Suzanne Fincham-Gray

Nové komentáře u knih Suzanne Fincham-Gray

Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho

„Kniha má poměrně nízké hodnocení jak na Databázi knih, tak na Goodreads. Podle mě čtenáři očekávali dalšího Jamese Herriota, který řeší zvířata, ale především lidi a jejich příběhy. Přeci jen se veterinární medicína za těch několik desítek let vyvinula. Stejně jako nemůžete srovnávat lékaře z třicátých let s dneškem. Dnešní doba je hektičtější, všechno se zrychluje, lidí je mnoho a lékaři v nemocnicích jsou mnohdy pod ještě větším tlakem než venkovští pediatři. Mají mnoho případů, jsou úzce specializovaní, takže lidé je vyhledávají až s konkrétními problémy. Suzy se zabývala infekčními onemocněními. Je jasné, že vztah mezi takovým specialistou a majitelem miláčka je jiný než mezi rodinným veterinářem, který zvíře zná odmalička. V nemocnici jste také jen číslo a snaží se vás vylifrovat co nejdřív. Stejně tak tady, i když zařízení je soukromé a majitelé platí za léčbu tisíce dolarů. Pokud na léčbu nemají, je nutné zvíře utratit nebo se stává součástí nemocničního zvířectva chovaného třeba za účelem darování krve. Suzy nás seznamuje s mnoha aspekty své práce, zamýšlí se nad vztahy s našimi miláčky, rozepisuje se nad různými tématy, jako je rezistence na antibiotika. Bohužel v popisech nemocí často zabíhá do nejmenších podrobností a mnoho názvosloví bez lékařského vzdělání asi nedáte. Kniha se mi líbila. Neříkám, že to byl zázrak. Zpočátku jsem také měla nutkání knihu odložit. Autorka mluvila o tom, jaký měla problém se začlenit. Ať už ve Velké Británii nebo v USA. Na veterinu se dala spíš z pobláznění Herriotem, v devadesátých letech to byl nejvyhledávanější vysokoškolský obor, než z lásky k samotným zvířatům. Mnohdy mi přišla opravdu odlidštěná. Vnímala spíš nemoci, soustředila se na problém a jeho vyřešení – nezajímali ji majitelé a jejich vztah. Chtěla léčit, chtěla uznání. Myslím, že léta veterinární praxe ji poučila. Přesto stále patří k velmi ambiciózním lidem a její manžel s ní musí mít svatou trpělivost. Na konci se hodně rozepisuje o vztazích k domácím miláčkům a díky tomu si mě kniha získala.“... celý text
— zuzi.kovar

Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho

„Vybrala jsem si kvůli štítku Londýn, oblíbila jsem si anglické zvěrolékaře. Ale hlavní hrdinka z Londýna jen pochází, jinak se celý děj odehrává v USA :( Zvěrolékař na cestách nasadil laťku vysoko. Byl zábavný a dobrodružný. Tohle bylo dramatické a opakovaly se víceméně stejné zdravotní potíže u více zvířat. Nebylo tam ani moc druhů mazlíčků, hlavně psi a kočky. Čekala jsem to pestřejší a zábavnější :(“... celý text
— Ančísek

Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho

„Ano, ani po dvou letech nemám dočteno a vzdávám to. Dost nezajímavě napsané. Herriot, to je mezi knihami z vet.prostředí jiná káva.“
— grimik

Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho

„Knížka mě mile překvapila. Mám v plánu studovat veterinární medicínu a tato kniha mi zase z jiného úhlu osvětlila, co to znamená být veterinář. Doporučila bych ji čtenářům, kteří mají alespoň drobné znalosti v oblasti veterinární medicíny.“... celý text
— Marie2004

Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho

„Moc mě bavila. A u této knihy jsem si uvědomila že bylo dobře když jsem nakonec veterinu odmítla. Tleskám a držím palce všem co se o naše mazliky starají a pomáhají. Tohle bych nevydržela“... celý text
— oluskace

Přejít na knížky autora