yellowbanna komentáře u knih
Od Osmi hor číhám na každou Cognettiho novou knížku. Ale přiznám se, že se mnou více souzněly ty, které se vztahů mezi lidmi dotýkaly tak nějak mimochodem, oklikou přes jejich vztah k horám a přírodě. V knihách, do kterých začal Cognetti psát aktivní vztahové příběhy už poetiku trochu ztrácí. Možná, že kdybych v každé nové knize nehledala to původní, osudové okouzlení vysokými horami, našla bych si k nim cestu dříve.
Poslech Magorova životopisu mi vyplnil řadu mezer z poslechu jeho knihy o Plastic People, doplnil souvislosti a dokreslil dobu. Čím dál tím víc mě baví poslouchat reálné příběhy reálných lidí a spojovat si jednotlivé body do větších a větších celků na velkém obrazu naší historie.
Úkol, který jsem zadala sama sobě. Doplnit si "vzdělání". O undergroundu mám jen anekdotické znalosti a o Plasticích jsem dosud věděla jen to, že existovali. A opravdu jsem nečekala, že mě četba (poslech) tolik pohltí. Určitě k tomu přispěl i fakt, že jsem měla možnost se v těchto dnech osobně setkat s Pepou Janíčkem. To pak pravdivý příběh přímo ožívá před očima.
Čtenářská výzva - kategorie 18 Kniha od držitele ceny Jaroslava Seiferta
(SPOILER) Tak nevím, kdo byl ve větším omylu - já, když jsem knížku koupila do školní knihovny nebo autorka, když se pustila do psaní. Já podlehla pocitu, že se jedná o zpopularizované převyprávění národního obrození. Aby bylo stravitelnější pro současné žáky a studenty. A ono tam z obrození zbylo jen pár hlavních jmen - ta autorka zamíchala, okořenila "kriminální, až hororovou" zápletkou a z této pozoruhodné směsi uplácala cosi, po čem mi zbyla tak akorát pachuť na jazyku. Zpočátku se to celé rozjíždělo ještě zvolna, ale pak už se obrozenci, lehké děvy, démoni a žárlivá vraždící monstra (?!) zmítají v jednom klubku a myslím, že ani sama autorka nevěděla, jak z toho ven. A to jsem teď z údivem zjistila, že už vyšlo i pokračování. No, to už si nepřečtu. Díkybohu aspoň za ty hodiny na obálce.
Čtenářská výzva 2024: 19 - Kniha, která má na obálce hodiny
Nejmilejší knížka mého dětství. A teď jsme ji četly s dcerkou ve věku Gabry při stěhování ze Štítné. Poslouchala, ani nedutala. A u irské postýlky znělo valašské nářečí...
Čtenářská výzva 2024 - 1. Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček
Je to jako si prohlížet staré diapozitivy. Jeden obraz za druhým, každý stojí sám za sebe, ale dohromady skládají svět, který byl a už není. Autor má dar slovem vykouzlit obraz a ten pak popsat s lehkostí tak, že člověka zasáhne v hloubi duše.
Opět se mi to podařilo. V italském knihkupectví jsem namátkou sáhla do regálu a bez předchozí znalosti, jen na základě obálky a krátké anotace jsem si koupila - poklad. Kolibřík je jedna z knih, kterou jsem - přestože to není rozhodně lehké čtení - přečetla jedním dechem. A to ještě místy zatajeným. Je to vlastně jeden obyčejný příběh obyčejného života..ale Sandro Veronesi z něj dokázal udělat příběh více než neobyčejný. A jak to tak u mě bývá, už na mě čeká další autorovo dílo.
Nebudu zřejmě úplně cílovka. Knihu jsem vylovila z tatínkovy knihovny, když jsem zrovna neměla co číst, ale dočetla jsem ji spíš silou vůle. Příběh lehce předvídatelný, jako z motivační příručky. Kromě toho mě rušil překlad, který až moc napovídal, že je to.... překlad. Jednou stačilo!
