Populární knihy
Nové komentáře u knih Thierry Bizot
Anonymní katolík
„Kniha se mi moc líbila. Souhlasím teda s níže zastoupeným názorem, že bohužel není jasné, kdy a jak došlo přímo k tomu "obrácení". Ale pro sebe si to vysvětluju tak, že jsou prostě věci, které nelze exaktně určit a přesně vyslovit. Líbí se mi autorova vášeň a dojetí, líbí se mi, že kniha díky (sebe)ironii neupadá do patosu. Líbí se mi, jak nadále popisuje svůj běžný život, který se mu setkáním s Ježíšem nepřevrátil naruby špatným způsobem - nemusel nic a nikoho házet přes palubu, ale stávající vztahy se zkvalitnily a urovnaly. Líbí se mi otevřenost ohledně vlastních chyb, slabostí a ješitnosti.“... celý text
— marierachel
Anonymní katolík
„Autorovi děkuji za to, s jakým detailem v celém příběhu popisuje své pocity a myšlenky. Právě v jeho upřímnosti lze najít odpovědi, které dodávají knize hloubku a z ní je patrná ironie, která příběh (a vlastně celý [jeho] život) odlehčuje.“... celý text
— Trubka_
Křesťan v záběhu
„Díky tomu, že se jedná prakticky o články blogu, jsem se do knihy úplně nezačetla, ale je pravda, že mne některé příspěvky oslovily víc. A v tom je síla knihy: povzbuzení, že je na tom někdo podobně, že nejsme se svou zkušeností sami, že je kam sáhnout. A jako svědectví je kniha výtečná!“... celý text
— Vojslava
Anonymní katolík
„Na knížku jsem se moc těšila, už víc než rok ji mám připravenou k přečtení. Úvod mě navnadil čtivostí. Jsem ráda, že autor poznal Ježíše a změnilo mu to život k lepšímu, tuto zkušenost mám i já sama (lidé kolem mě se bojí, že již Ježíš rozkope jejich život a vezme jim to nejlepší, na čem si zakládají, ale je to naopak, spíš to naplní a podpoří - tuto zkušenost autor zmiňuje ve své knize). Ale chybí mi tam popis toho, jak se to stalo, jsou zde jen následky obrácení. Tak aspoň díky za to.“... celý text
— Kopretina
Anonymní katolík
„Osobně je pro mne knížka nakonec docela zklamáním. Začátek navnadí, zdá se, že se dozvíme, co a jak u autora k té konverzi vedlo, ale on se tak nesmírně rád patlá ve svém životě a ve svých problémech a radostech. Když už asi posté čtu, jak se bojí o osud právě vysílaného pořadu, chce se mi na něho zakřičet, a dost, vrať se k tématu o své konverzi, jak tomu došlo, proč, co tě oslovilo, a co ne! Ale pán ne, pán se zabývá opět popisy sebe sama, takže víme, že má rád víno, dobré restaurace, roste mu břicho, necvičí, večer je naložený u televize, pohodička. Samotné katecheze a setkání jsou zde jakoby mimochodem, a i když některé myšlenky jsou zajímavé, celkově to k tématu knihy nemá moc co dodat. Nakonec se vlastně ani nedozvíme, co je to pravou konverzí? Chvíle, kdy si uvědomil, že je stejně ubohý jako ti ostatní ve skupince? Jenže on pak ještě nějakou dobu trpí rozladěností. Nebo když jde z garáží a najednou si řekne, že se přestane trápit? Ó jé, to je duchovní přelom jak vidle, to každému hodně pomůže. Ta jeho manželka z toho taky vychází jako pěkná fiflena, která se baví rekonstrukcemi baráku a seřváváním obyčejných dělňasů, a která se určitě bojí rozchodu, protože by přišla o slušný majeteček. Jak ji ovlivnila konverze jejího muže? V knize o tom na konci není ani slovo. Nebo že by s dcerami chodil na mše. Ne, píše jen o sobě. Moc s nadhledem psané mi to nepřišlo - spíše to bylo takové ukřivděné, ublížené, asi jako když si bohaté dítě stěžuje, že sice má na hraní zlatou lžičku, ale chtělo by ještě tu obyčejnou kovovou, jakou má Pepíček od chudých sousedů. Na otázky, které s sebou nese krize středního věku, to taky neodpovídá, protože holt ne každý z nás je finančně dobře situovaný producent. Takže celkově mám z knihy rozporuplné pocity. Přijde mi, že autor snad ani žádnou pořádnou konverzí neprošel, nebo ji bere jen jako zajímavost, nějakých bohatších a hlubších duchovních myšlenek se zde člověk nedočká, natož vhledu do nitra chlápka s krizí středního věku. Celé mi to přijde zcela povrchní, a poněkud neupřímné.“... celý text
— honajz
