Petr Opršal

česká, 1971

Nová kniha

Dokud nás krev nerozdělí

Dokud nás krev nerozdělí - Petr Opršal

Místo aby si užíval zaslouženou penzi, pustí se záhřebský advokát Željko na stará kolena do vyšetřování vraždy, k níž došlo v 90. letech při masakru spáchaném s... detail knihy

Nové komentáře u knih Petr Opršal

Dokud nás krev nerozdělí Dokud nás krev nerozdělí

To byla teda síla. Mám ráda příběhy u kterých se dozvím něco zajímavého z historie, která není úplně známa. Tady jsem byla ,,nadšená,, z popisu Chorvatska za 2. světové války a v 90. letech. Kniha byla dost drsná a místy se mi z některých popisů dělalo špatně. Celkově se mi, ale moc líbila. Vyhovovalo mi rychle střídání dějových linek, neměla jsem šanci se u čtení ani chvíli nudit. Jedinou výhradu mám ke spoustě jmen, půlku knihy jsem se v nich naprosto ztrácela a hodil by se slovníček s chorvatštinou .... celý text
katallinka


Dokud nás krev nerozdělí Dokud nás krev nerozdělí

Audiokniha popisuje válku na Balkáně, což je velmi vážné téma. Místy mě až mrazilo. Jasna chce zjistit pravdu o smrti svého dědečka Gorana, který zemřel při masakru v Ogorliči v roce 1991. Doporučuji tomu, kdo rád přemýšlí.... celý text
Jíťa307


Cestou z věže Cestou z věže

Zajímavý pohled na danou tématiku. Budu souhlasit se všemi 5*.
GYROTOURBILLON



Dokud nás krev nerozdělí Dokud nás krev nerozdělí

Kniha je už svým tématem jedinečná a originální, co se dělo v Jugoslávii v devadesátých letech se ke mně dostávalo jen z televizních zpráv , ale jaké hrůzy se tam odehrávají jsem si nedokázala představit. Kniha nám život a neskutečné až neuvěřitelné nepřátelství mezi jednotlivými státy Jugoslávie v té době částečně ukazuje, přišlo i to daleko horší než druhá světová válka. Jednotlivé státy asi nikdy neměly být spojeny podle toho, jak strašná nevraživost tam panovala. Příběh , ale nepracuje jen s vlasteneckou válkou v Jugoslávii, ale vracíme se zpět do druhé světové války, která také měla v této zemi, tak trochu specifický a pro některé z nás, co nejsme úplně zasvěceni do válečné historie, nejasný průběh. V neposlední řadě je tu nosný příběh ze současnosti, kdy se pátrá po pachateli nebo pachatelích, kteří v prosinci 1991 zavraždili starého muže, dědu ženy, která si přeje tento čin objasnit a najít vraha. K tomuto pátrání vyzve hlavního hrdinu, advokáta Željka, který se právě chystal na odpočinek. Do případu se zakousne a spolu se svou dcerou Nelou se vrhají do potenciálně velmi nebezpečných akcí. Jsou zde lidé, kteří rozhodně nemají čisté svědomí a mají toho hodně , co skrývat. Autor tu rozehrává několik časových linek a já jako čtenář jsem měla velmi těžký úkol se zorientovat v postavách místech, časech a činech, což bylo poměrně dost náročné . I když tu máme příběh Nataši , která nás svým životem provází deníkovými záznamy, většina ostatních atributů je zde spíše pro muže : válka, fotbal, zbraně, násilí, kuplířství, kšeftování se vším , co dalo. Pasáže pátrání Željka s Nelou a přáteli , bez nichž by to rozhodně nešlo , a úvahy nad tím, kdo a proč vraždil jsou velmi zajímavé a strhující. Vyšetřování se ubíralo logickým směrem, což velmi oceňuji. Deníkové zápisky Nataši, nám dávají možnost nahlédnout, jak těžký život musela zvládnout , a že to byl život velmi zdrcující a poznamenalo to jí její rodinu v minulosti i budoucnosti. Bohužel musím přiznat, že některé pasáže mi zde připadaly nadbytečné, vím, že nám autor chtěl ukázat jak je těžký život v Chorvatsku i nyní, ale manželské rozepře mezi Nelou a jejím mužem mě nebavili. Autor nám zde naservíroval i mnoho motivů a podezřelých, takže pachatele nejen čtenář, ale i samotní vyšetřovatelé do poslední chvíle nedokáží s jistotou prokázat. Jsem ráda, že kniha skončila uzavřeně a s dokonalým vysvětlením. Protože se přiznám, že jsem celou dobu tápala, jak se to všechno propojí, ale tak úplně všechno se vším nesouviselo, některé pasáže byly , tak trochu matení čtenáře a také dokreslení situace. Rozhodně to není jednoduché čtení, na jeden zátah to přečíst nejde, já si knihu musela dávkovat a zamýšlet se nad jednotlivými informacemi. Navíc zde autor používá spoustu chorvatských slov a i jména postav pro mě byly dost složité a musela jsem se zamýšlet o koho vlastně jde. Je vidět, že v chorvatštině nejsem zdaleka zběhlá. Hodně zamotaná detektivka, těžké téma, napsané náročným způsobem. Dlouho jsem s žádnou knížkou tak nebojovala. Otázkou je zda je to dobře nebo ne. Pokud bych nečetla první knihu autora Cestou z věže asi bych se do této nepustila. Jsem ráda , že jsem aspoň částečně pocítila jak kruté boje se v Jugoslávii odehrávali, a že opravdu tam ta krev hraje takovou roli. Celou dobu čtení jsem byla vděčná, za naši zemi, kde jsme se rozdělili se Slovenskem jako přátelé bez bojů a přátelé jsme i nadále, což se asi v zemích bývalé Jugoslávie doposud neděje aspoň tak to na mě z knihy působilo.... celý text
Danago


