Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Kniha naplnila má očekávání. Podala informace o kterých jsem se v dějepisu neučila. Psaná čtivou formou. Zachyceny náročné situace o kterých by se mělo více mluvit.
Toto je třetí kniha, kterou jsem četla. Autorka neustále překvapuje. Každá z knih je psána jinou formou- jako kdyby psala jiná osoba.....Doporučuji. Jedná se o zajímavé čtení.
Kniha byla čtivá a dokázala zaujmout. Bohužel jsem našla jednu právní chybičku, což vedlo k tomu, že jsem začala pochybovat, zda mohu informacím v knize věřit, ale vyhodnotila jsem, že šlo nejspíš jen o překlep a s takovým přístupem knihu dočetla. Informace o sametové revoluci jsme se ve škole učili trochu odlišně, ale možná byla na vině škola. Závěrečné rozhovory mě nenadchly tak, jak jsem očekávala, což je ale spíše můj problém, neb jsem si dovolila jako čtenář něco očekávat (tedy to, že rozhovory budou stát za to a pamětníci mají velmi přínosné a specifické zážitky z doby, o které pojednává kniha).
Knihu jsem měla vyhlídnutou už dlouho a přečetla jsem ji velmi rychle. Základní informace byly podány přesně tak, jak jsem potřebovala. Jednoduše a čtivě. Nicméně bych uvítala více politických informací, než těch tragických. Na můj vkus tam bylo příliš katastrof a neštěstí, než faktů k samotnému režimu. Ale kniha splnila účel, pro který jsem ji koupila.
Moc hezká publikace. Kdybych měla víc času, troufám si říci, že bych ji přečetla na posezení. Je to takové chytlavé, přitom podané nenásilnou formou. Myslím, že studentům by se to mohlo číst hezky. Já jsem pamětník asi je čtvrtiny popisovaného období, takové už té "lepší", z pohledu všech těch událostí, které se staly. Stejně jako autorka slýchám ve svém okolí různé příběhy z té doby, každý s jiným náhledem, asi podle toho, jak se dotyčnému v té době vedlo. Svým způsobem i trochu nostalgická kniha. Všechno co je v ní popsáno bychom si ale měli stále připomínat, proto za ní velice děkuji.
Čtivé, po povrchu dějin lehce klouzající kniha. Od roku 1948 po rok 1989 se v krátkých, tématicky zaměřených částech dozvíme to nejdůležitější z našich dějin. Je to opravdu pro ty, které dějepis ve škole jednak moc nezajímal a hlavně kam se většina z nás nikdy v hodina nedostala. Nicméně pro ty, kterým historie není lhostejná, a stejně jako já se pomocí dostupné literatury k danému dostala blíže a hlouběji, je to jen takové lehké nahlédnutí. Nic překvapivého. Opravdu pro nezasvěcené, kteří hledají rychlý, krátký přehled 40 let vlády jedné strany.
Za mě super. Jsem sice učitelka výtvarky, ale kdyby mi řekli: „Supluješ v devítce děják., tak beru Lukáškovou pod paždí a běžím. Mnoho čtenářů tu zmiňuje osekanost toho, jak je to napsané. Za mě je to spíš lehkost, s kterou autorka píše a přiblížení velmi složitého tématu, těžké doby, která mladé lidi mnohdy nudí. Bavily mě i subjektivní poznámky autorky, je vidět, že to napsal člověk a ne AI. Co mi přijde hodně dobré jsou odkazy na filmy, podcasty a další dokumenty - možnost prohloubit si téma, které zrovna čtenáře zajímá. Markéta Lukášková je prostě skvělá v tom, že neservíruje univerzální pravdy a občas taky přizná, že neví úplně všechno, což je mi velmi sympatické a možná kdyby tento přístup měli pedagogové našich škol, nemusí se na konci základky končit u druhé světové. Takže opakuji - za mě bomba.
