• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Dokud nás krev nerozdělí - Petr Opršal

Místo aby si užíval zaslouženou penzi, pustí se záhřebský advokát Željko na stará kolena do vyšetřování vraždy, k níž došlo v 90. letech při masakru spáchaném s... detail knihy

Nové komentáře u knih Petr Opršal

Dokud nás krev nerozdělí

„To byla teda síla. Mám ráda příběhy u kterých se dozvím něco zajímavého z historie, která není úplně známa. Tady jsem byla ,,nadšená,, z popisu Chorvatska za 2. světové války a v 90. letech. Kniha byla dost drsná a místy se mi z některých popisů dělalo špatně. Celkově se mi, ale moc líbila. Vyhovovalo mi rychle střídání dějových linek, neměla jsem šanci se u čtení ani chvíli nudit. Jedinou výhradu mám ke spoustě jmen, půlku knihy jsem se v nich naprosto ztrácela a hodil by se slovníček s chorvatštinou .“... celý text
— katallinka

---

Dokud nás krev nerozdělí

„Audiokniha popisuje válku na Balkáně, což je velmi vážné téma. Místy mě až mrazilo. Jasna chce zjistit pravdu o smrti svého dědečka Gorana, který zemřel při masakru v Ogorliči v roce 1991. Doporučuji tomu, kdo rád přemýšlí.“... celý text
— Jíťa307

---

Cestou z věže

„Zajímavý pohled na danou tématiku. Budu souhlasit se všemi 5*.“
— GYROTOURBILLON

---

---

Dokud nás krev nerozdělí

„Kniha je už svým tématem jedinečná a originální, co se dělo v Jugoslávii v devadesátých letech se ke mně dostávalo jen z televizních zpráv , ale jaké hrůzy se tam odehrávají jsem si nedokázala představit. Kniha nám život a neskutečné až neuvěřitelné nepřátelství mezi jednotlivými státy Jugoslávie v té době částečně ukazuje, přišlo i to daleko horší než druhá světová válka. Jednotlivé státy asi nikdy neměly být spojeny podle toho, jak strašná nevraživost tam panovala. Příběh , ale nepracuje jen s vlasteneckou válkou v Jugoslávii, ale vracíme se zpět do druhé světové války, která také měla v této zemi, tak trochu specifický a pro některé z nás, co nejsme úplně zasvěceni do válečné historie, nejasný průběh. V neposlední řadě je tu nosný příběh ze současnosti, kdy se pátrá po pachateli nebo pachatelích, kteří v prosinci 1991 zavraždili starého muže, dědu ženy, která si přeje tento čin objasnit a najít vraha. K tomuto pátrání vyzve hlavního hrdinu, advokáta Željka, který se právě chystal na odpočinek. Do případu se zakousne a spolu se svou dcerou Nelou se vrhají do potenciálně velmi nebezpečných akcí. Jsou zde lidé, kteří rozhodně nemají čisté svědomí a mají toho hodně , co skrývat. Autor tu rozehrává několik časových linek a já jako čtenář jsem měla velmi těžký úkol se zorientovat v postavách místech, časech a činech, což bylo poměrně dost náročné . I když tu máme příběh Nataši , která nás svým životem provází deníkovými záznamy, většina ostatních atributů je zde spíše pro muže : válka, fotbal, zbraně, násilí, kuplířství, kšeftování se vším , co dalo. Pasáže pátrání Željka s Nelou a přáteli , bez nichž by to rozhodně nešlo , a úvahy nad tím, kdo a proč vraždil jsou velmi zajímavé a strhující. Vyšetřování se ubíralo logickým směrem, což velmi oceňuji. Deníkové zápisky Nataši, nám dávají možnost nahlédnout, jak těžký život musela zvládnout , a že to byl život velmi zdrcující a poznamenalo to jí její rodinu v minulosti i budoucnosti. Bohužel musím přiznat, že některé pasáže mi zde připadaly nadbytečné, vím, že nám autor chtěl ukázat jak je těžký život v Chorvatsku i nyní, ale manželské rozepře mezi Nelou a jejím mužem mě nebavili. Autor nám zde naservíroval i mnoho motivů a podezřelých, takže pachatele nejen čtenář, ale i samotní vyšetřovatelé do poslední chvíle nedokáží s jistotou prokázat. Jsem ráda, že kniha skončila uzavřeně a s dokonalým vysvětlením. Protože se přiznám, že jsem celou dobu tápala, jak se to všechno propojí, ale tak úplně všechno se vším nesouviselo, některé pasáže byly , tak trochu matení čtenáře a také dokreslení situace. Rozhodně to není jednoduché čtení, na jeden zátah to přečíst nejde, já si knihu musela dávkovat a zamýšlet se nad jednotlivými informacemi. Navíc zde autor používá spoustu chorvatských slov a i jména postav pro mě byly dost složité a musela jsem se zamýšlet o koho vlastně jde. Je vidět, že v chorvatštině nejsem zdaleka zběhlá. Hodně zamotaná detektivka, těžké téma, napsané náročným způsobem. Dlouho jsem s žádnou knížkou tak nebojovala. Otázkou je zda je to dobře nebo ne. Pokud bych nečetla první knihu autora Cestou z věže asi bych se do této nepustila. Jsem ráda , že jsem aspoň částečně pocítila jak kruté boje se v Jugoslávii odehrávali, a že opravdu tam ta krev hraje takovou roli. Celou dobu čtení jsem byla vděčná, za naši zemi, kde jsme se rozdělili se Slovenskem jako přátelé bez bojů a přátelé jsme i nadále, což se asi v zemích bývalé Jugoslávie doposud neděje aspoň tak to na mě z knihy působilo.“... celý text
— Danago

