hannah2000
diskuze
Přidám další nápovědu: část děje se odehrává na ledovci a je to v podstatě příběh o návratu k přírodě.
Protože stále nic, přidám nápovědu: Děj se odehrává v nejvyšším evropském pohoří a hlavní hrdina tam najde práci jako kuchař.
Hlavní hrdina knihy, kterému se v dosavadním životě moc nedařilo, se vrátí na místo, které zná z dětství. A najde tam klid, přírodu, nové povolání a jiný pohled na svět. Pohled z hor do údolí.
A my hledáme jeho vesnici v horách a samozřejmě i knihu.
Hmm, že by to byla vesnice jménem Carriveau a kniha "Slavík" od Kristin Hannahové?
ŽALOZPĚV PÁTEČNÍ
Slož svoje unavené kosti
a chvíli koukej na displej.
Cítíš se hochu ztracenej?
Marnost se plouží za marností...
Marnost se plouží za marností...
Znáš někoho, komu je hej?
Co není k pláči, to je k zlosti.
Cítíš se hochu ztracenej?
Cítíš se hochu ztracenej?
To odpovídá skutečnosti!
A proto tiše před displej
slož svoje unavené kosti...
1987
(Jan Nedvěd - sb. Žiju život naruby)
...
„Dánové jsou známí svým pečivem, kterému říkáme Weinerbrod, což znamená vídeňský chleba, protože recepty sem přinesli rakouští pekaři. Dneska vám předvedu, jak se dělá jedna z našich typických specialit, spandauer.“ Vrhla na mě spiklenecký pohled a usmála se. „Jídlo je třeba připravovat s láskou. Všechno pak hned líp chutná. Starosti nechte za dveřmi.“
„Jé, to je výborný,“ vyhrkla Sophie a sáhla po tašce. „To si musím zapsat. Budu vás v článku citovat.“
„Pečení je moje radost a my v Dánsku žijeme z malých radostí. Možná proto jsme tak šťastný národ. Slyšeli jste o hygge?“
„Ano,“ odpověděli jsme poslušně sborem, až na Bena, který zvedl ruku jako ve škole.
„Co to přesně je? Kromě zapalování svíček a nakupování drahých kašmírových šálů.“
Eva se na něj zářivě usmála. „Znamená to radovat se z obyčejných věcí, jako třeba když si cestou z práce koupíte zákusek, uvaříte si k němu kávu, sednete si a vychutnáte si to do posledního sousta.“
Odmlčela se a pak s mrknutím podotkla: „a nebudete si připadat provinile kvůli kaloriím.“
...
(Julie Caplin - Kavárna v Kodani)
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.
(Jan Werich)
...
Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme tak říkajíc „odjinud“. A tato naděje to také především je, co nám dává sílu žít a pořád znovu něco zkoušet i v podmínkách navenek tak beznadějných, jako jsou například ty zdejší.
...
(Václav Havel & Karel Hvížďala - Dálkový výslech)
https://www.databazeknih.cz/knihy/dalkovy-vyslech-32442
...
RUBÍK: ... Lámeš si kdy něčím hlavu o tomto světě, ovčáku?
CORIN: Ničím; pouze vím, že čím více kdo stůně, tím je mu nevolněji; a tomu, kdo nemá peněz, výživy a spokojenosti, že scházejí tři dobří přátelé; že vlastností deště jest mokřit a vlastností ohně pálit; že dobrou pastvou ovce tuční a že velkou příčinou noci jest nepřítomnost slunce; že ten, kdo nenabyl rozumu ani od přírody ani učením, může si stěžovati na vychování, nebo pochází z velmi hloupého rodu.
...
(William Shakespeare - Jak se vám líbí)
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-se-vam-libi-701
...
A když je zima pustá a holá, černá, vyschlá na kost, nanicovatá a sirá, tu člověk zahradník –
To je právě to: tu člověk zahradník se neobrátí vyčítavě k nebi a neřekne: Panebože, kdyby aspoň na mou zahrádku napadl sníh! Aspoň na mé sasanky a růže, a když už na ně, tak taky na puky tulipánů, vždyť je to hned vedle, a na ostatní záhonky konečně taky! Pravím, neučiní tak, aby vyřídil s povětrností svůj osobní účet, nýbrž chodí mezi jiné lidi a štve je proti vládnoucímu počasí, říkaje:
„Bodejť by nebyla chřipka! Vždycky je chřipka, když je suchá zima.
Pane, to byste koukal, kdyby napadl sníh, bylo by hned po chřipce; víte,
to ty bacily zapadnou sněhem a pojdou, a když se chumelí, vyčistí se
vzduch, a máte po nemocech. To je to, mělo by se zachumelit.“
...
