Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
431
431
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem začala číst v době, kdy jsem měla naposlouchané související epizody podcastu Příběh, který se opravdu stal a tedy musím přiznat, že spoustu informací jsem už zaslechla z podcastu a nebyly pro mě nové, kniha tyto epizody defacto kopíruje, což není určitě špatně, ale pro posluchače podcastu je kniha lehce nadbytečná. Co musím vyzdvihnout jsou jednotlivé příběhy lidí, kteří tu popisovanou dobu zažili, to bylo velmi přínosné. Celkově je kniha velmi povedená a čtivá a určitě doporučuji přečíst všem pro doplnění si znalostí z hodin dějepisu ze střední (sjednocení horního a dolního Egypta 3000 let před naším letopočtem, ještě teď mi to hraje v hlavě, ale kdo byl Rudolf Slánský jsem fakt nevěděla).
Čekala jsem přehled zajímavostí, ale spíš jsou to stručné dějiny socialismu. Určitě užitečné, ale kniha se prezentuje trochu jinak, než jaká doopravdy je.
Čtivě, stručně, ale přesto výstižně popsané hlavní události od roku 1948 do roku 1989. Knihu doplňují rozhovory s pamětníky.
Bylo by fajn navázat i knihou o událostech po roce 1989/1990.
Autorčin styl mě baví, poslouchám i její podcast a znám její knížky.
Čestné místo v knihovničce. Na zmíněné události by se nemělo zapomínat, ani budoucí generace. Souhlasím však s ostatními názory, že prostor pro jednotlivá témata není vyvážený - něco byla nuda, něco by zasloužilo prostoru mnohem více.
Je mi líto závěrečných rozhovorů (spíše pamětníků, pro které byly mnohé události zásadní a chtěli na ně nechat vzpomínku). Za mě jsou hodně nepovedené, nicneříkající. Chtělo to možná lépe klást otázky a vést respondenty k věcným a zajímavým odpovědím (nebo umět tyto odpovědi napsat:))
Nicméně hodnotím knihu jako zdařilou.
Perfektně zpracovaná knížka. Nejde se zde příliš do hloubky, takže je to vhodné pro lidi, kteří chtějí hlavně získat všeobecný přehled. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí. Doufám, že autorka zpracuje i další historická období.
3,5*
Zajímavé shrnutí a připomenutí nejrůznějších událostí. Co mi trošku vadilo, byly chyby v knížce a občas dávala autorka některým tématům až moc prostoru a jiným zase málo.
Jsem ráda, že se autorka rozhodla pro vydání této knihy - přesně z toho důvodu, který sama uvádí v úvodu knihy. Já jsem jedna z těch, která se ve škole (ZŠ i SŽ) dostala jen ke druhé světové válce. Vše, co se dělo na našem území po r. 1945, znám buď jen z toho, co jsem si sama nastudovala během studia literatury na VŠ nebo co jsem tak slyšela od rodičů. Jako ročník '88 jsem z té doby nezažila takřka nic, takže se v tomto ohledu musím spoléhat na jiné prameny, než je moje vlastní zkušenost s touto dobou.
Myslím, že tato populárně-naučná publikace může být dobrým odrazovým můstkem pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o českých (československých) dějinách 2. pol. 20. století a neví, kde začít. Autorka tu podává průřez 40 lety naší historie (od r. 1948 do r. 1989). Kapitoly jsou přehledně děleny na jednotlivé dekády, kde je vždy shrnuto v kostce, co se dějinně stalo, a pak následují další témata jako třeba sport, jak se lidem žilo, nebo náhled do kulturního dění toho období. Závěr knihy pak nabízí 8 kratších rozhovorů s pamětníky.
Kniha je psaná srozumitelně, v souvislostech. Vzhledem k rozsahu (cca 250 stran) je třeba počítat s tím, že se jednotlivé věci nerozebírají více do hloubky, ale jak jsem psala, nejedná se o odbornou literaturu, která by chtěla popsat každý detail. Za sebe vidím smysl této knihy v tom přilákat lidi (a hlavně mladší lidi) k zájmu o naši nedávnou historii. Dát možnost nahlédnout do toho, co se dělo. Předat především základní přehled událostí a skutečně vytvořit takový odrazový můstek. S tím, že každý, kdo by chtěl vědět více, se pak může sám po vlastní ose vydat za dalšími knihami s tímto tématem - za knihami detailnějšími a klidně již odbornějšími. Tato publikace by třeba mohla i inspirovat k tomu, aby čtenář mluvil se svými staršími příbuznými, kteří dobu pamatují, a zeptat se, jak onu dobu prožívali např. jeho rodiče nebo prarodiče...
