Natan Rybak
ukrajinská, 1913 - 1978
Populární knihy
/ všech 8 knih
Nové komentáře u knih Natan Rybak
Po perejaslavské radě: Smrt železného hejtmana
„Stejně jako předchozí díl (Perejaslavská rada), i tento mi dal pořádně zabrat. Udělal jsem chybu, že jsem hned po dočtení minulého dílu nesáhl po tomto. Je to psáno tak, že na sebe obě knihy navazují a postavy z prvního dílu nejsou znovu představovány ve druhém. Stejně jako v prvním díle jsem i nyní byl vhozen do víru událostí hned od první strany a do záplavy ukrajinských jmen.
Kniha má spoustu skvělých míst, kdy jsem četl pomalu, přemýšlel nad každým slovem a porovnával rok 1654 (připojení Ukrajiny k Rusku) s rokem 2024 (ruská invaze na Ukrajinu). Pak je tu spousta míst, kdy jsem se naprosto nudil a nejraději bych přeskakoval ne slova, věty, ale celé odstavce. Jsou zde desítky postav, které se objevují kolem hlavní postavy Bohdana Chmelnického. Ukrajinci jsou většinou dokonale čestní a krásní. Ti, kteří mají špatné vlastnosti (například generální písař Vyhovskij), postupně zradí. Tataři jsou popisováni jako zdegenerovaní, téměř bezzubí křivopřísežníci. Poláci jsou prolhaní rasisté, kteří intrikují jen s jezuity. Rusové jsou čistí, skoro tak skvělí jako Ukrajinci. Do toho se mihnou ještě různí zahraniční kupci, sem tam Švédové…
Kniha začíná tzv. Perejaslavskou radou, kdy se Bohdan Chmelnický rozhodl pro připojení Ukrajiny k Rusku (pominu, jak to kdo vidí v současnosti, beru to tak, jak to popsal ukrajinský autor Natan Rybak). Spojení Malé a Velké Rusi je popisováno jako dokonalé a celý svět se mu snaží zabránit. Jezuité se snaží o neustálé intriky, ovládají skrytě Polsko, které je popisováno tak nějak směšně; všichni polští generálové a šlechtici si nevidí na špičku nosu. Švédové intrikují, snaží se ovládnout Ukrajinu pro sebe. Tataři spolu s Osmanskou říší chtějí hlavně otroky. A mezitím vším musí balancovat hejtman Chmelnický, který se snaží svou zemi pozvednout. Kniha je napsána v 50. letech 20. století a v popisu Chmelnického přesně vidím popis Stalina z té doby – hodný baťuška, který se baví se stařičkou matkou kozáka, trestá šlechtice.
Dost uměle je sem naroubován třídní spor, jak jedině lůza a holota si jednou po získání svobody bude moci rozumět, až se zbaví šlechty a všech kupců.
Je úsměvné číst, jak Ukrajinci a Rusové spolu budou na věky věků, jak jsou jeden národ, jedna země, jedna víra. Ani se nechce věřit, že autor knihy byl hrdý Ukrajinec.
Knihu hodnotím s odřenýma ušima čtyřmi hvězdami, protože jsem se dost ztrácel v těch postavách, vadila mi rozdrobenost a také jednostrannost. Nejsou zde zmíněny ukrajinské masakry Židů, Poláků… Naopak je tu pořád jen zdůrazňováno, jak Poláci naráželi na kůl nevinné Ukrajince.“... celý text
— Adapa
Perejaslavská rada
„Tvorba Natana Rybaka je spojená s oslavou stalinského režimu. Proto nepřekvapí, že ve svém románu líčí Chmelnického jako revolucionáře, který se snaží osvobodit rolníky z feudálního poddanství. Je pravda že tento výborný voják a politik dokázal probudit ukrajinské národní a náboženské uvědomění a strhnout i usedlé vesnické obyvatelstvo. Přesto to byl především šlechtic a registrovaný kozák.
Mnohokrát je také zmiňována touha Ukrajinců stát se součástí ruské říše. Autor se pochopitelně drží ruského výkladu jednání v Perejaslavi v roce 1654, tedy že Chmelnický odevzdal Ukrajinu na věky věků Rusku. Naopak podle Ukrajinců to byl dobrovolný svazek dvou rovnocenných partnerů. Žádná písemná smlouva nebyla v Perejaslavi sepsána.
Krutostí se v knize dopouští výhradně Poláci a Tataři. Autor jaksi "pozapoměl" na protižidovské pogromy, které páchali Chmelnického kozáci na svých taženích. Masové vyvražďování Židů a Poláků se odhaduje na 100 000 obětí. O zvěrstvech, která kozáci páchali na Židech po vpádu do Polska v roce 1648, vypráví Isaac Singer v knize Otrok.“... celý text
— braunerova
Omyl Honoré de Balzaca
„Kniha mě překvapila a velmi zaujala. Krutost některé šlechty byla v každé době a kdekoliv šílená. Bylo mi líto, čím si Balzac prošel a jak nakonec prozřel. Bohužel až pozdě.“... celý text
— Marie60
Perejaslavská rada
„Tak tato knížka mi dala pěkně zabrat. Hned na prvních stránkàch jsem byl vržen do probíhajíciho Chmelnického povstání a spousty ukrajinských jmen. Nuda a zase nuda. Přemýšlel jsem, že knížku odložím nedočtenou.
Pak to najednou dostalo spád, Chmelnický skvěle uvažuje a taktizuje, proti Polsku se spojí s Krymskými Tatary a sní o spojení s moskevským carstvím. Tataři Chmelnického zradí, Poláci vítězí a přichází oklešťování ukrajinských svobod.
Zajímavě je zde popsána přeměna obyčejných kozáků v plukovníky, kteří se chovají pak ke svým poddaným jako předtím polští šlechtici.
Chmelnickyj na věčné časy připojuje Ukrajinu k Rusku. Detailně jsou zde popsány myšlenky, proč Ukrajinci a Rusové musí žít v jednom státě. Ve světle dnešní rusko-ukrajinské války je to zvláštní porovnání.
Doporučuji přečíst si od Sienkiewicze Ohněm a mečem. Je to stejný námět, jen popisovaný z polského pohledu.“... celý text
— Adapa
Omyl Honoré de Balzaka
„Když to začalo mít nějaké tempo , sklouzlo to k nudě .“
— Artep071
Natan Rybak - knihy
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Dobrodružné Romány Literatura naučná Biografie a memoáry
Štítky z knih
17. století kozáci ukrajinská literatura
Rybak je 0x v oblíbených.