hannah2000 diskuze

Mám čtečku Kindla v koženém pouzdře, zajišťuje se gumičkou. Mám ji už 6,5 roku a bez problému. Nosím ji běžně v kabelce a displej je OK. Jenom ji pro jistotu vkládám do igelitového sáčku. Jsem s ní maximálně spokojená, e-inkoust je příjemný pro oči a dobře se čte. Knížky si do ní posílám mailem, umí formáty .doc, .txt, .pdf, .mobi. Pokud mám knihu ve formátu .epub nebo jiném, který kniha neumí, jen si ji převedu na stránkách http://www.convertfiles.com/ do formátu .mobi, takže nemám žádný problém.
Tím, že umí .doc, tak mi umožňuje posílat si do ní i recepty, které si ve wordu napíšu - jsou pořád při ruce. Další výhoda je, že jdou do knížky posílat články z netu - mám v googlu doinstalvaný doplněk Send to Kindle (by Klip.me).
Na knihy se pro přehlednost a roztřídění tvoří jednoduše složky a každý soubor-kniha jde přidat do několika složek. Já mám např. složky - Recepty, Krimi, Romantika, Nové k přečtení, Kosmas, Palmknihy, ...
Dále je možné si v ní označovat vybraný text, dělat poznámky a záložky.
Pokud je maminka na čtečku zvyklá (ne každému vyhovuje), Kindla bych doporučila.
PS: Češtinu nemá, ale ovládání je jednoduché.
PS2: Už tady existuje vlákno https://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/ctecky-e-knih-1069/str-1 a tam je informací a zkušeností spousta.

Tak tady mám jasno. Už hrozně dlouho si plánuju zase přečíst něco s Komisařem Maigretem od Georgese Simenona, tak mám aspoň o důvod víc :-).
https://www.databazeknih.cz/oceneni/georges-simenon-2314

Tyrkysové oko od Lenky Chalupové
https://www.databazeknih.cz/knihy/tyrkysove-oko-317229
začíná větou: Každá rodina má své tajemství.

Pro ty, kdo v této kategorii ještě nemají vybráno, přidávám tip na knihu:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tyrkysove-oko-317229 od Lenky Chalupové. Je to zajímavý příběh s rodinným propletencem a krimi-zápletkou.

Knížky s tímto tématem patří mezi "tíživé čtení" a ne každý to dá. Ale jsou i knížky, které toto téma popisují s určitým odstupem - napadly mě následující, ale určitě jsou i další:
Říkali mi Leni od: Zdeňky Bezděkové - https://www.databazeknih.cz/recenze/rikali-mi-leni-9037
Zakázané holky od Hany Bořkovcové - https://www.databazeknih.cz/knihy/zakazane-holky-42373
Smrt krásných srnců od Oty Pavla - https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/smrt-krasnych-srncu-57546?lang=cz
od Evy Erbenové:
Sen - https://www.databazeknih.cz/knihy/sen-14082
Vyprávěj, mámo, jak to bylo - https://www.databazeknih.cz/knihy/vypravej-mamo-jak-to-bylo-14081

Tohle téma je zase úplně jiné a dokazuje, že se dá stále najít mnoho zajímavých zaměření.

Přestože jsem zatím neplánovala hledat, zde mi to nedalo a našla jsem si knížku:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tucker-wayne-pocatek-zkazy-209460
kde hlavní hrdina trpí posttraumatickým syndromem. Kromě toho, že by kniha mohla pasovat k tomuto tématu (to zhodnotím až po přečtení), vypadá i jinak hodně zajímavě - akční thriller, jako druhý hrdina je pes - belgický ovčák Kain, to je pro mě hodně lákavé.