---

Dokud nás krev nerozdělí

„Zaujalo mě, že v medailonku autora je uvedeno, že autor žije v Lucembursku, se svou chorvatskou manželkou vychovává 2 děti. Mezi jeho koníčky patří historie, biblistika a studium jazyků. Od autora jsem již četl knihu CESTOU Z VĚŽE, která se m líbila. Byl jsem zvědavý na knihu DOKUD NÁS KREV NEROZDĚLÍ, kterou můžeme zařadit do žánru detektivní román. Prvky románu autor konzultoval se skutečnými vyšetřovateli. Jedná se o autorovu druhou knihu. Na počátku knihy autor uvedl, že příběh je fikcí. Zároveň je však založen na skutečných událostech z bývalé Jugoslávie a států z nich vzešlých, zejména Chorvatska. Hlavní postavou je záhřebský advokát ŽEJLKO (65 let), který se pustí do vyšetřování vraždy, ke které došlo v 90. letech při masakru spáchaném srbskými povstalci v Chorvatsku. Žejlko pracuje pro vnučku zavražděného, která chce vyšetřit vraždu svého dědečka. Žejlko kouří velké množství cigaret (používá cigaretovou špičku), vlastní passata a v něm vozí pistoli Glock a kýtu pršutu. Výrazný je na jeho obličeji knír. V minulosti pracoval u policie a později jako advokát. Rozhodne se, že odejde do důchodu, ale ještě musí vyšetřit tento případ, který rozhodně není jednoduchý. S vyšetřováním mu pomáhá také jeho dcera NELA, která je překladatelka. Žejlko má také kamarády, se kterými se radí ohledně případu. Připadalo mi, že Žejlko občas riskuje a vydává se všanc velkému nebezpečí. Totéž by se dalo říci o jeho dceři Nele, takže v konečném důsledku si nemají co vyčítat. :) Střídají se kapitoly ze současnosti a z minulosti. Střídají se různé úhly pohledů postav včetně samotného pachatele vraždy (kapitoly úvahy). Líbily se mi deníkové záznamy od Nataši – Natašin zápisník. Potěšila mě také postava Ljubici (moje mamka se jmenuje Ľubica). V románu se vyskytují také události z 2. světové války. Autor má svůj styl psaní. Vyšetřování probíhá pozvolna, ale všechno má autor promyšlené. Autor zpracovává téma, které jsem příliš v knihách nečetl a o to to bylo zajímavější. Autor používá některé výrazy v chorvatštině, což navodilo správnou atmosféru a dodalo to punc autentičnosti. Některé výrazy byly jasné a šly z kontextu odhadnout, jiným jsem moc neporozuměl, ale to mi nevadilo. V románu se vyskytují také odkazy na biblické události. Samozřejmě jsem přemýšlel nad tím, kdo může být pachatelem vraždy. Při četbě jsem si vytvářel různé teorie. Měl jsem v podezření jednoho člověka, ale nakonec se ukázalo, že je to úplně jinak. Pachatele jsem neodhadnul. Myslím si, že by autor mohl klidně pokračovat v druhém dílu a že by se mohlo jednat o sérii, ve které by Žejlko se svou dcerou mohli řešit další případ. Podobného smýšlení je také Nela a já s jejím názorem souzním. Je vidět, že autor bezesporu umí psát. Tak proč nevyužít tohoto potenciálu a nevrhnout se do dalšího dílu s touto vyšetřovací dvojicí? Pochopitelně záleží na samotném autorovi, případně může napsat jinou knihu. :)“... celý text
— Marekh