JáJejí
přečtené 29
Nevyžádané rady mládeži
2017,
Marek Vácha
Jsem už ve věku, kdy bych mohla rady dávat, byla-li bych tak naivní, abych si myslela, že o ně někdo stojí. Nejsem ani katolička, abych se potřebovala proti názorům Marka Váchy vymezovat. Přesto jsem si ten spisek s chutí v nedělním ránu přečetla. Spisek, protože literární hodnotu, nemá na rozdíl od jiných jeho knih, žádnou. Souhlasím takřka se vším, co se tam píše, s výjimkou té nejzákladnější premisy. Vácha totiž hned v jedné z úvodních kapitol tvrdí, že tu nejsme proto, abychom byli šťastní. Mně je mnohem bližší ten buddhistický přístup, který tvrdí, že každý hledá štěstí a to právě proto, že život nám mnohdy připadá jako utrpení. Tedy, život je dar, který nikdo z nás nežádal a štěstí si každý v klidu hledejme, ovšem to naše vlastní, neimplantované nám ani reklamou, ani závistí, dokonce ani dobrými radami rodičů, pokrevních či duchovních. Ovšem jak to udělat, když manipulace strachem, a to zdaleka ne jedním, je tak oblíbená metoda výchovy a domnělého "posunování"?... celý text
Lobotomík
2019,
Pavel Bušta
Oč je ta novelka kratší, o to znepokojivější. Na povrchu trošku klame svou hravostí, zejména jazykovou, ale obsahuje hned několik témat, nad kterými se dá přemýšlet do nekonečna. Typografickou úpravou lehce odkazuje k prvnímu porevolučnímu vydání Krvavého románu Josefa Váchala. Vážně moc povedená literární bonsaj. Pokud chcete někomu dumavému zamotat hlavu, věnujte mu/jí ji.... celý text
Sourozenci Tannerovi
2007,
Robert Walser
Šetřila jem si tento poklad po dobu více, než jednoho roku. Občas jednu-dvě stránky je přesně ten způsob čtení, který dovolí s hlavním hrdinou Šimonem žít, jako s osobou nejbližší. Naštěstí je kniha moje, takže si nemusím dělat žádné výpisky. Dokonce jsem se rozhodla i k radikálnímu - na mé poměry a zvyklosti - kroku - nijak neoznačovat obzvláště významné pasáže, abych při příštím čtení nebyla ovlivňována svým prvním zážitkem. Kdo styl psaní Roberta Walsera už zná, nemůže být zklamán. Kdo naopak upřednostňuje text plný akce, dialogů a tzv. hlášek, dostal by v případě, že by knihu byť jenom jednou a náhodně otevřel, naprosto NĚCO jiného.... celý text
Nevyhnutelná opotřebovanost citů
2019,
Zidrou (p)
Komiksy běžně nečtu (ano, toto sloveso se používá i u grafických románů, potvrdil mi to na skvostném festivalu Tabook sám člověk z nakladatelství Argo, který tento "extraordinary" počin do edičního plánu vybral a prosadil), jenom výjimečně díla, která hranice žánru vědomě atakují a doporučí mi je lidé, kteří dobře znají minimálně mé čtenářské preference. Možná to bude tím, že jsem vrstevnice ústřední dvojice, nebo tím, že pro to nemíním rezignovat na aktivní život, ale já byla naprosto spokojená. Jak s příběhem, tak grafickým provedením. Knihu svým přátelům "nutím", kudy chodím.... celý text
Voda, která hoří
2018,
Jitka Vodňanská
Možná to bude tím, že většina protagonistů vzpomínek Jitky Vodňanské pro mě nejsou jakési papírem (a PR :-)) šustícími celebritami z dobových bulvárních plátků, ale plnokrevnými živými bytostmi, o které se zajímám roky. I tím, že mi je buddhistický přístup k životu velmi blízký, ale já jsem s právě dočtenou knihou velmi spokojena. Jitka Vodńanská se nikde neprohlašuje za spisovatelku. Styl a forma, které pro memoáry ze svého vskutku barevného života zvolila, mi plně vyhovovaly. Její úsečný, místy až strohý styl vlastních vět, více naznačující, než hodnotící či interpretující, se mi naopak zdá velmi funkční. Ani s morálkou nemám žádný problém. Jednak vztah s Václavem Havlem byl žit veřejně a otevřeně. To, že konkrétní lidé žijí jinak než já, mi přijde naprosto v pořádku, pokud o tom všichni dotčení vědí a mají možnost to komentovat a případně i nesouhlasit. Čili opět, svoboda, otevřenost a možnost přijetí/odmítnutí. To, že se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století psaly takhle analytické a osobní dopisy, můžu adresátům jen závidět. Dnes je veřejným míněním podsouván názor, že cokoliv delší než 3 věty týkající se vlastního prožívání, je manipulací. I onen nejtřeskutější dopis, týkající se potratu, je třeba posuzovat (když už) v kontextu doby. Tak jako se ve francouzských filmech z té doby kouří vždy a všude, tak potrat se bral jako antikoncepční metoda. Ostatně lítost paní Vodňanské, že se nakonec musela takto rozhodnout, je vyjádřena výslovně. Lítost Václava Havla můžeme jenom tušit, třeba z nálady jeho posledních textů, rozhovorů a filmových monologů z doby, kdy už byl smrti blízko. A to, že autorka shrnuje, už poněkud stručněji, svůj další profesní i osobní život, a dotahuje tak knihu do současnosti, taky o něčem svědčí. Bohatá fotodokumentace a úprava knihy po stránce grafické taky svědčí o vysokém standardu, kterou svým knihám nakladatelství Torst věnuje. Jinak řečeno, tři vnukové Jitky Vodňanské, jimž je kniha dedikována, mohou být na svou babičku pyšní už teď. A až sami dorostou do věku, kdy začnou navazovat milostné a erotické vztahy, budou se ke knize jistě často vracet a hledat v ní radu, náhled a pochopení pro VáHání sVá.... celý text
Fyzika smutku
2018,
Georgi Gospodinov
Naprostý klenot. Nikdy jsem nečetla žádnou knihu od bulharského autora a tuhle si mezi novinkami v knihovně vybrala pro sounáležitou krásu titulu a grafického pojetí obálky. A obsah mě uchvátil hned po prvních několika stranách. Snad to bude tím, že autor je v podstatě můj vrstevník a podobnost dějin konce dvacátého a začátku jedenadvacátého století u nás a v Bulharsku je také značná. Mohla by se líbit těm, kteří mají rádi magický realismus, hořkou ironii a nebojí se reality všedního dne, ani tzv. popisů ničeho, čili vnitřních stavů, pocitů a uvažování, které jednosměrné čtenáře akčnějších žánrů tolik iritují... Naprosto dokonalá je pointa socíkovského skanzenu v závěru románu. Bulharsky neumím ani pozdravit, takže obtížně mohu hodnotit překlad, ale jazyk mi připadal velmi svižný a téměř nikde nedrhnoucí. Našla jsem pár překlepů, což u renomovaného nakladatelství Lidových novin vždycky zamrzí. Jenom, prosím vás, nečtěte doslov. A to ani před vlastním textem (to byste se do něho asi vážně nepustili), ani poté (to byste si zkazili vlastní uhranutí a nadšení). A vážně nejde o to, že by pan doslovovač prozradil, kdo je vrah...... celý text