Zajímavě píše Steve Robinson
https://www.databazeknih.cz/autori/steve-robinson-89260

a líbila se mi i kniha od Iaina Kinga. Přestože v ní trochu chyběla oproti Brownovi výraznější propracovanost a "zamotanost" děje, čtivá byla:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tajemstvi-posledniho-nacisty-274050

pivatko: Sekretářek jsou plné Harlekýnky :-), ale napadla mě taky Robin z knihy Ve službách zla. To se čte dobře a Robin je akční sekretářka :-) i když je tam tedy i ten detektiv :-).
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/cormoran-strike-ve-sluzbach-zla-291984?lang=cz

...
O co jste dnes moudřejší?
Už vím, že kaluž se nemusí jen přeskočit, může se i obejít. Hodně jsem ubral ze svých vášní, méně odsuzuji, spíš se snažím být soudný. Také už vím, že nelze usilovat jen o to, aby byl každý den příjemný. V životě je důležité mít nějakou vizi a směr, z nichž nesmíte ustoupit. Důležité také je, aby člověk nebyl životními událostmi vláčen, aby se naopak podílel na jejich tvorbě. Jinak vás to odtáhne někam, kam třeba vůbec jít nechcete. Je dobré si občas najít chvilku a zeptat se sám sebe, zda tam, kam míříte, vůbec chcete a hlavně proč a zda to má skutečný smysl. Podstatné je to, abychom své cesty jednou ve svém svědomí nelitovali.
...
(z knihy: Labyrint pohybu - Pavel Kolář, Renata Červenková)

Miluju ji, protože mi krade ponožky.
Miluju ji, protože když ji v nich přistihnu,
nikdy nejsou obě stejné.
Miluju ji, protože jsou vždycky příliš velké
a šedá část pro patu je moc vysoko.
Miluju ji, protože je má na sobě, i když jde spát,
a jedna jí vždycky spadne
a ona se pak v noci probouzí a nemůže ji najít
a má studenou nohu -
a právě proto ji miluju.

Atticus - sb.Tma mezi hvězdami

TMOU

Duše má odplouvá do temnoty,
však ke světlu bude stoupat dál:
na to jsem hvězdy příliš miloval,
abych se nyní noci bál.

Sarah Williamsová (přeložila Lenka Faltejsková)

z knihy: Tma mezi hvězdami

ZAVŘU TEĎ KRÁM S BÁSNĚMI

Zoufejte, zoufejte má milá,
schoulím se v koutě sám.
bledla a málo už vážila
a vánek ji málem svál, lehce svál.

Zavřu teď krám s básněmi,
schoulím se v koutě sám.
Nemám co psát zdá se mi
ani už Vám, Vám má milá.

Zavřu teď krám s básněmi
a budu léta spát.
Nechám si zdát chvílemi,
že zas mám rád, zas mám rád.

Zoufejte zoufejte má milá,
láska není už víc,
dlouho se s námi jen trápila
a já chci pouze říct, pouze říct.

Zavřu teď krám s básněmi,
zůstanu v koutě sám.
Nemám co psát zdá se mi
ani už Vám, Vám má milá.

Zavřu teď krám s básněmi
a budu léta spát.
Nechám si zdát, hm jó zdát
že zas mám rád, zas mám rád.

A ještě přidám tip pro ty, co ještě tento zdroj volně dostupných knih neznají:
https://search.mlp.cz/cz/osoby/2134054/#/ak_od=key-eq:2134054-amp:navigation-eq:%2Bngeneric7%3A%5E%22O%22%24n%24&ak_o=key-eq:2134054
Přímo zde jsou volně ke stažení knihy od Josefa Hory. Ale jsou tam i další autoři. Stačí jen v boku vyfiltrovat výběr: dostupnost - volně ke stažení. Hodně odkazů na tyto volně dostupné knihy je již i tady na DB.

R.E.M.: Já kromě Antonína Sovy zkoušela Josefa Horu, Jiřího Ortena, Václava Hraběte. Můj přehled o poezii je navzdory mému dlouhodobému knihomolství totálně omezený, protože poezii jsem pro sebe "objevila" až teprve nedávno.
Třeba je to veršík z nějaké Čítanky nebo Slabikáře. No budu pátrat v knihovně.

