magnolia komentáře u knih
Knížku jsem otevřela náhodou a hned mě zaujala, je totiž psaná velmi čtivě a přístupně. Bohužel jsem v dětství žádnou foglarovku nepotkala, až jako knihovnice, poprvé když se po listopadu 89 začaly do knihoven vracet kdysi vyřazované knížky (skladované nevímkde, podle toho vypadaly). Přesto se půjčovaly, potom se kupovaly nové a některé z nich se půjčují i dnes, když se setkají se svými čtenáři v tom správném čase. Knížka o J.F. mi přiblížila velmi dobře jeho život a osobnost a jsem moc ráda, že ji napsal jeho příznivec. Není pravda, že by se M. Z. vyhýbal problematickým stránkám Foglarovy povahy a života, naopak mi připadá, že je to hodnocení docela důkladné a přitom je tam znát obdiv - myslím si, že oprávněný.
(Já jsem osobně poznala podobného člověka, který celý svůj život také věnoval vedení a výchově dětí. Bez nějakého pedagogického vzdělání i bez skautské uniformy, ve stejném kamarádském-hravém-přírodním duchu jako J. F., dopřál výjimečné zážitky několika generacím dětí na letních táborech a v dobrém ovlivnil mnoho chlapců v klukovském oddíle. Třeba také nebyl dokonalý, ale výjimečný určitě.)
Unáhleně zakoupeno, odloženo po nedočtené 2. kapitole - ne, to není knížka pro mě, to nedokážu a jak mám ráda něčím překvapující knihy, tahle mě hrozně rozčilovala, nejen nekonečnými odbočkami od hlavního děje.
Mrzí mě to, těšila jsem se, ale tentokrát se mi nedařilo číst se zaujetím, přitom téma dobré. Nevím proč mě tento příběh a postavy vůbec nezajímaly, asi mám nějaké "nehájíčkovské " období.
Knížku si poslouchám na ČR už několikátý týden a vlastně podruhé, protože při některých dílech jsem usnula (nikoli nudou, to ani náhodou, jen se mi to při poslechu vleže stává :). Moc se mi líbí, jakým způsobem autorka svoje vzpomínky zpracovala, je opravdu vtipná a má můj obdiv za ten nadhled, talent i odolnost:)
Váhám s hodnocením, mám ráda, jak P.C. píše a jeho knihy jsou mi blízké tématy i prostředím. Příroda, mezilidské vztahy, zde ještě navíc psí příběh, no, dám 4*, bylo to takové krátké počtení. A ty stromy, to je pěkné, jaký jim dává prostor v této knížce. Sama také sázím, co se dá.
(Autor se, dle doslovu, také angažuje proti kácení, technickému zasněžování i dalšímu pokořování přírody.)
Nakonec dám plné hodnocení, bylo to krásně vymyšlené (a těch různých "udělátek"!) i zamotané, k tomu plno nových postav i starých známých. Záporáci byli hnusní a klaďasové úžasní, Dobrohor + trpaslíci a jejich sekyrky, Sacharóza, Gaspoda a samozřejmě Otto (jednu pasáž z jeho řeči jsem si v hlavě přehrávala celé odpoledne a rozklíčovala ji těsně před usnutím: " Já mám Mikuláše rát! Oni ho špatně fychovali, ale on se snaší pýt chotný člofěk, tokonce i pes písně a pes kaká, které py mu pomáchaly." Kdo četl, ví, o čem je řeč :) Bláznivá i moudrá, to je Zeměplocha, a proto mě ji baví číst.
Posloucháno na ČR a možná to byla chyba, přednes J. Strykové mi prostě nesedl. Jinak mi kniha připomíná Hájičkovy vesnické romány, jen tady tomu chyběl nějaký výraznější (vnucuje se mi slovo kloudný) závěr.
Tentokrát trochu zklamání, protože jsem se moc nezasmála. Elánius, Karotka a spol. byli jako vždy skvělí, nejzábavnější pak psík Gaspoda, ale jinak takové temnější, diplomaticko-politické (a také bylo málo poznámek pod textem:).
Obohacující knížka, pěkně komponovaná a doplněná fotografiemi a historickým dodatkem. Autorka má můj obdiv za volbu témat a jejich čtivé a pečlivé zpracování.
Na poutě už nechodím, ale s nostalgií vzpomínám na zvířátkový kolotoč (koně!), cukrovou vatu, velké holky a kluky na řetězáku, opičku na gumě (tu se sádrovou hlavou a z pravé kožešiny) a střelnice s růžemi…
(Kniha má zvláštně tuhé stránky, ale nevadilo to tolik, papír je kvalitní a fotky také - brala bych jich i více).