Chtěla jsem napsat, že mi tady chybí kategorie Přečteno opakovaně :) A teď koukám, že poté, co jsem opět klikla Přečteno, je tam napsáno Přečteno 2x. Tak super! I když před Databází to bylo přečteno už o moc víckrát! Tentokrát ovšem poprvé jako společné čtení s dětmi. S trochou vysvětlení to dali! 12 a 10 let :)
Já vám nevím. Na tuto knížku jsem se hodně těšila. Ale asi nám neprospělo nesouvislé a nepravidelné společné čtení, zdálo se mi ale, že příběh nepřinesl to, co slibovala obálka. Budu si jej muset přečíst sama a v kuse. Pak ráda přidám hvězdu.
Začalo to slibně a já knihy o horách a lezcích miluju. Vrchol pro mě ale kniha dosáhla v příběhu o tajném přechodu Tater...pak jsem se ve vyprávění začala ztrácet, příběh ztratil mně a už jsme se navzájem nenašli. Škoda.
Zajímavé téma, které nabízí tolik možností! A tak nudně zpracované. Vydržela jsem "povinných" 100 stran, abych tomu dala šanci. Ani jiskřičku jsem nevykřesala.
Poslední dobou si mě podobné příběhy samy nacházejí. Právě tohle obyčejné "nic", jak tu psal někdo přede mnou, plné životních banalit (nevěra, milenka, nemanželské dítě, útěk na venkov) dovede být velmi vypovídající, když jej někdo popíše těmi správnými slovy.
Čtenářská výzva 2024 - Kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy (Kniha od začínajícího autora a Kniha se štítkem Tajemství na DK)
A taky Kniha vydaná v roce 2023.
(SPOILER) Originální přiblížení temného období naší historie, o kterém jsme již všichni četli nejeden příběh. Tento je ale psán tak jednoduše a přímočaře, bez zbytečných odboček a kudrlinek, že se do něj člověk opravdu ponoří. Asi i víc než při popisu neskutečných útrap v koncentračním táboře se ve mě všechno svíralo v první části knihy...když byly budoucí hrůzy zatím spíš tušené, kdy se situace horšila plíživě krok za krokem, ale čtenář už ví, že žádný zázrak nenastane. Byla to má první kniha od autorky a už na mě doma čeká další.
Čtenářská výzva 2024 - Kategorie Kniha, jejíž děj se odehrává během války
Láďa Zibura roste se svými knihami a dává nám šanci růst s ním. Je jasné, že nejnovější titul nebude tak bezstarostný jako jeho úplně první cestopis. Ani jeho čtenáři nejsou pořád stejní. A já mám chuť vyrazit. Chtěla bych mít tu odvahu a vydat se na cestu sama. Srovnat si myšlenky, zklidnit mysl. A netrvám ani na Santiagu. Potřebovala bych se vydat na cestu k sobě...
(SPOILER) Je mi líto, ale tentokrát jsem se Sarou Baume sáhla úplně vedle. Zatímco její prvotina mě nadchla, dočíst Sedm věží mi trvalo neskutečně dlouho a jen silou vůle jsem knihu neodložila. (Ne)příběh mě zoufale nebavil, pořád jsem čekala, že se stane něco, co celé táhlé vyprávění nějak vysvětlí a obhájí. Nestalo se tak. Navíc mě v průběhu čtení stále víc a víc iritovalo, jak ti dva upadají, zanedbávají sami sebe i svůj domov, jak je jim (asi) všechno jedno. Čekala jsem příběh o udržitelném životě v tradiční krajině a dostala jsem jen záznam úpadku. Celkový dojem - meh.
Za 5 hvězd, jako ostatně vždycky. Jen se nemohu zbavit pocitu, že na třetím díle je znát, jako by se pan Foglar nechtěl celého příběhu o Stínadlech pustit. Když už už směřuje zápletka k vyřešení, zase se něco zašmodrchá a vyprávění se protáhne. Nevadilo mi to, jen se mi to místy zdálo až úsměvné.
Vyprávění, které člověka vtáhne. A když se k tomu přidá podmanivý hlas...
Mě zatím z celé série nejvíce bavil ten úplně první díl. Teď už moje pozornost trochu ochabuje, ale taky nejsem cílovka, že? Dceři se knížky líbí, už na nás čeká další díl :)
Četli jsme a poslouchali dál a dál...Záhada hlavolamu už nám nestačila. Děti ani nedutaly.