Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
431
431
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Nejsem posluchač podcastu, ale i díky IG jsem knihu zaregistrovala a slyšela samou chválu.
Je to taková jednohubka na 1 max 2 večery, psaná velmi poutavě a pokud vás trošku zajímá historie (a že by měla), nebudete zklamaní. Je tam spousta zajímavostí, která tu moderní českou historii vždycky trochu ozvláštní
Za mě 1 věc - název knihy. Vzhledem k tomu, že o podcastu nevím zhola nic, nevěděla jsem, do jakého období daleko Markéta Lukášková půjde, takže mě zprvu celkem překvapilo, že se jedná pouze o období komunismu. Název totiž evokuje trochu větší historické období.
Tento typ knih se asi nedá úplně hodnotit hvězdičkami, nicméně Co vás v dějáku nenaučili je pro mě jako pro fanynku podcastu must-have. A moc se mi líbila - přístupnou formou podané dějiny, u nás se končilo pomalu druhou světovou, takže jsem to fakt ocenila.
Tato kniha mě dlouhou dobu lákala a konečně jsem se do knihy začetl. Podobně koncipovanou knihu jsem ještě nečetl. Je pravda, že v hodinách dějepisu se probírá všelicos, ale novodobým československým dějinám po roce 1948 se věnuje málo prostoru, jen okrajově, povrchně a nezáživně, alespoň z mých školních vzpomínek.
Kniha je zpracovaná podle podcastu PŘÍBĚH, KTERÝ SE OPRAVDU STAL. Tento podcast neznám, neposlouchal jsem jej. Myslím si, že kniha osloví čtenáře, kteří se zajímají o toto období a také bude užitečnou pomůckou pro studenty základních a středních škol.
Kniha je rozdělena do těchto časových období: 1948–1959, 1960–1969, 1970–1979 a 1980–1989. V každém období se nachází tyto části: Duch doby, Sport, Jak se lidem žilo. Líbila se mi také poslední část – PŘÍBĚHY, KTERÉ SE OPRAVDU STALY.
Z knihy jsem se dozvěděl hodně zajímavých informací. Některé informace jsem věděl z minulosti, jiné informace byly pro mě nové. Kniha určitě není žádná nuda a po přečtení knihy získáme náhled na československé dějiny od nástupu KSČ v roce 1948 až po sametovou revoluci 1989.
Tato kniha určitě vybízí k diskusi. Narodil jsem se na počátku osmdesátých let, takže si vzpomínám na některé události, které jsem prožil v dětství. Vzpomínám si na pěkné chvíle, ale zároveň si připomínám chvíle, které nebyly nejšťastnější. Každé období – ať už komunismus nebo demokracie, má své klady a zápory, ale o tom by se dalo dlouho diskutovat. Čtenáři, kteří se narodili po roce 1989, si mohou udělat představu o životě v Československu v letech 1948–1989 a dozví se spoustu zajímavých informací. Přiznám se, že o některých událostech jsem slyšel úplně poprvé. Mladší čtenáři se mohou zeptat svých rodičů, jak se jim žilo v této době, nebo svých prarodičů. Samozřejmě jsem se také dotazoval rodičů a mého dědy, který prožil 2. světovou válku a většinu svého života prožil v období komunismu.
Kniha má pěknou obálku. Kniha je vytištěna na kvalitním křídovém papíru a celkově je graficky pěkně zpracovaná. Je sice vydaná v paperbacku, ale je kvalitní.
