JáJejí diskuze

ijcro:
Když mi vysvětlíte, co jsou to "emoční rezervy", přečtu si konečně tu údajně náročnou první kapitolu vašeho románu, co jste nám tu laskavě nabídl.
:-)

#PohádkaOKohoutkoviASlepičce

Zas vím proč, Lectore!
:-)
Nevím, zda jsou k dispozici statistiky vývoje počtu registrovaných uživatelů DK, ale předpokládám, že ten úpadek, a myslím skutečně úpadek, úrovně zdejších diskusí je jev, který je pozorovatelný u veškeré lidské činnosti.
Na počátku je pár nadšených, kteří v zájmu vybudování něčeho nového radostně a vstřícně spolupracují, drobné nelady a konfilkty řeší a "zapomínají" ve jménu společného zájmu.

Postupně se, pokud je ta myšlenka přínosná pro širší okruh, začnou nabalovat jejich přátelé, známí, ti, kteří se o akci/hnutí/webu dozvěděli tzv. náhodou, anebo z placené reklamy.

A jakmile dosáhne počet zúčastněný určité (pro každý případ jiné!) hranice, začnou se projevovat efekty normálního rozdělení, čili Gaussova klobouku.

Dan, anebo někdo z moderátorů, nám jistě rád sdělí, kdy se začalo s hrníčky, diáři, Knižními výzvami atd. A jakou křivkou v závislosti na čase se počet neunikátních nicků dá popsat.

A my si budeme moci ověřit přímo fenomenologicky :-) , zda mezi těmito dvěma jevy panuje určitá korelace.

Na českého macha pouze silná žena!
:-)
Camila Griehsel:
https://www.youtube.com/watch?v=jywFFKmvf64

pro mata57:
Tak to já teda přísně rozličuji mezi očekáváním a přáním.


Očekávám vždy od druhého, tedy zda se moje očekávání splní, nebo ne, jaksi nezáleží na mém jednání, ale na rozhodnutí protistrany.
Zatímco pro splnění svého přání obvykle můžu něco aspoň málo udělat.
Že to speciálně pokleslí žurnalisté a personalisté na pracovních pohovorech zaměňují otázkou: "Jaká jsou/byla vaše očekávání?", je z mého pohledu zmatení pojmů.

Ano, "nenaplněná očekávání" je v oboustranný pleonasmus už jaksi z podstaty.

Zvláště, když ta očekávání definujeme až ex-post, nebo dokonce vůbec nikdy.

Nenaplnění je vždy očekávané (protože nikdy nám nikdo nemůže dát to co chceme tenkrát, kdy a jak to chcem a v přesné míře, balení a vzhledu), a očekávání vždy nenaplněné.

Další výmluva...
:-)

Myslíte svou druhou větou něco takového:

Lidem je podsouváno, že informací je tolik a protichůdných, že je nemožné se v nich vyznat/zbytečné se o ně zajímat?

Lectore, vy osobně cítíte na sobě nějaký "informační tlak"?
Já tedy opravdu ne.

Tuhle frázi považuju za 147852. výmluvu, proč nedělat něco, co nechci a přitom to (nechtění) odmítám veřejně deklarovat.
A ze všeho nejvíc - nemuset se rozhodovat.

Lectore, to s tou povinnou četbou jsem myslela trošku jinak.
Jestliže v někom nebyla vzbuzena láska ke čtení ani těsně před maturitou, bude už asi napořád považovat čtení beletrie za ztrátu času, nebo max. tak prostředek, jak si tzv. vyčistit hlavu. Což je (v proměnlivém znění) další refrén zdejších komentářů.

Mám mezi svými přáteli, lidmi aktivně kulturně žijícími, několik takových, kteří čtou jenom to, co se buď umístí v nějakém Top Ten/Hundred, nebo co doporučí nějaká jemu vyhovující autorita.
Případně jednoho specialistu, který čte pouze reader digesty, čili čtenářské ohlasy včetně citací - opět někoho, komu sami chtějí věřit.
Reklama tenhle postoj shrnuje stručným heslem: "Zasloužíte si jen to nejlepší, co vám vybereme MY!"

