Nové komentáře u knih Simo Hiltunen
V rouše beránčím
„Knížku jsem koupila ve slevě. Rozhodně mě překvapilo, tím, jak je dobře napsaná. Děj je drsný a kniha je to velmi dobrá.“
— iv.ča
V rouše beránčím
„Velmi podivná a znepokojivá záležitost, ze které si odnáším pocit, že Finsko je polorozvojová země, kde je domácí násilí a týrání dětí národním sportem a policie ještě nedospěla k forenzním vědám. Celé je to ale zároveň dost sugestivní.
To nejnapínavější pro mě nakonec nebylo ani odhalování sériového vraha (popravdě značnou část knihy mě vůbec nezajímal), ale odhalování toho, kdo je Lauri Kivi a jak nakládá a naloží sám se sebou. A nejen on. Celé je to poskládané z podivných antihrdinů, kteří se točí v chronickém koloběhu zla. Není tam snad nikdo, kdo by někomu ze svých blízkých více či méně neublížil, i proto mi zde ty skutečné vraždy nakonec nepřipadaly jako to nejhorší. Vždyť nečekaná bezbolestná smrt zde opravdu není to nejhorší co jeden na druhém páchá. Nenajde se tam snad ani jediný zdravý vztah. Zároveň ale ani nikdo, komu by přeci jen na někom nezáleželo - čili za bezcitné se to označit rozhodně nedá. Je to volání po nějakém východisku, upřímné, byť spíše skeptické.
Nejsem si vůbec jistá, co si o tom myslet.
Snad jen, že byť to není bezchybné a je tam řada pitomostí, má to větší grády (a koule) než módní série ve kterých jde hlavně o to vymyslet co nejzvrhlejší způsoby vraždy.
PS: Jen tu mám trochu pochybnosti o překladu.“... celý text
— snimcibdim
V rouše beránčím
„Na to, jak je příběh rozsáhlý - čtyři sta padesát stran na detektivku není málo - mě až překvapilo, jak je ústřední dějová linie prostinká. Většinu prostoru tak Simo Hiltunen využívá především k jitření ran vnitřně rozervaných postav a rozebírání sociálních dramat uvnitř zdánlivě obyčejných rodin. Což v důsledku ve čtenáři vyvolává dojem, že co Fin, to násilnický psychopat, jen čekající na svou příležitost k páchání nepravostí.
Samotné jádro zápletky přitom vůbec špatné není; úvodní zločin působí právě tak hrůzně, jak je třeba, přičemž postupné odhalování skutečností, jež dokazují, že všechno, co si vyšetřovatelé dosud mysleli, je maličko jinak, udržuje čtenáře v příjemném napětí. Jen si člověk musí zvyknout na nesympatické charaktery, se kterými se dost těžko ztotožňuje, na spoustu odboček, jejichž účel je čistě manýristický a na policejní důstojníky, jimž k zatčení podezřelého stačí instinktivní dojmy. Na druhou stranu, bez toho balastu by z příběhu zbyla jen další tuctová detektivka.“... celý text
— trudoš
V rouše beránčím
„Do tohohle příběhu jsem se úplně ponořila...super“
— martunka
V rouše beránčím
„Poslední dobou mám jak čtecí krizi, tak krizi psaní příspěvků. Tuto audioknihu jsem doposlouchal už před docela dlouhou dobou, Hodnotím ji tedy sice s odstupem, ale taky už s bez mnoha detailů, které se mi mezitím vypařily z paměti.
Všechny, kteří by si V rouše beránčím chtěli někdy přečíst předem varuji, že se jedná asi o nejdrsnější thriller co jsem kdy četl. O týrání dětí a vraždách celých rodin se mi četlo opravdu těžko. Nejedná se ani o čistokrevnou detektivku, není tady počáteční okruh podezřelých, který by se postupně zmenšoval. Příběh se postupně odhaluje díky množství flashbacků z temné minulosti jak hlavního padoucha, tak hlavního hrdiny. Celé to autor ještě doplňuje úvahami na téma rodičovství a rodinné vztahy. Nakonec sice přijde katarze a závěr je docela silný, přesto mi hlavní dějová linka poněkud vybledla a asi bych teď už přesně nevěděl, jak se povedlo vraha odhalit. Překvapivě to, co mi v hlavě zůstalo a co mě i trochu inspirovalo, byly ty rodičovské úvahy.
Opravdu nevím, jestli tuhle knížku doporučit. Určitě je ve vícero směrech silná, ale v brzké době bych určitě nechtěl něco takového opakovat.“... celý text
— OldřichHanton
