HTO
diskuze
Mne teda knihy i filmy berou pořád. Ze Západu ovšem odjakživa jen Vinnetou a Syn lovce medvědů (jestli byl W. i v knižní předloze Pokladu, to nevím).
No jistě, v Kornelově bandě z Pokladu na Stříbrném jezeře je Woodward, co odmítne poslušnost a Kornel ho v 27. minutě zastřelí. Ač uondán, znám svého Vinnetoua!
Protože v jedné z těch zfilmovaných mayovek je jeden Woodward. A pokud ne, už jsem psychedelicky uondaný.
Uwoodwardoval se – to je jako z Vinnetoua sledovaného na LSD! Čímž chci říct bravo, samozřejmě.
Z http://www.iliteratura.cz/Clanek/35951/nizozemsky-psana-literatura-vroce-2015 :
Samostatnou kapitolu tvoří kvalita některých českých překladů. V českých i nizozemských překladatelských kruzích zčeřil hladinu kritický článek Edgara de Bruina v nizozemském překladatelském časopise Filter, v němž na příkladech z českých překladů románu Bonita Avenue Petera Buwaldy (přel. Jana Pellarová) a Žízeň Eshter Gerritsenové (přel. Adéla Elbel) poukazoval na strukturální nedostatky v jazykových znalostech i ve znalostech nizozemských reálií, ale především na nedbalý přístup k práci – jak ze strany překladatelek, tak ze strany redaktorky a mentorky Veroniky ter Harmsel Havlíkové. Trojice překladatelek napsala redakci časopisu rozhořčenou reakci. Ostrá debata na webu Filteru měla dohru v podobě Buwaldova sloupku v deníku De Volkskrant s titulem „Frank Vekslák. Dyť von si to stejnak nemůže přečíst“ („Frank Patser. Hij ken het zelluf toch nie lese“ – narážka na skutečnost, že slavný nizozemský fotbalista Frank Rijkaard se v překladu změnil na veksláka). Buwaldův postoj k nedbalému překládání je jednoznačný: „Jak se narodíme, inteligentní, nebo s problémy, s jazykovým nadáním, nebo dyslektičtí, až to mlátí dveřma, s tím se nedá nic dělat. Takže kvůli tomu se nezlobím. Ale něco odfláknout, to je jiná. To spadá pod hlavičku: píle.“
Ach, tak to jsem nevěděl. (Vkládám znovu, na správné místo.)
Rosetta Stoneová fakticky nemá chybu! Předevčírem jsem se v knize od Kena Bruena dočetl o spisovateli Richmalu Cromptonovi. Taky se zarputile překládá Wind in the Willows jako Vítr ve vrbách. A k těm hrám, v Medvídkovi Pú je Here We Go Round the Mulberry Bush (něco jako Zlatá brána otevřená) přeložena doslova – kdyby to někoho zajímalo, http://www.databazeknih.cz/blog/medvidek-pu-130-let-od-narozeni-a-a-milna-82
Ano, newtory, máte pravdu, například já sahám po těžkých, vážných filmech (řekněme ekvivalentu řecké tragédie) když mi není dobře a potřebuju to nějak usměrnit a nějak s tím pracovat. Někdy to teda nefunguje – po Čisté duši jsem nedokázal usnout. Ostatně podobné je to s hudbou: když je člověku veselo, sluníčko svítí a děláte něco milého, těžko si k tomu pustíte Throbbing Gristle, kteřížto se ale jindy ukáží být nenahraditelnými.
Ano: u filmu, který člověk sleduje sám, si dovedu představit (a zažil jsem) katarzi, u zpráv (hlavně komerčních) těžko.
Je to sice vlastně mimo téma, ale dám sem kousek o pozitivním vlivu literatury na lidi: „Tony Harrison při pražském pobytu na podzim 1986 poskytl interview časopisu Mladý svět. Formuloval v něm svou nádherně osobní verzi obecné lidské potřeby sdílet pocity a zážitky. Moderní člověk je podle něj samotář schoulený doma potmě před televizorem, v němž sleduje všechny hrůzy světa, a neumí se z nich vnitřně očistit, protože se cítí sám. Naproti tomu antický člověk v řeckém divadle pod širokým nebem a na plném světle středomořskeho slunce sdílel tragédii se všemi spoluobčany, dovedl ji zařadit do řádu lidského chápaní a dokázal dál smysluplně žít."
V knihách, které jsem četl, se mluvilo o „vlně“. Goethe sám tím byl tak znepokojen, že do dalších vydání napsal báseň nabádající čtenáře, aby „byl muž“ a Wertherova příkladu nenásledoval. https://en.wikipedia.org/wiki/The_Sorrows_of_Young_Werther#Cultural_impact Podobně zapůsobil na vrstevníky Otto Weininger, i když ten ne až tak knihou (o níž Wittgenstein mluvil celý život) jako osobním příkladem.