Nebylo by vůbec na škodu, pokud by autorka DŮLEŽITÉ POJMY a LETOPOČTY zvýraznila tučnou barvou a v závěru knihy tyto pojmy a důležité letopočty vypsala pro celkovou rychlejší orientaci. Zároveň bych uvítal, pokud by se v závěru vyskytoval výčet československých prezidentů po roce 1948 a jejich funkčních období včetně významných komunistických funkcionářů. Jen pro přehled. Bylo by fajn, pokud by se tyto informace v knize vyskytovaly, aby se mohl čtenář kdykoliv podívat a informace rychlostí blesku vyhledat. Máme sice internet, vše lze vyhledat, ale v knihách tohoto formátu by tyto informace mohly být uvedeny. Pokud bych byl studentem základní nebo střední školy, určitě bych to uvítal. Škoda, že autorka nevěnovala více prostoru československým zpěvákům a zpěvačkám popmusic nebo informacím o rozvoji informačních technologií v Československu.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ, ZDROJE, ze kterých autorka čerpala a REJSTŘÍK.
Celkově hodnotím knihu pozitivně. Je vidět, že autorka čerpala z nepřeberného množství různých zdrojů jak klasických papírových, tak také z internetu. Dotazovala se různých pamětníků, takže máme širší pohled na události, které se odehrály v minulých dobách. Autorka píše jednoduše, odlehčeně, ale dokáže zaujmout.
Patřím ke generaci, která se toto v dějepise ani učit nemohla. My to žily. A že občas bylo hodně krušno. Ale jak sama autorka píše, dokud je člověk mladý a zdravý, snadněji se s životem pere. Co se knihy týče, byl to takový přehled moderních dějin v Čechách.
Kniha podle mě přesně splňuje účel - pro ty, kteří se narodili po roce 1989 a neměli to štěstí na vyučujícího dějepisu, který by ve výkladu došel dál než ke druhé světové válce (a tento jev je velmi častý), bude sloužit jako čtivá, tak trochu jiná publikace k získání alespoň základního přehledu. Jako nejzajímavější hodnotím poslední část rozhovorů s pamětníky, škoda, že na ně nezbylo více prostoru. Také děkuji za zamyšlení na konci knihy, se kterým velmi souzním.
Tak tahle kniha by měla být povinnou literaturou pro všechny, co propluli dějákem a ani neví jak a taky pro ty, kteří chodili do školy tam, kde se poslední roky historie nestihly probrat. Přehledné členění a spousta informací podaných zajímavou formou už jsou jen třešnička na dortu. Markéta Lukášková do toho skvěle šlápla a mně by se moc líbilo, kdyby dostala větší prostor a psala tento styl knih i dál.
Pořádně nevím, jaký si na knihu mám utvořit názor. Takhle - rozhodně jsem ráda, že kniha vznikla, protože jako devadesátkové dítě jsem o téhle době nic moc nevěděla a čtení mi dalo milion otázek k rozhovorům s rodiči. Co mi však přijde jako škoda, a za co jsem ty hvězdy ubrat musela, je povrchnost témat a především hodně faktických nesrovnalostí, když si člověk ta témata začne samostatně vyhledávat. To, že je tam použit hovorový jazyk, budiž, aspoň se to dobře čte. Ale některými svými osobními názory mě autorka vytáčela. Konkrétně třeba u kapitoly o kutilství, kde si neodpustila poznámku, že by měl někdo majitelům některých dvorků říct, že je jednadvacáté století. Ano je. Přesně to století, kdy si začínáme hrát na udržitelnost a recyklaci a zjišťujeme, že bezhlavé vyhazování věcí není cesta. Taky mi vadilo, že všechno bylo psané pouze o Čechách a chyběly zmínky o Moravě a Slezsku.
Celkově na mě kniha působila, jako by byla šitá horkou jehlou. Škoda. Dalo se z toho určitě vytěžit daleko víc.
Tahle kniha je skvělá!
Dějepis mě ve škole bohužel vůbec nebavil. A už dlouhá léta, nejen díky tomu, pociťuju mezeru ve svém vzdělání. Protože mě dějiny nebavily, tak jsem znala jen základní fakta, ale o víc jsem se ani nesnažila zajímat.
Díky Markétě Lukáškové jsem si zopákla základní informace, které tedy nemám ze školy, ale spíš jsem je tak nějak pochytila v průběhu života od svého okolí a rodiny, a dozvěděla jsem se i mnoho dalšího.
