Populární knihy
Nové komentáře u knih Tomáš Kozák
Nahoře už nikdo není
„Začalo to slibně a já knihy o horách a lezcích miluju. Vrchol pro mě ale kniha dosáhla v příběhu o tajném přechodu Tater...pak jsem se ve vyprávění začala ztrácet, příběh ztratil mně a už jsme se navzájem nenašli. Škoda.“... celý text
— yellowbanna
Nahoře už nikdo není
„Pěkný příběh o kamarádství, lezení po skalách.“
— mcabr
Nahoře už nikdo není
„Špína, Žiži, Krása.... potkali se za mlada při lezení, pak se od sebe vzdálili a ve zralém věku se opět sešli a z lezení si udělali společný byznys, který je nejen živí, ale i baví. V knize se v jakýchsi uzavřených kapitolách čtenář dozví životní příběh každého z nich. Tak nebylo to špatné, ale občas jsem se ztrácela. Četlo se to jako ve vlnách, chvílemi mě to bavilo, chvílemi ne.“... celý text
— hannina
Nahoře už nikdo není
„Je krásné, když si lidé plní sny a vydávají si knížky.
Odvrácenou stranou je to, že je pak musíme číst. Čekala jsem do samého konce, co z toho vyleze - a nevylezlo z toho bohužel nic víc, než životní osudy 3+1 kamarádů, právníka, matematika a už nevím čeho (a to jsem to dočetla dneska ráno), kteří si na stará (?) kolena otevřeli lezeckou školu. Jedna kapitola, která nás chaoticky přenese časem a místem do Francie druhé světové války (nicméně názvy skal se shodují s těmi v Českém Švýcarsku, tak asi nějaký šotek, bo co - stejný, jaký vyčaroval na svět takové= věci jako "afghánštinu", plete si Alžírsko s Alžírem, z al-Qá'idy (al-Káidy, chcete-li) udělal al-Ka'ídu - hodinky nebo holinky, dyť je to beztak jedno a z Himálaje Hamaláj...) je asi důvod, proč je to "povídkový román" a ne jen "román". Samotný nápad není špatný, jenže dialogy jsou zoufale kožené a všechny ženské postavy naprosto, třeskutě příšerné, chovají se jako pipinky po poloviční lobotomii a dodje i na jednu převychovanou lesbu (yesss! zářez! tleskáček!).
Snaha se cení, ale někdy prostě nestačí.
Jedna hvězda za skály, druhá za název a přebal.“... celý text
— Jizi
Nahoře už nikdo není
„Začátek mě docela zaujal - neobvyklé prostředí i postavy, taková chlapská poetika, přezdívky, společné zážitky, vztahy minulé i současné... jenže asi po polovině knihy můj zájem o další děje začal opadat, všechno mi přišlo podivně roztříštěné, neuspořádané (kdo teď mluví? kdy to je?) a s dalšími odbočkami ve vyprávění.“... celý text
— magnolia
