Nové komentáře u knih Tom Hart Dyke
Mraky nad rájem
„Hodně zajímavý příběh,velké dobrodružství,kniha se četla sama.Přihodilo se to v roce 2000 a vůbec si nevybavuji,že bych o tom někde četla-toto se skutečně stalo“... celý text
— vladka200
Mraky nad rájem
„Darián - nejnebezpečnější pás džungle na světě, záhadná kotlina na hranicích Panamy a Kolumbie.
Toma a Paula lákají nedotčené končiny, kterým se ostatní raději vyhýbají.
Labyrint stovek řek a potoků, hustý prales, vysoká pohoří, neproniknutelné bažiny.
Zapovězené území.
A skupina tamních vojáků, kteří mají svůj jazyk, výchovu, primitivní způsoby uvažování a vyjadřování.
Věznitelé a Tom a Paul se stávají součástí jejich "velké rodiny".
Upoutal mě Tom, botanik a znalec orchidejí, který dodal příběhu výrazný podtext a zajímavost.
Tom a Paul si své věznitele částečně vychovali.
V příběhu se Tom zmínil o tehdejší slavné německé zpěvačce Neně. Její hit 99 Luftballons bych si měla přehrát.
Prostor utéct měli, Tom se neustále oddával svým rostlinám, i když druhy rostlin s jejich názvy a někdy charakteristikou (Rafflasie - největší květina světa) byly oním kořením příběhu.
Jenže pro oba, zdá se, to nebylo praktické, když si uvědomím, že Tom mohl využít svých znalostí a všem vojákům uvařit "čaj". Věznitelé s nimi zacházeli poměrně slušně (na konci již méně slušně), ale oběma vzali svobodu a podstatně je omezovali.
Přitom by stačilo tak málo; smrt věznitelů by byla jednoduchá, rychlá a účinná.
Nebo rozdupání zbraní? Proč to Tom udělal? Jen z prvotního návalu přátelskosti? Proč?
A co červi v noze?
Byl to hezký a čtivý příběh, o to více, že byl pravdivý.“... celý text
— veronika4001
Mraky nad rájem
„Knížka z dobročinného bazaru, kde se octla po vyřazení z knihovny. Jelikož vypadala skoro nečtená (tedy zjevně vyřazena pro malý zájem čtenářů), byla jsem k ní trochu skeptická. Příběh ale předčil moje očekávání.
Není to samozřejmě žádný literární skvost, ale vyprávění dvou mladíků, kteří se vydali za dobrodružstvím do tropických pralesů Jižní Ameriky. Nutno říct, že už měli za sebou spoustu cestovatelských zkušeností – jenže pro Darién, nebezpečnou oblast na hranicích Panamy a Kolumbie, byly i tyto zkušenosti málo. Napadne vás možná, že kluci byli pěkně pitomí, když tam lezli. Ano, to byli – a oni sami to při líčení svých zážitků, kdy leckdy šlo o holý život, otevřeně přiznávají. A to mi právě bylo na knize nejvíc sympatické – nedělají ze sebe borce, kteří dokázali přežít devět měsíců v rukou povstalců, ale prostě líčí den za dnem, popisují nejen věci hezké a zajímavé (ano, kupodivu i v zajetí se dočkali dobrých věcí, byť to záleželo hlavně na jejich vnímání celé situace), ale i svoje selhání a slabé chvíle, kdy už ztrácejí naději, i vděčnost, když se více méně zázrakem dostali domů.
Moc se mi líbilo, že se nepoddali, neztráceli čas fňukáním a snažili se najít si zábavu během svého věznění, a Tom, zanícený botanik a zahradník dokonce okolí některých míst, kde s povstalci tábořili déle, zkrášloval orchidejemi i užitkovými rostlinami. Samozřejmě se zdravotními problémy a pod přibývajícími výhružkami ze strany postalců se situace stávala nesnesitelnou. Asi by bylo bývalo snadné podlehnout slibům postalců, že pustí jednoho z nich, když druhý zůstane - ale Tom a Paul se navzdory tomu, že před cestou do Kolumbie se téměř neznali, nerozdělili.
Knížku doporučuji všem zájemcům o cestopisy do nepoznaných končin světa. A nenechte se zmást fotkou na zadní straně obálky – já si celou dobu myslela, že brýlatý blonďák je Tom, který je o pět let mladší než Paul. Jenže pak jsem vygooglila, že je to přesně naopak (viz např. fotky zde: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/1080710.stm – mimochodem, na těch fotkách kluci vypadají ještě jako skoro děti, v knize je zjevně fotka z pozdějšího období). A vy, kdo rádi cestujete do zapadlých a nebezpečných končin světa, se nechte poučit – ne vždy má člověk takové štěstí jako Paul a Tom...“... celý text
— BabaJaga11
Mraky nad rájem
„Dobrodružný cestopis, který radši říká : Do nebezpečných oblasti nejezdit.“
— maryzka
Mraky nad rájem
„Drsný příběh cestovatelů, kteří se nedali odradit od svých plánů. Jejich prožitky jsou různorodé. Nakonec měli štěstí. A já přemýšlím nad zoufalstvím rodičů, kteří žili dlouhou dobu v nejistotě zda jsou jejich synové ještě mezi živými.“... celý text
— Dandy1
