Nová kniha
Jak vychovat chlapce - Veronika Kořínková
V roce 2018 se Veronice Kořínkové změnil život. Manžela jí odvezla sanitka do nemocnice a ona zůstala doma sama se dvěma malými syny. Starala se o ně, radovala ... detail knihy
Nové komentáře u knih Veronika Kořínková
Jak vychovat chlapce
„Portréty inspirativních mužů – jaké měli dětství, rodinu. Co je ovlivnilo? Jak se dostali tam, kde jsou? Přečtěte si devět zajímavých rozhovorů a nahlédněte do života známých mužů tak, jak je neznáte.
Mám ráda knihy rozhovorů, obzvláště s lidmi, od kterých se můžu dozvědět něco nového, a to se tady skutečně povedlo. Některé ze zpovídaných osobností jsem znala více, jiné méně, ale všechny mě rozhodně zaujaly. Zajímavé otázky i odpovědi, díky nimž jsem se ponořila do vyprávění tak, jak kdybych četla románový příběh. Krásné fotografie skvěle doplňují atmosféru.
Z otázek je navíc znát, jakou si dala autorka práci s přípravou, věděla, kam mířit otázkami. Všechny rozhovory jsou „kultivované“, žádný nesklouzává k bulváru a všechny vás mohou v něčem přiučit. Mnohé z nich vás i donutí se zamyslet, ať už nad sebou samými nebo nad dnešním světem. Určitě i můžete zavzpomínat nad dobu před revolucí, která je tu často zmiňována v různých kontextech.
Knihu můžete „zhltnout“ najednou, stejně jako já. Nebo si ji můžete pěkně rozložit a kdykoliv budete mít náladu, přečíst si jeden z rozhovorů.
Třešničkou na dortu je to, že veškeré autorské honoráře z knihy budou věnovány na konto Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze.
Nemusíte sami vychovávat chlapce, ale knihu si rozhodně přečtěte“... celý text
— eva3992
Jak vychovat chlapce
„Veronice Kořínkové se změnil život, když manžel onemocněl leukémií a ona zůstala sama s dvěma malými syny. Začala přemýšlet nad tím jak je má vychovat tak, aby se z nich stali dobří lidé. To jí vedlo k nápadu sepsat rozhovory s lidmi, kterých si váží a jsou její inspirací.
Některé osobnosti v knize jsou pro mě známé, některé naopak ne. K některým nemám vůbec blízko, ale rozhovory jsou zajímavé a nenucené, čímž dodávají na čtivosti i přes možné nesympatie k jejich účastníkům.
Otázky autorky jsou zaměřeny převážně na dětství, dospívání a vztahy s rodiči. Jak budete číst dále, některé konverzace mají větší tendenci se stáčet ke kariérním dosažením či životům v době komunismu apod. Některé mě tedy v jistých částech přestaly zajímat (všechny jsem ale dočetla), pro někoho to ale může být zajímavý bonus.
Rozhovory jsou poměrně různorodé. A mnohé odpovědi, hlavně na otázky ohledně výchovy, vedou k zamyšlení.
Ze všech rozhovorů mě nejvíce zaujaly ty s J. Sokolem, P. Pithartem a T. Sedláčkem. Četly se mi velmi příjemně.
Kniha obsahuje krásné fotografie, které nafotil autorčin manžel.
Veškerý výtěžek z knihy bude věnován Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze.“... celý text
— TinaBookBlog
Jak vychovat chlapce
„Kniha mne velmi zaujala a jsem rád, že vznikla. Rozhovory s inspirativními muži jsou zajímavé nejen z pohledu výchovy případného syna, ale i pro člověka staršího, protože přinášejí spoustu zajímavých myšlenek i neotřelé pohledy na známé osobnosti. A protože autorčiny otázky směřují k jádru problému, nikdo z dotazovaných příliš nekličkuje a nezastírá. Odpovědi pak směřují přímo a mohou obohatit. Kniha je navíc doplněna skvělými fotografiemi.“... celý text
— Iki1
Jak vychovat chlapce
„Ač je zpovídáno celkem devět mužů, opakují se pouze některé otázky, takže je kniha v každé své části jiná. A také každý rozhovor čtenáře osloví jinak. Mě nejvíc zaujaly části s Arnoštem Goldflamem a Michalem Horáčkem, ale zřejmě je to proto, že ke zmíněným pánům mám myšlenkově nejblíže. Každému čtenáři se tak bude více líbit jiný rozhovor.