(úryvek z knihy Karla Čapka - Kalendář)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kalendar-57552
VEČERNÍ PÍSEŇ
Možná se probudíš ráno
a možná taky ne.
Nemůžeš znát, co je psáno
a co tě nemine.
Jedno je ale dáno
jistějc, než by sis přál:
bude ti spočítáno
všechno, cos napáchal.
Až vyjdou najevo věci,
o nichž se nemluví,
můžeš jen doufat, že přeci
se někdo přimluví
a řekne: "Prosím Tě, Pane,
měj soucit s hříšníkem.
Dopřej mu klidný spánek
a ať je mu lehká zem."
1997
(Jan Nedvěd - sb. Žiju život naruby)
Tak už - konečně je k mání i audiokniha Šikmý kostel 2. Např. zde:
https://www.radioteka.cz/detail/croslovo-773152-karin-lednicka-sikmy-kostel-2
Jsem tedy zvědavá, zda bude v nezkrácené verzi. Ale dle informace má celkovou délku 25 hod. 37 min. Kniha má 608 stránek a dle diskuze, která v tomto vlákně proběhla před časem, že 1 stránka trvá cca 2 minuty, to vypadá nadějně.
FAIR PLAY
Kto siaha po hviezdach
Ten musí skrotiť strach
Je krásne zvíťaziť
Len nikdy nestrať cit
Tou cestou širokou
Vždy kráčaj bez okou
Ak nechceš priveľa
Tak dôjdeš do cieľa
Oh
Život nehrá fér
Čítam z tvojich pier
OOh Ooh
Óh
Život nehrá fér
Aj tak stále ver
Ooh Ooh
...
(Meky: Miro Žbirka Songbook)
PODZIMNÍ DNY
Tedy tohle dovede jenom podzim: aby jeden den byl celý zlatý sluncem
a čistý jako ze škatulky a zářivý až do nachového západu; a druhý den
aby se urodil tmavý a ucouraný plouhavým deštěm, samá mlha, samá
sychravost, samý soumrak od božího rána. Takové zlaté a černé dny má
jenom pozdní podzim. Ještě maličko, a bude tu už nové slunce; bude se
den za dnem silněji zavrtávat do hlubin noci, den za dnem se šíř rozkročí
nad širou a studenou zemí. Ale teď ještě je to naše staré slunce, zralé
zralostí všeho, co jsme poznali i sklidili; ještě dožíváme svůj starý rok.
* * *
(Karel Čapek - Kalendář)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kalendar-57552
ROZHODNUTÍ
Životem vedou mnohé cesty
a taky mnohé necesty.
Jak poznat, kde tě čeká štěstí,
u které číhá neštěstí?
Doleva? Rovně? Zpátky? Vpravo?
Nebo si sednout na ten most?
Rozhodnout se je tvoje právo
a někdy, ach jo, povinnost.
(Radek Malý - sb. Poštou havraní)
LISTOPAD
Vždy jednou za čas, za čas, který míjí
jako váš malý pláč, jak vaše touhy mladé,
přichází starý pán a sklání těžkou šíji.
Ztratil jsi něco snad a hledáš, listopade?
Kotouče páry, zimy, kterou saje
zavátý park a všechny jeho stromy,
s jehlami deště, který naříkaje
rozehrál rozbité a dyšné gramofony.
Co hrají? Hrají list, čáry, jež nečarují,
list hrají, který se na slepé cesty klade,
zatímco dívky spí u draků v černé sluji.
Ztratil jsi, nenajdeš, ó běda, listopade!
(Jiří Orten - sb. Cesta k mrazu)
LISTOPAD
Den černá jako černá káva,
hodiny tloustnou z nečasu.
Se stromů listí opadává
A teď i zájem o krásu.
Knihy si v krámě se tmou hoví,
jakoby duchem zaklety.
K injekci panu čtenářovi
se pořádají ankety.
Recepis správné odpovědi,
bys o svém duchu hodně řek':
nejdřív něco z vážné vědy
pak básně a pak románek.
(Svatopluk Kadlec)
LISTOPAD
Listopad toulá se krajinou,
ryšavý koník s bílou lysinou
k rybníku lehá za chlumy,
hříva rákosí zašumí.
Vysoko nad lesy se vzpíná,
třpytí se sněžná lysina.
Chodívá lačný po kraji,
jen doma, doma ho neznají.
Do vrat a dveří dívá se,
poznává smutky po hlase
těch, kteří těžce a potají
snad jenom ze spánku vzdychají
k ránu, když luna zaniká,
jasná jezdkyně koníka.
(Bohuslav Reynek - sb. Podzimní motýli)
„Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“
(Paulo Coelho, kniha Alchymista)