• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Václav Holzknecht

Bedřich Smetana

„Píši ještě jeden komentář, ale on to vlastně není komentář. Dovolím si využít těchto stránek a prostoru, který je vyhrazen knize prof. Holzknechta k tomu, abych zde popsal jednu svou osobní zkušenost s hudbou Bedřicha Smetany. Byl to jeden z mých nejsilnějších hudebních zážitků a jsem přesvědčen, že nejen prof. Holzknecht by pochopil a schválil, že jsem to zde k jeho knize napsal, ale též to pochopí a schválí i čtenář, který si to v současnosti zde přečte. Nejsem již nejmladší. O hudbu se zajímám a od dětství mi bylo vtloukáno do hlavy, že Bedřich Smetana je náš vůbec největší skladatel, ti ostatní jsou sice dobří, ale Smetana je Smetana. Nevím do jaké míry jen to zásluha samotného skladatele, ale vždy jsem měl větší či menší pocit, že se jeho hudba jaksi zpolitizovávala. Jakoby se jí chytl jakýkoliv politický režim a zaštiťoval se jí. To u mne vedlo k určitému odporu. Věděl jsem o něm, ale nemusel jsem ho a hlavně, neznal jsem ho celého. Podařilo se mi jednou naživo slyšet prvou větu ze Smetanova tria g moll op. 15. (To je ta skladba, kterou napsal skladatel pod bezprostředním dojmem smrti své čtyřleté dcery Bedřišky) Bylo to pěkné, ale nijak to můj vztah ke skladateli nezměnilo...zatím. V době o které píšu nebylo snadné se k hudbě dostat. Člověk musel čekat až něco zahraje stanice Vltava, až něco bude na koncertě nebo až vyjde nová gramofonová deska. O mé zálibě v hudbě věděla paní vedoucí prodejny gramofonových desek kam jsem pravidelně docházel a své apanáže utrácel za ty z novinek, které se mi líbily. Jednou jsem se tam jako obvykle zeptal paní vedoucí, co má nového. A ona odpověděla: "Máme tady velmi pěknou nahrávku Smetanova tria g moll." Řekl jsem si v mysli "no Smetana, ale budiž". A nahlas "Můžete mi kousek pustit?" Paní vedoucí nasadila desku, a já čekal ten pomalý patetický nástup sólových houslí, jakým začíná prvá věta. Jenže milá paní tu desku snad omylem nebo schválně otočila na druhou stranu. A to byl šok. Místo očekávaného dlouhého tónu houslí jsem během sekundy doslova strnul pod fascinujícím dojmem třetí věty, geniálního Presta. Koupil jsem tu desku jako omámený a ani nevím jak se stalo, že ze mne najednou vyjelo: "Nemáte náhodou Smetanovy kvartety?" Měla je a já jsem si odnášel domů desky dvě. Zde je vhodné dodat, že jsem Smetanovy kvartety nikdy před tím neslyšel, pouze jsem věděl, že jsou dva a že ten prvý se jmenuje "Z mého života". Zdůrazňuji, jinak vůbec nic. A tak jsem doma sedl ke gramofonu, a v podání Smetanova kvarteta jsem začal poslouchat ten prvý kvartet e moll "Z mého života". Po čerstvým dojmem z poslední věty tria g moll jsem najednou slyšel naprosto fantastickou hudbu, vnímal jsem nádheru každé noty prvé věty, odlehčené veselí druhé a nesmírnou krásu třetí věty. A když přišla nádherná čtvrtá věta (opakuji a opět zdůrazňuji - neznal jsem ji) která se v E dur v rychlém tempu rozvíjela do stále větších gradací až k triumfálnímu závěru.... a zde bych své líčení ukončil. Vám, kteří tuto skladbu znáte je jasné, jaký byl můj závěrečný dojem. Vám, kteří ji neznáte radím si ji poslechnout, ale doporučuji, a to důrazně: Nečtěte předem žádné komentáře. Sedněte a poslouchejte, zažijete to, co zažili první posluchači této skladby a co i mně obrovská úžasná náhoda umožnila zažít po nějakých devadesáti letech od skladatelovy smrti. Od toho dne je pro mne Bedřich Smetana jedním z vrcholných světových skladatelů, na němž mám stále co objevovat. P.S. Na druhý smyčcový kvartet d moll musí člověk uzrát. Je to typická skladba pro opakovaný poslech, kdy se Vám její obrovská hodnota, která je vlastně vylíčením zápasu hudebního génia s pokračujícím těžkým tělesným a psychickým onemocněním (mimochodem zápasu prohraného - srovnejte překrásný závěr prvé věty s určitým primitivismem jakoby jásavého, ve skutečnosti dosti triviálního závěru věty poslední), bude zjevovat postupně. Nakonec se Vám ale může stát to, co mně, a sice že se k ní stále a stále vracím a nemohu se jí nasytit.“... celý text
— Legens