Musím vypíchnout skvělý vypravečský styl autorky a události, které sice přímo s tehdejším děním souvisely, ale nejsou tak známé a obohatily mé vnímání tehdejší doby.
Rozhovory s pamětníky - příběhy, které se opravdu staly - jsou jen třešničkou na dortu.
Za mě je tahle kniha musthave a měla by se zařadit do doporučené literatury na střední! :)
Autorka vše podává velice nenásilnou formou a když o jednotlivých etapách čtete, tak máte pocit, jako když si povídáte s kamarádem. Jsem si jistá, že to někomu může vadit, já jsem tento styl projevu ale opravdu uvítala, protože díky tomu jsem veškeré informace lépe vstřebávala a čela mě i více bavila.
Každý časový úsek je rozdělen do několika kapitol, kde se dozvíte samozřejmě o politické situaci, ale i o tom, jak se lidem v dané době u nás žilo a nejsou opomenuty ani různé fenomény dané doby. Dalším zajímavým prvkem je i poslední část knihy, která je věnována rozhovorům s pamětníky, což bylo ovšem něco, co pro mě až tak atraktivní a unikátní nebylo, protože tohle mám hodně zprostředkované třeba od svých prarodičů, kteří mi často vyprávěli o tom, jak se jim dříve žilo.
Celkově tohle dílo hodnotím jako přínosné, zajímavé a čtivé, což je podle mě ideální kombinace. Pokud tedy patříte mezi fanoušky dějepisu, ale štve vás, že se ve škole nikdy pořádně neprobíralo období po druhé světové, tak je tahle kniha něčím, co by vám mohlo udělat radost.
Autorka patří mezi moje oblíbence. Mám od ní všechny knihy, proto jsem se těšila i na tuto. Na jednu stranu se mi líbí, jak to celé pojala. Kniha si rozhodně najde své čtenáře, a to především u mladých generací, které potřebují získat nějaký historický přehled z nedávné historie. I já jsem se dozvěděla pro mě spoustu nových faktů.
Na druhou stranu mě zklamalo, že většina témat byla popsaná dost povrchově. Ráda bych si o každé dekádě početla víc do hloubky. Na autorčin hovorový styl vyprávění jsem, hlavně u podcastu, celkem zvyklá. Tady mi to ale nějak nesedlo a nehodilo se to sem. Také mě, jako korektorku, sem tam zarážely nějaké chyby a překlepy v textu. Škoda. Myslím, že kniha má dobrý potenciál, ale mohlo to být ještě o fous lépe zpracováno. Palec nahoru ale za závěrečné rozhovory s pamětníky. Jen nemusely být tak osekané. Ráda bych se toho dozvěděla víc.
Osobně si myslím, že pokud vás historie prostě nebaví, nebude vás bavit ani tato kniha. I když je třeba zpracovaná zábavnějším stylem než klasická učebnice. Líbila se mi část se vzpomínkami pamětníků – škoda, že nebyla rozsáhlejší (zabírá jen pár stránek). Právě tady vidím přidanou hodnotu knihy. Jinak musím souhlasit s tím, že vše, co je uvedeno v knize, jednoduše naleznete na internetu. Nicméně chápu, že mladší ročníky kniha baví – a právě tady vidím cílovou skupinu čtenářů. Vše na jednom místě, v jedné knize a od autorky, kterou znají.
Když to "bouchlo", bylo mi deset let. A ani mě v dějáku nenaučili, co u nás bylo po druhé světové, školní výuka mojí generace či mého ročníku končila právě někde u té druhé světové války. Takže jsem se nechal zlákat povětšinou nadšenými komentáři a knížku si pořídil. A ne, já opravdu zdejší nadšení většiny nesdílím. Popravdě řečeno...od začátku mi bylo trochu divné, že takovou knížku napsala osoba ročníku narození 1988. Co o tom asi tak může vědět? A už úvodní pasáže mi daly poměrně jasnou odpověď. Dohromady ...nic. Většina témat je v knize popsána dosti povrchně. Od samého začátku jsem měl dojem, že autorka jen poskládala více či méně úspěšně (no, častěji spíš méně) dohromady nějaká hesla z Wikipedie. Protože naprostá většina z toho, co je v knize uvedeno, je k dohledání na Internetu během pár vteřin. Stačí si na Wikipedii najít třeba Sametovou revoluci a porovnat s textem knihy, některé věty aspoň pozměnila, některé opsala doslova.