V SLUNCI

Ani mráčku na obzoru,
ani mráčku v srdci mém.
Cítím ještě vůni boru,
kudy včera kráčel jsem.

Větru van mi cuchá vlasy
jako měkká ruka čís,
na všem leží přísvit krásy,
jíž jsem duši svou dal kdys — —

Zmizel neklid, hoře dřímá
v bílém světle slunečním.
Ženy zjev jde zraky mýma
v úsměvu svém nejčistším —

A jak s minutami míjí,
v niterný se mění sen.
Ve snu tom s ním šťasten žiji
sluncem zalévaný den…

HORA Josef - sb. Strom v květu

R.E.M.: Ano mám stejnou zkušenost. Díky tomu veršíku a zmínce, že by mohl být od Sovy, jsem už pročetla hodně, na netu dostupných, básní a sbírek a našla i moc pěkné podzimní, ale žádná není ta pravá. Zkoušela jsem pročíst i jiné autory. Jde mi to ale pomalu, stále se zastavuji a kochám jinými :-). A jednu z těch objevených přidávám do vlákna Pod květy ..., není ani čistě podzimní ani není od Sovy, ale je milá a pozitivní :-).

PODZIMNÍ

Obloha – šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.

Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.

Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka…
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.

A teď tu zlatou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas…

(Václav Hrabě)

Nevíte někdo od koho je tento verš nebo z které knihy?

......
Utichlým krajem podzim šel...
měl babí léta na skráni
z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni. ....

Už párkrát jsem ho na netu zahlédla, ale nikdy tam nebyla zmínka o autorovi.

...
Nalila si z termosky čaj a najednou se ho zeptala, proč je tak těžké žít ve Švédsku.
„Někdy si říkám, jestli to nebude tím, že jsme si přestali štupovat ponožky,“ prohlásil Wallander.
Koukala na něj vyjeveně.
„To myslím vážně,“ potvrdil. „Když jsem byl malý, Švédsko byla země, kde si lidi látali ponožky. Dokonce jsme se to učili ve škole. A pak jednoho dne byl najednou konec. Děravé fusekle se začaly vyhazovat. Nikdo už si vlněné ponožky nespravoval. Společnost se proměnila. Unosit a vyhodit, to bylo najednou jediné všeobecně platné pravidlo. Asi se našli i tací, kteří tvrdili, že si ponožky dál spravují. Jenže nebyli vidět ani slyšet. Dokud šlo jenom o ponožky, tak ta změna neměla tak citelný dopad. Ale šířila se dál. Nakonec se z ní stala neviditelná, zato všudypřítomná morálka. Myslím, že nám to změnilo pohled na to, co je dobré a co špatné. Co člověk může druhým dělat a co nemůže. Všechno se hrozně ztížilo. Je čím dál víc lidí, kteří se ve vlastní zemi cítí nepotřební, nebo dokonce nevítaní. Mezi nimi spousta mladých, jako jsi ty. Jak na to reagují? Agresí a odporem. A nejstrašnější je, že podle mě jsme teprve na začátku něčeho, co se bude postupně zhoršovat. Teď roste nová generace, mladší než ty, a ta nám odplatí ještě hrubším násilím. Ti už vůbec nepamatují doby, kdy jsme si štupovali ponožky. Nevědí, že jsme kdysi neničili a nevyhazovali ani ponožky, ani lidi.“
Wallander nevěděl, co říct dál, ačkoliv viděl, že Linda čeká na pokračování.
„Možná se vyjadřuju nesrozumitelně,“ dodal.
„Jo,“ přisvědčila. „Ale řekla bych, že chápu, co tím myslíš.“
„Taky jsem třeba úplně vedle. Všechny doby možná působí hůř než ty uplynulé.“
...

Henning Mankell: Pátá žena

190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.

(z knihy - Jacob Ludwig Carl Grimm, Wilhelm Karl Grimm - Německé pohádky, SNKLU-1961)