Docela zábavná kniha, pěkně seskládaná. Myslím, že skvěle poslouží těm, kteří si chtějí připomenout (nebo mladším, kteří chtějí ochutnat) atmosféru dané doby. Že si autorka některé texty tak trochu vypůjčila odjinud, jí odpouštím, i tak je to moc zajímavý počin. Co mi kazilo dojmy: 1. Několik zásadnějších faktických chyb. Mohl si to před vydáním přečíst nějaký odborník. 2. Název knihy je taky trošku zavádějící, jsou to spíš takové "perličky z éry českého socialismu". 3. Citově zabarvené výkřiky a dojmy autorky, které se hodí do podcastu, ale formát knihy je snáší hůř. 4. Rozhovory. Ano, ty rozhovory, které většina čtenářů přijala vděčně a já se na ně tak těšila, mě hrozně zklamaly. Jsou děsně osekané, divně vedené, měla jsem při jejich čtení pocit, jako bych dostala jen jakousi ochutnávku "zdarma" a k jádru věci bych se možná dostala za peníze, jenže tady žádné jádro asi v nabídce ani nebylo.
Co vás v dějáku nenaučili je stručný, zábavný a snadno čitelný popis historických událostí v ČSSR po roce 1948. Autorka popisuje každé desetiletí zvlášť, důležité historické okamžiky, ale i běžný život obyvatel v té době, dopady komunismu na sport a kulturu, zajímavé nehody nebo i „slavné“ sériové vrahy ČSSR.
Naprosto skvělý nápad, protože nás tohle vážně nikdo na gymplu neučil – po dobrání druhé světové války jsme se my nematuranti z dějepisu soustředili na své maturitní předměty a tenhle důležitý úsek dějin, který nás tolik formoval, už šel mimo nás.
Kniha je hodně stručná a zmiňuje vše jen okrajově, ale chápu, že málokdo by se pustil do takovéto knihy, kdyby měla mít 800 stran. A jak sama Markéta na začátku knihy píše – pokud Vás ten text přiměje googlit si některé věci a zjišťovat si více, tak její počin byl úspěšný. Já teda googlila a hledala podrobnosti hned několikrát.
Co bych možná trochu vytkla, tak z knihy je cítit postavení autorky a text je poměrně hodně subjektivní. Na druhou stranu, Markéta je glosátorka a nikoliv historička, takže se i tohle dá pochopit.
Jsem ráda, že jsem si mohla zase trochu rozšířit obzory, ačkoliv se nepovažuji zrovna za nějakého ignoranta, který by si myslel, že socialismu = fronta na banány.
Pokud hledáte nějaký letmý náhled do dějin socialistického Československa, tak určitě doporučuji, je to psané takovou formou, že Vás to bude bavit a učit zároveň.
PS: Ještě bych ocenila více obrázků a dobových fotografií.
3,8*/5*
IG: @cotaholkacte
Kdysi jsem poslouchala i podcast (než se mi Markéta zprotivila), knihu jsem si nadšeně koupila a ani ji nedočetla. Nápad dobrý, ale po celou dobu mi něco chybělo.
Co vás v dějáku nenaučili svým názvem skvěle reflektuje svůj záměr. Pro přečtení a snad i hlubší pochopení knihy je však jistě třeba znát hlubší kontext, do kterého autorka zasazuje vyprávěné příběhy (tedy to, co vás v dějáku naopak naučili nebo měli naučit). Jde totiž skutečně o takové „perličky na dně“, které se za minulého režimu odehrály. Pro svou zkratkovitost je kniha v předchozím komentářích lehce kritizována, ale já osobně k tomu nevidím důvod. M. Lukášková si rozhodně nekladla za cíl historicky přesně rekonstruovat uběhlou etapu dějin, ale jde jí spíše o popularizaci vybraných dějinných „jednohubek“, které seznámí s děním na různých frontách v tehdejším Československu a v celku pak tvoří poměrně zajímavou mozaiku komunistické každodennosti.
Je však jasné, že tato kniha by měla sloužit spíše jako rozcestník, který v čtenáři prohloubí zájem o zkoumanou etapu a donutí ho sáhnout k odbornějším publikacím (jako je např. Rychlíkovo Československo v období socialismu, ze kterého ostatně sama autorka – pokud se nemýlím – čerpá). Kladně je ale třeba hodnotit i autorčinu snahu o využití dnes velmi populární metody orální historie ve formě rozhovorů s pamětníky, které jsou na konci knihy a které dodávají publikaci přece jenom víc na osobitosti.