---

Bedřich Smetana

„Dobrá monografie, ale všem milovníkům Bedřicha Smetany doporučuji si své vědomosti doplnit knihou Jiřího Ramby Osudná hra Bedřicha Smetany. V ní totiž autor, špičkový lékař, specialista na čelistní kloub s velkými znalostmi antropologie, podává dokonalé vysvětlení té skutečné, závažné a dlouhodobé nemoci Bedřicha Smetany, ne té domnělé a všeobecně známé, o které se zmiňuje ve svých pracích i prof. Holzknecht.“... celý text
— Legens

---

Tak žil Jaroslav Ježek

„Popis knihy jsem napsala do anotace- kniha je brožovaná, stručná a doplněná fotografiemi. Stojí za přečtení.“
— sany55

---

---

Ema Destinnová

„Životopis slavné operní pěvkyně, zaměřený na její profesionální dráhu od začátku. Text je ve třech jazycích, kromě češtiny také německy a anglicky. Řada fotografií civilních i z profesionální dráhy. Pro mne zajímavé, že i když byla vlastenka a milovala a propagovala hlavně dílo Bedřicha Smetany, naše společnost ji přijala, až když se výrazně prosadila v cizině. Přečtěte si, pokud se rádi seznamujete s osudy našich významných osobností.“... celý text
— Péťa1950

---

Jaroslav Ježek

„Když se řekne Jaroslav Ježek, tak všem "zasvěceným" naskočí OSVOBOZENÉ DIVADLO, kamarádi Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří si říkali 3 strážníci, podle známé a upravené americké písně. Ale tato kniha je zajímavá i proto, že autor, blízký přítel J.Ježka rozebírá jeho vztah i k vážné hudbě. Zakladatel tradice české moderní taneční písně se narodil 25. září 1906 na Žižkově, jeho otec Adolf byl dámský krejčí. Ježek od tří let neviděl na pravé oko kvůli šedému zákalu a nepodařené operaci, po prodělané spále navíc trpěl nedoslýchavostí. V osmi letech jej rodiče dali do hradčanského ústavu pro výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí, kde se učil číst slepecké písmo a hrát na klavír, klarinet, kytaru a violoncello. V roce 1922 byl přijat na konzervatoř - obor kompozice. Byl také členem avantgardního uskupení Devětsil, hudebního spolku Mánes a od roku 1934 i pražské surrealistické skupiny. Pro většinu Ježkových posluchačů bylo poněkud nepochopitelné, že skládal také klasickou hudbu. Mezi jeho učitele na konzervatoři však patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Před nastupujícím nacismem odletěl Ježek s Voskovcem a Werichem v lednu 1939 do USA. Odloučení od rodného prostředí však nesl těžce. Dával sice klavírní lekce a vedl Československý pěvecký sbor, jeho podlomené zdraví mu však nedovolilo dožít se konce války a vrátit se živý do Československa. Pro sběratele všeho okolo V+W+J je tato kniha příjemným přírůstkem v jejich knihovně.“... celý text
— 1amu