Volker Weidermann

Nové komentáře u knih Volker Weidermann

Ostende 1936 - Léto jednoho přátelství

„První kniha, kterou jsem si v novém roce koupil (v antikvariátu), je také první, kterou jsem přečetl. Vyšla před deseti lety, ale tehdy jsem ji ze záhadných důvodů minul, byť je přesně pro mě... Německý publicista a spisovatel Volker Weidermann (*1969) se v útlé knize na pomezí prózy, biografie, eseje a literatury faktu Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství zaměřil na vztah slavných rakouských spisovatelů Stefana Zweiga (1881 - 1942) a Josepha Rotha (1894 - 1939) a na léto, které ve stínu nacismu a blížící se války prožili v belgickém přímořském letovisku Ostende. Spolu s nimi tu zdánlivě idylické léto tráví další literáti, Egon Erwin Kisch, Arthur Koestler, Ernst Toller, Hermann Kesten a Irmgard Keunová. Právě do Keunové se zamiluje Roth, zatímco Zweig je tu se svou sekretářkou a milenkou Lotte Altmannovou. Oba slavní spisovatelé jsou zároveň velmi odlišní, a to nejen věkově. Těžký alkoholik Roth není tak úspěšný a bohatý jako Zweig, který byl v té době vedle Thomase Manna či E. M. Remarquea nejčtenějším německy píšícím spisovatelem. Zweig Rotha podporuje i finančně a oba si navzájem pomáhají v psaní, vedle vzájemné chvály se nebojí ani kritiky. Ale těžko se čte o tom, jak alkohol ničí talentovaného Rotha, jehož nezachrání ani vztah s Irmgard Keunovou... Autor zmíní leccos z jejich díla a témat, zabrousí do minulosti obou protagonistů i do osudů dalších postav a v dovětku popíše i jejich další životní peripetie po onom památném létě 1936 v Ostende. Létě, v němž oslavili život tak, jak to dokážou jen lidé bez naděje. Zajímavé čtení to bylo!“... celý text
— milan.valden

Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství

„Poslední společné léto exilové komunity spisovatelů v belgickém přímořském městečku. Dny zastavení před tím, než se cesty všech rozběhnou různými směry, vzpomínky a "klípky" o dalších exulantech, kteří zde nejsou. Speciální zaostření na nesourodé přátelství spořádaného, úspěšného snoba S.Zweiga, který se, zprvu ne zvlášť ochotně, pokouší o záchranu svého nadaného mladšího kolegy J.Rotha před jeho sebedestruktivní cestou k osobnímu i profesnímu dnu... Autor věnoval hodně času vykreslení jejich životních cest až do onoho setkání, jejich odlišností (ať už co do původu a postavení, tak povah) ... ale jeho sympatie myslím v knize jasně prosvítají v Rothův prospěch, s čímž se mi ovšem nepodařilo až tak ztotožnit. Melancholická atmosféra setkání, o kterém tušíme, že může být poslední, i předzvěstí toho, k čemu se schyluje (a jak asi většina čtenářů ví, také k tomu dojde). Ale možná díky tomu, že autor do beletristického příběhu použil jen fakta a dochované záznamy rozhovorů či dopisů, to stále zůstává jakoby v rovině dokumentu, nikoli románu s jeho schopností vtáhnout čtenáře hluboko do světa svých postav. Pro mne navíc zajímavý doplněk k nedávno přečteným pamětem S.Zweiga Svět včerejška...prosvětlující lépe ty pasáže jeho autobiografie, kde jsem měla pocit, že autor kolem nich trochu neochotně krouží oklikou nebo se obhajuje.“... celý text
— Acamar

Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství

„Melancholické čtení. V létě 1936 se v přímořském letovisku Ostende setkali mnozí spisovatelé, básníci a novináři, kteří utekli z vlasti před nacismem. Pozornost se soustředí hlavně na přátelství dvou rakouských Židů, avšak s úplně odlišným původem i životním osudem. Stefan Zweig je bohatý vídeňský Žid, opěvovaný za své historické romány, zatímco Joseph Roth je východní Žid z haličského pohraničí, má prázdné kapsy a své deprese utápí v kořalce. Nikdy se nesmířil s koncem monarchie ani duševní chorobou své ženy a své nejlepší knihy vydal krátce předtím, než je nacisté zakázali vydávat. Nesnáší moře ani slunce, působí jako „smutný tuleň, který zabloudil na souš“ a v nejtemnějším koutě kavárny Flora celé dny píše a píše. Zweig s Rothem u moře klábosí a popíjejí i s dalšími exulanty jako Egon Erwin Kisch, Hermann Kesten nebo mladá německá spisovatelka Irmgard Keunová, která se poněkud nepravděpodobně stane poslední láskou a múzou toho „krále mrzoutů, nadávek a nenávisti“. Bylo to takové poslední léto v předvečer konce světa, které ještě dalo vzpomenout na staré časy, i když bezstarostnost už byla ta tam. Mnoho exulantů za sebou nechalo rodiny a finančně strádali, hlavně je ale znepokojovala zhoršující se politická situace na kontinentu – začala španělská občanská válka a Hitler se radoval z triumfu své propagandy během olympiády v Berlíně. Na hrozící nebezpečí vzestupu nacismu šokujícím způsobem upozornil slovenský židovský novinář Štefan Lux, který se zastřelil přímo na zasedání Společnosti národů v Ženevě… Po odjezdu z Ostende už nic nebylo jako dříve. Rok a půl na to přestala vlast obou spisovatelů po anšlusu existovat a její obnovy už se nedožili, sami už se pořádně ani nesetkali. (9/10)“... celý text
— kristleko

Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství

„Příjemné překvapení, tahle kniha mě hodně bavila ačkoliv jsem od ní nic nečekal a začal ji číst jen kvůli Výzvě. Svědectví o přátelství dvou spisovatelů, Stefana Zweiga a Josepha Rotha které započalo na plážích a barech v Ostende, kam oba utíkají před fašismem a kde s hrůzou sledují jeho rozmach koncem 30. let napříč Evropou. Žal nad touto situací řeší částečně psaním a alkoholem, Roth později už jenom pitím, které se mu stane nakonec osudným, zatímco Zweig odjíždí do Jižní Ameriky.“... celý text
— minirock

Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství

„Útlá, hezká kniha nejen o spisovatelich, ale I době, v které žili“
— iz67

Přejít na knížky autora