hannah2000 diskuze

Na stránkách rozhlasu a v aplikaci Radiotéka (bude končit, je nahrazena aplikací mujRozhlas) jsou k poslechu různé četby na pokračování - vždy s omezením dostupnosti povětšinou 1 měsíc:

https://www.mujrozhlas.cz/radiokniha

https://www.mujrozhlas.cz/cetba-na-pokracovani-0

https://www.mujrozhlas.cz/cetba-s-hvezdickou

https://www.mujrozhlas.cz/poctenicko

Jenom takové info pro ty, co stejně jako já netrpělivě vyhlíží audioknihu 2.dílu Šikmého kostela. Na stránkách Karin Lednické je informace, že 2.díl Šikmého kostela vyjde na podzim v Radioservisu (vydavatelství Českého rozhlasu) v podání Jana Szymika. A protože je v druhém díle mnohem více regionálních výrazů, tak se rozhodli pro interpreta s kořeny na Karvinsku, aby to znělo úplně přesně, jak má. Tak vybrali p. Jana Szymika, který je rodák z Karvinska, takže v jeho podání bude znít čtení naprosto přirozeně a skvěle. Je škoda, že už neuslyšíme skvělou p.Cibulkovou, ale stejně se těším.

POCESTNÝ

Je to chůze po tom světě -
kam se noha šine:
sotva přejdeš jedny hory,
hned se najdou jiné.

Je to život na tom světě -
že by člověk utek:
ještě nezažil jsi jeden,
máš tu druhý smutek.

Což je pánům! Ti na voze
sedí pěkně v suše,
ale chudý, ten za nimi
v dešti, blátě kluše.

Ej, co já dbám na té cestě
na psoty a sloty,
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.

Však na pány v krytém voze
taky někdy trhne:
jednou se jim kolo zláme,
jindy vůz se zvrhne.

Krom toho - až na své pouti
přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na nocleh
pán nepán se sejdem.

(František Ladislav Čelakovský - Ohlas písní českých)

Oživím tady již trochu zapadlé vlákno a vložím odkaz na poslední díl Literární revue Třistatřicettři s názvem Návraty, který vysílali na ČT Art 14.1.2021.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/220562254200010-navraty
Zajímavý pořad - bylo zde povídání o Karlu Čapkovi a jeho RUR, o Karlu Krylovi, o ilustracích Zdeňka Buriana, a mnoho dalších. Vše samozřejmě v souvislosti s knihami.

...
SNÍH
Každý to říká, že dřív bývalo více sněhu. Kam se sníh poděl, nevím, a také meteorologové to dosud nijak nevysvětlili. Ale faktum je, že za poněkud minulejších časů bývalo sněhu habaděj, že například ještě na Šimonových leptech se vyskytuje Praha docela zasněžená, že na starých litografiích vidíte prohánět se saně po pražských ulicích, že jako kluci jsme každoročně užili kulování, dlouhých klouzaček a sáněk a otiskování panáků ve sněhu a vykropování podpisů a vzorců a stavění sněhuláků daleko vydatněji než nynější klukovské pokolení. To je úkaz tak nesporný jako úbytek povodní, požárů a jiných přírodních zjevů, jež okouzlovaly naše dětství. Na čem to závisí, nevím; ale není to, zkrátka, už takové, jako to bývalo. V žádném směru.
...
(z knihy: Kalendář - Karel Čapek)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kalendar-57552

SONET
padesátý čtvrtý
o tom,
jak přece přišla

Už vycházíš jak večernice
a já ti běžím s nocí vstříc.
Už zvoní talíře a lžíce.
Ty jíš tak málo. Skoro nic.

Skřítkové zpod tvých dlouhých kštic
ti hledí mlčky na střevíce.
Nebe je jako plachetnice.
(Nezapomeňme na měsíc!)

Zatímco střásáš snění z víček,
ukrývám v kapse malý klíček
od čarovného pokoje.

Vše minulé a všecko příští
se ztrácí ve tmě na schodišti
jak bílá vlečka závoje.

(Vítězslav Nezval - sb. Až se ti zasteskne)

Z těch všech letošních pěkných je asi nejvýraznější a neskutečně mě zaujala kniha Šikmý kostel.

PROSINEC

Jak je to dávno: bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.

Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.

Čas letí prudce! Třeskni číší.

(Jaroslav Seifert - Jaro, sbohem)

...
Obklopila ji božská vůně kávy a čerstvého pečiva linoucí se z různých kaváren. Vlastně to byl skvělý pocit, taková svoboda. Žádná nudná práce, do níž by musela uhánět. Žádná dopravní špička a nacpané metro. Začínala si uvědomovat, jak nádherné to je, mít prostě trochu času. Mít ho jen pro sebe a užít si chvilku absolutní svobody.
...
- z knihy: Obchůdek na rohu (Nicola May)

RONDEL

Natrhal jsem ti za tvé přislíbení
kapradiny a divukrásný vřes
Chci aby tě mé políbení
budilo každé ráno jako dnes

Podzim své barvy za pestřejší mění
jak žena když jde na maškarní ples
Chci aby tě mé políbení
budilo každé ráno jako dnes

Odlétli ptáci Zbyla prázdná mez
kvetlo tam kapradí a jeden pozdní vřes
Co mi dáš z lásky za mé přislíbení?
Chci aby mě tvé políbení
budilo každé ráno jako dnes!