Já jsem část té doby, to poslední desetiletí, ještě stihl " v přímém přenosu", většinu z toho zbytku jsem pak nějak pobral v letech následujících z různých zdrojů. Takže opravdu nového tam toho bylo pro mě pomálu. Ročníky narození 2000 a dál to asi budou kvitovat s povděkem až nadšením, já tuhle knížku rozhodně nepovažuju za nějakou plnohodnotnou náhražku dějepisu. Původně jsem chtěl dát velmi průměrné tři za jakž takž čtivé zpracování Sametové revoluce, ovšem jen do té doby, než jsem si to heslo našel na Wiki...
A když už ... autorka (ač mě napadá hned několik mnohem jiných, výstižnějších pojmenování) sepisuje takový elaborát, měla by vědět třeba to, že:
- skokan na lyžích Raška opravdu nebyl Josef
- napsat v souvislosti s tím, co předcházelo 21. srpnu 1968, formulaci, "že případné vystoupení Československa ze Sovětského svazu by ohrozilo jejich zájmy" taky není zrovna bystré. V té době sice u nás bylo všelijak, ale jednou z republik Sojuzu jsme opravdu nikdy nebyli
- letadlo americké výroby, které spadlo v říjnu 1975 v pražském Suchdole (zpracování v seriálu Sanitka asi zná každý) opravdu nebyl Tupolev. "Tupolev mířil z jugoslávského Tivatu a měl přistát na Ruzyni okolo půl desáté."
A když už takové věci neví, mělo by stačit si ten text po sobě aspoň přečíst. Průměrně inteligentního člověka takové nesmysly praští do očí na první pohled.
Reputaci nevylepšily ani závěrečné rozhovory. Většina z nich - o ničem. Nebo možná původně o něčem byly, ale jejich délka v knize z nich dělá jen torza. Dost jsem nepobral ten třetí, kde paní píše, jaké měla s bratrem problémy při studiu na střední škole a na konci to zcela zazdí větou, že vlastně s bratrem studovali až po revoluci. Četl jsem to asi 3x a prostě to nechápu.
Další samostatná kapitola je vazba té knihy. Pro mě jedním slovem STRAŠNÝ. Buď se to musí držet oběma rukama, aby se to pořád nezavíralo nebo na to člověk použije trochu síly a je z toho trhací kalendář. A když to člověk drží oběma rukama a snaží se to udržet otevřené, po zavření se to zase pro změnu otevírá jak péro z gauče.
I když tam bylo pár světlejších okamžiků, tohle byl poměrně dost velký knižní omyl, který milerád posílám dál. Pokud se ho tedy někdo ujme.
Autorka má pravdu v tom, že většinu školní docházky se člověk babrá s pravěkem, Římem, středověkem a i 2. světovou válkou. Pak nastoupí na střední školu a začne znovu pravěkem. Období po druhé světové válce se tak nějak do osnov asi nevtěsná. Nebo aspoň za mých studijních let to tak bylo (a to jsem studia neabsolvovala za komunismu). Proto jsem si ráda půjčila tuhle knížku. I když mi z velké většiny popisované události nejsou neznámé, občas se naskytla nějaká perlička, která zaujala. Celkově jsem se ale nic zásadního nedozvěděla a myslím, že se leccos dalo detailněji rozebrat.