No, já bych vliv některých knih nepodceňoval. Ty, které vyhmátnou to, co je ve vzduchu, můžou postrčit lidi ke krajnostem, které by je jinak třeba přešly: vlna sebevražd po Wertherovi například...
Ano, já vím, četl jsem kdysi Robocopa jako knihu, ale myslel jsem román podle filmu, který je sám podle románu. Třeba zfilmovat Tři mušketýry a následně místo Dumase vydat nějakou splácaninu, román podle filmové adaptace. Fuj, taky by se to mohlo stát Tolkienovi!
A připojím, co už jsem jednou psal: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250129-pipi-dlouha-puncocha-propaguje-rasismus-pise-nemecky-denik.html
Naprostá pitomost. Stačí si ostatně přečíst dotyčnou kapitolu.
Podobně britská televize dodnes neodvysílala epizodu Profesionálů „Členové klanu“ pro údajný rasismus. Přitom je o rasistech a dokonce o Bodieho rasismu, ale Bodie na konci dojde k poznání, jaký byl idiot a polepší se, takže neodvysílání je přímo absurdní!
Tehdy to ale ještě nebyla politická korektnost, nebo se tak aspoň nejmenovala. Ostatně myslím, že když se Profesionálové vysílají v Británii teď, je odtud vystříháno nějaké násilí a rasistická slova (sám Bodie řekne „negr“ ještě v jedné episodě). Víc k tomu v případě zájmu tady: http://www.mark-1.co.uk/Professionals/klansmen.htm
Kdysi jsem si zkusil představit dlouho řadu, kdy by na počátku byl román, následovala jeho filmová adaptace, tato adaptace by byla následně novelizována, tento druhotný román opětovně zfilmován ad nauseam.
Za první republiky si mimochodem řada spisovatelů přivydělávala tím, že jako romány na pokračování otiskovali svůj přepis hollywoodských filmů. Většina těch filmů byla podle knihy, ale že by se vydala ta předloha, to tehdy nikoho nenapadlo. Jan Drda se tím ale dobře bavil, parodoval styly různých autorů.
Binysku, opakujete se. Pamatuju si váš postoj z jiného vlákna, děkuji pěkně.
Abych se vrátil k původnímu tématu, narazil jsem předevčírem na pár komentářů u Boženy Němcové, které stojí za ocitování – pozor, nejsou pro děti! Uživatelka Jitule Š. napsala k BN velmi nelichotivý komentář (ušetřila jen pohádky), načež se jí dostalo od uživatele/uživatelky jménem Tucik těchto dvou výzev:
„Na komentář Jitule Š. odpovídám: Ty spíčenej kreténe co si to dovoluješ na paní Boženu Němcovou, zkus někdy ty napsat tolik knih co paní Božena Němcová. Je to úžasná paní a spisovatelka jak by smet. Čůráku“ a
„Kdyby nebilo Boženy Němcové už by dávno neexistovalo plno pohádek. To paní Božena Němcová je ta co obcházela domy a psala pohádky co jí lidé vyprávěly. Ty debile píčáku skurvenej. Kdo souhlasí se mnou Tucikem aď dá like.“
Trissi: myslím, že se soudí podle činů, ne podle příslušnosti k církvi. Jsou přece lidé, kteří o křesťanství nikdy neslyšeli, proč by neměli být spaseni? Jak napsal Desmond Tutu (už jsem to citoval v jiném vlákně, takže se omlouvám): „Nikdo nestojí mimo tuto rodinu. Všichni jsou jejími členy. Když Ježíš řekl „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu –“, řekl „některé“? Řekl „Přitáhnu všecky k sobě.“ Všecky! Všecky! Všecky! Černé, bílé, žluté; bohaté, chudé; chytré, ne tak chytré; hezké, ne tak hezké. Všecky! Všecky! Je to radikální. Všecky! Saddáma Husajna, Usámu bin Ládina, Bushe – všecky! Všecky! Všechny bude držet ve svém neuvěřitelném objetí. Gaye, lesby, takzvané heterosexuály; všecky! Všecky! Všechny bude držet ve svém neuvěřitelném objetí lásky, která nás nepustí.“
Když tehdejší papež ukazoval svatému Dominikovi svůj nový palác se slovy „Pohleď, Petr už nemůže říci – Zlata a stříbra nemám“, svatý Dominik na to odpověděl jen „Ano. A taky už nemůže říci – Vstaň a choď“.
Inu, církev rozhodně není ideální. Ne nadarmo se od středověku říká, že musí být od Boha, jinak by nepřežila ty pitomce, kteří ji spravují. Podívejte se na problémy současného papeže, který není na peníze a miluje chudé, jaké má problémy se svými biskupy, kteří milují své limuzíny. Ale i přesto, nesmíme si plést Boha a jeho fanklub.