho pramení - a že to nakonec může být něco, co nás spojí s ostatními. Protože tyhle bolístky a vrtochy máme úplně všichni, byť si je často nechceme přiznat nahlas. Důležité je s tím ale něco dělat - a kéž by takových velkých malých člověčích hrdinů, jako byly postavy této knihy, na světě bylo víc.

A hlavně... Cyril. **srdíčko**

8 21.05.2022

Zakončení knihy je naprosto přesné - doufejme, že se příběh nejen neuvěřitelně statečné Mihrigül dostane i k politikům, kteří navzdory ekonomickým zájmům budou bojovat proti hrůzám páchaných Číňany na Ujgurech. Příběh Mihrigül je z těch, který se mi nesmazatelně vryl do paměti.

7 03.05.2022