Nevím, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně minimálně 4 hvězdy jsou určitě na místě a mohu doporučit.
Pro nás, kdo jsme něco z toho zažili, nic překvapivého. Pro mladší ročníky asi zajímavější.
Uspokojivé.
Knížka má dobrou myšlenku, ale výsledek pokulhává. Je vhodná tak možná pro cizince, který toho o Česku moc neví, nebo pro malé puberťáky. Pro každého v kategorii 30+ je její obsah notoricky známý. Rozhovory na konci knihy jsou pak úplně o ničem.
S knihou mám jeden zásadní problém. A tím je název knihy. Jaká je cílová skupina? Pokud mladší generace, pak je to zcestné, protože tohle téma se už normálně probírá, většina škol se dostane do r. 1989 nebo 1993 a někdy i dál. A starší generace? Ta v době komunismu žila, zažila to a pak je ten název zase zcestný.
Kniha není špatně psaná, ale za mě obsahuje informace, které plus mínus stejné obsahuje dnes každá učebnice dějepisu.
Hodnotím tedy jako průměr. Neurazí ani nenadchne.
Nemůžu si pomoct, ale mám z knihy rozpačité pocity. Určitě je čtivá a bude vás bavit. Jednotlivé kapitoly jsou hezky chronologicky uspořádané a bavilo mě i barevné dělení podle dekád. Říkám si ale, pro koho je kniha vlastně určena. Bez základních znalostí dějepisu vám mnohé z popsaných událostí moc neřeknou, zvlášť když je proletíte sotva v pár větách. A pokud patříte k těm, kdo ukončili školní vzdělání před nebo těsně po listopadové revoluci, učili jste se novodobé dějiny tím, že jste je žili. Ve finále tak nejzajímavějšími kapitolami zůstávají ty o různých leteckých či železničních neštěstích, kterým je navíc věnováno mnohem víc prostoru než politickým událostem.
Konečně "učebnice", ve které se dozvím všechno, co jsem se ve škole nenaučila. Přesně jak píše autorka, skončil školní rok vždy, když mělo dojít na českou historii. Nevím, jak je to ve školách teď, ale naše historie je důležitá. Já jsem si věci začala hledat až v pozdějším věku ve svém volném čase, ale protože jsem tomu moc nerozuměla, tak jsem od toho nakonec upustila.
P.S.: dodnes si pamatuju, že Napoleonův první syn se jmenoval Orlík. Ale z české historie ani ťuk.
POVINNĚ TUHLE KNIHU DO ČESKÝCH ŠKOL!
Autorka vypíchla některé běžné věci, které asociují socializmus a které jednoznačně rozkrývají, jak se nám žilo za vlády KSČ. Doporučuji k přečtení. Psáno s lehkostí Markétě vlastní.
To je skvělé, poučné a výborně napsané. Markéta Lukášková má talent a všechny její knihy miluju. Tahle je ale výjimečná obsahem. :-)
Druhá knížka od autorky a opět jsem ji stěží dočetla. Nemastné neslané texty připomínají školní slohovou úlohu, rádoby vtipné komentáře a konspirační teorie jsou někdy až za hranicí trapnosti.
Škoda, nápad to byl dobrý.
A opravdu, opravdu by bylo fajn, kdyby knížka před vydáním prošla korekturou, ty překlepy a hrubky dobrému pocitu ze čtení fakt nepřidaly.
(SPOILER)
Poměrně obsáhlé 20. století stručně, ale výstižně shrnuto. Čtivé, zajímavé a konečně něco, kde je shrnuta poválečná historie, která se snad do hodin dějepisu nikdy nevešla a vždy se končilo u druhé světové. Asi to není úplně přesný popis, ovšem dobu to přiblíží dostatečně. Moc se mi líbilo i členění podle roků a oblastí života. A rozhovory na konci to jenom podtrhly.
