JáJejí
přečtené 39
Ani po 20 letech po vydání tahle útlá sbírka neztratila nic ze své krásy. Běh času tedy potvrdil, že to výsostně moderní haiku v češtině skutečně jsou.
Zápisky introspektora
2018,
Ivan M. Havel
Z vědy si IMH bere jasnou metodu, z filosofie opomíjené/hraniční téma a ze sebe svoji tradiční hravost, sebeironii a smysl pro detail. Kniha sice útlá, ale vyžadující vysokou míru soustředění. Ovšem stojí za to. Minimálně pro definici pojmu "týkavost".... celý text
Ivan M. Havel
2017,
Jana Wohlmuth Markupová
Přestože je kniha po stránce řemeslné (a teď myslím knihařské, typografické i metodologické) bezvadná, je to "pořád" jenom akademická práce. Tedy pečlivý souhrn biografických fakt, zapsaných, snad jenom s výjimkou kapitoly věnující se Výletům fyzickým i metafyzickým, strohým historiografickým stylem. Jistě, koho zajímají tzv, tvrdá data o životě IMH před rokem 1989, najde zde spoustu ozdrojovaných informací. Ale o osobnosti, přemýšlení a především humoru protagonisty se toho z knihy dozvíte asi tolik, kolik o letu motýla z na horní polici založené entomologické zasklené krabice s preparovaným exemplářem připíchnutým špendlíkem. Abych ale knize přiznala i nějaké pozitivum, střední část s fotografickou přílohou obsahuje skutečné poklady z rodinných archivů.... celý text
Susanin efekt
2018,
Peter Høeg
Romány Petra Hoega jsou pořád stejné. Na stejnou kostru postav, míst a zápletek ten člověk ale dokáže nabalit "maso", nebo vlastně "tkáň", to je stravitelnější i pro vege~, natolik podmanivou, že ji i dávno netrénovaný gramota/tka dokáže shltnout v pár dnech. Autor používá velmi stručné věty, celé dílo frázuje do krátkých a vskutku odsýpajících kapitol. Vůbec se nedejte odradit anotací, ta líčí past na klasické detektivkáře a ti jsou pak podle reakcí v diskusích zákonitě zklamáni. Naopak, kdo četl třeba první, legendární, "zdrojovou" knihu Cit slečny Smilly pro sníh, může být nadšen. Kniha je opět plná pozorování lidského pinožení s ironickým a přitom hluboce obdivným způsobem. Ten člověk toho o lidské duši, povahách, egu a temnotách musí vědět opravdu hodně. Neméně pak o historii a současnosti, a to ještě spoustu lokálních narážek na dánské reálie nedokážu rozšifrovat. Navíc, kniha se točí okolo přípravy jednotlivých států na selekci svých občanů na ty, které je třeba SOBECKY zachránit, a ty, kteří si musí poradit sami. A samotná Susan je eroticky neodolatelná pro široké spektrum postav i čtenářů/čtenářek, nejen proto, že je obdařena darem nesilikonovým! Zmínky o její fyziognomii, make-upech, outfitech a doplňcích jsou tak řídké, že vám mohou občerstvit instáčovými filtry zakrnělé buňky pro vlastní fantasii. Jestli mám ještě větší guilty pleasure, než české překlady Haruki Murakamiho, pak jsou to překlady Petera Hoega. Naštěstí nejsou tak časté, takže se mi zatím neomrzely. ***** "Thit a Harald šli spát. Oba se uložili v Haraldově pokoji. Takhle to občas dělají odmala. Otevřu dveře a dívám se na ně. Pohled, jak oba spí ve stejné místnosti, mě odjakživa naplňuje radostí i smutkem zároveň. Radostí z jejich vzájemné solidarity. A smutkem z toho, že se vždy spojovali jen proti tlaku zvenčí. V měsíčním světle, které na ně dopadá, mají pleť téměř průhlednou. Aniž bych s tím mohla něco dělat, vybavuje se mi Grossetestova kosmologie světla v jeho díle On Light, Newton popisující světlo jako látku ve své Optice, Euler, Young, Maxwell a dále přes Plancka a Einsteina pak Andrea Finková a její kvantově-optické pokusy ve spolupráci s Gangierem. Pět set let bádání, které lze shrnout tak, že pořád nikdo neví, co světlo vlastně je. Já to najednou vím. Nacházím odpověď přímo v měsíčním světle na tvářích dvojčat. Světlo je ve skutečnosti pohlazení." Část první, kapitola 35, s. 186... celý text