Dokud nás krev nerozdělí Dokud nás krev nerozdělí

Zaujalo mě, že v medailonku autora je uvedeno, že autor žije v Lucembursku, se svou chorvatskou manželkou vychovává 2 děti. Mezi jeho koníčky patří historie, biblistika a studium jazyků. Od autora jsem již četl knihu CESTOU Z VĚŽE, která se m líbila. Byl jsem zvědavý na knihu DOKUD NÁS KREV NEROZDĚLÍ, kterou můžeme zařadit do žánru detektivní román. Prvky románu autor konzultoval se skutečnými vyšetřovateli. Jedná se o autorovu druhou knihu. Na počátku knihy autor uvedl, že příběh je fikcí. Zároveň je však založen na skutečných událostech z bývalé Jugoslávie a států z nich vzešlých, zejména Chorvatska. Hlavní postavou je záhřebský advokát ŽEJLKO (65 let), který se pustí do vyšetřování vraždy, ke které došlo v 90. letech při masakru spáchaném srbskými povstalci v Chorvatsku. Žejlko pracuje pro vnučku zavražděného, která chce vyšetřit vraždu svého dědečka. Žejlko kouří velké množství cigaret (používá cigaretovou špičku), vlastní passata a v něm vozí pistoli Glock a kýtu pršutu. Výrazný je na jeho obličeji knír. V minulosti pracoval u policie a později jako advokát. Rozhodne se, že odejde do důchodu, ale ještě musí vyšetřit tento případ, který rozhodně není jednoduchý. S vyšetřováním mu pomáhá také jeho dcera NELA, která je překladatelka. Žejlko má také kamarády, se kterými se radí ohledně případu. Připadalo mi, že Žejlko občas riskuje a vydává se všanc velkému nebezpečí. Totéž by se dalo říci o jeho dceři Nele, takže v konečném důsledku si nemají co vyčítat. :) Střídají se kapitoly ze současnosti a z minulosti. Střídají se různé úhly pohledů postav včetně samotného pachatele vraždy (kapitoly úvahy). Líbily se mi deníkové záznamy od Nataši – Natašin zápisník. Potěšila mě také postava Ljubici (moje mamka se jmenuje Ľubica). V románu se vyskytují také události z 2. světové války. Autor má svůj styl psaní. Vyšetřování probíhá pozvolna, ale všechno má autor promyšlené. Autor zpracovává téma, které jsem příliš v knihách nečetl a o to to bylo zajímavější. Autor používá některé výrazy v chorvatštině, což navodilo správnou atmosféru a dodalo to punc autentičnosti. Některé výrazy byly jasné a šly z kontextu odhadnout, jiným jsem moc neporozuměl, ale to mi nevadilo. V románu se vyskytují také odkazy na biblické události. Samozřejmě jsem přemýšlel nad tím, kdo může být pachatelem vraždy. Při četbě jsem si vytvářel různé teorie. Měl jsem v podezření jednoho člověka, ale nakonec se ukázalo, že je to úplně jinak. Pachatele jsem neodhadnul. Myslím si, že by autor mohl klidně pokračovat v druhém dílu a že by se mohlo jednat o sérii, ve které by Žejlko se svou dcerou mohli řešit další případ. Podobného smýšlení je také Nela a já s jejím názorem souzním. Je vidět, že autor bezesporu umí psát. Tak proč nevyužít tohoto potenciálu a nevrhnout se do dalšího dílu s touto vyšetřovací dvojicí? Pochopitelně záleží na samotném autorovi, případně může napsat jinou knihu. :)... celý text
Marekh