Co mě ale vůbec nesedělo, byly některé slovní obraty a výrazy (jako například: "soudruzi se mydlili mezi sebou"). Autorka možná chtěla text odlehčit, nevím. Každopádně sama o sobě píše, že není historička, ale spíše glosátorka. Tomu styl knihy asi odpovídá. Možná by se spíš ujala u mladších čtenářů, kteří o komunistickém režimu u nás ví jen něco málo z doslechu.
Souhlasím s tím, že z historie se musíme poučit a nezapomenout na ni. Paní Lukášková, nám chtěla ukázat, co nás v dějáku nenaučili, leč nenaučila nic ani ona mě. Začátek knihy dobrý, ale pak to ztrácí na zajímavosti a získává spíše styl investigativní novinařiny. Havárie letadel, proč? Ty se dějí stále a tají se i dnes proč padají. Spartakiádní vrah? Co ten má s našimi dějinami, potažmo komunistickou ideologií, společného. Nebudu vše vypisovat, kdo chce, ať si ji přečte. Nedávná minulost, ze které se dalo dost knižně vytěžit, ale z téhle, celkem útlé knížky, bych polovinu vyškrtal. Škoda, opravdu velká škoda nevyužitého potenciálu.
Kniha byla napsaná čtivě, ale místy velmi povrchně. Většinu věcí člověk se základním vzděláním věděl, ale našlo se dost zajímavostí a perliček. Celkově mohla být kniha podrobnější i závěrečné rozhovory delší.
Skvělá knížka. Mám kamaráda dějepisáře, tak jsem mu jí koupila. A že jen tak nahlédnu. A jak to dopadlo? Musela jsem jí celou přelouskat, protože jsem byla zvědavá, co bude dál....
Některé věci jsem věděla, některé mi při čtení naskakovaly, ale o některé (ač jsem už pamětník) mě autorka obohatila. Mám sto chutí knihu koupit i svým dětem, totalitu nezažili a i když od nás mají informace, jak se žilo, nebylo by na škodu si to připomenout. A o to víc pak bojovat za demokracii a svobodu.
Ať už jste komunistický režim v Československu zažili nebo ne, je to ta část naší historie, kterou bychom si měli neustále připomínat a brát ji jako varování do budoucna. Já sama jsem patřila k těm, kteří toho o této době věděli velmi málo, proto jsem byla nadšená, že tahle kniha vyšla a doufala jsem, že mi poskytne ucelený pohled na naše moderní dějiny. To se autorce opravdu podařilo a i když ke knize mám pár výtek, jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Autorka v knize stručně popsala, co se u nás dělo od nástupu komunistů k moci v roce 1948 až do revolučního roku 1989. Kromě obecných informací o politické situaci a nejdůležitějších událostech je v knize skvěle vykreslená atmosféra minulého století, dozvíte se tu, co se v jednotlivých letech smělo a nesmělo, jak lidé žili, kde a co nakupovali, jak to chodilo v práci, jaká byla situace v kultuře a ve sportu, zkrátka, při čtení si dokážete velmi dobře představit, jaký ten komunistický režim asi byl.
Za mě to ale určitě mohlo být daleko podrobnější. Myslím, že některé důležité události mohly být více rozebrané, někdy jsem měla pocit, že neznám všechny souvislosti a hlavně kontext. Ten tomu chyběl. Já vím, je neskutečně těžké popsat 40 let naší historie tak, aby to nebylo nudné a zdlouhavé, ale tady mi přišlo, že to bylo až moc zjednodušené. Takže ano, knížka je skvělá a hodně jsem se toho dozvěděla, ale přece jen bych těch informací zvládla trošku více.
Poutavě napsané, i když jsem myslela, že moc nového se nedozvím, opak byl pravdou a spousta kapitol byla pro mě nová. Takže určitě mám v plánu shlédnout doporučené seriály a také sledovat autorčin podcast.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Pro studenty středních škol bych ji zvolila do povinné literatury. Za mě by autorka mohla vydat rozšířenou verzi, klidně kolem 500-600 stran, aby nemuseli být kapitoly, tak osekané. Skvělý a originální počin.