Populární knihy
Nové komentáře u knih Nelly Sachs
Zatmění hvězd
„Básnířka, prozaička, dramatička a překladatelka Nelly Sachsová (1891–1970) se narodila v asimilované židovské rodině v Berlíně a judaismus objevila vlastně až s nástupem nacistů k moci. V roce 1940 se usadila ve Stockholmu a do Německa se už nevrátila. Jako básnířka knižně debutovala pozdě, až v roce 1947, brzy se však zařadila mezi přední autory německy psané poezie a později sklízela četné pocty, z nichž nejvýznamnější jsou Mírová cena německých knihkupců (1965) a Nobelova cena za literaturu (1966), kterou získala za "vynikající lyrické a dramatické dílo, které s dojemnou působivostí tlumočí osud Izraele". A je symbolické, že tato Nobelova cena putovala napůl také k izraelskému spisovateli Šmuelu Josefu Agnonovi. Kromě poezie napsala Sachsová soubor próz a četné básnické hry a překládala do němčiny švédské básníky.
Jediný český výbor z jejího díla Zatmění hvězd vyšel v roce 2000 a já jsem se k němu teď vrátil. V předmluvě Zlata Kufnerová píše, že poezie Nelly Sachsové je "osobitá, nelze ji přiřadit k žádnému -ismu, je to lyrika vzniklá jakoby mimo čas a prostor, hluboce filozofická až mystická, metaforicky bohatá, výrazově úsporná a jedinečně pracující s jazykem..." S tím nelze než souhlasit. Sachsová tvrdila, že soudobou básnickou produkci nesleduje a nečte; "žila jakoby mimo vnější svět," píše Kufnerová, která dále uvádí, že její básně jsou "průzračné, a přitom není snadné je číst". Já mám takovou poezii moc rád, takže mi Sachsová sedla a objevil jsem ve výboru samozřejmě víc než kdysi poprvé...
"Hlas ti oněměl, / neboť se příliš často ptal Proč."
"...od postavy k postavě / se anděl v člověku proplakává / hloub do světla!"
"...kdo je však bez domova, / tomu uvadnou všechny cesty / jako řezané květy."
"...láska je rostlina rostoucí v písku / jež slouží ohni / a neshoří – // Odvrácená / na tebe čeká –"
"Hluboká tma je vždycky barvou stesku po domově // proto mě ve svou moc / zas bere noc"
"Země si všude staví / své kolonie stesku po domově"
"Tak sám je člověk // hledí vstříc východu / kde se na tváři úsvitu zjevuje melancholie"“... celý text
— milan.valden
Hodina v Endore
„Autorka bola Židovka. Počas vojny sa jej našťastie podarilo ujsť do Švédska, ale židovská tragédia ju i jej tvorbu navždy poznamenala.
Ak by som nevyrastala v kresťanskom prostredí obklopená Bibliou, asi by som sa pri čítaní Sachsovej cítila ako pri čítaní Seferisa (t. j. ako totálny hlupák). Niektoré narážky mi aj tak ušli, ale väčšinu z uvedenej tvorby som bola schopná vstrebať. Takmer všetky básne sa zmieňujú o Izraeli a židovskom národe a sú prepletené odkazmi na Starý zákon.
Hodina v Endore je veršovaná depresia. Sachsovej básne sú z pochopiteľného dôvodu smutné. Ale – i keď je strašné napísať to – je to krásny smútok. V básňach je až obludný kontrast pekných prirovnaní a ozdobných slov, ktoré ale opisujú nepredstaviteľné hrôzy („My zachránení, z ktorých dutých kostí si už smrť narezala flauty, šľachy ktorých si už smrť na luky natiahla, naše telá ešte žalujú zmrzačenou hudbou.“). Jazyk Sachsovej je ako jazyk Nabokova v Lolite. Absolútne sa nehodí k opisu danej situácie a človek má až výčitky svedomia, že sa mu to páči…
Osobne mi tieto básne dajú miliónkrát viac ako moderné pretrhnuté vrece románov o Osvienčime, ktoré si z tragédie spravili výnosný biznis. Smutná bodka na záver:
Komíny
Na dômyselne zastrešených príbytkoch smrti,
Keď telo Izraela tiahlo uvoľnené v dyme
Povetrím –
Miesto kominára skláňa sa nad ním
Hviezda sčernetá,
A či to bol lúč slnca?
Komíny!
Cesty slobody pre Jeremiáša a prach Jóbov –
Kto vás zastrešil a kameň po kameni zbudoval,
Cestu bežencov z dymu?
Príbytky smrti,
Lákavo vystrojené pre pána domu, ktorý bol však len hosťom v nich –
Prsty,
Ležiace na prahu dverí
Ako nôž medzi životom a smrťou –
Komíny, Prsty,
A telo Izraela v dyme povetrím!“... celý text
— kurama45
Hodina v Endore
„Smutnější básně jsem nečetl.Tvorba poznamenaná holokaustem.Samotnou autorku zachránilo přátelství se S.Lagerlofovou a odjezd do Švédska.
Moc smutné“
— Abroš
Zatmění hvězd
„Neobvyklé bohaté metafory, krásný jazyk, ale čtení vyžaduje hodně koncentrací. Témata jsou skoro vždycky stejná: smrt, strach, lítost a touha po blízkých a domovině. V prvních poválečných básních pořad živý vzpomínky na obklíčení a pronásledování Židů v Německu, i když autorka nikdy nepíše to přímo, a jen ve formě apostrofu k pronásledovaným, emigrantům a uprchlíkům.“... celý text
— zanzara
