hannah2000 diskuze

Při procházení DB jsem natrefila na knihu Vietnamské pohádky. Má tady sice jen 2 komentáře, ale lákají k přečtení. A můžou ji číst děti i dospělí. Dá sice možná práci ji sehnat, ale dnes jsem ji našla v jednom antikvariátě a v několika knihovnách.
https://www.databazeknih.cz/knihy/vietnamske-pohadky-129701

https://www.youtube.com/watch?v=eruYOW7uq-Q&list=PLextIjXpnetgKX4xY-fODE-QO0zuP2IzB&index=44
Karel Kryl, který v písni na začátku zpívá: "Mlád dvacet devět let a devět měsíců,..", by byl dnes stár 75 let.

reader.007: Však ten článek mě zaujal právě tím, jak knížky Zeměplochy popisuje :-D, přesně tak, jak zaujaly i mě.

Jeden článek o Zeměploše:
http://ogmios.cz/2019/01/zemeplocha-terryho-pratchetta-muze-byt-nejvyssi-formou-literatury-na-nasi-planete/?fbclid=IwAR0VSJ998BPOaPmejZWlArNlYgSuRdVDc-rBT3CTPm5lL79GaMM5cE1XdoM
Začíná slovy: "Je těžké popsat Pratchetta nezasvěceným. ... ... to, co ostatní autoři dělají pomocí jemných narážek, koná Zeměplocha kladivem…... "
a končí větou: "Během pěti set let to nebudou nositelé Nobelovy ceny, koho budeme studovat. Bude to tenhle chlápek."

...
"Kde je tvoje kuráž, člověče?"
"Prosím?"
"Copak ty nechceš zemřít vznešenou smrtí pro spravedlivou věc?"
"Já budu pro tu věc raději tiše žít. ...

Terry Pratchett - Soudné sestry

"A taky řekla, že se musí naučit být mnohem asertivnější," ušklíbla se Bábi.
"No, na tom není nic špatného," rozveselila se Stařenka. "Být čarodějkou znamená hlavně ovládnout umění asertivity."
"Já přece nikdy neřekla, že je na tom něco špatného. Můžeš být tak asertivní, jak chceš, to říkám já, dokud ovšem nejsi nasertivní a děláš, co se ti řekne."

Terry Pratchett - Čarodějky na cestách

Vždyť byla pořád někde v cizích krajích."
"Já nemám cizí kraje ráda," zabručela Bábi.
"Ale v Ankh-Morporku jsi byla," upozornila ji opatrně Stařenka. "To je taky cizí kraj."
"Ne, to tedy není. Jenom je to strašný kus cesty odsud. To vůbec není totéž jako cizí kraj. Cizí kraj je tam, kde na tebe huhlají v nesrozumitelném jazyce, cpou do sebe různé podivné blafy a uctívají, abys věděla, předměty," odsekla jí Bábi Zlopočasná, tato diplomatka dobré vůle. "Cizí kraj může být i někde nedaleko, zvlášť když si nedáš pozor. Fí," dodala zamyšleně. "Vždyť ona si z těch cizích krajů mohla přivézt prakticky cokoliv."
"Kdysi mi přivezla moc hezký modrobílý talíř," zavzpomínala Stařenka Oggová.

Terry Pratchett - Čarodějky na cestách
https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-uzasna-plochozem-carodejky-na-cestach-463

8. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na otázku "Co je to víra?"

Když boží muka
rozpadlá
zlodějská ruka vykradla,
strach srdce svírá.
Mlha jde ...
Co je to víra,
poklade?

Když hluchým zpíváš,
maluješ-li chrámy
pro slepé,
když nezazlíváš,
i když srdce mámy
dotepe,
když láska není
prázdná černá díra
neznámá,
když sen - je bdění
potkala tě víra,
milá má.

Karel Kryl - Spisy 2: Básně, napsáno 1991 (vydáno 1997)

Někdo se bojí říci Tma
tak řekne Den, co zavřel oči.

Někdo se bojí říci Nic,
tak řekne To Bůh Zemí točí.

Někdo se bojí říci Smrt,
tak řekne Vracíme se domů.



Někdo se bojí,
a věří tomu.

z knihy "František z kaštanu, Anežka ze slunečnic" - autor Radek Malý

MOŘE KNIH

Přečetl jsem už spoustu knih
a plno písmen bylo v nich
a spousta řádků, spousta stránek...
Až v poslední jsem našel plánek,
kde najít jednu knihu knih.

Přeplaval jsem už moře knih
a spousta soli bylo v nich.
Konečně vidím na obzoru
knihu knih tyčit se jak horu.
Ještě tu rád bych přečíst stih.

Poštou havraní - Kniha básní Radka Malého na obrazy Pavla Čecha

ČEMU SE BÁSEŇ ŘÍKÁ

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád

Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?

Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?


DÉŠŤ

Slyšíte déšť? Já též jej slyším
je jistě z peří housátek
tak měkce dopadá zatímco píši
a vrací se k nebi nazpátek

Slyšíte déšť? Jak byste neslyšeli!
vždyť celou noc vám oknem hrál
usínal když jste ještě bděli
a velmi něžně uspával

Slyšíte déšť? Na rozloučenou hraje
tam zůstaňte tam v dálce slyšte jej
jak ustává jak zvolna ustávaje
zaplaví dívčí obličej

Jiří ORTEN - sb. Čítanka jaro (1. vyd. - Městská knihovna v Praze, 2013)

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mír!

Jiří. ORTEN - sb. Scestí (1. vyd. - Městská knihovna v Praze, 2013)

Petass: To s těmi přetíženými kufry na dovče bylo i u nás. Vždycky, když jsem vybalila knihy, tak 3-4 ks, víc bych si nedovolila :-), to bylo manželem okomentováno podobně. Pak mi syn koupil k čtečku a já si můžu na dovču a všude jinde vozit co chci a v čekárně u doktora taky zásadně čtu a nereptám :-).