Tempo čtení rychlé, ve většině první části (Zoja) převládalo zaujetí ze zpracování tématu a problémů hlavní hrdinky. Nadšení se nadobro vytratilo při čtení druhé části (Marek). Navíc všechno vyřešila dostupná paní psycholožka a práce v knihovně, nic proti psycholožkám a knihovnám. Některým postavám chyběla hlubší charakteristika, to mi scházelo.
Trochu se to vleklo, amatérské pátrání přes sociální sítě bylo zajímavým prvkem ale také trochu zdržovalo (ne však tak masivně jako u Černočerného srdce) a napínavé chvilky přišly až v závěru tak jako “aby bylo splněno. Jsem mírně zklamaná, přesto se na dalšího WW těším.
Do knížky jsem se začítala pozvolna, občas jsem trochu bojovala a nakonec převažuje pocit, že P.G. prostě umí psát výborně, mám ho ráda a těším se na jeho další (lepší) román.
Tak toto nebyla kniha pro mne, bohužel, dočítala jsem z povinnosti. Postavy a jejich činy byly takové nepravděpodobné, vyprávění překombinované, ale třeba jím bude někdo jiný okouzlený.
Tak to jsem nečekala, je to docela síla, tenhle příběh o překladatelce Marii. Nejprve vše poklidně plyne, Marii poznáváme přes její současný život a vzpomínky, přání a obyčejné všední zážitky (o tom, jak Marie vypadá se dozvíme malinko a je na každém, jak si ji při čtení představuje). Prostě Marie je fajn, něco překonala a dost toho dokáže, její domeček úžasný, děti, práce, kamarádka a nějaké ty starosti - a pak to přijde, ten nápad... s tím jsem měla problém. Ale zase přidal do děje napětí a situace téměř akční (není to však thriller). A nakonec... no, přečtěte si, doporučuji. Knížka je psaná zajímavým stylem, to mě moc bavilo, nebylo to jen obyčejně odvyprávěné (i proto dávám plné hodnocení). Pro ty, kdo znají Paříž (já ne) to má ještě další plusy. Mě potěšil Mariin pobyt v Bretani na začátku knihy, vzbudil ve mě jistá očekávání…
(V knize je pár chyb ve slovech, i hrubek - to je ostuda pro nakladatelství).
Já mám Halinu P. ráda, na každou její novou knížku jsem zvědavá a mám ráda ty aktuální, z jejího života a naší současnosti. Tato je složená ze vzpomínání i z nových zážitků a bavila mě, pokud jsem neměla výraznější pocit, že jsem "to" už někdy četla. A to nebylo tak často, i když samozřejmě, jako její čtenářka, už vím dost o jejím dětství a rodině i o ní samotné. Je to takové vyprávění "staré známé", co přijde jednou za čas a říká to, co už jsme třeba i slyšeli, ale posloucháme zas, protože to je fajn a protože jsme rádi, že je tu s námi. A některé vážnější fejetony byly za plný počet, píše hezky, optimisticky.
Mě tento deníček pobavil, čekala jsem ho horší, dle hodnocení a %. Občas byla některá věta krkolomnější, ale i to oceňuji, aspoň jsem četla hezky pomalu a vychutnávala si slovní obraty bez obvyklých klišé. A 1* je za vzhled knížky, dokonalost.
Dám 4, ale ta 1* je za obálku, moc se mi líbí. Kapitán Lenz, věčně zpocený z běhání, je úplně jiný typ vyšetřovatele nežli komisař Wisting (jehož mám asi nejraději) a docela mě štval, děj občas odbíhal, ale jako prvotina dobré. Také mi vadilo, že kapitoly “pachatelů a obětí" nebyly nějak odlišené (číslováním, názvem) od hlavního příběhu vyšetřování, ale to je jen drobnost. Při čtení mě ještě napadalo: nestačila by dvojčata? TS byl také trochu navíc, i ta nevěra.
Moc jsem se těšila, o to více jsem zklamaná. Cormoran a Robin pořád moji oblíbenci, Pat skvělá a nezdolná, Charlota otravná... stejně jako všechny stránky s komunikací fanoušků (ty jsem od určité doby začala přeskakovat). Zvolené prostředí mě nenadchlo a jsem zvědavá, jak si s ním poradí filmové zpracování. Asi okolo 800. stránky jsem začala uvažovat o 4* a po závěru jsem se rozhodla jít ještě níže (kniha se nedala číst jinak než vleže na břiše, bylo to celkově vyčerpávající čtení - to jsem si zatím nepomyslela u žádné "dospělé" knihy této autorky ). Škoda, ale na další díl se opět těším.