Můj přístup, jako staré pozérky, pochopitelně, je přesně opačný. Neobyčejně mě uspokojuje objevit nehledané resp. dát na tip někoho místního, jehož čtenářský vkus vůbec neznám, ale který v komentáři, zahlédnutém třeba na titulní stránce, zmíní něco, co přitáhne moji pozornost.

Komentář paní alekis na její přání nekomentuju, stejně je zavádějící a buď si jím fouká svá bebínka, anebo se snaží vnést konflikt tam, kde žádný předtím nebyl!
:-)

Ale povinná četba je přece praktika českého školství snad od Marie Terezie, ne?

Tuhle jsem zas nepoučitelně dělila lidi, nejen čtenáře, do dalších dvou skupin:
ty, co ohledávají hranice ( a za-hranice) přečteného a ty, co chtějí číst to, co je nikdy nezklame. Čili pořád jedno a to samé dokola.

Zas je to o odvaze nechat se (případně) zklamat!
Aneb, dovolit si občas i něco, co si zrovna do rámečku nedáme.
Odvaha věnovat čas něčemu, co se nakonec neukáže být zlatou trefou do portfolia..

Zas vím! Editora!
:-)

Samozřejmě, že mám odpověď! Byla to ... povinná četba na školách. Divím se, že se začátkem nového školního roku letos nezazněl tradiční dotaz: co přečíst k maturitě, aby to "nebolelo"? Čili, aby byla knížka co nejkratší, nemuselo se nad ní přemýšlet a ještě, aby to nebyla nuda.
:-)
Na tom páně Vizinově jen málo skrytém PR na nový román Jana Němce (na který se moc těším, protože bude typograficky naprosto nádherný - Martin T. Pecina) mě nejvíc baví, že je k němu přifařen rozhovor se slečnou booktuberkou Zelinkovou!
:-)

To jsou paradoxy, pane Vaňku!

https://nazory.aktualne.cz/ktery-cert-nam-nakukal-ze-knihy-jsou-od-toho-aby-se-dobre-ce/r~5f5b880ed8ae11e9ac60ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR1R1Cy8ZDp-6wQGsscyHqc8jQ5aXVDxUuoiofjGMizQgcMger0B8D-f3M0

Tak, čtenáři, kdo ví, co je to

šartérka?

Je to termín z knižní branže.

To se má jako každý kulturní artefakt přizpůsobovat tomu "nejmenšímu společnému jmenovateli"?
Tvořit něco "pro všechny", to se snad snaží jen takoví Karlové Gottové a oba pohrobky Maxim Turbulenc, ne?

Nebyla tu zaznamenána ani mizivá stopa vášně, vážně!

Ta recenze, pane braunerova, je jistě někým podepsaná, že? Tedy je to subjektivní názor recenzenta, který se může zakládat stejně tak na pravdě, omylu, nebo dokonce vědomé lži.

A ochraňovat lidi předtím, aby museli přemýšlet, nebo snad nedej příroda, si něco hledat v encyklopediích, nebo u strýčka Googla, to je vážně stejný nesmysl, jako (prý) černé dopravní značky v Austrálii, které upozorňují, že se brzy vyskytne značka významová, čili skutečný zákaz, příkaz, nebo doporučení.

Akorát, že Jerzy Kosiński jaksi nechtěl za svoje údajné paměti žádný důchod... Ech...vy relativisti...
:-(

Harstrmana jsem četla i viděla film.
Kdo nečeká vztah 1:1, mohl by být spokojen.
V knize tou paralelou minulost/současnost, ve filmu možná tak jako já ocení, že ústřední duo protagonistů svou roli odehraje v podstatě očima.
A taky nádherná scénická hudba.

Ano, je to Ali Smith.
Její Jiné povídky a jiné povídky, Hotel svět i Tam někde za duhou se mi moc líbí.

Ani po dvou dnech žádný tip, tedy přidávám indicie: Příjmení autorky je název kdysi typicky mužské profese. V každé vesnici dřív museli mít aspoň jednoho.

Pozor, pozor! Dunaj obnovil svá vystoupení a chystají prý nový repertoár!
Klip ke Kapce je letošní.

Těším se na cokoli, v čem se Vladimír Václavek angažuje!
Daniel Johnston:
https://www.youtube.com/watch?v=Ma7lyfYzIw8
Bohužel, před pár dny umřel.