• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Ve skvrnách světla - Vít Erban

Proč tvořit, snít a vnímat skrze haiku? Haiku jsou jako skvrny světla vrhající do každodennosti okamžiky plné přítomnosti. Chtějí na minimálně ploše a s minimál... detail knihy

Nové komentáře u knih Vít Erban

Ve skvrnách světla

„Skvělé! To, že haiku je "básnická forma, která se pokouší na minimální ploše a s minimálními prostředky vyjádřit maximum", přitom rytmicky, stručně, lehce, skrze obyčejnost, všednost a prostoru, s využitím kontrastu, smyslu pro paradox a relativitu, se člověk dozví v závěrečném doslovu autora samotného Čím je mi haiku. Tento doslov je jakýmsi uzavřením autorova díla v oblasti haiku, jde o jakýsi epilog, kšaft či rozloučení se s formou, které se autor přes dvacet let věnoval a poznal, že už se haiku i on vzájemně dostatečně poznali. Je to upřímné vyznání, dokonce nahlédnutí do principů, jak autor své verše sestavoval, jak novátorsky a zároveň velmi tradičně komponoval, jak hledal inspiraci. Daleko podstatnější než doslov, je to, co mu předchází. Haiku Víta Erbana jsem obdivoval už v jeho sbírce Hora a obzor (2009), a to zejména proto, že se mu skutečně daří bodovým světlem osvítit mikrosituaci, která ale je zároveň velkým pocitem, a nebo naopak ve velmi rozptýleném světle nechá mikrosituaci rozplynout jako vznášející se chmýří. Nepateticky, na nejběžnějších okamžicích života. Není to nervy drásající poezie, je to jemná nostalgie a vzdálený stesk, ale i obdiv k zábleskům radosti, živočišnosti, přírodních proměn. Pokud je člověk vnímavý, tyto okamžiky obohacují náš život, jsou všudypřítomné a hlavně každý (vnímavý) se s nimi dokáže identifikovat. "/v koruně břízy/od loňského podzimu/třepotá se drak/" nebo /zářijové dny/dlouží se stíny chodců/na hradební zdi/ nebo /zrníčka prachu/víří ve skvrnách světla/v přítmí kostela/ nebo /ticho je plné/zvuků co kdysi byly/a zase budou/ a nebo /vrzavá branka/příchody a odchody/nic než loučení/... a tak bych mohl pokračovat, ale to bych nenechal nic čtenářům. To, co se zdá jednoduché, až banální, může být pronikavé a přesahující. Někdo na to potřebuje román o mnoha dílech a vrstvách (a je to skvělé, když se to podaří), někomu na totéž stačí 17 slabik rozložených do 3 řádků po 5-7-5 slabikách. Vřele doporučuji!“... celý text
— Apo73

---

Šálek dál hřeje dlaně

„vánoční úklid - letos vyhodím všechna svá stará slova“
— AkiB

---

Míjím se s měsícem

„Pestrá ukázka haiku od českých a slovenských autorů. Tato antologie mě příjemně překvapila svou kvalitou a vyvážeností. Téměř všechny ukázky jsou nápadité, vtipné a inspirativní. Pro mě jsou haiku o náladě, pocitu který evokují a obrazu, který mi při čtení naskočí jako první. v srpnovém žitě chrpa blankytně shlíží rudne vlčí mák (Jarda Čampulka) všechny dny země v jediném stéble trávy mezi dvěma rty (Vít Erban) Vzpomínky voní jak posekaná tráva. Nezůstalo nic. (Zdeněk Škrabánek)“... celý text
— tami1

---

---

Šálek dál hřeje dlaně

„Myslivecký bál – z tomboly si odnáším zajíce v pytli Netřeba se obávat, jde o výhru plnou radosti, potěšení a dobré nálady.“
— Lenka4

---

Šálek dál hřeje dlaně

„Krásná sbírka haiku. Moje nejoblíbenější byly od Jana Hofírka, měl je tak krásně hravé, humorné... Třídní schůzky - v synových domácích úkolech mám plno chyb“... celý text
— drakamena