Zároveň ale některé pasáže by zasloužily více pozornosti, některé zase méně.
Knihu hodnotím kladně, ale s velkým ale. Záleží ke komu se kniha dostane. Jakožto učebnice poválečné historie, která se většinou nestíhá ve škole probrat, rozhodně neobstojí. Kniha vůbec nejde do hloubky, je to spíše takové klouzání po povrchu a pokud chce čtenář vědět více musí sáhnout po další literatuře. Na druhou stranu je zde historie druhé poloviny 20. století podána poměrně čtivě, i když to není veselé téma. Mohlo by mnoho lidí z generace, která nezažila komunismus, ponouknout alespoň k zamyšlení. Minimálně jim to trochu přiblíží dobu.
Jen si vlastně nejsem jistá,komu je kniha určena. Jakožto člověk, který o historii něco ví, jsem se trochu nudila, na druhou stranu, nevědět nic, hodně tápu. Většinou jsou události rychle odbyté nebo pouze zmíněné. Nakonec dávám vysoké hodnocení, protože kniha se snaží popularizovat historii a vzdělat nevědomé v našich dějinách, a to je hodně potřeba. Pokud člověk / národ nezná své dějiny, nemůže se z nich poučit. A to je důležité! A buďme rádi za to v jaké době žijeme!
Další věc je literární hodnota, dost často jsou opsány pasáže z Wikipedie nebo rozhovorů ČRo, což je smutné. Alespoň to mohla přeformulovat!
Moc hezky napsáno. Měl by si knížku přečíst každý, abychom si mohli říct, že se nemáme zase tak špatně.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Z mého pohledu je tahle knížka tak trochu promarněná šance. Jednoznačně kladně hodnotím to, že vcelku polopaticky popisuje, jak to tady fungovalo za vlády jedné strany. Leccos jsem znal, některé věci jsem si oživil, něco nového jsem se i dozvěděl, a věřím, že zejména pro některé později narozené by tam těch nových informací mohlo být rozhodně víc.
Bohužel je tu ale pár věcí, které knihu v mých očích poněkud sráží. Nekvalitní či žádná jazyková korektura je v současné době už bohužel trochu standardem, ale v tomto případě mi víc vadila absence korektury obsahové. Udělat z Jiřího Rašky Josefa Rašku, nechat Libyi sousedit se Sýrií, nebo napsat, že v roce 1988 bylo 70. výročí okupace... no, každý může ustřelit a napsat nesmysl, ale než se ta kniha vydá, měl by tu být někdo, kdo celý text důkladně přečte a chyby opraví. Navíc tohle jsou jen věci, které mě trkly natolik silně, že jsem si je zapamatoval, tudíž je pravděpodobné, že tam bude pár dalších úletů, které jsem vůbec neodhalil nebo mi v mezičase vypadly z hlavy. Dále mě docela zarazilo, když jsem se v jedné chvíli (konkrétně při čtení o akci Kámen na straně 68) chtěl podívat na Wikipedii, jestli tam nebude více informací. Některé věty přesně odpovídaly větám v knížce, jiné byly jen mírně stylisticky upravené, a to vše bez uvedení zdroje. Možná to byl jen ojedinělý případ, raději už jsem to v dalším průběhu čtení dále netestoval, ale i kdyby to bylo jen jednou, nepřijde mi to úplně v pořádku. A do třetice - vzhledem k tomu, že autorka má na kontě již několik dalších knih, mohlo to místy být i stylisticky trochu učesanější. Někdy jsem se docela divil, jaké informace byly spojené do jednoho souvětí.
Navzdory výše uvedeným řádkům si pořád myslím, že kniha za přečtení stojí. Třeba i s ohledem na závěrečné rozhovory s pamětníky, ze kterých by se možná taky občas dalo vytěžit i víc, ale na druhou stranu myslím ukazují leccos zajímavého. Třeba ten poslední s panem Falešníkem je podle mě dokonalou ukázkou toho, proč jsme se teprve nedávno zbavili komunistů v parlamentu a jak je možné, že jsou tu tak oblíbené různé populistické partičky.