(Vítězslav Nezval - sb. Hra v kostky, 1928)

NĚKDO

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tenhle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže...

(Jiří Žáček, zveřejněno v internetovém časopise Divoké víno č.1/2002)

V.

Nebe déšť jako mladé víno stáčí
pro hrdla stromů, co jich je.
Na zdraví tedy — i když nevím na čí?
Na zdraví třebas této aleje!

Dva zmoklí blázni zrovna tudy kráčí.
On říká jí, že obejmul by svět!
A ona jemu zas, ať ji obejme radši,

že mohla by mu jinak uletět,
a svět — ať počkat ráčí!

Jak sám jsem byl v té chvíli na světě!


(Oldřich Mikulášek - sb. První obrázky)

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!

(Jiří Orten - sb. Scestí)

PES

Pes nečeká, až skončí TV story,
chce vyvenčit a právě teď.
Neřeší krize, kašle na rozpory,
na něž svět hledá odpověď.

Značkuje rohy, namlouvá si fenky,
a věří očím, uším, čenichu.
Spoléhá na ně víc než na domněnky:
neřády pozná po čichu.

Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi.
Štěkotem plaší frustrace a stresy,
aby ti bylo veselo.

A když se skloníš a tvář olízne ti,
zasteskne se ti náhle po dítěti,
které už dávno dospělo.

Jiří Žáček, zveřejněno v internetovém časopise Divoké víno č.1/2002 https://www.divokevino.cz/0102/zacek.php

KOČKA

Proč kočku každé pohlazení tolik rozruší?
Protože jí chlupy rostou přímo na duši.

Nikde nechrouní tak blažená,
jako když dřív, než se od oběda zvedneš,
ti zalehne kolena.

Rázem mezi vámi není rozporu
v něžného ujišťování
nekonkrétním hovoru.
...

(Zora Wildová - publikováno v časopise Divoké víno 22/2006)

R.E.M: Gůgl v tomto případě selhal, ale pomohla Digitální knihovna - http://www.digitalniknihovna.cz/
Digitální knihovna vzešla z projektu Kramerius, který už běží poměrně dlouho, stále se vyvíjí a zlepšuje a jde v ní už i vyhledávat v textech. Už jsem o Digitální knihovně před časem psala ve vláknu "...třeba někoho zaujme" a pro mě je to zajímavý a dostupný zdroj starších spíše starých knih, protože volně dostupné jsou knihy až 70 let od smrti autora, resp. všech autorů zúčastněných na publikaci, pokud tedy autor nedovolí zpřístupnit své dílo dřív.

Od ANTIKVARIÁT11 jsem objednávala už několikrát a zatím bezproblémově. Po objednání mi přijde mail, kam zaplatit, a následně i balíček. Objednávala jsem i gramodesky (jedna byla z limitované edice, tak stála přes tisícovku) a také bez problémů a kvalitně zabaleno. Kvalita odpovídala popisu. Objednávám u nich často kvůli velkému vyběru, co mají.
Antikvariátové knížky všeobecně jsou vždycky trochu sázka do loterie. Myslím, že tyto e-antikvariáty knihy zkoumají jen zběžně, tak můžou nějakou vadu přehlédnout a neuvést ji do popisu. Jednou mi přišla kniha od Seiferta i s podpisem, přestože to neuváděli a jiné knihy s podpisem bývaly dražší. Takže to přehlédnutí může být v neprospěch i prospěch kupujícího.

Před časem jsem hledala autora veršů:
......
Utichlým krajem podzim šel,
měl babí léta na skráni
z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni. ....

Tak autor vypátrán a je jím Viktor Dyk. Sama báseň se vyskytla v několika knihách a učebnicích, např. sbírky Promenáda Diogenova, Básně z r.1933, ... Sbírka "Básně" je přístupná ke čtení zde:
http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:0e0fb870-e72e-11e3-a2c6-005056827e51?page=uuid:73e109e0-0445-11e4-97de-5ef3fc9ae867&fulltext=Utichl%C3%BDm%20krajem

DEN V ŘÍJNU

Utichlým krajem podzim šel,
měl babí léto na skráni.
Z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni.

Vrby se tiše klonily
nad poukrytým potokem.
Zorané lány mluvily
o klidu mrtvém, hlubokém.

Hluboký klid a vážný klid,
opravdový a skutečný.
A mně se chtělo zachytit
paprsek ještě slunečný.

Do jakých končin šel jsi plát,
do jakých zmizel okrsků?
A jakým hlasem zavolat,
slunečný jarní paprsku?

(Viktor Dyk - sb.Básně, vydaná v nakladatelství Družstevní práce v r.1933)

* * *
Nebe má šedou uniformu
dozorců ve vězení
A Bůh v něm není Bůh v něm není
a zase překračujem normu

povolenýho ještě smutku
Však ani normy nejsou dány
Jen vrány jsou Jen vrány
hladové vrány našich skutků

Slunce to vidí růžově
Měsíc to vidí černobíle
Komu z nich Komu dá se věřit spíš?

Jsme kříže v jednom krchově

Jsme starý pán, co ztratil brýle

Hej, Bože!
Zemřel jsi
či jenom spíš?

(Radek Malý - sb. Vraní zpěvy)