Nové komentáře u knih Sebastian Barry
Tajný deník
„Dokonalá forma, jen ke konci to trochu drhlo. Lehce kýčovitý konec mi ani nevadil.“
— Disease
Tajný deník
„Musím říct, že mi tato kniha dala zabrat. Je to zajímavý příběh s koncem z červené knihovny, ale styl psaní mě namáhal a často jsem se musela do čtení nutit. Možná, že jsem předtím četla fakt pecky, nevím.“... celý text
— Vlašule
Tajný deník
„V roce následujícím po popravě Saddáma Husajna má být zlikvidován jistý irský ústav pro choromyslné - a tak William Grene, lékař vyrovnávající se se ztrátou manželky, musí znovu posoudit důvodnost umístění pacientky Roseanne McNultyové, jež tam strávila posledních šedesát let, a rozhodnout, zdali má být propuštěna nebo přemístěna do nově postaveného zařízení... Silný příběh o silné ženě, jež přišla o manžela a relativně klidný život kvůli jistému katolickému grázlovi, příběh, v němž řve moře a narážejí na sebe malé lidské osudy s katastrofami irského dvacátého století, je seskládaný z materiálů různé kvality a důvěryhodnosti; z Roseannina tajného deníku, zápisků a pátrání Grena a dalších útržků. Vypovídá o lidské paměti a ve vášnivosti si nezadá s Větrnou Hůrkou; některé obrazy si budu hodně dlouho pamatovat (hořící krysa, peří a kladiva, vysílená žena vystrčená "manželem" do bouře na silnici...). Užila jsem si. Včetně onoho za vlasy přitaženého závěru...“... celý text
— petrarka72
Tajný deník
„Odeonka, která popisuje deníkovou formou osudy dvou lidí, kteréžto se nakonec protnou v překvapivém a dojemném finále celé knihy! Děj se odehrává v Irsku 20. století, přičemž obě hlavní postavy žijí a balancují na pozadí náboženských a politických událostí a změn ... v knize je krásně vidět, jak si některé vzpomínky a minulost sami v sobě upravujeme, aby pro nás byly nějakým způsobem stravitelnější ! Irské dějiny 20. století byly opravdu mnohdy krutou etapou, která poznamenala mnoho lidských životů, tak jak to můžeme vidět i v tomto příběhu ! Román byl po právu oceněn na Costa Book Awards za nejlepší knihu roku 2009! Jednu dobu jsem byla Irskem hodně “posedlá” a našla jsem si film Padlé ženy, který taky můžu jenom doporučit ...“... celý text
— katasokolov
Tajný deník
„"Svět je doopravdy krásný, a kdybychom mohli být jinými bytostmi než lidmi, mohli bychom být doopravdy šťastni," prohlašuje hlavní hrdinka knihy, stoletá Roseanne, v první kapitole, v níž vzpomíná na své rodiče. Celý úvod slibuje silný příběh, orámovaný navíc irskou historií.
Přesto mě při čtení provázela řada výhrad. Předně, druhý vypravěč, psychiatr kliniky, v níž je Roseanne hospitalizovaná, je poněkud těžce uvěřitelnou postavou. Nejen, že jeho výrazové prostředky ani styl se od pacientky nijak neliší (ještě, že autor vždy uvádí v nadpisu, kdo je zrovna pisatelem), ale na odborníka, který v daném zařízení působí dlouhá desetiletí, je až nepravděpodobně odtržený od reality. Pacienty si vybavuje popaměti a absence záznamů o nich ho neruší; pokud se někdo ztratí nebo je obviněn z násilí, jen přihlíží a záležitost stručně komentuje. Obecně působí jako blouznivec, který by, kdyby se přece jen odhodlal k nějaké akci, mohl bez váhání sám sebe ve vlastním ústavu internovat. Zápisky staré paní jsou dějově mnohem zajímavější, ovšem samotné dějiny jsou z nich obtížně čitelné.
V poslední čtvrtině vzpomínky gradují, aby je vzápětí vystřídal neuvěřitelný závěr, v němž se mění osobnost lékaře i dosavadní způsob vyprávění. Pokud jde o rozuzlení událostí z minulosti Roseanne, chybí už jen pověstná kakaová skvrna mexického dolaru na předloktí. To bych autorovi odpustila, všichni potřebujeme naději a závěr téhle knížky obzvlášť, ale je tam navzdory "vyřešení" tolik logických nesmyslů, že nevím, co si myslet.
Chtěla bych dát 3 hvězdičky za to, že se Sebastian Berry, pokud si z nás tedy jen bez skrupulí neutahuje, zřejmě nesmírně snažil. Ale mimo záznam radím: máte-li málo času a chcete ho věnovat kvalitní četbě, nedejte na nominaci na Man Bookerovu cenu a sáhněte po něčem jiném.“... celý text
— Clair16
