Nové komentáře u knih Riiči Jokomicu
Pět japonských novel
„Zajímavé. Zde jsou hezky poznat rozdílné kulturní názory a myšlení. V Japonsku mají dost jiný vztah ke smrti. Knihu mi bratr přinesl z knihobudky. Zdá se mi že ani tento původní majitel nepřelouskal Jošia, protože asi od poloviny novely byly některé stránky stále slepené barvou na vrchu. U Šunkin mi bylo poněkud nevolno při pasáži s vypichováním očí. Na to jsem fakt citlivá. Mechanizmus byl asi nejzajímavější. Byly tam trochu divné vztahy mezi postavami, ale ne úplně nepochopitelné. A poslední novela je jako odraz překrásné dívky v okně vlaku na pozadí ubíhající horské krajiny.“... celý text
— Yel_len
Pět japonských novel
„Velmi zajímavý soubor.“
— Kabuky
Pět japonských novel
„Jsem si téměř jist, že předchozí majitel, vlastníci knihu, nikdy nedospěl dál, než k Jošiovi. Soudím tak z toho, že sám jsem se při čtení jeho životních strastí několikrát nachytal, že s tím budu muset seknout. Druhou indicií mi bylo zjištění, že lehké opotřebení knihy s narůstajícím dějem, je stále menší a u konce Jošiova dobrodružství, stránky stále byly spojeny svými okraji. Škoda toho. Po Jošiovi to byla paráda. Poučení na závěr. Někdy je třeba trpět, protože po dlouhém utrpení, přichází intenzivní rozkoš, úměrně kratší délce utrpení.“... celý text
— Phyl
Pět japonských novel
„nalezena v knihobuce...se Sněhovou zemí jsem měla tu čest už v jiné sbírce Jasunariho Kawabaty, takže jsem si tento text osvěžila..ostatní byly pro mě novinkou. No a můžu podepsat hodnocení OOphagy...nenapsala bych to lépe.první dvě mě totižto nejenže nenavnadily do čtení, ale tak nějak jsem chápala, proč ta kniha skončila v knihobudce...taková mizérie po Japonsku...komplikované vztahy, prodejné ženy vs. manželky...a hlavní hrdinové se místo řešení plácají v kruhu..dialogy, chození kolem horké kaše. Tragédie, kterým by šlo zabránit. Styl myšlení a jednání natolik vzdálený od našeh evropského standardu. V druhé povídce hrdina s hemoroidy a jeho milenka s pohlavní nemocí, manželka sžíraná hněvem, zlostí...a co teprve děti ? vytvořte si vtah k těmto hrdinům. Přestanete se divit rituálním sebevraždám. Životopis Šunkin zas pozvedl laťku, akorát sama ŠUnkin mě docela štvala svým přístupem k život a okolí, zejména ale ke svým vlastním dětem...a její žák a partner mě iritoval tím, jak se našel v submisivní roli otroka. Pozvedl Šunkin na božský piedestál, kvůli ní se oslepil, kvůli ní zavrhl vlastní děti ( ta práce mě poznamenává víc, než si myslím ....analyzuji patologie ve vztazích a vidím kořeny v dětství :D)..každopádně skvěle napsáno...
No a Mechanismus - sžíravé zrcadlo. Poetickou Sněhovou zemí se pak literární sešlost uzavírá...Chce to nechat dojmy uležet...“... celý text
— haki34
Pět japonských novel
„Pro mě první setkání s Kawabatou. Sněhová země je neskutečná próza. Uhranula mě. Samozřejmě i další povídky sbírky jsou výborné, ale tahle jednoznačně vyčnívá.“... celý text
— R47