Uf, určitě chválím nápad. Tohle tu určitě chybí a podobných knih není nikdy dost. Bohužel mi však zpracování vůbec nesedlo. Je to psané hodně jednoduše, leckde by tomu slušela větší hloubka a více detailů, takhle to má sice krátké kapitoly, ale je to šíleně rozlítané a zkratkovité. Plus je vyznění hodně ale hodně subjektivní, autorka si nemůže odpustit spoustu zbytečných komentářů. Chápu, že pokud to vychází z podcastu, tam to vyzní úplně jinak, ale tady bych toho byl rád ušetřen.
Na jedno přečtení fajn, čtivě napsané, ale dosti subjektivní, což chápu, autorka je glosátorka, ne historik. Ale je to dost jednoduše podané a osekané, řeší se věci dost na přeskáčku a z každé doby se dozvíme jen to špatné. Ale patří to do dějin, tak proč ne. Poté co to přečtete, to posunete dětem, aby se naučily to co se ve škole jen proletí a jak nám už název knihy napovídá v dějepise se to nenaučí. Přesto mě to drobně zklamalo.
Markétiny knížky mám přečtené všechny a jsem věrným fanouškem jejích podcastů, proto jsem i po této knize musela sáhnout. Mně se kniha líbila hlavně kvůli tomu, že historické události vysvětluje co nejjednodušeji neodborným jazykem. Čtenář se dozví jakýsi základ a pokud se chce dějinami dál zabývat, sáhne po jiných zdrojích. Na získání přehledu to nejspíš stačí, nemyslím si, že by si autorka kladla za cíl udělat ze svých čtenářů odborníky na poválečné období v Československu.
Osobně mě nejvíce bavily "zajímavosti" každé doby - jak se žilo, jaký vliv měla politika na sport atd. A rozhodně bych ocenila mnohem delší rozhovory s pamětníky, bylo skvělé nahlédnout do soukromí "obyčejných" lidí.
Největší výtku bych měla k tomu, že si autorka neodpustila nám sdělit svůj negativní názor na M. Zemana. Vím, že jsem tu psala, že kniha není učebnicí, ale přeci jen se jako jakýsi vzdělávací materiál tváří, a do něj nepatří politické názory jednotlivce.
Po dočtení knihy nejsem bohužel nadšená tak, jako tomu bylo, když jsem ji poprvé třímala v rukou. Ačkoli autorka dokázala stručně a jasně pojednat o komunistickém období v ČSR (a jak sama zmiňuje, nejen se zastavit u fronty na banány), upřesnit mi určité věci a občas mi ukázat i nové, scházelo mi tu více detailů a občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka používá citově zabarvená slova na místech, kde to není úplně vhodné.
Tak tohle bylo fakt špatný. Nic nového jsem se nedozvěděla, četlo se to špatně. Kdyby aspoň věci, co lidi ví, byly napsané poutavě, ale takhle to fakt bylo špatný.
Pokud má kniha suplovat to, co nás v dějáku neučili, očekávala bych tedy především přesné informace. V této knize je ovšem poměrně dost věcí, které jsou chybné. Nechápu, že na tyto chyby odpovědný redaktor autorku neupozornil.
Tak tohle se opravdu povedlo. Stručně sepsáné, co se dělo. A především události, o kterých se nemluví.
Za me fajn prehled novodobych dejin. Nektere udalosti jsou popisovany pres 3 stranky, nektere se odbydou jednou vetou, v tom mi chybi konzistence.
Knizka je psana ctive, hovorovou cestinou, neni tedy nijak narocna a lze ji precist rychle. Autorky podcast neposloucham, takze v komantarich zminovana duplicita me netrapi.
Zaverecne rozhovory mohly byt klidne delsi. Autorka pise, ze s dotazovanymi sedela i 2 hodiny a pak jsou z toho 3 stranky, tak mi to prijde skoda.
Štítky knihy
komunismus dějepis rok 1968-1989
Autorovy další knížky
2017 | Losos v kaluži |
2018 | Panda v nesnázích |
2021 | Majonéza k snídani |
2020 | Vlaštovka v bublině |
2019 | InTyMně |
Výborně zpracováné "moderní dějiny", které nám ve škole moc neobjadsnili. Tak tady je to napraveno.
Vtipné, ale zároveň poučné. Opět skvěle napsané od Markéty.