ZIMNÍ NOC

To není země, to je sen,
jejž bledý měsíc vykouzlil
pod zastíněnou oblohou
na vlnách sametových mil.

To není země, to je div,
nesmírná hudba bílých cest,
jež pro své tiché jiskření
do hlubin strhly světlo hvězd.

To není země, to je zjev,
jenž vyplul z nekonečnosti.
Já, blázen, bod a cizinec,
jdu směšný mraznou věčností.

Stanislav Kostka Neumann - Sb. Kniha lesů, vod a strání

Lichý počet stran mívají často e-knihy. Tady na DK je údaj počet stran proměnlivý podle počtu akčních uživatelů s různým názorem, ale na stránkách nakladatelství či prodejců by se to dalo brát jako pevně dané. Třeba u této se uvádí 353 stran https://www.palmknihy.cz/krimi-detektivky/posledni-anglicka-kralovna-174678
a dokonce sedí i s údajem na DK ;-) .

"... Vesmírem neustále křižují částice syrové představivosti a fantazie. Každou chvíli některá z nich dopadne do příhodného mozku, který pak vyprodukuje něco takového, jako je teorie dědičnosti na základě výzkumu DNA, sonáta pro flétnu nebo způsob jak zkrátit životnost žárovek na polovinu (je-li potrefen výrobce). Většina částic ale příhodné mozky mine. Devadesát procent lidí projde životem, aniž je zasáhne jediná. Jsou však i lidé, které potkalo něco mnohem horšího. Zasáhnou je všechny."

"... Zima v horách Beraní hlavy se opravdu nedá popsat jako zasněžená pohádka, při níž by byl každý proutek lemován křišťálovou krajkou. Zima v horách Beraní hlavy se s tím nepárá - je přímou branou do ledového pekla, které na tomhle místě vládlo před stvořením světa. Zima v místních horách - to bylo několik metrů sněhu a pralesy změněné v bludiště temných zelených tunelů s bílou klenbou. Se zimou přicházely líné větry - tak líné, že jim bylo zatěžko vyhýbat se v letu lidem, a tak jimi prolétaly. Něco takového, jako že by mohla být zima dobou určitých radovánek, lidem z hor Beraní hlavy nenapadlo ani ve snu. O tom, jaký vztah měli k zimě, svědčí například to, že jen pro sníh měli osmnáct různých výrazů."

"... Všechno bylo tak, jak má být, s jedinou výjimkou - něco nebylo v pořádku. Bylo tam něco... ano, někde tam venku bylo něco živého, něco mladého a současně prastarého a... Bábi si v duchu rozebírala svůj pocit. Ano. bylo to něco ztracené, zapomenuté a... City a pocity nikdy nejsou jednoduché, to Bábi věděla odjakživa. Nadzvedněte je a pod nimi objevíte další a další. "

Terry Pratchett - Soudné sestry
https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-soudne-sestry-457

A ještě musím připsat zkušenost s filmem a s audioknihou. Zkoukla jsem film Barva kouzel a není to ono, zůstal tam pouze děj, ale vytratil se ten humor. Celé to působí pouze komicky.
No a audiokniha také není úplně to pravé ořechové, sice zpracování dobré, ale vytrácí se ta humornost a zábavná košatost jednotlivých vět, které jsou v knížkách Pratchetta tak výrazné. Já osobně mám audioknihy ráda, a to jak krimi, tak příběhy, někdy je dle mého audiokniha i lepší, ale tady mi zkrátka nesedla. Při čtení jsem si příběh užila daleko více.

Po diskuzi z října sem musím připsat pokračování mých čtecích pokusů. Pro mě nakonec byla ta správná kniha, která mi otevřela hlavní dveře do světa Zeměplochy, knížka Soudné sestry.
Vybrala jsem si ji po radách v této diskuzi, za což děkuji, a musím zkonstatovat, že mě čtení bavilo od prvních řádků :-). Celý příběh mě doslova pohltil. A už si sháním další díl - Čarodějky na cestách. Taky mám v plánu Stráže, Stráže.
Takže pokud by se mě dneska někdo zeptal, jakou knihou začít Zeměplochu číst, tak bych mu poradila, že Zeměplochu není třeba číst od začátku. Naopak je třeba se nejdřív rozhlídnout po všech dílech a pro seznámení si najít něco v duchu toho, co člověk obvykle čte. A pak, pokud ho ten Pratchettův styl vyprávění a humor chytne, už se ty ostatní díly začnou nabízet sami. A taky bych se přimluvila, že pokud by bylo první čtení ne zrovna to pravé ořechové, znovu bych se porozhlídla a zkusila jiné. Myslím, že vzhledem k obrovskému výběru knih, námětů a zpracování se v tom Pratchettovském svérázném světě najde něco skoro pro každého :-).

Smutné hlavně je, že se u nás v Čechách dabují slovenské pohádky do češtiny. To bude těch, co slovenštině rozumí, ubývat. :-(

Vánoční
Karel Kryl

Dříve, než ze stromečku opadá jehličí,
lůžko ti jmelím ozdobím, dám fotku do rámečku, olovo zasyčí,
tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím.

Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím,
bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž,
tvé jméno na balíčku k ostatním připojím,
to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.

Za okny spadla vločka a zvonek cinká,
Ježíšek zavřel očka a tiše spinká,
Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce,
spí, tichounce spí.

Kus loje pro sýkory, na stole cukroví,
od zítřka noci ubývá, ubývá,
mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový
a jedna židle, jedna židle přebývá,
a jedna židle, jedna židle přebývá ...