Celé v recenzích.“... celý text
— Terkaodkafe
Jak vychovat chlapce
„Kniha rozhovorů Jak vychovat chlapce s podtitulem Portréty inspirativních mužů vděčí za svůj vznik nemilé události, s níž se musela vypořádat Veronika Kořínková (*1985), dokumentaristka Paměti národa a autorka knihy: v roce 2018 zůstala doma sama se dvěma malými syny, když jí manžela Pavla Kořínka (autora fotografií v knize) odvezla sanitka a ona se pak musela vyrovnat s jeho onkologickým onemocněním. Při péči o děti přemýšlela, jak z nich vychovat dobré lidi. A napadlo ji zeptat se na to mužů, kterých si váží. A tak se v její knize potkalo devět známých osobností různých profesí, kterých se mohla ptát na jejich dětství a dospívání, na rodiče a prarodiče, na vzdělání a cestu k jejich povolání, na jejich poslání a názory, na vzory a vztah k víře nebo na to, co sami předali svým dětem či vnoučatům. Každý rozhovor je jiný, protože i každá z vybraných osobností je jiná a originální a každá má jinou zkušenost, i když témata kolem rodiny a původu zde najdeme vždy, což je dobře. Kniha je plná nejen zajímavých osobních příběhů a vzpomínek dotazovaných, ale i jejich názorů na společnost, kulturu či politiku nebo obecně na svět, zmínek o knihách, které pro ně byly důležité, i toho, co by si přáli, aby tu po nich zůstalo.
Filozof Jan Sokol (1936 - 2021) tvrdí, že „lidskou společnost dělá teprve vzájemná náklonnost, solidarita a nakonec láska“. Chirurg Pavel Pafko (*1940) věří, že na světě jsme „pro lidi, které máme kolem sebe. Naše štěstí je obsaženo ve štěstí druhých lidí.“ Podle politika a správce rodinného majetku knížete Karla Schwarzenberga (1937 - 2023) je svoboda „zodpovědnost za sebe a za lidi kolem nás. Svoboda je ale v tom, že ta tíha zodpovědnosti leží právě na nás a na našem svědomí.“ Chemik, pedagog a politik Jiří Drahoš (*1949) je přesvědčen, že slušnost se vyplácí a že život „vám tu slušnost docela často vrací“.
Dramatik, spisovatel, režisér a herec Arnošt Goldflam (*1946) vzpomíná na židovské rodinné kořeny: maminka pocházela z Polska, otcova rodina přišla na Moravu z Vídně. A co mu dává četba? „Útěchu, poučení, obohacení, úlevu, odpočinek, rozptýlení, radost, smutek, útěk od reality, prostě všechno možné, nač si jen vzpomenete.“ A při výchově svých dětí se řídil heslem LSD - láska, spolehlivost, důvěra. Textař, spisovatel a podnikatel Michal Horáček (*1952) byl vždy připraven žít složitě a je přesvědčen, že „každý dobrý učitel, který vás nasměruje anebo ve vás pozná určitý talent, a ještě vás dokáže nadchnout, je ohromná výhra.“
Skladatel, hudebník a politik Michael Kocáb (*1954) vyrůstal v rodině evangelického faráře a psycholožky; nejhorší je podle něj „vyprahlost, okoralost, lhostejnost a znuděnost. Život, jakkoli těžký, je úžasný dar a je třeba si ho nadšeně vychutnávat až do samého konce.“ Politik, právník, pedagog a spisovatel Petr Pithart (*1941) možná překvapí svojí láskou k poezii; a četba ho naučila „nejen používat, ale také vážit slova. Hrát si s nimi, hledat je trpělivě, slyšet, jak zní.“ Ekonom a filozof Tomáš Sedláček (*1977), o generaci až dvě mladší než ostatní zpovídaní, strávil část dětství ve Finsku a pak v Dánsku, což byla dobrá zkušenost; a věří „v neviditelnou ruku, ovšem nikoli trhu, ale společnosti“, v její seberegulaci. Jak je vidět, v knize najdeme i notnou dávku neokázalé moudrosti.“... celý text
— milan.valden
